ZÁKON MYŠLENÍ A IMAGINACE

   Každá jednotlivá myšlenka mění náš osud, způsobuje úspěch nebo smůlu, nemoc nebo zdraví, trápení nebo štěstí. Musíme se proto naučit zacházet se svým myšlenkovým nástrojem pokud možno správně. To především znamená naučit se opravdovému pozitivnímu myšlení. Uvědomit si, že všechno, co se nám přihodí, je pro nás dobré, protože jsme to z nějakého důvodu potřebovali a přihodilo se to proto, aby nás to posunulo v životě dál. Z tohoto důvodu by měl každý přijmout úkoly života a splnit je,  jinak je osud nucen lekci opakovat tak dlouho, dokud nebude úkol vyřešen.

      Naše životní okolnosti existují díky našim myšlenkám. My myslíme a naše myšlenky k sobě přitahují činy. Většinu myšlenek si myslíme nevědomě. Působí ale také slovní obraty, které jsme si zvykli denně používat, jako například:

„Nemyslím, že z toho něco bude.“

„Nemám peníze.“

„Já to nezvládnu.“

„Dneska jsem zas úplně vyřízený.“

     Stálým opakováním pozvolna přesvědčujeme své podvědomí o pravdě těchto tvrzení a ono se začne podle nich chovat.  Myšlenky, kterých se nezbavíme, se stávají naším osudem.

     Stává se jen velmi zřídka, že se někdo zeptá, proč žije v těchto podmínkách, čím si je způsobil a jak je sám může změnit. Chceme dostávat dárky a zapomínáme, že můžeme sklidit jen to, co jsme sami zaseli.

     Život nám přitom nabízí neustále nové možnosti, musíme je jen rozpoznat a využít. Nezaměřujme  svůj pohled na nedostatek, to vede k nespokojenosti a agresi! Jakmile se zahledíme na možnosti, nabídne nám život v každé vteřině šanci, jak obohatit náš život a být šťastnější!

Zákon imaginace

     Každá živá představa, která nás naplňuje, má snahu se uskutečnit. Když přitom stojí víra a vůle proti sobě, vítězí vždy víra. Jakákoliv námaha při živé představě způsobí opak.

     Každý člověk má schopnost živé představivosti. Mnozí lidé nechali tuto svou přirozenou schopnost „zakrnět“ a používají ji už jen ve snu. Je ale možné ji opět probudit. Obraz je řečí podvědomí a duše. Vnitřní obrazy určují větší část našeho života. Pokaždé, když podvědomě přijmeme nějaký určitý obraz či představu do svého vědomí, sáhne podvědomí do vnitřního „skladu obrazů“, jakési vnitřní „obrazové galerie“, a uskuteční je.

     Proto bychom si měli vytvořit jasný obrázek požadovaného cílového stavu ve všech oblastech našeho života, tyto obrazy si neustále vyvolávat do vědomí a tam je co možná nejdéle a nejživěji držet.

       Toto obrazové představování se může vztahovat na:

- konkrétní předměty

- abstraktní pojmy + hodnoty

- průběh jednání / film

- sebe sama

     Čím je obraz jasnější, tím snadněji se kumuluje energie k jeho uskutečnění. Čím déle a častěji udržujeme obraz na duševní obrazovce, tím díle energie plyne. Důležitá je také identifikace s žádoucím stavem. Tzn. že zpočátku určujeme detaily, ale ty pak pozvolna samy vznikají před našima vnitřníma očima. Až posléze při opakované představě nabudou konečné podoby.

      Vidíme-li obraz svým vnitřním zrakem a udržíme ho po několik minut, znamená to, že už se na duchovní úrovni uskutečnil.  Když je obraz vytvořen a spojen s dostatečným množstvím energie, musí být ještě „zvnitřněn“. Přivlastníme si ho tím, že se s ním identifikujeme, tím že pocítíme, jak se pak budeme cítit, až se uskuteční, a uvidíme, jak se budeme chovat. Především pocítíme silný pocit vděčnosti za splnění. Poté ho úplně vypustíme, aby se mohl projevit.

     Jsme obklopeni nevyčerpatelným zdrojem energie, ale můžeme disponovat jen takovým množstvím, kolik jsme díky velikosti své osobnosti schopni přijmout. Když ale rozšíříme své vědomí, zvětšíme i množství energie, která je pro nás využitelná.

     Všechno to jsou dokonalé ideje stvoření, které se projeví, jakmile je dokážeme udržet ve svém vědomí!!!...