Kapitola 18 Rodinná atmosféra

Kapitola 18

 

Rodinná atmosféra

 

Ve své knize „Zpřetrhat vnitřní pouta“ navrhuji udělat si dva listy papíru, jeden pro otce, druhý pro matku. Každý list svisle rozdělit na půl a do každého sloupce napsat do jednoho pozitivní, a do druhého negativní povahové vlastnosti. Základní myšlenkou bylo určit, zda ty či ony vlastnosti imitujeme, nebo proti nim rebelujeme. či jak jednáme? Každý potomek se učí opičením se po rodičovských způsobech. Lidská mláďata jsou ale takové povahy, vzepřít se proti tomu. To záleží na jejich postoji k tomu či onomu současnému rodiči. 

Každý z nás vstoupil do tohoto života s neviditelnou záplatovanou dekou. Ta se skládá dohromady z charakterových rysů, které nám brání vnímat, kdo doopravdy jsme. Proto nám není možné, dovolit Vyššímu vědomí, aby jako svůj nástroj používalo naší osobnost s jejími schopnostmi, vlastnostmi a všemi dalšími díly našeho lidského Já. 

Už nám bylo ukázáno, že v sobě každá záplata přináší energii našich minulých činů, a že jsme se znovuzrodili do prostředí, které nám umožňuje rozluštit jednotlivé záplaty. Tím se ona energie vytratí a nebude nás již dále ovládat a my již nebudeme vázáni na fyzický obal, nýbrž na Vyšší vědomí.

Kvůli tomuto učebnímu procesu jsme se jako muž či žena narodili do rodiny, která obsahuje ony dědičné vlohy obou rodičů a všech členů rodiny. Všichni členové rodiny jsou našimi potencionálními učiteli, ale pouze tehdy, jsme-li připraveni je jako učitele akceptovat a ne je odmítat – a s nimi všechno to, co bychom se mohli naučit.

Přídavkem k příbuzným a osobám, které stojí blízko naší rodiny, jsme vedeni rodinou atmosférou, rodinným ovzduším, které se skládá z různých mínění, stanovisek, postojů k nepřebernému množství témat. Toto my přijímáme stejně jako vzduch, který dýcháme. Tato atmosféra ale blokuje náš kontakt s Vyšším vědomím a brání tomu, abychom Ho akceptovali jako našeho průvodce. Když začneme tyto blokády odklízet, ukáže se vnitřní světlo. Pak může opět zazářit, jeho jas osvítí svět a srdce, které se na stovky let ztratilo, se navrátí. Pokud se mi sami vyprostíme, osvobodíme, přispějeme k tomu, aby byl svět vyveden ze současné temnoty, aby šel skrze světlo od nenávisti, zášti, hněvu a válek k lásce a soucitu. Z toho důvodu není jen privilegiem, nýbrž nutností pracovat na naší vlastní spáse. Začneme-li hned, bude znovu nastolena rovnováha světa.

Není nutné osvobodit se jen od autoritativních osob a dalších lidí, kteří nám dávají jistotu, nýbrž i od ovzduší, které převládalo u našich rodičů, které zahrnuje nesčetná témata a které se dere do našeho života. Musíme tuto atmosféru odkrýt a zbavit ji účinnosti. Tyto komplexy, familierní duševní chování se na nás doslovně tlačí a obklopuje nás, stejně jak voda rybu. Měli bychom si všímat našich reakcí na konkrétní témata, abychom zjistili, zda se můžeme projevit tak svobodně, jak bychom rádi.

Reakce nemusí bezpodmínečně zrcadlit pravé názory, mohou být zastaralé a nemístné, ačkoliv nám možná byly naimplantovány v dětství. Růst, dospívat, dospět znamená z velké části také poznat, jak protichůdně jsme různými tématy naprogramováni. Teprve poté se můžeme rozhodnout, zda koncepty, které jsme převzali, skutečně reprodukují naše stanoviska, coby dospělých. V jakém ohledu odpovídají popřípadě odporují našim současným názorům, které nám přísluší a které bychom chtěli žít?

Jakmile odkryjeme témata, na která reagujeme nejsilněji, můžeme se z jejich sevření osvobodit. Čím pevněji se naši rodiče ztuhlých názorů drží, čím silněji budeme nuceni je akceptovat, tím silněji, prudčeji proti nim budeme rebelovat. Nemusíme tak ale reagovat. Bylo by mnohem vhodnější zpřetrhat pouta k oněm starým, zbytečným vzorcům chování, abychom mohli žít svobodně, dle našich vlastních přání.

Ty zhotovené listy s vlastnostmi našich rodičů poukáží na vzorce chování, od kterých bychom se měli oddělit. Teprve poté, co se uvolníme od jejich dominance, můžeme se projevovat svobodně a žít dle směrnic, které se nám jeví jako správné a smysluplné, místo toho, abychom nevědomě vedli život svých rodičů, kteří mají jiné karmické dědictví.

Každý se rodí se svou vlastní záplatovanou dekou, žádný člověk ji nemá identickou, stejně jako nikdo nemá stejné otisky prstů. Vzhledem k tomu, že každá záplata přináší energii minulých činů, vybíráme si pro své znovuzrození přesně to okolí, ve kterém ony různé záplaty dekodujeme a ve kterém tudíž můžeme onu energii spotřebovat – až nás nebude nadále ovládat.

Skrze záplaty jsme byli přitaženi k rodině, která je vhodná pro náš učební proces. Nabízí nám všechny potřebné výzvy, jejichž zdolání nám umožní stát se vhodným nástrojem Vyššího vědomí.

Musíme prozkoumat vliv naprogramování z dětství ohledně nejrůznějších témat. Jako děti jsme od rodičů a příbuzných obdrželi a převzali, z největšího dílu upřímné a významné názory, které zastávali. Některé z nich jsou prosté pochybností, kdežto ostatní měly svůj význam pouze tenkrát, dnešním životním podmínkám a okolnostem neodpovídají. Spousta názorů a zvyků se předává z generace na generaci. Pochází z kulturního základu rodiny, mravů země či národní skupiny, do které jsme se znovuzrodili. Sáli jsme je, z největší části nevědomě, spolu s mateřským mlékem, bez toho, abychom mohli vědomě posoudit, zda jsou oprávněné či smysluplné. Obsahují v podstatě jakékoliv myslitelné téma a vetkají se do té vyvíjející se osobnosti, která zakrývá naší pravou identitu.

Vzhledem k tomu, že jsou nám předávána rodiči, členy rodiny nebo přáteli, a nepocházejí z našeho vlastního vnitřku, musíme se ptát, zda jsou pro náš dnešní život ještě správná a nezbytná. Pokud ne, měli bychom přetrhat naše pouta k nim a odevzdat je. Dokud jsou ale ještě stále částí naší osobnosti, bez toho, abychom je vědomě pozorovali, budou dále ovlivňovat veškeré naše konání a jednání. Mají svůj základ v myšlení, ve jeho způsobu, a v pravidlech, která automaticky následujeme. Jsme myšlenkovou formou, která se stala zvykem a ovládá naše chování a jednání. 

Chování jiných lidí k nám je často určováno těmito rodinnými strukturami jednání a chování. Vzhledem k tomu, že si jich ale často vůbec nejsme vědomi, nezřídka žasneme nad reakcemi druhých a pokládáme je za nespravedlivé.

Každý vyrůstáme v určité konkrétní rodinné atmosféře, či rodinném klimatu, které si s sebou bereme do dospělého života. Obeznámíme-li se důvěrně s tímto konceptem, můžeme sledovat, že na ono klima stále reagujeme, že jsme obklopeni rozličnými oblastmi témat, tak, jak atmosféru, ve které byli vychováni, reflektují naši rodiče. I zde je patrná řetězová reakce z generace na generaci. V podstatě je toto dědictví naší rodiny.

Rodinná atmosféra či rodinné klima je myšlenková forma, která byla roky plněna energií členy rodiny a je tudíž velice mocná. Může být tak obrovská, že jí bude dítě, které zde vyrůstá, přemoženo a již se od ní nebude moci osvobodit.

Abychom odkryli některá takováto „klimatická proudění“ z dětství, musíme si počítat jako hledač pokladu, a najít odkazy, které leží pohřbeny v minulosti. Vyvarujeme-li se ale tohoto namáhavého hledání, nikdy nerozeznáme jeho vliv na náš život.

To předpokládá naši ochotu vydat se na cestu zpět našimi vzpomínkami. Měli bychom prosit Vyšší vědomí, aby nám ukázalo tu spoustu myšlenkových forem, které se projevily psychologickou atmosférou, do které jsme se znovuzrodili a ve a s kterou jsme vyrůstali, a která nás ještě dnes ovlivňuje.

Osobním zpytováním může být odkryto přijaté rodinné chování. Můžeme se ptát : „na jaké téma reaguji obzvláště prudce, vznětlivě ? Mám striktní politické názory ? Zastupuji své názory, náhledy a zájmy vehementně ? Reaguji na názory a mínění druhých netolerantně ? Jak se stavím k víře ? Nechám lidi, kteří smýšlejí jinak než já, vyjasnit jejich názory bez toho, abych na ně reagoval kriticky či aby mě dráždili ? Snažím se přesvědčit lidi o svém stanovisku, které samozřejmě považuji za nejlepší ?

Dalším konflikty nabytým tématem je výchova dětí a výchova obecně. Jak jsem přišel ke svému postoji, je ještě platný a přiměřený ? 

Nebo jiná možnost : cítím se ve společnosti lidí iritován, nejistý či tlačený do defenzívy, když někdo vykládá své mínění o určitém tématu velice explicitně ? Pokud ano, co jsem zažil v dětství takového, že nyní takto reaguji ? Vnucovali mi rodiče či jiní blízcí příbuzní své názory, které jsem musel akceptovat, ačkoliv jsem byl jiného přesvědčení ? Byl jsem dokonce trestán, když jsem se k jejich mínění nepřipojil? Byl jsem terčem jejich posměchu nebo nepřátelství, když jsem měl jiný názor? Tyto staré postoje jsou myšlenkové formy, které nás velice ovlivňují. Musí být zrušeny, chceme-li se svobodně a přirozeně obrátit do nitra, abychom se o našem adekvátním chování radili s naší vlastní autoritou, s Vyšším vědomím. 

Zděděné postoje k různým tématům nemusí být nezbytně něčím negativním. Pokud však dominují, měly by být odevzdány, abychom mohli navázat přímý kontakt s naším vnitřním zdrojem. Teprve s pomocí Vyššího vědomí můžeme najít správné postoje k té spoustě záležitostí života, a svobodně se rozhodovat, jak nejlépe s nimi naložit. Když ale dovolíme, aby nás nadále ovládaly vzorce chování, které jsme zdědili od rodičů, příbuzných či přátel, nikdy nenajdeme pro nás správné rozhodnutí.

Tento individuální proces nás postupně osvobodí a my, poté co zrušíme všechny vnější faktory, zjistíme, že jsme spojeni s naším vnitřním základem, - s Vlastním Já. Na tomto základě jsme všichni jedno. Tak se zbavíme kontroly egem jiných lidí a docílíme bodu, kde nepochybně jistě víme, že my a tedy i všichni ostatní lidé jsou ve své vnitřní podstatě Bůh. 

My všichni jsme jedno. Musíme se odpoutat od rodiny-příbuzenstva a zvyklostí a dovolit tím Vyššímu vědomí, aby se skrze nás manifestovalo. Jen tak se jednoho dne nastolí zlaté časy.