ZÁKON PROMĚNY A SVOBODY

  Zákon proměny je zákonem toho, jak probíhá evoluce. Zní: Jediné, co je stálé, je proměna. Jsme v neustálé proměně a žijeme proměnou. Všechno, co je, může být změněno na to, co má být. Proměna se děje v souladu trojího: uchování, propuštění a obnovení.

     Život je evoluce, která probíhá tady a teď, děje se v každé vteřině. Nejsme jen součástí evoluce, my sami jsme evoluce. Nejsme žádní diváci, jsme aktéři.

       Změna se děje, stejně jako řeka prostě plyne. Když se vzpíráme  změně, zablokuje se tok životní energie, dochází k problémům a krizím, nemocím a potížím. Jsme stvořitelé, protože žijeme ve změně a změnu vyvoláváme.

     Změně se bráníme zejména tím, že nechceme něco propustit, upínáme se na něco, co k nám už nepatří. Jen si tím ale život zbytečně ztěžujeme, vláčíme s sebou balast a nemůžeme nalézt „lehkost bytí“. Štěstí pociťujeme, jen když v té lehkosti bytí jsme. Klid a mír přichází s propuštěním.

     Naše tělo, každičká jeho buňka, se neustále obnovuje.  Ale i když po tělesné stránce nejsme tentýž člověk jako před lety, přesto jsme si uchovali svou osobnost. Tělesně se neustále obnovujeme, a přesto zůstáváme tím, kým jsme. Naše tělo podléhá zákonu „zachování, propuštění, obnovení“.

      Mnoho lidí se identifikuje s vnějším vlastnictvím, se svým hmotným majetkem. Sami jsou svým majetkem. Čím víc se ale identifikujeme se sebou samými, tím spíš se můžeme vzdát vlastnění, posedlosti vlastnit, závislosti, podřízenosti, pout. Pak poznáme, že pouto a vazba spočívá ve strachu a nejistotě. Opravdu volný je ten, kdo nic nepotřebuje a není na nic vázán.

K nejtěžším kamenům v minulosti patří:

- Strach a snaha kontrolovat

- Stres a boj

- Negativní pocity jako sebelítost, pocity viny, nespravedlnost, zlost, pocity méněcennosti, agrese, nemoc

- Negativní myšlení jako pocity obětování se, zklamání, očekávání, egoismus, ješitnost, závist, materialismus, odsuzování a předsudky, problémy, nečetnost a lež, negativní mínění o sobě

- Špatné návyky jako odkládání věcí, požitkářství, nepozorná mluva, chybné a bezmyšlenkovité objednávky do života, bezcílnost

- Svévole (namísto: „Děj se vůle TVÁ!“)

     Propouštíme však jen to, co můžeme skutečně propustit s láskou. Propustit něco v hněvu znamená jen vazbu na negativní energii, není to opravdové propuštění. To, co propustíme se zlobou, se k nám zase vrátí zpátky.

     Neschopnost něco propustit a lpění na starých věcech je výrazem vědomí nedostatku. Kdo se váže na staré, má strach z nového. Nežije v hojnosti, v důvěře, že neustále může vytvářet nové a lepší. Jisté je jen to, co bylo. Kdo se orientuje na jistotu, ten se orientuje na minulost, tomu chybí důvěra v budoucnost. Nejdřív musíme něco propustit, vytvořit vakuum, abychom životu uvolnili místo pro něco nového.

Zákon svobody

     Zákon svobody staví člověka v každém okamžiku před hojnost stvoření a dává mu svobodu volby, zároveň ho ale nutí k rozhodnutí. Když se nerozhodneme, je to také rozhodnutí. Za svá rozhodnutí vždy neseme důsledky.  Záleží na nás, jestli se rozhodneme pro poznání nebo pro cestu určenou skrze nemoci a trápení. Tato svoboda má tři roviny:

1. „Osvobození se od…“

     Člověk se může rozhodnout, že se v kterémkoliv okamžiku svého bytí osvobodí od otroctví, které představuje plnění přání. Je volný, jakmile už nic nepotřebuje. Vesmír pro nás připravil to nejlepší a dal nám k dispozici všechno, co skutečně potřebujeme k plnému vyjádření našeho života. Jen tak se člověk může osvobodit od tlaku chtění. Každé vlastnictví je iluze. Nikdo na světě nemůže nic vlastnit. Všechno tu zůstane, až odejdeme. To jediné, co si s sebou odnášíme, jsou naše poznatky a poučení. Přišli jsme sem jenom kvůli nim.

     Důležitým krokem k osvobození je propuštění. Propustit všechno, co už k nám skutečně nepatří- starý stav vědomí. K tomuto stavu vědomí patří pocity, jako je hněv, strach, starosti, stres, pocity viny, nedůtklivost, pocit méněcennosti, sebelítost, nenávist, závist, nejistota, ješitnost, rozčilování, agrese, vztek apod.

     K těmto pocitům se vážou způsoby chování, jako je pohodlnost, nečestnost, bezcitnost, netolerance, odsuzování, nekázeň, závislost, špatné zlozvyky, potřeby apod.

     K těmto druhům chování patří očekávání, vysoké a přehnané nároky na sebe a jiné a na svět. Člověk chce, aby byl uznáván, pochopen, dotazován, milován, chce se prosazovat, poučovat, být víc než ostatní, vítězit apod.

     K takovým nárokům patří minulost, tvořená starými představami, překonanými programy, starými cíli, normami, hranicemi, výchovou, vlivem okolí, klišé, rolemi, negativním myšlením, negativním obrazem sebe sama, nesprávným povoláním, nemocí, vazbami na rodiče, partnera, děti, majetek, kariéru či tělo, ublížeností, zklamáním, chudobou.

    Máme si uvědomit, že „to, co k nám patří, nemůžeme ztratit, a to, co k nám nepatří, nemůžeme udržet“. Skvělé poznání je, že „to, co přichází jako nové, je vždycky lepší!“

2. „Osvobození se pro…“

     Člověk má svobodnou možnost vnímat se jako ego, oddělené od ostatních. Může podle svého postoje žít egoisticky, a tím způsobovat disharmonie, které se k němu vrátí jako jeho osud. Má ale také možnost vnímat se jako součást celku, poznat, proč sem přišel a propustit všechno, co nepatří ke splnění jeho úkolu. Pak žije naplněný život.

3. „Opravdová svoboda“

     Duchovní zákony jsou skutečné a působí, ať v ně věříme nebo ne. Můžeme říci „ne“ a střetnout se s nimi. Pak nám osud uštědří „doučovací hodiny“ v podobě nemoci či trápení. Můžeme ale také říci „ano“ a žít s duchovními zákony i s onou silou, která je stvořila, v harmonii. Můžeme žít svůj naplněný život. Máme možnost volby. To je jediná pravá svoboda.