Kapitola 38 Chtivost

Kapitola 38

 

Chtivost 

 

Chtivost, lačnost po něčem, je základním prvkem takřka všech našich vazeb a negativních pocitů. Je jádrem já-vztahovačného postoje mne, mně, mě a můj. Místo toho, abychom říkali: „Buď vůle Tvá“, říkáme : „ Buď vůle má, ne Tvá a ne kohokoliv jiného“ . Chtění je symptom extrémní panovačnosti ega. Je to přehnané, přemrštěné nebo nestřídmé přání dostat více, než skutečně potřebujeme či získáváme.

Chtiví ( jinak řečeno lační ) lidé s rovnají sudu beze dna. Čím více mají, tím více chtějí, nikdy nejsou spokojeni, ať se jejich žádost týká jídla, pití, peněz, vlastnictví, lásky, pozornosti, slávy, hojnosti, bohatství. Ten soupis je nekonečný..

Podkladem, základem pro chtění je extrémní nejistota a mylná víra, že materiální věci mohou zaplnit vnitřní prázdnotu. Čím větší je nejistota některých lidí, tím silněji se v nich pevně usazuje chtění, kterým se zoufale pokoušejí utišit tento vnitřní hlad. Vzhledem k tomu, že ale jsou materiální statky nestálé, nemohou potřeby nikdy uspokojit plně a na vždy. Pouze zesílí nejistotu, a právě tak pocit, od kterého jsme se chtěli osvobodit. To je nekonečný znovuseopakující proces.

Chtění je též ztělesněním plýtvání, neboť nás vede k tomu, chtít více, než skutečně potřebujeme, když tento nadbytek by mohl prospět někomu jinému. I v tomto případě můžeme použít papíry odpovídající barvy a sepsat na ně příklady našeho chtění, které denně pozorujeme. Co si přejeme nadmíru, aniž bychom to opravdu potřebovali? Nebo co chceme za všech okolností, co takového, co by mohli potřebovat jiní lidé ? Všichni máme tendenci neúprosně obhajovat ty věci, které nejvíce milujeme. Měli bychom si dávat pozor na silné reakce, až si budeme klást shora uvedené otázky, neboť ony nám ukáží na okruhy, které ještě musí být objasněny, předtím než bude možná náprava.

Všechno však směřuje k naší mylné představě o jistotě. Spousta lidí hledá jistotu u rodičů, u manžela (manželky), partnera ( partnerky ), v oboru, ve své způsobilosti, možnostech nebo zvláštních schopnostech. Vzhledem k tomu, že ale je všechno pomíjivé, nemůžeme nikdy dosáhnout jistoty, kterou si tak přejeme. Tu jedinou pravou a vždy trvalou jistotu nalezneme jen ve Vyšším vědomí. To ví přesně, co pro náš učebně- zrající proces potřebujeme.

Musíme najít symbol pro chtění a osmičkovat jej, po té známým způsobem odpoutat. Musíme pečlivě zkontrolovat, aby ze symbolu nezůstalo vůbec nic.

Chtění může být přirovnáno k tasemnici, která chtivě spolyká co jen její hostitel sní. Zůstane neuspokojená a hladová, lhostejno, kolik by toho ráda sežrala. Právě tak má chtění něco z parazita, který se živí na svém domácím. 

Stejně jako všechny ostatní negativní pocity či vlastnosti musí i chtění být nahrazeno pozitivní, protikladnou vlastností. Která to ale je? Velkorysost , připravenost se dělit, ohleduplnost vůči ostatním ? Každý o tom máme své mínění, a proto prosme, s pomocí májky, aby nám Vyšší vědomí sdělilo, jaká vlastnost je ta pro nás pravá. Hluboce ji vdechujme a vydechujme chtění, které ztělesňovalo záplatu přinesenou z minulosti.