ZÁKON HARMONIE A EVOLUCE

 Tento  zákon se stará o to, aby byla neustále zachovávána harmonie nebo co nejrychleji nastolena,a aby různá působení duchovních zákonů nakonec opět vedla k harmonii.

     Je platný a viditelný ve veškerém stvoření. Můžeme ho vidět např. ve střídavém působení dne a noci. Způsobuje, že veškeré extrémní konání může dospět jen do určitého bodu, z něhož následuje nevyhnutelně reakce, která extrém vyrovná a nastolí tak opětovnou harmonii.

     Zákon harmonie se neprojevuje jen formou přírodních jevů, nýbrž i v našem každodenním životě, ve všem, co se nám děje: v partnerství, v povolání, v nemoci a trápení, ve zdraví a štěstí.

     Kdykoliv člověk naruší harmonii, tento zákon se nevyhnutelně postará o opětovné vyrovnání.  Jde o to poznat, kdo skutečně jsme: individualizovaná součást jednoho všeobsáhlého vědomí, která svým životem přispívá k harmonii stvoření.

     Kahunové, polynéští kněží, shrnuli zákon harmonie ve výstižném přikázání: „Nikoho nezraňuj. Neruš harmonii toho druhého, protože ten druhý jsi ty sám.“

Zákon evoluce

     Veškerý řád v přírodě, v celém vesmíru, poukazuje na pokračující vývoj, na vyšší bytí. Zákon evoluce říká, že všechno se neustále mění. V celém univerzu neexistují dvě věci, bytosti nebo jevy, které by byly absolutně totožné. Všechno je jedinečné, i tento okamžik.

     Zákon evoluce obsahuje princip nestálosti. Nic nemůže zůstat takové, jaké to právě je. Nic nelze udržet, neboť všechno, co začíná, také končí. Začátek v sobě nese již zárodek konce, konec je ale současně začátkem něčeho nového, co také jednou skončí, a je tudíž věčné. Je to jedna síla, život, bytí!

     Věčné bytí proměňuje svou formu, svůj výraz, a přesto je neměnitelné. Všechno, co je, je vytvořeno z „jednoho“ a „jedno“ je ve všem. Všechno je částí „jednoho“.