Kapitola 33 Móda a oblečení

Kapitola 33

 

Móda a oblečení

 

Pro lidi hraje oblečení od pradávna důležitou roli. Původně sloužilo výhradně k tomu, aby chránilo tělo před zraněním a před nepříznivým počasím. Dávné národy záviděly zvířatům jejich srst a peří a když zvíře zabily a snědly, jeho kůži použily jako oblečení pro své nahé tělo. Časem začly kůži zdobit a přikrášlovat. Pak začly ženy tkát látku z přírodních materiálů a oblečení vyrábět. Toto vyrobené oblečení bylo na nošení pohodlnější a během tepla i příjemnější. Časem si ženy začaly své oblečení vzájemně poměřovat, začly je zdobit vzory zlepšovaly střihy. Méně kreativní ženy kopírovaly ty zručnější a móda, která se už staletí všude prosazuje, byla na světě.

Styl oblékání se v různých zemích přizpůsobuje jejich klimatickým podmínkám. Tak se liší oblečení v tropech od toho v chladnějších zemích. V Indii nosí dodnes mnoho žen tradiční sárí a muži jen látku kolem beder. Nicméně především mladí lidé se od tradičních stylů oblékání distancují a dávají přednost tričkům a jeansům, oblečení, které do těchto míst dorazilo z Ameriky.

Ačkoliv se móda svým způsobem jen stále dokola opakuje, především pro starší lidi je problém, zachytit změny v oblékání. Pro mnoho mladých lidí je, aby udrželi krok se svými vrstevníky, oproti tomu velice důležité oblékat se dle nejnovějších trendů. S tím je spojený i zvyk hodnotit druhé podle jejich mody, což je krajně ohraničený náhled. Začátkem minulého století, když jsem vyrůstala, se říkalo:“ Šaty nedělají člověka“. Dokonce i mnoho zámožných lidí nosilo staré a ošuntělé oblečení, aby byli symbolem svého pohrdání pro lidi, kteří slepě následovali diktát módy. 

A tak i v tomto případě, musíme se obrátit do dětství, abychom zjistili, jaké postoje vůči módě zaujímala naše rodina a jak se k tomuto tématu celkově naši rodiče stavěli. Trpěli jsme tím, že jsme museli nosit oblečení, které se odlišovalo od oblečení ostatních a děti a cítili jsme se tak jako outsideři ? Osobně si ještě zcela jasně vzpomínám na to, jak mi má teta věnovala překrásný vyšíváním zdobený hedvábný oblek, které žádné jiné dítě nemělo a jak „jiná“ jsem se díky tomu cítila a jak jsem tím trpěla.

Možná jsme se narodili do rodiny, ve které nebylo peněz na zbyt a my byli nuceni nosit oblečení po starších sourozencích, které mnohdy bylo buď to moc malé nebo moc veliké ? Nebo nás posílali do školy „Za modelku“ a my měli strach si své drahé oblečení i jen umazat ? Měli bychom se ptát, má-li na nás naše „nastavení“ z dětských let dosud vliv ? Pokud ano, máme možnost tyto vazby zrušit a tak se moci svobodně rozhodnout, co je pro nás přiměřené, bez toho, abychom podléhali názorům a dozoru našich rodičů.

Nejsme tělo a stejně tak bychom se neměli identifikovat ani s oblečením. To by mělo reflektovat náš postoj k životu a odpovídat našemu povolání. Především by ale mělo odrážet naši osobnost. Musíme se v něm cítit tak pohodlně, aby nás nerozptylovalo. Jinými slovy, oblečení by nás nemělo příliš zaměstnávat a odvádět od jiných, důležitějších témat.

To samé platí pro účes a šperky. Ani ty nás nesmějí ovládat, protože naší hodnotu neurčuje okrasa, která zdobí naše tělo. Není netypické, že přátelé a příbuzní odhadují cenu zásnubního prstenu budoucí nevěsty, podle které se dohadují na majetnost budoucího ženicha. 

Trendem je kopírovat oblečení a účesy po populárních osobnostech, po hercích a herečkách. Především ženy se o to snaží a tak nějak věří, že tím převezou i charizma své hvězdy. Například Princezna Diana byla mnoha ženami napodobována. Nosily levné kopie jejího oblečení a imitovaly její účes, aby vypadaly jako ona.

Mnoho takovýchto zvyků má svůj původ v hodnotových představách naší rodiny. Ale chceme opravdu zbytek života žít podle jejich šablon ? Odpovídají tomu, kým skutečně jsme ? 

Budeme-li ovládáni módou, dopustíme, aby nás kontrolovali druzí lidé. Budeme-li následovat diktát módních tvůrců, stane se z nás otrok, který se neustále přizpůsobuje trendům. 

Tuto kapitolu bych ráda zakončila výrokem, který zcela trefně odráží postoj k módě:“ Lidé, jejichž valnou část tvoří jejich oblečení nemají obecně vzato větší hodnotu než toto oblečení.“ „Není všechno zlato, co se třpytí.“ Nebo, jak řekl Sai Baba : „Charakter je ta pravá ozdoba“