Kapitola 20 Jídlo a pití

Kapitola 20

Jídlo a pití

 

Jídlo je k životu nezbytné. Adekvátně tomu bylo vytvořeno množství rozličných mýtů a názorů. I v tomto případě si děti na nevědomé úrovni osvojují rodičovské mínění. Bude-li v rodině přikládán jídlu veliký význam, budou mu i děti připisovat zbytečnou váhu. Vzhledem k tomu, že jídlo poskytuje pocit zdraví a spokojenosti, jímá rádi v časech stresu, abychom ukonejšili strach, starosti, depresi, osamělost. Tento zvyk může být tak samozřejmý, že se stane závislostí. Tak bude člověk jíst, když bude hledat oporu nebo pocit blaha. Jídlo a další materiální věci mohou ale nabídnout pouze dočasnou úlevu. Vzhledem k tomu, že působení brzy pomine a problémy přetrvávají, nezbývá, než se jin nakonec postavit a řešit je. Pokud tento v dětství osvojený únikový vzorec ovlivňuje danou osobu tak, že už nemůže své problémy řešit, musí být opuštěn.

Jiný rodinný vzorec se vytvoří, bude-li jídlo rodiči použito jako prostředek úplatku nebo pohrůžky. Tak například spousta lidí ráda věří, že se jídlem musí odměnit, když tvrdě pracovali, nebo když byli úspěšní. Konec konců byli tímto způsobem odměňováni už jako děti. Tak se vytváří špatný vzorec a nezdravý postoj k jídlu, který v dospělosti může vyvolat různé problémy, mimo jiné např. bulimii a anorexii.

Měli bychom proto nají vzorec chování spojený speciálně s jídlem a měli bychom pro tento vzorec najít symbol, protože tyto vzorce chování nejsou hmatatelné. Tento symbol bychom měli minimálně dva týdny „osmičkovat“, poté odpoutat. Tímto způsobem se můžeme osvobodit od vzorců chování z dětství, které až dosud určují naše zvyky ohledně jídla. 

Jiný aspekt je úzce spojen s atmosférou u stolu. V mnoha rodinách se u stolu řešily problémy a kritizovalo se. Tento návyk spojuje přijímání jídla s nepotěšitelnými zkušenostmi a způsobuje pnutí, které je uvedeno do spojitosti s přijímáním potravy. 

V souvislosti s tím si vzpomínám na rodinu, která během jídla probírala denní události, vykládali chyby jednotlivých členů rodiny a prodiskutovávali je. Jednotlivcům způsobila tato praxe velké nesnáze. Tíseň a nechuť vedly k tomu, že jídlo bylo spojováno s úzkostí. Všichni sourozenci trpěli problémy se střevy a žaludečními potížemi. Teprve poté, co jeden nebo dva z nich zpřetrhali pouta k minulým reakcím a tuto pomoc nabídli i svým dalším sourozencům, mohli se od těchto potíží osvobodit.

Já sama jsem, například, muselas svého talíře sníst každý drobeček, jinak jsem nesměla odejít od stolu. Tato praxe byla spojena s připomínkou, abych myslela na hladovějící Armény. O Arménech jsem nevěděla naprosto nic, neměla jsem ani tušení, kdo Arméni jsou, přesto patřili k mým nepřátelům, neboť jsem kvůli nim musela sníst více, než jsem mohla. Teprve poté, co jsem zpřetrhala pouta k tomuto vzorci chování z dětství, přestalo mi jídlo způsobovat potíže

Shrnu ještě jednou: hraje-li jídlo příliš velkou roli pro rodiče, často bude důležité i pro děti. Bude-li používáno jako úplatek nebo jako odměna, bude tak používáno i v budoucnosti. Bude-li jídlo spojováno s láskou a oceněním, pochvalou, budou děti jíst vždy, kdy se budou cítit nemilovány, kritizovány, či nejisté. Žravost, nenasytnost a další poruchy v přijímání potravy pocházejí často z takovýchto rodinných vzorců.