Kapitola 34 Vztek a násilí

 

Kapitola 34

Vztek a násilí

 

Kdekdo je překvapen soustavně vzrůstajícím násilím a vztekem a to jak na soukromé, tak i na veřejné úrovni, mezi jednotlivci i mezi národy. Agrese je další vzorec chování, který se v mnoha rodinách dědí z generace na generaci. Některé děti si s sebou, zdá se, už při porodu nesou osobní vztek, a jsou přitaženy do rodiny, ve které je vztek silnou emocí. Jednotlivé děti takovéto rodiny na to však, jak již bylo mockrát řečeno, reagují různě. Některé tento rodinný příklad následují, zatímco jiné jsou jím tak silně traumatizovány, že svému vzteku nikdy nedají volný průchod. Často jsou pasivní a zaražené. Kdo nerozezná své tendence ke vzteku a neodloží je, bude je potlačovat. Jednoho dne pak skrze nějakou událost nečekaně „bouchnou saze“, což toho, komu se to stane, uvrtne do hlubokých rozpaků a nesnází.

Mnoho lidí udatně popírá své agresivní sklony. Někdy to jde až tak daleko, že sami sebe pro své výbuchy vzteku nenávidí a opovrhují sebou. Směřují svůj vztek proti sobě samým, což je škodlivé. Sai Baba měl říci, že záchvat vzteku spotřebuje tolik energie, kolik je jí ve stravě na tři týdny. Výbuchy zlosti ale neoslabují jen toho, kdo zuří, nýbrž škodí i tomu, kdo je cílem agresivního chování. Děti často přiznávají, že mají strach ze vzteku svých rodičů a že jsou připraveni udělat všechno, co jen lze, aby mu unikly. Tímto způsobem potlačují svou přirozenou spontánnost. 

Není jednoduché osvobodit se od tak destruktivního chováni a to ani pro toho, kdo se vzteká, ani pro toho, kdo v sobě vztek potlačuje. Nepokusíme-li se rozluštit ovzduší ohledně vzteku, ve kterém jsme vychováni, budeme jím nějakým způsobem ovládnuti.

Hodně expertů tvrdí, že vztek je dědičná charakterová vlastnost. No jo, jenže znát jeho původ k ničemu moc nepomůže. Vztek ovládá člověka a zůstává agresí, ať byl zděděn či získán později. Často je otázce původu vzteku věnováno nepřiměřeně pozornosti i času. Důležitější než to je, jak můžeme vztek zvládnout.

Říká-li někdo, že má sklon k výbuchům vzteku a že si upřímně přeje naučit se s tímto charakterovým rysem nakládat, ptám se vždy na vzorce chování, které si s sebou přinesli už jeho rodiče z jejich rodin. Stejně jako jiné aspekty, i tyto vzorce chování děti určuje a ovlivňuje rodinná atmosféra. Každý člen rodiny bude na energii vzteku reagovat jinak. Osvobodíme-li se pomocí „osmičky“ od vzorce chování, který se soustavně opakuje a symbol, který reprezentuje tento povahový rys skutečně zničíme, neosvobodíme jen sebe a svou rodinu, ale zničíme i kousek této myšlenkové formy na celém světě. Někdy to čistí bezmála hmatatelnou atmosféru, která obklopuje příslušné místo či lidi. Rozřešíme-li tuto negativní myšlenkovou formu na úrovni světa, osvobodí se od ní každý člověk, který je v ní uvězněn a který ji naplnil svým vlastním vztekem. Skrze tuto atmosféru žije vztek coby nepřítel láskyplné péče a starostlivosti a ohrožuje a otravuje světový pokoj, klid a mír.

Sama jsem zažila výsledek takovéhoto očistného procesu a pozitivní působení, které měl na jednotlivé členy rodiny,k u kterých tento negativní povahový rys bujel. Je moc uspokojivé, osvobodit od vzteku nejen sebe, nýbrž i vysvobodit od násilí svět. V kapitole 39 – Vztek a v kapitole 40 – Strach nabízím pomoc, jak na osobní úrovni zpracovat vztek, který pochází z agresivního rodinného klimatu.