4. DÍL - KVĚT ŽIVOTA
Egypt je zemí jediné řeky. Nil proudí v klidném rytmu a zásobuje vodou vegetaci na svých březích, jež jsou obklopeny obrovskou pouští. Je to největší oáza v nejrozlehlejší poušti světa. Okolní krajina je prostá, snadno pochopitelná, její zákoutí vyzývají k rozjímání. Všechny body horizontu nás nutí přemýšlet o nesmírnosti. Egypt je zemí jediného Boha.
Po tisíce let obývala jeho území civilizace, která žila v míru a harmonii, aniž by překročila svoje přirozené hranice a ohrozila ostatní kultury. Tato civilizace byla zcela oddána duchovnímu zdokonalování. Naše představa o této civilizaci stále ještě přesně nepostihla všechny její úspěchy. Její písmo zůstávalo po tisíce let nerozluštěno. Podařilo se rozluštit jen jeho základní úroveň, symboly, které reprezentují zvuky řeči.
Vyšší úrovně, které symbolizují koncepty, ne zvuky, se ještě nepodařilo rozluštit. Překlady se soustřeďují především na fonetickou část jazyka anebo je překladatelé interpretují podle svého přesvědčení. Ti, kteří Egypťany považují za primitivní barbary, přicházejí pouze s jednou interpretací. Ti, kteří si myslí, že to byla vysoce rozvinutá civilizace založená na duchovnu a dosud neobjevených technologiích, nám předkládají zcela jiná vysvětlení.
NETER NEZNAMENÁ BŮH
Náboženští badatelé, kteří vyrůstali pod vlivem Bible či Koránu, považují Egypťany za despoty, kteří uctívali mnoho Bohů. Proto křesťané, židé a muslimové nikdy nepovažovali Egypt za zdroj, jenž obohatil kořeny jejich vlastní víry. Tato představa vznikla nesprávným překladem slova NETER ve významu Bůh nebo Bohyně. Zatímco pravým významem je fundamentální příčina, božský princip, síla řídící vesmír. Neteri představují atributy Boha. Byl to jednoduchý způsob, jak vysvětlit lidu, že jediný Bůh, autor všeho stvoření, má různé charakteristiky. Neznamená to, že uctívali více božstev. Muž může být učitelem, otcem a zároveň manželem, aniž by představoval několik osob najednou. Jsou to jen rozdílné charakteristiky jediné bytosti.
Pro mnoho historiků představuje současná civilizace okamžik největšího rozvoje lidstva na Zemi. Toto přesvědčení také přispělo k nepochopení významu Egypta, protože vědci nepřijali informace, které by mohly současnou teorii zpochybnit. Částečně přijímají dokumenty vládců Egypta, které se zachovaly do dnešní doby, ale odmítají záznamy před vládou krále Meniho, protože je považují za nepravdivý mýtus. Racionalističtí výzkumníci také zkreslili egyptskou historii, protože popřeli existenci vědy a filozofie před starověkými Řeky, přestože velcí řečtí myslitelé nalezli svoje odpovědi právě v Egyptě.
Všechny tyto faktory ovlivnily konstrukci zkreslené představy o Egyptě. Egypťané jsou díky těmto předsudkům považováni za primitivní národ podřízený modernímu civilizovanému světu, který jim stavěl chrámy a pyramidy, obrovské a času odolávající hrobky faraónů.
Cílem našeho programu je znovu prozkoumat jejich kulturu, odhalit pravdy vytesané ve stěnách jejich chrámů, otevřít dveře k jejich koncepci reality a s otevřenou myslí se podívat za mýty, v nichž jsme je pohřbili.
ZÁKONY, PROCESY A PŘÍČINY VESMÍRU
Starověcí Egypťané vykládali vesmír, jeho zákony, procesy a příčiny, na základě logických, analytických a racionálních soudů, jenž jsou hodnotným odkazem pro svět vstupující do nového milénia. Na povrch vyplouvají nové skutečnosti. Vědci a technici nalézají důkazy o neuvěřitelných technologických vynálezech, preciznosti jejich stavitelství a rozsáhlosti jejich projektů. Jejich úspěchy byly podceňovány. Nedostatečné pochopení jejich technologie nepopírá fakt, že dokázali přesouvat těžké náklady na dlouhé vzdálenosti. Otesávali, opracovávali a tvarovali tvrdé žulové a dioritové desky s ohromnou přesností, která je možná jen s pomocí ultrazvukových nástrojů. Jejich stavby jsou tak matematicky přesné, že např. na 5 hektarové základně Velké pyramidy je jen 8 mm nerovnost. S použitím současné technologie bychom dosáhli 40 cm nerovnosti.
Jejich systém měření dokázal přesně popsat rozměry naší planety i pohyby sluneční soustavy v galaxii. Důležité informace ohledně kosmických cyklů, které přinášejí periodické katastrofy, nemohou být odmítnuty jako pouhý mýtus. Toto dědictví je součástí naší dávné budoucnosti. Fakta, jenž byla do dnešní doby zjištěna, dokládají, že Egypťané měli velmi rozvinutou vědu, umění, filozofii a náboženství.
KNĚŽÍ ŠKOLY MYSTÉRIÍ HÓROVA OKA
Jejich poznatky čerpají z dávno zaniklé civilizace zvané Atlantida, která existovala před potopou světa. Přežilo jen několik kněží, kteří položili základy cyklu, ve kterém žijeme dnes. Lidstvo bylo na vysokém stupni rozvoje. Několik kněží předpovídalo katastrofu a připravilo se na přežití. To oni stojí za náhlým rozvojem egyptské civilizace, která předtím stagnovala na strnulém bodě. Tito mudrcové založili uzavřenou kastu kněží a soustředili se v chrámech, kde učili své následovníky, jak vést lid po cestě ke zdokonalení, která měla trvat po tisíce let. Mluvíme o kněžích Školy mystérií Hórova oka.
Oni shromažďovali všechny dosažené znalosti. A jejich vize života na Zemi jako procesu zdokonalování animálního člověka v nadčlověka vytyčila Egypťanům jejich cestu. Pojetí vesmíru knězi jako procesu neustálého zdokonalování je neocenitelné pro obyvatelstvo dnešního světa, neboť lidé vnímají rozvoj člověka jen na základě hromadění hmotných statků. Škola mystérií urychlila proces zdokonalování několika žáků, kteří získali informace, jak rozumět duálnímu světu, ve kterém žijeme, extrémním protikladům světla a temnoty, strachu a lásky. Pochopili, že v každém svém životě zažívá člověk na vlastní kůži extrémy, jenž jsou výsledky jeho svobodné volby. Může je porovnávat a zjistit, kde leží pravda. Každý život je nutným krokem k získání znalostí. Egypťané považovali člověka za prostředek k pochopení celého vesmíru. Tím, že pochopí svoji existenci, může člověk objevit hlubší pravdy, odvodit jaká je realita při pohledu zdola i shora. Tito moudří kněží učili, že vše existuje v jedné velké mysli, že jsme myšlenkami Boha a že jsme sami schopni v naší mysli vytvářet názory.
Všichni jsme aspekty jediné reality. Vše je jedno. Jedno je vše. Proto rozvíjeli vědu, umění, náboženství a filozofii jako multidisciplinární nauku bez vedlejších specializací, které člověka zaslepují. Stvoření považovali za vědomý akt jediného Boha. Studovali sami sebe, aby našli děj a pochopili jeho různé podoby, kterým dali jméno a symbol, aby o nich mohli lépe hovořit.
Atum pojmenovali neprojeveného Boha, jeho podobu před stvořením vesmíru. Stvoření existovalo pouze jako skrytý potenciál v jeho nitru. Ptah pojmenovali Boha, jenž projevil svoji vůli a stvořil vesmír. Jméno Amon dali Bohu, který vytvořil člověka k obrazu svému a umožnil mu svobodně myslet. Z této koncepce vzniku světa vychází i květ života, svaté projevy Boha, o kterých si povíme při návštěvě chrámu Osirión v Abydosu.
Chrámy sloužily jako velmi přesné vědecké nástroje k měření zaznamenávání pohybu planet. Jejich odkaz nám sděluje, že planety řídily cykly ve vesmíru a procesy, jimiž procházelo lidstvo. V chrámech soustředili znalosti, které nashromáždili při studiu sebe sama, při procesu zdokonalování ducha. Zde simultánně rozvíjeli vědy, umění, náboženství a filozofii v dynamické jednotě, protože věřili, že žádný aspekt reality není odtržen od ostatních. Kolem těchto chrámů se pod vedením vysoce duchovně obohacených kněží rozvíjela nejméně pochopená a nejvíce rozvinutá civilizace na Zemi. Nastal čas převzít od nich naše dědictví.
PÍSMO
Odkaz této civilizace, jejich představa o vesmíru, se ukrývá v několika málo symbolech moudře zvolených z prvků jejich reality. Užití obrázkového písma má výhodu v tom, že určité sdělení vysvětluje velmi jednoduše mimo samotný jazykový systém a jeho význam lze pochopit i o mnoho tisíc let později. Protože znázornění sokola či určité pozice člověka se nikdy nezmění. Podle Egypťanů přichází člověk na svět, aby se naučil, jak má reagovat v situacích, jimž musí čelit. Porovnáváním následků svých činů se učí a zdokonaluje. Proto nejdůležitější je akce, sloveso, jednání přinášející výsledky a tudíž zlepšení. Jazyk lidé používají k tomu, aby si sdělovali, jak jednali. Každá část celku nějak jedná a přináší výsledky. Každá část má formu, kterou potřebuje, aby jednala odpovídajícím způsobem. Egypťané vyjadřovali svoje myšlenky prostřednictvím tří druhů symbolů nebo písem - hieroglyfického písma, hieratického písma a démotického písma.
HIEROGLYFICKÉ PÍSMO
První typ písma využívá velice jednoduché obrázky zvané hieroglyfy. Hieros znamená svatý a glyfos je písmo. Egyptské symbolické písmo jako svaté označili staří Řekové. Hieroglyfy mají různé symbolické roviny. Základní a nejjednodušší rovinou jsou fonetické symboly. Užívali 24 grafických symbolů zastupujících zvuk, ne myšlenku, ze kterých složili abecedu. Písmo dávalo jazyku Egypťanů formu. Je to první abeceda, kterou později přijali Féničané a po nich Řekové. Psali jak do sloupců, tak horizontálně a mohli pak nápis číst oběma způsoby. Hlavy symbolických figur byly otočené směrem k začátku věty. Tímto způsobem naznačovaly směr, kterým se má sdělení číst.
Po tisíce let zůstávalo nerozluštěno až do roku 1799, kdy francouzští vojáci vedení Napoleonem objevili u Středozemního moře Rosettskou stélu, kámen z černé žuly vytesaný na sklonku egyptské civilizace. Byl ve velmi špatném stavu a ani jedna řádka na něm nebyla úplná. Přesto má 14 řádek popsaných hieroglyfy, 32 démotickým písmem a důležité jsou zejména 54 řádky napsané řecky, tedy známým jazykem, který překládal výše vytesaná písma.
Jazykový odborník Jean Francois Champollion se začal věnovat studiu textu vytesanému na kameni. Zjistil, že egyptské písmo stejně jako všechna semitská písma, používalo jen souhlásky. Samohlásky se užívaly pouze v mluveném jazyce kvůli gramatické formě. Roku 1822 se mu podařilo rozluštit záhadu porovnáním dvou kartuší hieroglyfů. Jedna z nich se nalézala na okrouhlé stéle na ostrově Philae na druhém pylonu chrámu Isis, kde bylo vytesáno jméno faraóna Ptolemaia VI. Rozluštil tedy dva hieroglyfy se jmény posledních faraónů Ptolemaia a Kleopatry. Tyto nápisy mu pomohly rozluštit a objasnit egyptské písmo. Zvuky řeckých slov přeložených do koptštiny, jazyka egyptských křesťanů, pomohly odhadnout zvuk jazyka starověkých Egypťanů. Tak došlo k rozluštění první roviny písma se 24 symboly vytesanými do kamene před tisícovkami let. Roviny písma užívající pouze souhlásky, ne celé myšlenky.
Ale v hieroglyfickém písmu existuje i vyšší rovina komunikace - více než 700 symbolů nádherných grafických forem zachycujících realitu, probouzejících myšlenky a jednání v mysli. Obrázek v tomto případě zastupuje celé slovo. Symboly imitují tvary přírody vybrané kvůli činnosti, kterou evokují v mysli. Pták symbolizuje let a svobodu. Sokol ještě navíc zdůrazňuje dobrý zrak. Obrázek oka symbolizuje zrak. Každý symbol je přesně navržen tak, aby přesně zastupoval zážitky, jež se vyskytují v životě člověka. Také používali snadno rozeznatelné části, které mysl člověka odkazovaly na nějakou činnost. Dvě vzpažené ruce znamenaly modlitbu, dvě nohy chůzi, natažená ruka ukazování, dvě spojené ruce jednotu. Ruka také krmila, sela, nalévala ze džbánu. Tyto symboly popisují okamžiky ze života člověka, jenž přinášejí ovoce. Zobrazení nástroje symbolizovalo činnost, kterou s ním lze vykonávat. Pluh, hrábě, síť.
HIERATICKÉ A DÉMOTICKÉ PÍSMO
Kromě hieroglyfického písma existuje další forma, která se nazývá hieratické písmo, které se užívalo jen v oficiální a obchodní komunikaci.
Třetí forma písma existovala pouze na sklonku egyptské civilizace, když kolem roku 700 př.n.l. Písaři opisující starověké texty zjednodušili hieratické symboly a vytvořili z nich téměř těsnopis. Toto písmo se nazývá démotické.
Začínají se objevovat nové interpretace těchto písem, které nám dovolují pochopit, že mýty a symboly používané Egypťany měly za úkol přenášet znalosti a vyjádřit přístup k realitě. Pochopení myšlenek je snazší, jsou-li vykládány pomocí příběhů. Mudrci si byli vědomi, že nemá smysl přinášet lidem informace, aniž by je chápali.
CHRÁMY V GÍZE A OSIRIÓN V ABYDOSU
Na počátku egyptské civilizace byly stejnou stavební technikou postaveny 3 chrámy. Mají stejný architektonický styl, velmi jednoduchý a zároveň mohutný, který už později v Egyptě nebyl nikdy využit. Dva z nich stojí v Gíze. První je Chrám Sfingy, který se nachází přímo před ní a na jih od něj stojí Údolní chrám, který byl v té době obrácen směrem k Nilu. Třetím chrámem je mohutný Osirión v Abydosu.
Chrámy v Gíze se skládají z ohromných bloků, které stavitelé odstranili, aby mohli zformovat tělo Sfingy. Jen v těchto dvou egyptských chrámech byly využity takto velké kamenné kvádry. Jsou to masivní, téměř kyklopské kameny, které jsou od vnějšího světa odděleny ohromnou kamennou zdí se dvěma symetrickými vchody. Průměrná váha každého kvádru využitého ke stavbě chrámu je 50 tun. Egypťané museli ovládat nějakou usnadňující techniku, která jim pomáhala přemísťovat kamenné kvádry vysoké jako domy. Použité kamenné bloky nebyly pravidelné. Každý byl jiný. Jejich hrany byly zabroušeny do odlišných úhlů, ale bloky na ně postupně vršené do nich zapadaly na milimetr přesně. Další specifikou těchto staveb je speciální úprava rohových bloků, které tvoří součást obou stěn, jež spojují. Energie se tak může přelévat z jedné stěny stavby do druhé bez omezení. Taková podmínka si častokrát vynutila otesání kamenů více než o 30 cm, aby přesně zapadly do rohu. Ani v organické přírodě nikde nenajdeme pravé úhly. Tyto rohy umožňovaly proudění energie a tekutin.
Tyto chrámy měly ve svém středu halu s kamennou střechou, již podpíraly gigantické, symetricky umístěné sloupy. Společně tvořily terasu, ze které byl vynikající výhled do okolní krajiny. Ani na pilířích, ani na sloupech chrámů nenalezneme ornament nebo hieroglyfy. Podlahy chrámů jsou vykládané alabastrem. Ve střeše chrámu, nad hlavní halou, byly úzké otvory, kterými procházel kužel světla, jenž ozařovat neteri (jako například sochu bohyně Sechmet v chrámu v Karnaku). Tyto chrámy byly využívány už na počátku Zep Tepi, nové doby, po potopě světa, při ceremoniích, jež vykonávali kněží Školy mystérií Hórova oka.
Ve dny rovnodennosti vystavovali na terase chrámů ve výši očí Sfingy zlatou loď. Symbol procesu vývoje člověka na Zemi, jeho reinkarnací a putování Slunce po nebi. V okolí lodi probíhaly obřady a Sfinga mezitím pozorovala východ slunce a v noci pak sledovala hvězdy souhvězdí Lva.
Čtyři důvody podporují domněnku, že Sfingu a chrámy nechal postavit faraón Chefrén.
Za 1) byla v chrámu Sfingy nalezena jeho černá dioritová socha se sokolem za krkem zahrabaná hlavou dolů.
Za 2) se vědci domnívají, že tvář této sochy je identická s obličejem Sfingy. My jsme ale zjistili, že její rysy se od Chefrénových výrazně liší.
Za 3) mezi tlapami Sfingy byla nalezena stéla, kterou nechal zhotovit Thutmóse IV. a na níž je vytesáno jméno Chefrén. Ale také tam stojí, že Sfinga se na tomto místě nachází od počátku Nové doby - Zep Tepi.
Za 4) protože i stavba hlavní pyramidy v Gíze je přičítána Chefrénovi. Před touto pyramidou stojí chrám, jenž je podzemní chodbou propojen s Údolním chrámem.
Kamenné kvádry použité na stavbu chrámů jsou ze stejného typu kamenného monolitu, z něhož byla vytesána Sfinga. Dozajista to jsou zbytky tohoto monolitu. Také se nacházejí ve stejném stádiu eroze způsobené deštěm jako masív Sfingy, což umožnilo geologům stanovit dobu jejich vzniku k roku 9.000 př.n.l. Je jisté, že faraón Chefrén nechal přestavět původní chrám a přikázal zakrýt zdivo poničené erozí žulovými deskami.
DOLNÍ A HORNÍ EGYPT
Starověcí Egypťané rozdělili svou zemi na dvě části podle určitých charakteristik, jež ovlivňoval tok Nilu. Na deltu, která se nachází v místech, kde se Nil vlévá do Středozemního moře a vytváří úrodnou oblast nazývanou Dolní Egypt. Jejím hieroglyfickým symbolem je včela a faraón má na hlavě červenou korunu, aby ukázal svoji autoritu nad tímto územím.
Úzký pruh úrodné země po obou stranách Nilu, který se rozkládá až k hranicím s Núbií a končí na rozhraní s deltou, se nazývá Horní Egypt. V písmu ho symbolizuje keř a faraón zde nosí bílou korunu značící, že on je vládcem zdejšího kraje.
Známá historie Egypta se datuje od spojení těchto dvou území v jediné a sjednocení koruny do červenobílé, jehož dosáhl faraón Meni, zakladatel Memphisu, města ležícího na spojnici obou oblastí.
CHRÁM OSIRIÓN V ABYDOSU
V Abydosu v Horním Egyptě stojí bok po boku dva chrámy. První z nich - chrám Osiris - nechal postavit faraón Sethi I. a při archeologických výzkumech byl objeven druhý - chrám Osirión, který je částečně pod vodou. Hladina podzemní vody brání úplnému odhalení chrámu, protože voda do něj proudí větší rychlostí než jakou zvládnou odčerpávat čerpadla. Archeologové se domnívají, že tento chrám byl postaven na kopci někdy kolem roku 9.000 př.n.l., kdy byly hladiny podzemní vody a Nilu o 10 m nižší. Tento chrám byl prvním v Egyptě, který vysvětloval existenci života na základě neustálého převtělování, které nám umožňuje poznávat vesmír a rozvíjet se z neuvědomělých bytostí v mudrce. Jeho holé stěny bez jediného hieroglyfu a masivní těžké žulové bloky, z nichž je postaven, nám velmi připomínají podobu chrámu u Sfingy.
I zde jsou enormní nepravidelné bloky, každý rozdílný, s precizně upravenými hranami a spoji, které do sebe přesně zapadají. V rozích se kameny stáčejí stejně jako stěny stavby. Musely být otesány, aby získaly tento přesný tvar. Musela to být velmi náročná práce, neboť materiálem je velmi tvrdá asuánská žula. Všechny tyto stavební útvary vyžadují stavební techniku, která nám není známá. V té době nemohli mít Egypťané nástroje, pomocí nichž by tak přesně tvarovali kameny a pak je přesouvali a umísťovali s takovou precizností.
Tuto techniku jim zřejmě objasnili pokračovatelé civilizace, jež zanikla při potopě světa a sdíleli ji jen s malým počtem kněží soustředěných v tajné organizaci. Tyto techniky a nástroje kněží nikdy nedali k dispozici obyčejnému lidu. Bylo by asi jistě velmi nebezpečné svěřit je primitivním myslím, které neuměly ovládat své emoce a vášně. Je možné, že s nimi mohl manipulovat pouze někdo, kdo žil v dokonalé harmonii s vesmírem a kdo uměl ovládat sílu psychicky či zvukově a ne mechanicky, jak to dokáží dnešní nástroje moderního člověka.
Chrám má obdélníkový tvar a jeho centrum je ohraničeno vodním kanálem a uprostřed vyvýšeno. Vstupovalo se do něj po schodištích umístěných na obou stranách, které dnes nejsou téměř vidět, protože jsou ukryta pod vodou. Tvar chrámu popisuje tvar pahorku, který jako první vystoupil po potopě světa z vod a na němž se vylodili kněží, aby založili novou civilizaci. Tento chrám připomíná Zep Tepi, období, kdy začala nová kultura zasvěcená duchovnímu zdokonalování.
KVĚT ŽIVOTA
10 masivních kamenných sloupů, každý vytesaný z jediného červeného granitového bloku o váze více než 100 tun, podpírá masivní portikus, na kterém byla položena kamenná střecha. Okolo vodního kanálu se nachází 16 svatyní, kde kdysi bývaly uloženy svaté symboly. Dnes jsou utopené pod vodní hladinou. V horní části jednoho ohromného sloupu se nacházejí dva kruhy s geometrickými vzory, jenž se vzájemně dotýkají. Žula vypadá jakoby byla opálena tenkými kruhy. To je květ života, symbol posvátné egyptské geometrie, který popisuje první akty Boha, když tvořil vesmír.
Květ života je esoterický symbol, který popisuje posvátnou geometrii, jež stvořila vesmír a určuje přirozené procesy jako je mitóza nebo pohyby sluncí a planet. Je to forma, která charakterizuje život jako proces založený na čase, rytmech, hodinách, dnech, měsících, pohybech nebeských těles, během níž získávají myšlenky svou podobu a semínka rostou. Květ života představuje okamžik, ve kterém Bůh zaktivoval svoji vůli, aby stvořil vesmír, kdy opustil stav klidu, neexistence, nebytí, prázdnoty a temnoty.
Je to okamžik, kdy se Atum-Ra, neprojevený Bůh, proměnil v Ptaha, Boha stvořitele všeho živého. Fiat lux je okamžik, kdy se zrodil květ života, vše začalo a zahájilo svůj první koloběh. Egypťané věřili, že Boží pohyby vycházejí z jednoho centrálního konceptuálního bodu, Hórova oka, z něhož pochází i květ života, jehož plodem je vesmír. Tento bod dokládá, že existují pohyby, v něm začíná všechna posvátná geometrie a z něj Bůh stvořil první virtuální prostor ve vesmíru.
TROJJEDINOST
Tento bod dokáže vystoupit ze sebe sama a znásobováním své podoby vytváří přímku, maskulinní formu. Takto Bůh-otec ukázal svou energii a svou informaci. Jeho aktivní vůli transformuje Bůh-matka, nekonečná substance ukrývající ve svém nitru odpověď. Doplňuje je Bůh-syn jenž se vrací s nashromážděnými poznatky. Takto Egypťané chápali trojjedinost jako simultánní rovnostranný proces, v němž je informace nejprve vyslána, poté obdržena a nakonec zvnitřněna. Proto je rovnostranný trojúhelník základnou tetraedru první čisté maskulinní formy všeho stvořeného. Tento proces sám sebe násobí v prostoru a čase, dopředu i nazpět, nahoru i dolů, napravo i nalevo. Tak Bůh vytváří virtuální prostor vztažený k sobě samému.
PLATÓNSKÁ TĚLESA
Simultánně otáčením tohoto objemu okolo počátečního bodu se vytváří femininní princip, sféra, pasivní prostor bez napětí se všemi body orientovanými do středu, k Hórově oku. Sféra je placenta, jež obsahuje všechno, podstatu všech objemů a tvarů, vyjádření jednoty, úplnosti a integrity. Žádný z bodů na jejím povrchu není důležitější než ten druhý a všechny jsou stejně vzdálené od jejich energetického centra, které je všechny vytvořilo. Atomy, buňky, semena, planety a slunce nabývají tohoto tvaru jednoty a potencionality. První virtuální sféra v sobě zahrnuje pět pravidelných polyedrů, těles, jejichž všechny strany a úhly jsou shodné. Jsou nazývány Platónská tělesa na počest Platóna, který se naučil květu života od egyptských učenců.
Tato tělesa jsou základními stavebními kameny, ze kterých je sestaven vesmír. Symbolizují 5 přírodních sil - oheň, zemi, vzduch, ducha či éter a vodu. Tak Bůh pochopil, pojal a stvořil ze svého energetického centra první konečný prostor, Zemi, uprostřed nekonečného prostoru nebes. V Bibli se píše, že Bůh na počátku stvořil nebe a zemi. Země byla beztvará a prázdná, všude byla temnota a duše Boha splývala s vodami.
Poté Bůh učinil svůj první pohyb z centra první sféry až k jejímu okraji, k hranici vesmíru. Z nového centrálního bodu pak vycházely jeho další pohyby, jež se opakovaly a vytvořily novou sféru. Na hranici dvou identických sfér vzniká ten nejdůležitější tvar. Nazývá se Vescica Piscis, studna kalicha a symbolizuje slovo Boží. Egypťané ji považovali za původce čísel, sedmi základní zvuků, písmen a veškeré moudrosti stvoření. Má stejný tvar jako lidská ústa nebo oko. Vejdou se do ní dva rovnostranné trojúhelníky, které se spojují v pravoúhlý čtyřúhelník, jenž je základem zlatého řezu, Božského řezu.
Tato úměra byla využívána při stavbě všech jejich chrámů, např. Osiriónu, aby spojila všechny tři dimenze mezi sebou a také s přírodou. Z tohoto základu odvozovali všechny matematické operace a významná čísla jako fí a pí. Také symbolizuje spojený pohled, pochopení mezi rovnocennými partnery, společný základ. Vescica Piscis, studna kalichu, je sdílený prostor, křižovatka mezi původní a novou sférou, jež vznikla na jejích hranicích. Poté dochází k dalším pohybům po obvodu a ke vzniku další nové sféry. Každá nová sféra představuje novou dimenzi, nový zvuk na stupnici, novou barvu v chromatické škále. Postupně tedy vznikly čtyři sféry, pak pět, šest sfér, až nakonec byla vytvořena poslední sedmá sféra, u níž končí první cyklus a semeno života je kompletní.
Sedm sfér, sedm dní stvoření, sedm not, sedm barev, sedm vrstev svalstva v srdci, sedm čaker, sedm endokrinních žláz. Tento geometrický vzor se nekonečně mnohokrát opakuje. Je základem všeho živého. Díky němu v přírodě rozkvétají květy a z původně jediné buňky vzniknou dvě, čtyři, šest nebo osm. Na stejném základě se formuje lidské tělo nebo galaxie. Násobením původní věčné spirály vznikají nové sféry. Ve třetím kole je hotovo 19 sfér a s nimi i květ života. Tento vzor má podobu květu a je to věčný proces. Obsahuje hudební harmonie, škály světla a model růstu živých tkání. Každá sféra má stejnou možnost rozvoje jako původní sféra. Proto květ života vytváří plod života, jenž si složí vlastní květ. Každá sféra má ve svém nitru pět Platónských těles, spojení mužské a ženské energie, přímé i zahnuté linie, dvě geometrické matrice, jež jsou základem pro vše skutečné.
Platónská tělesa se shodnými stranami a úhly spojují středy všech sfér. Objevuje se v nich tetraedr, krychle, octaerd, icosaedr a dodecaedr. Jsou to symboly nedělitelného vztahu mezi částmi a celkem. Vytvářejí princip jednoty pro ostatní geometrické tvary bez ohledu na jejich rozdílnost. Vzory, tvary a struktury, které se objevují v přírodě od těch nejmenších částeček přes formy života viditelné lidských okem až po nesmírný vesmír. Vše sleduje geometrický vzor, který nám odhaluje přírodu v každé její podobě. Květ života nám dokazuje, že vše je propojeno nedělitelnou jednotou. Připomíná nám náš vztah k celku. Dovoluje nám porozumět posvátným příčinám stvoření. Pomocí květu života vysvětlovali kněží Hórova oka všechno. Kdo je Bůh a jak promítá svoji mysl do životů lidí na zemi.
5. DÍL - SAKKÁRA, KRYSTALOVÝ KOMPLEX
Sakkára je první manifestací vysoce rozvinutých znalostí, které ovládali kněží Školy mystérií Hórova oka, jejíž trosky stojí dodnes. Byla zde postavena první pyramida na světě po potopě světa. Při její stavbě byly poprvé použity pravidelné kamenné bloky. V historii první náboženské texty psané hieroglyfickým písmem byly vytesány do jejich zdí. Byl zde postaven ohromný podzemní komplex, 12 poschodí hluboký, s místnostmi a chodbami ozdobenými prvními pálenými dlaždicemi, které kdy člověk vyrobil. V podzemních pokojích bylo nalezeno více než 40.000 alabastrových mís, váz a hrníčků. Čemu sloužily? Proč vynaložili takové úsilí, aby postavili tunely, pokoje a haly 30 m pod zemí? Jak tyto místnosti osvětlili, aby dokázali vytvořit celistvou keramickou dekoraci jejích stěn? Proč stojí na povrchu stavby z masivních kamenných bloků, když zdánlivě nemají žádný smysl? Proč by 4-miliónová společnost vytesala více než 1 milión tun kamenů, aby postavila tak architektonicky vytříbený komplex? Proč si dávali takovou práci s rytinami, sloupy, reliéfy a dalšími skvostnými detaily zdobícími fasádu, za kterou se uvnitř nic neskrývá? Jak to, že se tak vysoce vyspělá a nová technologie spojila s něčím, co se nedá racionálně vysvětlit?
IMHOTEP
Sakkára je jedním z nejzáhadnějších míst Egypta. Její historie odkrývá ty nejneuvěřitelnější odpovědi, za nimiž stojí všestranný génius a úžasný člověk, který nechal celý komplex navrhnout a řídil jeho stavbu, architekt Imhotep, jehož jméno znamená „moudrý muž přicházející v míru“. Byl vysoce postaveným knězem Školy mystérií Hórova oka. V historii lidstva sehrál významnou roli. Byl něčím jako ministerským předsedou, vezírem a kancléřem faraóna Džosera, který vládl ve 3. dynastii kolem roku 2.800 př.n.l. Imhotep se narodil 31. května jako syn architekta Kanofera a jeho ženy Khreduonkh. Několik soch ho zpodobňuje jako prostého muže oblečeného ve skromném mnišském rouchu. Je považován za otce architektury, který od dřeva a páleného jílu přešel k pravidelným kamenným blokům. Navrhl první sloupy zdobené lotosovými květy vytesanými do jejich hlavic. Používal ty nejvytříbenější detaily a harmonie Sakkáry podtrhuje jeho mistrovství. Byl prvním filozofem v historii lidstva. Věnoval se rozjímání o základních koncepcích, např. o prostoru, čase, objemu, příčinách nemoci, existenci Boha a nesmrtelnosti. Zformuloval základní teze egyptské civilizace, např. o cestě mysli k bohyni Maat, ke spravedlnosti, čestnosti, harmonii a rovnováze.
Platón tvrdí, že příběh o Atlantidě, který vyprávěli egyptští kněží Solónovi, pochází z Imhotepovy doby. Byl také astronomem a astrologem a sestavil první systematické záznamy hvězdné sféry a první mapy souhvězdí. Znal precesi rovnodenností a změny věků používal k popisu stádií duchovního rozvoje egyptské civilizace. Ale byly to jeho léčitelské schopnosti, které proměnily Imhotepa v poloboha. Pouhých 50 let po jeho smrti nechal faraón Menkaure postavit na jeho počest chrám, ke kterému Egypťané pořádali poutě a odehrávala se tam zázračná vyléčení. Řekové, kteří studovali v Egyptě a všechno přejmenovali, ho pojmenovali Asklépio nebo Esculap, aby zdůraznili jeho úspěchy na poli medicíny. Také mu říkali Hermes Trismegistus, čili trojnásobně veliký, kvůli jeho filozofickému a fyzikálnímu nadání, díky kterému odhalil, jak funguje vesmír.
ESCULAPOVO ŽEZLO
Imhotep byl první, kdo shromáždil informace o tom, jak diagnostikovat a léčit mnoho nemocí. Esculapovo žezlo, dnešní symbol medicíny, bylo Imhotepovým žezlem moci. S jeho pomocí měřil množství vitální energie, které dokázal člověk vyrábět ve svém nitru. Díky tomu zjistil, které neurální centrum nebo čakru používá nemocný k vytváření energie a v jakých buňkách se nachází elektromagnetická nerovnováha. Léčil tím, že zvyšoval frekvenci vibrací aury nebo osobního elektromagnetického pole. Znovu uvedl do rovnováhy čakry, aby mohly produkovat vitální energii, která by uzdravila nemocné orgány. Léčil pravou příčinu nemocí. Na žezlu dva hadi obkružují 7 čaker, neurálních center rozložených po těle, které přijímají a distribuují energii. Mají symbolizovat dva protisměrné pohyby a elektrické polarity, které utvářejí duální vesmír. V jejich středu je zvlněný sloup tvořený páry částic s opačným nábojem, jež se vzájemně neutralizují. Toto je jediná cesta k dosažení osvícení. Žezlo představuje kundalini, životní energii proudící páteří. Tyto znalosti odnesl čas, ale jeho tvar zůstává symbolem léčitelství.
Při experimentech, které využívaly tvar žezla jako elektrickou cívku, se zjistilo, že projevuje záhadné vlastnosti. Když je k němu připojen proud, nelze zaznamenat žádné silové pole, ačkoliv se odráží na všech frekvencích a všech vlnových délkách. Může být použito k vysílání a příjmu rádiových vln, pokud se jeho železné části seřadí, jakoby měly vysílat laserové signály. Eberský papyrus ukazuje, jak Imhotep spojoval medicínu a magii. Jeho recepty a uzdravovací zaříkávadla obsahují modlitby a kouzla. Domníval se, že medicína nedokáže léčit bez síly ukryté ve slovech.hermetické principy. Imhotep je příštím generacím zachoval na několika papyrech a tabulkách. Jeden z nich, Kybalion, pojednává o sedmi fundamentálních silách vesmíru. Tvrdí, že vesmír existuje v mysli Boha a že každý člověk je jednou z těchto myšlenek a sám je schopen uvažovat. Realita je velký systém, ve kterém je vše propojeno a má vědomí. Jeho učení se po tisíce let předávalo tajně z generace na generaci. Je základem nauky gnostiků, templářů, iluminátů, rozekruciánů a zednářů. Řekové toto vědění označovali jako
Imhotep byl také učitelem. Učil psát hieroglyfy a tesat je do kamene a tak vznikaly první náboženské texty v historii. Je spojován s Thóthem, božským principem nebo neterem, symbolizovaným mužem s hlavou ibisa, který představuje slovo Boží svěřené stvořiteli světa. Není pochyb o tom, že Imhotep byl velmi významný člověk. Čas z něj udělal mýtickou postavu spojovanou s božskostí a přidělil mu různá jména. Thóth, Merkur, Kukulkan, Esculap, Hermes Trismegistus neboli ten, kdo je trojnásobně veliký. Termín hermetika se stal synonymem pro tajemná moudra, která kdysi znali kněží Hórova oka a jejichž jedním z prvních nejvyšších knězů byl právě Imhotep, moudrý muž přicházející v míru.
PYRAMIDOVÉ POLE
Byl to Imhotep, kdo rozhodl, kde bude postavena Sakkára, aby mohla správně plnit své mystické poslání. Leží mezi 31° a 32° východní délky a 29° a 30° severní šířky, čili v místech, kde byly v následujících 400 letech postaveny pouze egyptské pyramidy. Je to poušť ležící 14 km na jih od Káhiry, vedle Memphisu, bývalého hlavního města Egypta. Nejjižnější pyramidy leží v Médúmu, Hawáře a El-Láhúnu a nejsevernější v Abú Rawáši. Kamenná pláň sahající až do Gízy je 50 m nad hladinou řeky. To zajišťovalo, že podzemní voda nezaplaví podzemní stavbu, kterou měl Imhotep v plánu. V této oblasti se nachází 8 nižších pyramid postavených během 4., 5. a 6. dynastie.
Jeden z hlavních elektromagnetických uzlů planety, kde se koncentruje telurická energie, může být nejlépe využit k rozvibrování kamenné masy. V tomto bodě dochází k nejsilnějšímu elektromagnetickému jevu na planetě. Nachází se zde jedna z čaker planety a prochází tudy telurický proud, negativní zemský náboj nesoucí vitální energii. Hlavní spojnice tzv. Liových linií může ve velké kamenné mase bohaté na krystaly křemíku vyrobit během vibrací negativní statickou energii, která je výsledkem tření molekul. Atmosféra se nabije pozitivním proudem o síle 500 voltů na m2, což je 5x více než průměrná hodnota. Toto místo na planetě dokáže zvýšit energetické působení Imhotepovy pyramidy. Umístění Sakkáry bylo důležité pro využití pyramidy jako elektrického kondenzátoru, jenž jako nějaká anténa ukládá pozitivní energii atmosféry do křemíkových krystalů v žulových deskách, které kdysi pokrývaly její povrch.
TA, KTERÁ OTEVÍRÁ A UKAZUJE CESTU
Sakkára v překladu znamená „ta, která otevírá a ukazuje cestu“. Jejím symbolem je šakal, který vyvádí ty, jenž se ztratili v poušti zpět do úrodných oblastí, k domovům civilizovaného člověka. Z dálky bylo možno bílou pyramidu pozorovat přes dlouhou zeď postavenou z ohromných žulových bloků zdobených reliéfy a překlady, která vyžadovala daleko náročnější stavbu než samotná pyramida. 130.000 tun žuly z Tury vytvořilo vysokou a zvláštní zeď, která uzavírala 15 hektarový komplex a ochraňovala jej před vnějším chaosem. Měla obdélníkový tvar a byla orientovaná přesně v severojižním směru paralelně s tokem Nilu. Zeď byla 10 metrů vysoká, tedy přibližně asi jako moderní čtyřpatrová budova. 550 metrů dlouhá v severojižním směru a přesně polovinu této délky, 275 metrů, měla v západovýchodním směru.
Tato zeď je prvním prvkem Imhotepova kvantového stroje v Sakkáře. Celý komplex byl velkým elektronických okruhem složeným z kamene ohromného objemu. Zeď fungovala jako elektromagnetický pás, který izoloval komplex a zároveň uzavíral a chránil okruh. Nepotřeboval elektrické kabely, jen veliké množství křemičitých krystalů v molekulách kamenů. Žula z Tury, nedalekého lomu, obsahuje vysoké množství křemíku. Křemík organizuje svoje molekuly do tetraedrů, což je jeden z pěti základní tvarů, co kterého se seskupuje hmota. Tetraedr je jedním z Platónských těles. Vibrace planety způsobují tření mezi plochami tetraedrů a vyrábějí tak elektrický náboj.3 žulové zdi obsahuje vysoké množství křemíku, který dokáže vyrobit silné silové pole, konstantní radioelektrickou vlnu. Zeď je součástí komplexu sloužící k zachycování energie. Jeho centrem byla 66 metrů vysoká stupňovitá pyramida, jež se tyčila nad celým komplexem. Zeď má neuvěřitelnou podobu. Různě se ohýbá a vytváří bašty a portály v pravidelných intervalech. Vertikální reliéfy rámují portály, které celku dodávají krásu a pravidelnost a vyvolávají pocit harmonie v téměř ultramoderním architektonickém stylu. Zeď má cimbuří, na které se dá vystoupat po pravidelně rozmístěných schodištích. Odtud člověk může přehlížet okolní krajinu a pozorovat impresivní stupňovitou pyramidu. 85.000 m
Není to jen první monumentální dílo člověka vypracované v kameni. Mimo to má několik architektonických detailů, jenž ukazují mistrovství a znalosti, které později zdědila egyptská civilizace. Najdeme tu 15 identických bran, ale pouze jedna má skutečné dveře. Ta, která stojí v severovýchodním rohu. Za dveřmi se ukrývá úzká chodba, kterou mohl do Sakkáry v jednom okamžiku vstoupit pouze jeden návštěvník. Cesta k duchovnímu zdokonalení je individuální a nepřenosná. Nikdo se nemůže zdokonalovat za někoho jiného. Proto do Sakkáry mohli lidé vstupovat pouze po jednom.
Tak vysoká zeď, 14 falešných vstupů a pouze jeden skutečný, to všechno naznačuje, že tato stavba byla navržena k obranným účelům. Nicméně Sakkára nikdy neměla ve svém jediném vchodu vsazené dveře. Zdejší technologie blokovala vstup duševně omezeným osobám, těm s negativní osobní aurou. V dlouhé chodbě a v galerii tvořené 48 sloupy zvyšovalo silné silové pole pocity návštěvníka. Pokud se v jejich srdci ukrývaly nenávist, strach nebo nejistota, jejich zvyšující se úzkost jim zabraňovala vstoupit. Jen ti, co měli čisté srdce, mohli vstoupit do Sakkáry, když tu sídlila Škola mystérií Hórova oka. Velkou galerii tvoří 48 sloupů. Jejich esoterický tvar odpovídá tvaru lidské DNA. 20 párů sloupů těsně stojících u stěn je nastaveno po směru slunečního svitu, na energetické ose dvojité spirály molekul. 4 páry sloupů v příčné hale na konci symbolizují dodatečnou kapacitu, která odděluje člověka od zvířete a umožňuje mu shromažďovat, analyzovat a získávat informace. Tyto vytvarované sloupy, vysoké 7 metrů, byly rozmístěny podle architektonických principů, které o tisíce let později zopakovali Řekové v Partenónu. Sloupy mají tvar papyrového svitku. Tělo každého sloupu je lehce konvexní a nahoře se zužuje, aby se zdůraznila jeho vertikální poloha a zamezilo se tomu, aby se při pohledu z dálky jevilo jako zkroucené. Restaurátor Sakkáry, Jean Philip Lauer, také zjistil, že vzdálenější sloupy jsou od sebe více vzdáleny, což umocňuje dojem perspektivy a budí iluzi daleko větší galerie.
Skrz galerii se dostaneme do příčné haly s 8 sloupy spojenými s kamennými moduly, které rámují vstup na velké Nádvoří hadů. Při pohledu na sever se nám krásně odkryje stupňovitá pyramida. Nádvoří bylo původně obehnáno vysokými zdmi s propracovanými reliéfy, představovaly niky v podobě dveří. Tento motiv se potom často opakoval na jedné ze stěn egyptských hrobek. Dveře byly doplněny horizontálním vlisem s ozdobeným kobrou. Tento posvátný had symbolizoval svým dvojklaným jazykem a dvojími pohlavními orgány dualitu. Také má symbolizovat vůli změnit svou existenci, vydat se dobrovolně na cestu vývoje a činit svá vlastní rozhodnutí. Je zdrojem a původcem pohybu.
HEB-SED
Na tomto nádvoří se konalo mnoho obřadů. Zejména se žáky školy. Ale jednou ročně sem přišel i faraón, aby ho znovu korunoval nejvyšší kněz Hórova oka a nasadil mu červenobílou korunu, symbolizující moc nad celým Egyptem. A ve 30. roce jeho vlády se konal opakovaný obřad zvaný Heb-Sed, při kterém faraón oběhl Nádvoří hadů oděn do emblémů své moci, aby se očistil a dokázal svou sílu vládnout fyzickému světu.
Jižní stěna nádvoří byla fasádou jižní hrobky, falešné kaple z tvrdého kamene s klenutým stropem. Její hlavní funkcí bylo zakrýt jeden ze dvou vstupů do podzemního komplexu. V kapli je malá místnost s vertikální šachtou vedoucí do podzemního komplexu, daleko od vstupu do pyramidy. Tyto vykopávky odhalily původní schodiště vedoucí do podzemního komplexu. Dvě vertikální vstupní šachty, jedna v pyramidě a druhá v jižní kapli, byly nalezeny zablokované kulatými žulovými deskami vážícími více než 10 tun. Kaple na povrchu byla jen falešnou fasádou.
Skutečný život se v Sakkáře odehrával pod zemí. Z tohoto vstupu v jižní hrobce můžeme pokračovat do podzemních místností a galerií a do tunelu, který končí přesně pod sloupovou vstupní galerií. Plán komplexu vypadá jako počítačový procesor. Sakkára byla prvním experimentem s tvarem pyramidy, který měl být využit k zlepšení kvantové technologie, jež měla napomoci urychlení procesu duchovního zdokonalování žáků Školy mystérií Hórova oka.
V následujících 400 letech bylo postaveno asi 100 pyramid různých tvarů, velikostí a materiálu, dokud nebyl jejich tvar vylepšen a nebyla postavena Velká Cheopsova pyramida. Znalosti zděděné od obyvatel Atlantidy, jak proměnit masivní pyramidy v kvantového stroje vyrábějící vlnící se stacionární sloupy energie, zvyšovaly vibrační frekvenci žáků. Zvyšovala se také jejich vitální energie, mentální síla a probouzely se v nich nové smysly, např. telepatie a schopnost vnímat auru ostatních lidí. To umožnilo vědomí, aby se povzneslo nad čas a vidělo řetězec reinkarnací, kterými prochází.
Na Nádvoří hadů, na straně, kde vychází slunce, stále stojí tři sloupy, které tvořily střed královského chrámu, budovy, kterou faraón a kněží využívali během obřadu Heb-Sed. Z této budovy vede zakřivená stěna na obdélníkové nádvoří, kde se konaly obřady Heb-Sed a které je postaveno paralelně s centrálním nádvořím komplexu. Jeho stěny obklopují dvě paralelní série falešných kaplí. Jsou z tvrdého kamene a mají nádherně vypracovanou fasádu. Každá série byla tvořena 13 kaplemi z masivního kamene. Jejich stěny ale uvnitř neukrývají žádný užitečný prostor, jsou jen scénografickou a skvěle řemeslně řešenou fasádou plnou vytříbených architektonických detailů. Jejich tvar maskoval skutečný účel komplexu a také složitou síť podzemních místností a tunelů navržených jako obrovský elektronický okruh na výrobu elektromagnetického víru. Před každou falešnou kaplí se nacházela klikatá a úzká cestička vedoucí do malé svatyně, v níž byly pravděpodobně umístěny symbolické reprezentace egyptských vzdělávacích sil Božské devítky. Vnější stěny byly ozdobeny reliéfy falešných oken a dveří, falešnými dřevěnými ploty a sloupy ve tvaru flétny. Vše bylo ale jen pouze vytesáno do kamene.
Na sever od nádvoří falešných kaplí, směrem k východní straně stupňovité pyramidy, se nacházejí Severní a Jižní dům, dvě větší, ale také falešné budovy. Jižní dům má válcovité sloupy s hlavicemi ve tvaru lotosového květu, který je symbolem Horního Egypta. V úzké chodbě najdeme nejstarší nápisy na zdi na světě psané hieratickým písmem a komentující faraóna Džosera, které tu vytesali návštěvníci během vlády 18. dynastie. Severní dům má sloupy se symboly papyrů, které jsou atributy Dolního Egypta, delty a severu země. Během obřadu Heb-Sed tu faraón obdržel červenou korunu, která představovala jeho autoritu nad tímto územím. Mezi Severním domem a posmrtným chrámem Džosera byl objeven tzv. Serdab, malá kaple s dvěma dírami v jedné ze svých stěn. Jimi se dívala ven na nádvoří, sedící socha faraóna Džosera a vdechovala osvěžující severní vánek. Tato socha s čelenkou na hlavě a ztracenýma skleněnýma očima je prvním trojrozměrným zpodobněním egyptského monarchy v životní velikosti, které se zachovalo do současnosti. 4000 let pozorovala údiv návštěvníků nad podivnými stavbami v Sakkáře, které měly za úkol chránit mocný kvantový stroj. Naslouchala teoriím, které tvrdily, že Džoser Sakkáru nikdy nevyužil jako svoji hrobku.
Vedle stojí trosky chrámu přináležejícího k pyramidě. Chrám měl jen jeden vchod orientovaný na východ, který vedl spletí úzkých chodeb k otevřeným nádvořím, na jednom z nichž se nacházel vstup do skutečné Sakkáry ukrývající se hluboko pod zemí. Na tomto nádvoří se ukrývá hlavní vchod do podzemní části. Spojení chrámu s pyramidou bylo využito i při stavbě dalších pyramid. Sakkára byla opuštěna na konci věku Býka a začátku věku Berana kolem roku 2.320 př.n.l., kdy byla postavena Cheopsova pyramida. Informace o přístupu do podzemních místností a tunelů odnesl čas. Kameny z jejích stěn byly využity pro stavbu dalších budov.
Mnoho šlechticů z pozdější doby si nechalo na tomto svatém místě postavit hrobku. Dnes se Sakkára považuje za pohřebiště a původní komplex za Džoserovu hrobku. Během vlády 26. dynastie, na sklonku egyptské civilizace, nikdo netušil, že připojený chrám ukrývá vstup do hlavní místnosti. Faraón přikázal vykopat hluboký tunel do jižní stěny pyramidy, protože se domníval, že vstup leží tam. Prorazili tvrdý kámen a na místě nechali sloupy, aby se tunel nezhroutil. Nakonec se prokopali až do hlavní místnosti, prázdného prostoru, 12 poschodí hlubokého a uvnitř pyramidy objevili vertikální šachtu s obeliskem. Tak zjistili, že původní vstup byl ve skutečnosti ze severní strany pyramidy a mohli začít prozkoumávat celý komplex podzemních galerií.
3 FÁZE STAVBY PYRAMIDOVÉHO KOMPLEXU
Sakkára byla postavena ve 3 fázích, které navrhl Imhotep. Jednotlivé fáze umožňovaly, aby komplex rostl pozvolna a pyramida expandovala jako lidské tělo.
První fáze začala konstrukcí páteře komplexu, vertikální šachty pyramidy, která se noří do hloubky 30 metrů a je 12 poschodí vysoká, což představuje 50% z celkové výšky pyramidy. Pak stavitelé vykopali stovky metrů tunelů a také místnosti a galerie, fundamentální část systému.
Během druhé fáze postavili nad podzemním komplexem malou stupňovitou pyramidu. Její objem a váha přesně odpovídaly 50% z navržené pyramidy. Představovala pouze polovinu z celkových zdrojů a snah. Díky ní mohli dočasně využívat její potenciál během další fáze konstrukce. Elektrický náboj produkovaný malou pyramidou byl využíván k nabíjení elektromagnetických cest, které usnadňovaly přesun materiálu potřebného k dokončení komplexu. Od přední části pyramidy v pravidelných vzdálenostech umísťovali pilíře zvané džed, které přenášely náboje negativných iontů vyrobených vibrující masou. Každý pilíř měl na sobě upevněné dvě vertikální cívky tvořené zlatým drátem omotaným kolem dřeva. Primární cívka se nacházela v jeho spodní části a sekundární cívka v části horní. Pilíř byl zasazen do jámy vyplněné látkou namočenou ve slané vodě, která umožňovala skvělý kontakt se zemí. Kněze s vysokou hladinou vědomí požádali, aby pomocí vysoké energie své mysli obrátil proud iontů k prvnímu pilíři. Pak se elektrický náboj šířil postupně z jednoho pilíře na druhý a vytvářel elektromagnetické pole ze Sakkáry až do Tury, ležící u Nilu, a v dosahu malé pyramidy, kde se nacházely lomy v nichž se těžila žula bohatá na křemík. Žulové desky stačilo umístit před poslední pilíř, kněz na ně poklepal svým žezlem a vyvolal v jejich křemíkových molekulách stejný negativní náboj. Oba negativní náboje se vzájemně odpuzovaly a kamenný blok levitoval. Podobný princip se využívá dnes u moderního japonského vlaku, který se vznáší nad silným elektromagnetickým polem, jenž má stejnou polaritu jako vlak.
Pomocí této elektromagnetické přepravní linky mohli stavitelé snadno přesouvat kameny, které potřebovali k třetí fázi stavby. Museli přemístit 425.000 tun kamene, aby zvětšili pyramidu a 135.000 tun turské žuly, aby dokončili ochrannou zeď.
Jednotlivé fáze jim umožňovali částečně využívat vyráběnou energii a zvýšit ji o 50%, když byla dokončena Velká pyramida. Celková síla zajišťovala elektromagnetickou cestu až do Médúmu, který leží na půli cesty mezi Sakkárou a lomy červené žuly v Horním Egyptě. Tyto technologie založené na principech kvantové mechaniky přijali Egypťané od obyvatel Atlantidy a současní vědci k nim teprve začínají znovu pronikat.
6. DÍL - SAKKÁRA, KVANTOVÝ STROJ
Sakkára, jedno z nejtajemnějších míst Egypta, byla navržena vysoce postaveným knězem Imhotepem, géniem v mnoha oborech. Prvním filozofem historie, otcem medicíny, fyziky, architektury a chemie. Řekové, kteří studovali egyptské dějiny, ho pojmenovali Asklépio nebo Esculap, na počest jeho lékařských úspěchů. Také ho nazývali Hermes Trismegistus, trojnásobně veliký, pro jeho filozofické a lékařské vědomosti a také proto, že odhalil zákonitosti fungování vesmíru. Imhotep, jeden z nejvyšších knězů Školy mystérií Hórova oka, nechal postavit Sakkáru, do níž investoval mnoho času, pracovních sil a zdrojů a jež později duchovně i materiálně obohatila jeho lid.
TECHNOLOGIE STAVBY
Technologie stavby byla důležitá k zvyšování vibrační frekvence žáků školy, čímž urychlovala jejich duchovní rozvoj. Umožnila žákům, aby zjistili, že existují i jiné dimenze, aby se spojili s bytostmi na vyšší úrovni a načerpali informace od učitelů, kteří vstoupili do jiné sféry. Fyzikálně tato stavba umožňovala vytvoření elektromagnetických cest, jež pomáhaly přesouvat materiál potřebný na stavbu chrámů. Sakkára vyráběla tachyonovou energii s nejvyšší frekvencí vibrací ve vesmíru. Je to neutrální energie vznikající mezi párem částic nabitých opačným elektrickým nábojem, který je vyvažuje. Protože je to neutrální energie, nepůsobí na ní odpor a tak se může pohybovat rychlostí 27x vyšší než je rychlost světla. Je to energie myšlení a vibruje vysokou frekvencí lásky. Tuto energii využíval Ježíš, když konal své velkolepé činy, které označujeme za zázraky. Dokázal, že vibrováním na vysoké frekvenci lásky dokáže mysl vytvořit tachyonovou energii, energii mysli s jejíž pomocí může člověk zvýšit vitální energii nemocných, dosáhnout jejich zázračného uzdravení a dokonce je vrátit ze světa mrtvých. Lze také zvýšit kmitočet vody a proměnit ji na víno. Každý předmět i každá bytost vibrují jinou frekvencí, která odpovídá stádiu jejich vývoje.
Sakkára vytvářela obrovské elektromagnetické pole a zvuky, jež vibrovaly na různých frekvencích. Její tvar produkoval a koncentroval energii. Spojoval elektrické částice do vlnícího se sloupu, v němž vznikala tachyonova energie. Pyramida vyráběla několik frekvencí, jež umožňovaly žákům na různých stupních vývoje, aby se na mě naladili a vibrovali na frekvenci vyšší než byla jejich obvyklá. To zvyšovalo jejich vitální energii, auru a osobní elektromagnetické pole. Zároveň je učitelé intenzivně připravovali na to, až dosáhnou 21 let a budou moci své vědomí vzít do vyšších dimenzí reality. Když se naučili ovládat vyšší hladinu vitální energie, probudila se v nich vibrace lásky, schopnost telepatie. Student začal vnímat hudbu sfér, tanec atomických částic tvořících auru, elektromagnetické pole, které kolem sebe vytváří každé lidské tělo.
Kvantový stroj v Sakkáře urychloval proces duchovního rozvoje. Pomáhal začátečníkům na nižších hladinách vědomí, aby dočasně zažili zvýšení svojí frekvence. Pomocí meditace a přípravy na život v míru a harmonii a v respektu ke všemu, protože vše je živé a propojené, proměňovali dočasné zvýšení vibrace v trvalý stav. Ti nejrozvinutější žáci setrvávali na hladinách vyšších vibrací, mohli své vědomí přesouvat v čase a prostoru, sledovat řetězec reinkarnací, jež jim umožňovali pobyt na světě. Anebo mohli vidět a vnímat reality za trojrozměrností nacházející se na dalším stupni vývoje člověka. Ve světě vyšších spojenectví plném osvícených nadlidí, kteří se již na tento vývojový stupeň dostali, protože získali potřebné informace.
Podoba takových realit je, jak uvádí Imhotep v Kybalionu, stejně jako nahoře tak dole. Existuje spojení mezi různými úrovněmi reality. Učil, že fyzická úroveň, která je tím nejzřejmějším pro naše smysly, se dá analyzovat a tím nám umožňuje nalézat pravdy o dalších úrovních reality, které nevnímáme. Začátečníci, kteří zažili další stupeň si toto zjištění ověřili, se vrátili, aby šířili lásku a poskytli informace ostatním lidem na nižší úrovni. Toto ověření na sebe samém prokázalo důležitost pyramid pro egyptskou společnost. Potvrdilo se, že vesmír má několik úrovní nebo jak prohlásil Ježíš „dům mého otce ukrývá mnoho menších domovů“. Ze Sakkáry se stalo komunikační centrum s vyššími realitami vesmíru. Tato skutečnost je zaznamenána v několika náboženských textech na stěnách pyramid vládců prvních dynastií.
Nebe se nenachází v naší fyzické dimenzi. Patří k těm vyšším, s vyšší vibrací lásky. Pyramida umožnila lidem přístup k dimenzím nadčlověka, k vyšším osvíceným společenstvím, která původně existovala na Zemi, ale pak se přesunula na vyšší hladinu reality. Další funkcí pyramidy bylo nabíjet ionty a vytvářet elektromagnetické cesty, které usnadňovaly transport ohromných žulových bloků určených na stavbu chrámů. Tato elektromagnetická technologie byla založena na faktu, že shodně polarizované náboje se odpuzují a dnes se využívá u tzv. magnetického vlaku. Bylo prokázáno, že předměty, které vibrují vysokou frekvencí, ztrácejí svoji hmotnost, přestává na ně působit gravitační síla.
Lidé mohou levitovat. Egyptští kněží učili, že ve vesmíru existují dva energetické póly – láska a strach. Láska má velmi vysokou vibrační frekvenci a strach naopak velice nízkou. Ti, jejichž vědomí se nachází na nízkém stupni vývoje, neprošli ještě mnoha reinkarnacemi na Zemi. Ověřili si zatím jen velmi málo informací. Vibrují velmi málo a strach a bolest v jejich životě převažují. Pořád se nacházejí v životě naplněném utrpením. Ti, kteří prožili mnoho reinkarnací, se poučili z důsledků svých rozhodnutí a postupně zvyšovali svoji vibrační frekvenci a vitální energii. Naučili se respektovat ostatní a ne je obviňovat. Naučili se žít v míru a harmonii. Protože mají více ověřených informací, rozumí smyslu lásky, vibrují na její frekvenci a orientují svůj život k nebeskému životu.
Kněží se snažili urychlit rozvoj svých žáků sdělováním informací a tréninkem, který jim měl pomoci povznést se nad svoje ego a cítit vyšší frekvenci vibrací. Mnoho let tréninku je dovedlo k pochopení, že v životě si má člověk verifikovat informace prostřednictvím zkušeností, které zažije na vlastní kůži, aby zjistil, že nadčlověkem se stane jedině skrze lásku. Láska je neutrální, nemá žádnou polaritu, ale vibruje na velmi vysoké frekvenci. Její energie je nehmotná, existuje pouze na spirituální a mentální úrovní v závislosti na vůli pozorovatele.
SAKKÁRA
Abychom pochopili toto tajemné místo, vrátíme se zpátky v čase do okamžiku, kdy tu byla jen prázdná poušť a Imhotep se pustil do první fáze budování Sakkáry, do stavby podzemního komplexu. V žulovém podloží začali dělníci nejprve s kopáním vertikální šachty, hlavní páteře celého komplexu. Šachta je 30 metrů hluboká, což odpovídá výšce 12ti poschoďové budovy a její základnu tvoří čtverec o straně dlouhé 10 metrů.
Jedna teorie tvrdí, že pyramidy produkují zrcadlový obraz, virtuální formu vznikající pod zemí, na které byly postaveny. V tomto prostředí pak dochází ke vzniku tzv. antihmoty. Skrz místnost nacházející se pod pyramidou se dostaneme do paralelní reality, opaku fyzického světa odděleného od něj elektromagnetickým zrcadlem. Zde dochází k pohybu času z budoucnosti do minulosti. Z nějakého důvodu fyzického nebo metafyzického je šachta tak hluboká a ačkoliv byla vytesána do tvrdé žulové skály, obložili dělníci její zdi prvními cihlami, které kdy člověk při stavbě použil. Bylo to poprvé v historii, kdy byl opakovaně použit jeden modul, drobná cihlová stěna pro stavbu velkého komplexu. Zajímavé je, že cihly nebyly vytesány z kamene.
PRVNÍ BETON
Na řece Nilu, nedaleko asuánských vodopádů na ostrově Sehel, byla nalezena stéla s hieroglyfy vytesanými Imhotepem. Je na ní napsán návod na přípravu betonu, který po zaschnutí získává vzhled a odolnost kamene. Tým francouzských vědců v čele s chemikem Josephem Davidovicem zjistil, že přípravou této směsi vznikne aglomerát bohatý na křemíkové krystaly, které dokážou vyrobit elektřinu, pokud jejich molekuly vibrují určitou frekvencí. Egyptští stavaři rozdrtili mušle a fosílie, kterých bylo v Gíze nadbytek, drť smíchali s pískem obsahujícím vysoká procenta křemíku a hliníku, s pemzou, natronovými solemi a vodou. Smícháním těchto složek vznikne kaustická soda, která reaguje s hliníkem obsaženým v písku z Nilu a výsledkem je hlinitan sodný. Přidáním kamene chryzokolu vznikl křemičitan hlinitosodný a také arzeničnan měďnatý, který měl funkci urychlovače. Z této směsi pak odlévali kamenné bloky pro stavbu chrámů a pyramid. První odlitky byly použity jako forma pro další a proto do sebe zapadají tak, že byste mezi ně nevložili ani hrací kartu.
ZVUKOVÉ FREKVENCE V MODRÝCH POKOJÍCH
Jakmile vyhloubili 30 metrovou jámu, začali vytesávat do kamene spletitou síť chodeb a místností. Místnosti orientovali na hlavní světové strany v postupně se zvyšujícím počtu. Jedna místnost byla otočená k šachtě, dvě na východ, tři na západ, čtyři na sever a pět na jih. Každá skupina místností vytvářela různou zvukovou frekvenci, která se postupně v rámci elektromagnetického pole zvyšovala. V každé místnosti se nacházely tisíce alabastrových mís, které vibrovaly stejným hudebním tónem. Tvar nádob a tekutiny v nich obsažené určovaly tón nebo vibrační frekvenci, na kterou byla místnost naladěna.
Tón „E“ zněl v pěti místnostech a sloužil k naladění začátečníků. Ti po svém příchodu vibrovali výše než tónem „D“. „F“ vibrovalo v nádobách čtyř místností. „G“ ve třech místnostech. „A“ znělo ve dvou místnostech orientovaných na západ. V hlavní místnosti v jednolitém alabastrovém sarkofágu dosahovali ti nejlepší žáci tónu „B“, ze kterého se mohli dostat do vyšších dimenzí. Těmto místnostem se říká modré pokoje a jsou obložené prvními keramickými obklady v historii. Mají různé odstíny tyrkysově modré barvy. Uvnitř těchto místností páry začátečníků – muž a žena - meditovaly a dostávaly se na daleko vyšší hladiny vibrací.
Imhotep do Kybalionu zapsal sedmý zákon vesmíru „rod je všechno“. Vše má mužský i ženský prvek, který se projevuje ve všech schématech vesmíru. Páry společně dosahovaly rovnováhy, neboť neutralizovaly svá elektromagnetická pole. Mužské pole rotuje po směru hodinových ručiček a ženské pole proti jeho směru.
Bylo objeveno, že dlaždice jsou supravodivé, čili že v nich elektrický náboj nenachází odpor. Je pravděpodobné, že když začal komplex plnit svoji funkci, sloup vln modifikoval molekuly a proměnil je v neutrální. Technologii a chemickou kombinaci pro výrobu této modři objevil Imhotep. Slavná egyptská směs - kombinace jedlé sody, bentonitového jílu, draslíku, uhličitanu křemičitého a měďnatého, která vytváří typickou egyptskou tyrkysovou modř, se používá v keramice dodnes. Dlaždice byly poskládány ve formě křivky, která symbolizuje páteř všech živých organismů zvanou djed. Tento tvar dodává celému tělu energii. Ptah, stvořitel vesmíru, ji měl ve svém žezle.
Stejný tvar byl také použit v pilířích sloužících k přenosu energie, které se používaly k vytvoření elektromagnetické cesty a k levitaci těžkých kamenných kvádrů. Kněží Školy mystérií Hórova oka měli velmi rozvinuté technologické znalosti, které jim umožňovaly pracovat se zmíněnými fyzikálními jevy či vypalovat keramickou glazuru v pecích, kde teplota dosahovala až 1000 °C. V těchto sálech byly objeveny reliéfy vytesané do kamene, jako např. toto zpodobení faraóna Džosera při rituálním obřadu Heb-Sed, opakované korunovaci, s bílou korunou na hlavě, symbolem jeho moci nad Dolním Egyptem.
V Sakkáře se také nacházely sochy, které vynikaly krásným zpracování křišťálových očí jako např. sedící písař nebo kněz Ka-aper. Tato umělecká forma existovala pouze v počátcích egyptské civilizace a v pozdějších letech už se nikde neopakovala.
STAVBA PODZEMNÍHO KOMPLEXU – PRVNÍ FÁZE
Na severu se nachází vstup do podzemního komplexu. Ze dna šachty stoupalo velmi vysoké schodiště přerušované horizontálními plošinami sahající až k povrchu. Okolo šachty, přímo nad podzemními šachtami, postavili pevnou plošinu, na jejíž stavbu použili stejné cihly jako ty, kterými byly obloženy stěny šachty. Na východní straně vykopali 11 vertikálních chodeb, o 5 metrů hlubších než místnosti. V hloubce 35 metrů vychází z vertikálních chodeb 11 galerií vedoucích k dalším místnostem umístěným 5 metrů pod modrými pokoji. V těchto galeriích bylo objeveno více než 40.000 nádob, skleněných a alabastrových váz, které představují symbol spojení trůnů Horního a Dolního Egypta. Jedním z Imhotepových titulů byl i titul výrobce váz. V těchto galeriích vibrovaly tisíce váz v tónu „F“, který je vibrační frekvencí naší planety. Galerie fungovaly jako rezonátory pyramidy. Produkovaly zvuk, jenž naplňoval celou pyramidu. Alabastr je materiál, který dokáže vibrovat a rezonovat, když na něj působí síla odpovídající jeho vibrační frekvenci. Vibrace váz měla tak vysokou frekvenci, jak bylo potřeba k postupnému rozeznění i ostatních místností. Stejně tak tomu bylo i s elektromagnetickou frekvencí.
Páry začátečníků vstupovaly do modrých pokojů, aby meditovaly v mocném rytmu pyramidy a okolo nich vibroval jeden určitý tón. Pokaždé vibroval výše a vznikal tak vyšší tón. Tímto způsobem si zvykaly na vyšší frekvence a na silové pole s kratší vlnovou délkou probouzející v nich nové smysly a větší citlivost na světlo. Páry meditující v modrých pokojích se naladily na tóny vycházející z alabastrových nádob a protože byly vystaveny i silnému elektromagnetickému poli pyramidy, zvyšovala se jejich vibrační frekvence. Rostla jejich vitální energie, jejich aura a bylo jim umožněno ověřit si existenci dalších realit. Tóny a frekvence odpovídající každé čakře, je postupně přiváděly ke vnímání vyšších frekvencí a ke zkušenostem mimo fyzický svět.
Když byly podzemní práce dokončeny, byla šachta zakryta postupnými plošinami, které ji proměnily ve virtuální podzemní obelisk zakrytý pyramidou stojící nad ním. Plošiny byly podobné mastabám, kamenným deskám zakrývajícím královské hrobky a proto si někteří pletli pyramidu s hrobkou. Dnes, po mnoha letech, můžeme plošinu vidět pod vrstvami cihel stupňovité pyramidy. Tak byla dokončena první fáze podzemních prací. Dokončili první část obrovského trojrozměrného procesoru, který měl urychlit evoluci lidstva a vyrábět tachyonovou energii pomocí základních technologií kvantové fyziky.
STAVBA PODZEMNÍHO KOMPLEXU – DRUHÁ FÁZE
Poté byla zahájena druhá fáze stavby první pyramidy po potopě světa. Stupňovité pyramidy, která měla přesně poloviční objem a váhu výsledného projektu. Na první plošině zakrývající šachtu postavili z větších cihel čtyři stupně, každý 11 metrů vysoký, tvořící pyramidu. První pyramida tedy byla 44 metrů vysoká a tvořila ji ohromná masa odlitých kamenných cihel bohatých na křemík. Křemíkové molekuly mají tvary tetraedrů, jedné ze základních forem přírody, nazývaných Platónská tělesa.
Vibrace planety, její pravidelný rytmus na jednom z jejich neurálních bodů elektromagnetické sítě, donutila vibrovat krystaly křemíku v cihlách tvořících pyramidu i v alabastrových nádobách uložených v místnostech hluboko pod ní a tak vznikala dvojitá energie a zvuk. Pod tímto konstantním mechanickým tlakem docházelo k tření molekul tetraedrů křemíku a vznikal negativní elektrický náboj. Dnes se tento jev nazývá piezoelektrický. Tato kamenná masa byla ohromným kondenzátorem negativní energie. Existují dva druhy křemíku. Jeden produkuje při vibraci negativní náboj, rotuje doleva. Tento druh byl využit při odlévání cihel. Druhý druh produkuje pozitivní elektrický náboj, rotuje doprava a nachází se v žulových deskách v Tuře, které byly použity na obložení vnější části pyramidy.
IMHOTEPOVY ZÁKONY VESMÍRU
Ve třetím Imhotepově zákonu vesmíru stojí „vše vibruje a je v pohybu a nic nezůstává v klidu, vše se pohybuje“. Vibrační frekvence částeček tvořících energii určuje realitu, hustotu hmoty, mysl a extrémně vysokou vibraci duše. Čím vyšší je vibrační frekvence, tím vyšší je hladina vědomí, informace, respektu a tím rozvinutější je cesta evoluce. Vibruje úplně vše. Od té nejhustší hmoty až po čistou duši. Tento zákon rozděluje různé druhy energie v závislosti na jejich vibracích, na elektrickou, chemickou, magnetickou, gravitační a tachyonovou, která vznikala v Sakkáře. Cihly na pyramidě byly zakryty granitovými deskami z Tury obsahujícími křemíkové krystaly rotující doprava a tudíž vytvářející pozitivní elektrický náboj. Na kamenné cihly umístili stavitelé bloky pemzy, která měla izolovat elektřinu a až na ně připevnili granitové desky z Tury. Řezali je nakoso, aby získali vertikální strany pod úhlem 73° a horizontální povrch se sklonem 22°. Tyto bloky izolovaly negativní náboj vibrujícího kamene od pozitivního náboje žulových desek z Tury, které přijímaly pozitivní náboj z atmosféry, který byl na tomto místě velmi silný. Pyramida tedy shromažďovala dva protichůdné náboje. Vnější krystaly na čtyřstěnné pyramidě se nabíjely pozitivní energií z atmosféry, křemíková masa pod nimi čerpala energii ze země a její molekuly vytvářely negativní elektrické pole.
Čtvrtý zákon uvádí, že vše je duální, vše je polární. Ve skutečnosti má všechno svůj protějšek, stejně jako v přírodě, ale na jiném stupni. Extrémy se stýkají. Dva póly jsou extrém jednoho. Horko a chlad – protiklady, jsou dvěma póly stejné fyzikální veličiny, které říkáme teplota. Podobně jako světlo a tma, velký a malý, měkký a pevný, černý a bílý, hluk a ticho, vysoký a nízký.
JAK FUNGUJE KVANTOVÝ STROJ?
Pyramidální tvar je základní podmínkou proto, aby kvantový stroj fungoval. Horizontální vrstvy se směrem k vrcholu postupně zmenšují a akumulují elektrické náboje o různé síle. Ke stejnému jevu dochází v granitových deskách z Tury. Společně s 11 vertikálními šachtami a virtuálním obeliskem, umístěným mimo osu pyramidy v severojižním směru na neuralgickém bodu elektromagnetické sítě, kopírují zemskou osu a indukují elektromagnetický náboj k dvojitému otáčivému pohybu. Částice s pozitivním nábojem rotují po směru hodinových ručiček, částice s negativním nábojem proti jeho směru. Takto vzniká elektromagnetický vír, tornádo složené z mikročástic, které se dává do pohybu díky pravidelnému rytmu planety, jenž vytváří konstantní frekvenci a rezonanci. Odstředivé a dostředivé síly v určité rychlosti a frekvenci párují dvě částice s opačným nábojem a pohybem, neutralizují je a odchylují od rotační osy k nové ose o 90° vychýlené od osy pyramidy a tak vzniká stacionární vlnový sloup. Tento sloup tvoří mikročástice neutralizované po vzájemném spojení kmitající na velmi vysoké frekvenci. Tento energetický sloup nejprve klesá ke krystalickému jádru planety a pak stoupá stovky kilometrů vzhůru až do ionosféry. Tyto neutrální a vyvážené mikročástice představují tachyonovou energii. Jsou neutrální a tak nevyvolávají odpor k materiálu, kterým procházejí. Jsou základem supravodivého jevu. Energetický vír v pyramidě zvyšoval vibrační frekvenci a proměňoval ji ve vyšší druh energie, tachyonovou energii, kterou dnes studuje kvantová mechanika.
NIKOLA TESLA
Tachyonova energie má nejvyšší možnou vibraci a frekvenci a je to energie vědomí, informace. Je podobná energii, kterou vytváří člověk ve svém mozku, když jeho myšlenky vibrují v rytmu lásky.Je to energie myšlení. Tachyonovou energií a stacionární vlnové sloupy studoval Nikola Tesla. Použil ji jako základ pro alternativní energie. Elektrické motory, rádio a televizi, rentgen, radar a dalších 1600 vynálezů, které ovlivnily 20. století. Teslova cívka se využívala k elektrickému nastartování motorů. Vytvářela vír, který proměnil proud o síle 12 voltů procházející měděným drátem cívky v proud o síle tisíců voltů, byl-li indukován na další cívce. V roce 1942 vedl Tesla philadelphský experiment, při kterém byla vytvořena ohromná elektromagnetická pole, která organizovala energii do párů a vytvářela tachyonovou energii. Pomocí ní se pokoušeli rozložit předmět na částice a složit ho zpět na jiném místě. V rámci projektu Invisibility, neviditelnost, rozložili americké plavidlo Eldridge a znovu ho složili o 75 km dál. Ale členové posádky lodi buďto přímo zahynuli anebo je ošklivě poranili kovové střepiny. Tesla totiž zatajil jednu skutečnost a sice že když se částice znovu skládají, dochází ke změnám v hmotě. Ve svých výzkumech došel k závěru, že se tachyonova energie pohybuje 27x rychleji než světlo.
Einsteinova teorie o tom, že maximální rychlostí je rychlost světla, která dosahuje 300.000 km/s, se vztahuje jen k jedné hladině reality, k fyzikální úrovni hmoty složené z atomů, elektronů a protonů. Ale vesmír má tři hladiny – fyzikální, mentální a duchovní. Tachyony, základ duálního vesmíru, jsou páry mikročástic kmitajících neustále vysokou vibrací a frekvencí, která neutralizuje jejich opačné náboje. Tachyony jsou základem supravodivých prvků. Díky své neutralitě nevyvolávají žádný odpor vůči náboji procházejícím jejich molekulami. Kombinace těchto kmitajících částic nemá žádnou gravitační sílu. Má totiž nulovou hmotnost. Je to čistá energie. Vědci zabývající se kvantovou mechanikou tvrdí, že tyto částice nemají žádnou hmotu, že existují pouze teoreticky a měří se pouze pomocí pravděpodobnosti a jejich existence závisí na pozorovateli, na jeho mentální úrovni.
IMHOTEP VĚDĚL...
Imhotep věděl tohle všechno a měl ještě větší znalosti, které současní vědci ignorují. Kvantová mechanika a supravodivost patří mezi nejnovější objevy fyziky. Stupňovitá pyramida měla 4 úrovně a byla složená z 280.000 m33 o váze 900.000 tun. Vstupy do pyramidy rovněž potvrzují, že takto Imhotep stavbu plánoval už od samotného začátku. Původní vstup se jen prodloužil, druhé schodiště vede na jedno z nádvoří chrámu, který byl postaven na severní straně, aby zakryl vstup do pyramidy. Duplikace váhy a objemu není náhodná. Produkce energie a dosah jejího působení závisel na množství vibrující masy. kamene, který váží přibližně 450.000 tun, což představovalo přesně polovinu váhy a objemu konečné pyramidy. Před ní Egypťané umístili energetické pilíře, které vytvářely elektromagnetickou cestu až do Tury, odkud se dopravoval materiál na dokončení projektu. Rozšířili plošinu na sever a západ, jižní a východní stranu ponechali nedotčenou. Pyramida rostla jako lidské tělo, od hlavy. Kdyby neexistovaly původní plány, bylo by snazší rozšiřovat ji symetricky ze všech čtyř stran, jako slupky cibule. Touto přestavbou se virtuální obelisk ocitl přímo na severojižní ose nové pyramidy, která má dnes základnu o rozměrech 140x100 m. Připojili další dvě úrovně a dosáhli tak výšky 65 metrů. Přestavba zdvojnásobila objem pyramidy na 560.000 m
Další postavené pyramidy se postupně zvětšovaly a nabíraly na hmotnosti až k té největší, Cheopsově pyramidě. Váha určuje množství vyrobené energie. Tato kamenná masa rotuje kolem zemské osy konstantní rychlostí. Pyramidální tvar dokáže vytvářet v kamení energii, k jejíž výrobě využívá přirozené pohyby planety a její konstantní vibraci a frekvenci rotace. Ve vertikálním obelisku se nahoru a dolů pohybovala obří cívka. Elektrická cívka tvořená zlatým drátem a dřevěnou izolací. Při svém pohybu vytvářela pulsující efekt, který působil na elektromagnetické pole pyramidy a měnila frekvenci energetického sloupu. Šachta tedy sloužila jako rezonanční prostor. Ve čtyřech horních rozích virtuálního obelisku dodnes nalezneme několik dřevěných trámů, upevněných v úhlu 45°, které fungovaly jako hák a umožňovaly vertikální pohyb cívky. Elektrická cívka řídila vlnovou délku. Dokázala zvýšit vibrační frekvenci na maximum. Energii nashromážděnou z křemíkových molekul kamene pyramidy cívka uvolňovala ve dnech plánovaných obřadů, které se konaly ve dnech rovnodennosti. Egyptští kněží prokázali, že se pyramidy neustále pohybují a že každý jejich pohyb může být přeměněn na energii.
Posledním úkolem bylo postavit promyšlenou okolní hradbu a všechny další stavby na povrchu jako falešné kaple nebo Nádvoří hadů. Vše ze své privilegované pozice sledovala socha faraóna Džosera. Tento obří kvantový stroj navržený Imhotepem vyžadoval velké nároky na čas, pracovní síly a zdroje, ale odměna, které se společnosti dostala stála za to.
ZNOVU A VE ZKRATCE…
Vír se využíval k urychlování duchovního růstu žáků Školy mystérií Hórova oka. Představitelé zvyšovali hladinu uvědomění lidstva. Tachyonova energie produkovaná pyramidou zkracovala délku mozkových vln a zvyšovala tak mentální sílu a elektromagnetické pole člověka, jeho auru. To vše umožňovalo žákům, aby se dostali do vyšších hladin, kde si mohli ověřit existenci nových realit a ujistit o nich i své spoluobyvatele. Když se naladili na stejnou frekvenci rozvinutějších bytostí, mohli s nimi komunikovat a čerpat od nich informace.
Sakkára byla prvním komunikačním centrem s vyššími dimenzemi. Pyramidy využívají technologie založené na principech kvantové mechaniky, které my se dnes teprve snažíme postupně odhalovat. Tyto technologie zdědili Egypťané od obyvatel ztracené civilizace Atlantidy. Sakkára je nedoceněným příkladem technologie, o které se nám ani nesnilo a jejíž moc teprve objevujeme. Jde o technologii ovládanou vědomím a zaměřenou na duchovní zdokonalení lidstva. Elektromagnetický okruh vytvářel a urychloval částice energie. Proměnil statickou energii v kinetickou a transformoval ji v tachyonovou energii. V Sakkáře se poprvé současně používal zvuk a elektromagnetické pole ke zvýšení vibrací žáků. Tato technologie byla ještě více zdokonalena v Cheopsově pyramidě. Ve fyzickém světě se tato energie využívala ke konstrukci elektromagnetických cest a k výrobě supravodivosti.
Egypťané položili základy architektury, protože používali odlité kamenné bloky. Prokázali řemeslnou zdatnost při vytváření reliéfů na stěnách, např. na stěně Nádvoří hadů a v rafinovaných detailech na kamenech, které ukrývaly kvantový stroj. Vynalezli chemické vzorce pro výrobu litých kamenných bloků a také podle nich dokázali vyrábět keramické dlaždice, kterými obkládali spletité podzemní galerie. Do kamene tesali hieroglyfy a popisovali v nich svoje chápání vesmíru. Jejich vize je shrnuta v základní Imhotepových zákonech a je základem hermetické nauky pro zednáře, rozekruciány a templáře.
Imhotep napsal, že každá příčina má svůj následek a každý následek má svou příčinu. Nic nevzniklo náhodně, protože by to zničilo vesmír. Einstein v této souvislosti řekl, že Bůh nehraje v kostky.
Zdroj: Škola mystérií Hórova oka