ZÁKLADY TIBETSKÉ MYSTIKY

23.03.2012 16:17

 

Dynamické síly vesmíru se podle tantrického pojetí neliší od dynamických sil lidské mysli a poznat tyto síly ve vlastní mysli a přeměnit je nikoliv však pro vlastní dobro, nýbrž pro dobro všech živých bytostí, je cílem buddhistických tanter.
Buddhista nevěří v nezávislý a odděleně existující vnější svět, na jehož dynamické síly by se mohl napojit. Vnější svět a jeho vnitřní svět jsou pouze dvě strany jedné a téže tkaniny. Vlákna všech sil i událostí, všechny tvary vědomí i jeho objekty jsou vetkány do této tkaniny v neoddělitelnou síť nekonečné vzájemně se prolínající závislosti.
Svět není ani zavržen, ani rozerván nesmiřitelnými protiklady, ale je tu most, který vede z dočasného světa smyslového vnímání do říše bezčasového poznání. Tato cesta nevede za tento svět prostřednictvím pohrdání tímto světem a jeho negací, ale pročištěním a přeměnou kvalit naší současné existence.
Z hlediska pěti bytostných složek to znamená, že v procesu osvícení nebo na cestě, která k němu vede, se jedná o přeměnu těchto složek. Principy tělesnosti, pocitů, vnímání, karmicky podložené mentální formace nebo představy a vědomí jsou přeměněny v jim odpovídající kvality osvíceného vědomí.
Poznáním a realizací univerzálního zákona přerůstá ego vytvářející individuální vědomí do vědomí kosmického, které je představováno postavou Vairóčany "Ozařovatele".
Všechny důležité tibetské tantrické meditace předpokládají představu univerzálního cíle, velkou mystickou syntézu, předtuchu ideálního stavu buddhovství v mysli uctívajícího; a pouze poté, když sjednotil sebe s tímto cílem, opouští rozmanité formy meditačních zkušeností a metod. Ať si meditující vybral kteroukoliv cestu či metodu, musí vždy postupovat k cíli a nikdy se nesmí ztratit v osamělosti čisté analýzy, nebo ulpět na výtvorech své představivosti.
Slovo tantra má mnoho významů, které se však všechny dají více méně odvodit od slov vlákno, tkanina nebo utkané. Tantra ukazuje na vzájemnou vazbu všech věcí a jednání, na vzájemnou souvislost existujícího, souvislost příčiny a následku stejně tak na kontinuitu v duchovním a tradičním vývoji. Tato souvislost se táhne jako nit tkaninou historických událostí i života jedince. Tantry jsou převážně mystického charakteru, to znamená, že se snaží upevnit vnitřní příbuznost věcí; podobnost mikrokosmu a makrokosmu, mysli a vesmíru, rituálu a skutečnosti, světa hmoty a světa ducha.
Tělo obyčejné lidské bytosti je májou, rovněž tělo osvíceného je májou. Rozdíl je v tom, že tělo osvíceného je výtvorem jeho vědomí, zatímco tělo neosvícené bytosti je výtvorem, řízeným jeho podvědomou náklonností. Obojí je májou, ale jedno je vědomí, druhé podvědomí. První je mistrem máji, druhý je jejím otrokem, rozdíl spočívá v poznání.
-----------------------------------------
Anágárika Góvinda není sice Tibeťan, patří však k prvním představitelům západní civilizace, kteří se začali věnovat studiu tibetského buddhismu "zevnitř", tzn. podřídili se tradičnímu systému studia u tibetských autorit, byli přijati a postupně se stali přirozenými články v řetězci uchovávání a předávání duchovních učení. Mnohaleté studium jazyků (tibetštiny, sanskrtu, pálijštiny), historie, buddhismu, textů i duchovní praxe a dosažení titulu lama, vyjadřujícího vysokou hodnost v hierarchii tibetského duchovenstva, opravňuje Anágáriku Góvindu podat autentický výklad živého buddhismu, tak jak se dochoval v tibetském prostředí.
Obsáhlý výklad systému buddhistické filosofie, jógy a esoterických nauk včetně tantrismu, nauky o mantrách, psychických energiích apod. je postaven na široké znalosti pramenů a podložen odkazy na literaturu. Na rozdíl od Minaříka, který své výklady podává skrze osobní zkušenost, Anágárika Góvinda svou osobnost potlačuje. Předkládá nám přehledný, kultivovaný výklad v objektivním tónu, vycházející z přesné terminologie včetně originálních termínů v tibetštině a sanskrtu, resp. pálíjštině, uváděných v závorkách.
Překladu Góvindova textu se ujala a zdařile se s ním vyrovnala Libuše Pávková, jíž nechybí orientace v problematice buddhismu ani znalost tibetského jazyka a smysl pro autenticitu. Kniha je doplněna řadou diagramů a tabulek, poznámkami a seznamem literatury. České vydání je navíc rozšířeno o abecední slovníček tibetských slov v transliterované podobě a s přepisem výslovnosti.
----------------------------------------
Význam mantry Óm mani padme húm
První z nich, óm, je složena ze tří písmen - a, u a m. Ty symbolizují nečisté tělo, řeč a mysl vyznavače; a symbolizují také čisté vznešené tělo, řeč a mysl buddhy. Je možné přetvořit nečisté tělo, řeč a mysl v čisté tělo, řeč a mysl, nebo jsou od sebe naprosto separovány? Všichni buddhové jsou bytosti, které byly stejné jako my a potom díky cestě dosáhly probuzení. Buddhismus netvrdí, že existuje někdo, kdo by byl od počátku prost chyb a měl všechny dobré vlastnosti. Čisté tělo, řeč a mysl se pěstují postupným opouštěním nečistých stavů a jejich přetvářením ve stavy čisté. Jak se to dělá? Cestu naznačují čtyři další slabiky.
Mani, což znamená klenot, symbolizuje faktory metody - altruistický záměr dosáhnout probuzení, soucit a lásku. Jako je klenot schopen odstranit bídu, je altruistický duch probuzení právě tak schopen odstranit bídu či nesnáze cyklické existence a samotářského klidu. A právě tak, jako splňuje klenot všechny přání myslících bytostí, altruistický záměr dosáhnout probuzení splňuje přání myslících bytostí.
Dvě slabiky slova padmé, znamenající lotos, symbolizují moudrost. Právě tak jako lotos vyrůstá z bláta, ale není poskvrněn jeho špínou, je moudrost schopna uvést vás do postavení bez protikladů, zatímco kdybyste moudrost neměli, protiklady by tu byly. Existuje moudrost uvědomující si nestálost, moudrost uvědomující si, že lidé nemají stálé já nebo podstatu, moudrost uvědomující si oproštěnost od duality - to jest rozdílu bytí mezi subjektem a objektem - a moudrost uvědomující si oproštěnost od nezávislé existence. Ačkoli je mnoho různých typů moudrosti, hlavní z nich je moudrost uvědomující si prázdnotu.
Čistoty je třeba dosáhnout nedělitelnou jednotou metody a moudrosti, symbolizovanou závěrečnou slabikou húm, která naznačuje nedělitelnost. Podle sútrového systému se tato nedělitelnost metody a moudrosti vztahuje k moudrosti ovlivněné metodou a metodě ovlivněné moudrostí. V mantrovém či tantrickém směru odkazuje k jedinému vědomí, v němž je v plné podobě obsažena jak moudrost, tak metoda jako jediná nerozlišitelná entita.
Těchto šest slabik óm mani padmé húm tedy znamená, že v závislosti na praktikách cesty, kterou je nedělitelná jednota metody a moudrosti, můžete přetvořit své nečisté tělo, řeč a mysl v čisté vznešené tělo, řeč a mysl buddhy. Bylo řečeno, že nemáte usilovat o dosažení buddhovství mimo sebe sama; substance k dosažení buddhovství jsou ve vás. Jak říká Maitréja v Uttaratantře, všechny bytosti mají přirozeně buddhovskou povahu ve svém vlastním kontinuu. Máme v sobě semena čistoty, esenci Toho, kdo přišel (Tathágatagarbha), kterou je třeba přeměnit a plně rozvinout v buddhovství.