Kapitola 4 Mýty

17.06.2012 12:54

 

Kapitola 4
Mýty
Řekla bych, že je čas odhalit určité mýty. Mýty mají tendenci, vyvíjet se kolem určitých lidí, nebo jsou na ně jinými lidmi projektovány. Osoba, která je „zahalena“ mýtem má často jen malý podíl na tom, co je jí nuceno. To, z čeho se mýtus kolem ní upředený skládá, jsou hodnoty a vlastnosti, které by u ní druzí rádi viděli, je to jen projekce jejich vlastních přání a představ. Je to ztělesnění vlastních snů, zosobnění vlastních přání a iluzí, které lidem umožňuje žít život nepřímo skrze svůj idol. Samozřejmě, že pro člověka, kterému jsou mýty nuceny je velice těžké žít s nimi a přání, která jsou na něj projektována splňovat. Nynější obdivovatelé se mohou velice rychle, nebudou-li jejich očekávání naplněna, obrátit proti svému idolu. Idol musí žít dva životy, veřejný, pro lidi a soukromý. Vzhledem k tomu, že jen málokdy jsou tyto dva životy ve vzájemném souladu, dochází k schizofrenní situaci. Vnější nebo vnitřní obraz člověka může v mnohých případech dominovat takovým způsobem, že život příslušného člověka úplně ovládne a původní osobní život zcela vytlačí. V mnoha případech se takováto osoba pod tím velkým tlakem zlomí a uteče do drog či alkoholu, jen aby zmírnila neúnosný stres, který mu ona role způsobuje. 
A navíc k těmto problémům, které na dotyčného člověka uvalily ony vnucené mýty, přibývá fakt, že on, jejich odžitím, měl uspokojit, naplnit životy těch, kteří na něj své sny projektovali, jako by je odžili oni sami, dotyčný prostě měl žít za ně, místo toho, aby si své představy naplňovali a uspokojovali sami. Tak tedy pod fenoménem mýtu trpí nejen ona idealizovaná osoba, ale i její zbožňovatel. Jak může jeden jediný člověk uspokojit takové různé iluze tolika lidí? Pro postižené, pro ty, kterých se to týká, je to neúnosná, nesnesitelná situace, pro ostatní zklamání. Jestliže je předlohou pro ostatní veřejná osoba a zároveň může být „dosněn“ její vlastní život, mohou na tom mnozí profitovat. Asi nejškodlivějším důsledkem uctívání hrdinů je, že se lidé na někoho uváží se svými očekáváními, která jsou oddělena od nich samých. Takováto vazba brání tomu, aby spoléhali výlučně na své vnitřní bytí, na Vyšší vědomí. 
Překvapeně jsem musela konstatovat, že i kolem mého života se začínal pnout mýtus, který zamlžoval pravdu o tom, co jsem a co dělám. Ano, byla jsem překvapena, jak málo odpovídal pravdě. Mnoho lidí si například myslelo, že vedu vzrušující a napínavý život, neboť cestuji do mnoha zemí světa. Dle jejich mínění dělám všechny věci, které by oni sami rádi dělali. Některým to dělalo radost, zatímco jiní si přáli být na mém místě trochu závistivě a žárlivě.
No, cestuji opravdu neskutečně mnoho, ale cestuji, abych vyučovala, podávala svědectví. Obvykle vidím letiště, cestu z letiště do hotelu, ve kterém přenocuji ( a to jen, přijedu-li za světla, a ne v noci, abych vůbec něco rozeznala ),hotel a pokoj, stejně jako místnost, ve které příští ráno povedu seminář. Vůbec neobjevuji jiné lokality a jen velice málo z měst, ve kterých jsem pracovala. Zřídka kdy si cokoliv prohlédnu, neboť čas mezi semináři je akorát tak na přemístění se do místa další práce. A tato cesta sama o sobě může být navíc velice únavná, obzvláště v mém věku. Od té doby, co zemřel můj muž, cestuji sama, což znamená, že se o všechno musím starat sama : o letenky, pasy, víza, výměnu peněz, zavazadla a vše důležité i o zdánlivě banální detaily, kterou jsou se zahraniční cestou spojeny. Létám přes rozličná časová pásma, což také zmáhá. Problémy mohou připravit i jídlo a pití, a navíc tělo se musí vyrovnávat se změnami klimatu. Celkově vzato, cestování není nezbytně tak vzrušující, jak se zdá, navíc dnes cestuje velké množství lidí. Všechno má svou cenu.
Dalším bludem je, že jsem Babovi v těsné blízkosti. Mylný závěr. Baba sám říká, že mu nikdo nestojí blíže než kdokoliv jiný. V jeho očích jsme všichni stejní. On jen prohlédá skrze vnější plochy naší osobnosti, čímž zjišťuje, kdo z nás už je připraven stát se Jeho nástrojem. Spustí-li se jedenkrát tento proces, budeme se muset vzdát svých, nám tak milých, osobních přání a být připraveni reagovat a přijímat okolnosti, ať se nám to líbí či ne. Jak Baba říká :“ nedělej to, co máš rád, měj rád to, co děláš.“ No, to je cena za zdánlivou blízkost Babovi. Mimoto je přísným učitelem a když jsme se rozhodli stát se Jeho nástrojem, nemusíme jen být připraveni „milovat vlastní nejistotu“, jak to výstižně definuje, nýbrž musíme i okamžitě měnit, je-li to nutné, naše vlastní plány.
Lidé, kteří vystupují na veřejnosti, mají za úkol splnit těžkou úlohu. Musí si zachovat navzdory očekávání nesčetných, jim neznámých lidí, svojí vlastní identitu a integritu. Jediná cesta, jak se vypořádat s touto situací je, dle mého názoru, stáhnout se zpět od okolního světa a jeho požadavků a nároků, připomenout si své vnitřní Já, neboť Ono je opravdivou směrovou cedulí, na kterou bychom se měli bezpodmínečně obrátit. Jako doplněk k předkládanému dennímu cvičení prosívám VV každé ráno, aby skrze mne celý den myslelo, cítilo, mluvilo, jednalo a milovalo. Tak se může stávat stále silnější tažnou silou. Stane-li se toto cvičení postupně součástí našeho života, budeme osvobozeni od našich vazeb a výsledky konání již nebudou připisovány osobnosti, nýbrž VV, s naším malým já coby nástrojem v Jeho rukách. Tímto způsobem můžebýt každý osvobozen od vnějších povinností a závazků, které jsou mu ukládány situacemi a sobci.
Každý člověk je jedinečný a zodpovědný za svůj život. Kráčíme-li po Cestě kupředu, musíme ostatním lidem dovolit, co dovolit, dokonce trvat na tom, aby i oni stejným způsobem převzali zodpovědnost sami za sebe a už na nás nespoléhali. Dovolíme-li jim, však, aby na nás zůstávali nadále závislými, zbavíme je příležitosti, aby sami „zatli svaly“ a postavili se čelem k osobním výzvám. Místo toho se jim vyhnou a dál budou očekávat od ostatních, že jejich úkoly vyřeší.
Od veřejných osob se často očekává, že na sebe tuto přidanou zátěž převezmou. Částečně je to připisováno mýtům, které se kolem nich utkaly a kvůli kterým budí dojem, že jsou důležitější, mocnější a chytřejší, než ve skutečnosti jsou.
Jak jsem se díky své práci stávala stále známější a známější, nezbylo mi, než konstatovat, že ode mne mnoho lidí očekává, že mávnutím kouzelné hůlky vyléčím z psychických nemocí, ukážu jim, jak se stát úspěšnými, bohatými, jak úspěšně řešit své partnerské problémy, jak změnit děti k obrazu svému a spoustu dalších mistrovských kousků. Díky své práci jsem se naučila, že, i kdybych snad tyto schopnosti měla, zdráhala bych se je použít, neboť by tím byl znemožněn rozvoj toho člověka, v nejlepším případě by se, v případě, že by za něj jeho učební a vzdělávací proces někdo převzal, tento jeho proces oddálil.
Každý z nás je zodpovědný za to, zpracovat svou vlastní individuální karmu. Tato práce nemůže být nikomu odebrána, stejně jako za nás nemůže žádný jiný člověk převzít zodpovědnost.

Tvorba webu zdarma s Webnode Webnode