KRYSTALY

Krystaly považuji za vše, co má pravidelnou, identifikovatelnou a opakující se mřížku nebo vnitřní strukturu. Za účelem léčení pomocí krystalů nazývám krystaly všechny druhy kamenů, i amorfní křemen (flint), meteority, i pevnou pryskyřici (jantar), ať už jsou to drahokamy, polodrahokamy, kousky kamene nebo amorfní substance (nemá pevné vnitřní uspořádání ani krystalovou strukturu, energie jím rychle proudí, působí silně a účinkuje okamžitě). Krystaly jsou tvořeny pevnou hmotou uspořádanou v geometricky pravidelném tvaru. Krystaly jsou součástí naší planety, staré 4,6 miliardy let.  Vznikaly v době, kdy se rodila naše planeta, a společně s jejími proměnami se přetvářely i ony. Krystaly lze označit zaDNA planety Země, za chemický otisk její evoluce. Některé krystaly byly vystaveny velkým tlakům, jiné narůstaly postupně v hlubinách, další ležely ve vrstvách nejrůznějších hornin a jiné se rodily pozvolna. Jejich krystalická struktura dokáže pohlcovat, uchovávat, soustřeďovat a vysílat energii, zejména v podobě elektromagnetického vlnění.

Krystaly jsou piezoelektrické, což znamená, že jejich stlačením vzniká elektrický proud a někdy i světlo. Této vlastnosti se užívá v laserových zařízeních, kde piezoelektrické krystaly vyrábějí zvukové vlny používané v chirurgii. Přesně zacílený paprsek dokáže zasáhnout postiženou část hluboko uvnitř těla a odstranit nádor bez potřeby dalších invazivních zákroků. Krystaly jsou užívány v rádiích, televizích a počítačích, aby vedly proud elektrické energie. Stejně tak mají schopnost být nápomocné lidskému tělu. Každá naše buňka má malý elektrický náboj, který nás dělá pohybující se masu energie, která je spojena s okolním prostředím a reaguje na ni. Na co myslíme a co cítíme je přenášeno naší obrovskou elektrickou sítí nervových buněk. Nerovnováha vibrací jdoucí z buněk našeho těla může vést k nemoci nebo nepříjemným stavům. Křišťál je velmi účinným nástrojem v procesu léčení, protože napomáhá zlepšení spojení mezi buňkami těla.

Slovo krystal pochází z řeckého výrazu krystallos a kryos, což znamená "led, křišťál" a "mráz, led". Každý krystal je vyladěn na vlastní tón. Je složen z různých minerálů, a je definován svou vnitřní strukturou, krystalickou mřížkou. Srdcem krystalu je atom a jeho součásti. Sám atom představuje dynamický mechanismus sestávající z částeček rotujících kolem středu. Jakkoli krystal vyhlíží pevně a klidně, ve skutečnosti ustavičně rotuje ve víru molekulární vibrace naladěné na jednu konkrétní frekvenci. To propůjčuje krystalům jejich energii. Krystalografický systém vychází ze skutečnosti, že horniny vznikají působením přírodních atomárních sil, jež vytvářejí symetrické vnější plošky krystalu. Krystal se zařadí do konkrétního systému podle počtu svých plošek. Krystaly lze roztřídit podle systému do sedmi základních kategorií - krychlové (pyrit, granát), šesterečné (křemen, akvamarín), jednoklonné (jadeit, selenit), kosočtverečné (alexandrit, kočičí oko), čtverečné (zirkon, chalkopyrit), trojklonné (labradorit, měsíční kámen), klencové (turmalín, dioptaz) a dvou dalších kategorií - amorfní nekrystalové (obsidián, jantar) a organické formy (korál, perla). 

Schopnosti krystalu. Krystaly nemohou vyrábět energii, mohou ji ale zesílit, přitáhnout, přeměnit, uchovávat, soustřeďovat, vysílat, pohlcovat, uvolnit, regulovat, spořit a přenášet na krátké i velké vzdálenosti. Krystaly nás mohou léčit, očisťovat, poskytovat energii a mají schopnost uchovávat a zprostředkovávat vědění. Krystaly mají vědomí a jsou mezi sebou v kontaktu. Jsou zdrojem síly. Krystaly jsou živoucí energií, která má schopnost reagovat na energií lidí a jejich myšlenky. Krystaly nám asistují při zesílení síly mysli, relaxaci a schopnosti jasně myslet. Je možné je využít jako paměť a rezonátor.

Struktury krystalů odrážejí dokonalost vesmíru v jeho pozemském projevu. Řecký filozof Pythagoras objevil základní matematické symetrie, které se nacházejí v hudbě a fyzickém tvaru. Ve své snaze pochopit vesmír odhalil tři klíčové tvary v hmotě: čtyřstěn, šestistěn a dvanáctistěn. Považoval tyto přirozené shody za vzorové v matematice, jazyce, hudbě a vědě. Jeho objev ukázal, že hmota se skládá z dokonalých forem sestávajících z rovnoramenných, rovnoúhlých polygonů (uzavřených geometrických tvarů spojených s přímkami, se stejně dlouhými stranami a shodnými úhly). O sto padesát let později Theaitétos určil další dva tvary – osmistěn a dvacetistěn – jako součást základních struktur formy. Ke svému závěru došel tak, že pokračoval ve zkoumání původního Pýthagorova teorému. Spojením těchto tvarů vznikají tzv. platónská tělesa. Platón později spojil určité tvary se čtyřmi pozemskými živly - ohněm, vodou, zemí a vzduchem. Pátý tvar představuje ducha neboli nehmotné a metafyzické. Platónská tělesa slouží jako klíč k posvátné geometrii a numerickému vzorci božského plánu. Staří Řekové o těchto pěti tvarech meditovali, aby dosáhli duchovního poznání a vedení. Tvar čtyřstěnu můžeme vidět na pyramidách, kterých se užívalo jako ohnisek ke shromažďování a rozvíjení duchovní energie. Tyto symetrické tvary se opakují v každé oblasti života - od sněhových vloček po vlákna DNA, od architektury po fotbalový míč.