DZOGČHENOVÝ MISTR

<   Dzogčhenový mistr

Moto: Podle nauky dzogčhenu může jedinec opustit své tělo třemi způsoby. Běžnou smrtí v karmickém koloběhu rození a umírání, kdy se tělo rozpadne na jednotlivé elementy, rozpuštěním těla do světla při umírání, jak to učinil první učitel novodobé linie dzogčhenu Garab Dordže ve 2. stol. př. n. l., a po něm až do dnešních dnů celá řada praktikujících dzogčhen, např. Aju Khandro, učitelka mého učitele, kdy se tělo v okamžiku smrti pomalu během sedmi i více dnů rozpustí do esencí elementů (do světla), a velkým transferem do neviditelného těla během života, kdy se tělo postupně stává neviditelným pro bytosti připoutané k iluzi karmické vize, jak to učinili např. Vimalamitra nebo Padmasambhava v 8. stol. n.l.
Život jedince přitom ovlivňují tři jedy – otupělost, lpění a hněv. Výživa praktikujícího dzogčhen je rozdělena mezi pevnou stravu, která se postupně snižuje bez úbytku na váze, pránickou, přijímanou určitým způsobem dýchání a esenciální, kterou je nektar – mentální koncentrace na vizualizované světlo. Proces postupné proměny vyživování v přirozeném stavu mysli prázdné podstaty, která je bez vlastností a záměrů, má velmi důležitý vliv na zdraví a délku života jedince. S tímto vhledem žije rodinným, společenským a nebo jakým chce životem bez omezování ideologiemi.

… V devíti letech jsem nečekaně získal schopnost, kterou jako zkušenost popisuje jedna dzogčhenová praxe. Její původ patří celé naší planetě, ale tento konkrétní koncept je lokalizovatelný ve starém Tibetu, kde dodnes spojuje tamní tradici bönu a buddhismu, aniž by z nich vzešel. Říkají mu Namkha arte a v současnosti do něj uvádí např. můj učitel dzogčhenu, prastarých praxí bönu i vadžrajánového buddhismu Namkhai Norbu. …

Slovo Namkha vyjadřuje prázdný otevřený prostor. Ve svém přítomném stavu máte prázdnotu vnitřního prostoru, v němž vnímáte také otevřený prostor nebe vně vás. Mezi vnitřním a vnějším prostorem není žádný rozdíl. Arte znamená, že do tohoto prostoru hledíte a zároveň tímto prostorem jste. Této zkušenosti se říká kontemplace, tibetsky rigpa.

… O tom, „kdo se do tohoto prázdného otevřeného prostoru dívá a zároveň jím je“, se zde nemluví. Prakticky to znamená jediné: jen ten, kdo s touto otázkou do kontemplace vstupuje (pakliže už v kontemplaci dávno není) …

Základní pojmy

Není zde pojmu, jenž by mohl definovat stav „toho co je“,
ale vize se přesto manifestuje: vše je dobré.“

(3. a 4. verš ze Šesti veršů vadžry. Do Tibetu se tento text dostal pravděpodobně s Vairóčanou, který byl vyslán do Oddijány aby studoval dzogčhen. Mimo to v Tibetu zavedl nauky řad Přirozené podstaty mysli a Prvotního prostoru. Řadu tajných instrukcí uvedl do Tibetu Vimalamitra, viz. níže)

Garab Dordže (na obrázku) zanechal linii svých žáků > testament, který vystihuje a uvozuje tři principy dzogčhenu.

Přímo objev svůj stav.
Nezůstávej v pochybnostech.
Pokračuj v kontemplaci, v hlubokém poznání stavu samoosvobozování.

Nejdůležitější trojicí Velké dokonalosti (dzogčhenu) jsou Báze, Cesta a Plod. Celý tento dzogčhenový text čerpá z původních zdrojů přednášených Čhögjal Namkhai Norbu Rinpočhem a zaznamenaných mimo jiné v jeho knize Křišťál a cesta světla. V současnosti probíhá celá řada tzv. webcastů > a transmisí s mistrem po internetu.

BÁZE (ži) – podstata, přirozenost, energie – je prazákladem existence v rovině vesmírné, světové i individuální. Přirovnává se k zrcadlu, které symbolizuje přirozenou podstatu mysli.

Podstata zrcadla je prázdná (ryzí, čistá, jasná); podobně je prázdná i mysl bez myšlenek.
Přirozenost souvisí se schopností podstaty zrcadla nezkresleně odrážet vše, co se v zrcadle objeví aniž by tím byla jeho podstata nějak poškozena; podobně je podstata mysli schopna přirozeně odrážet stav myšlenek.
Energie symbolizuje přirozenost zrcadlení jako schopnost sebe-projevení; obraz v zrcadle je viditelnou manifestací vnitřní podstaty zrcadla jíž se v případě mysli říká vize.

Energie báze se projevuje třemi typickými způsoby, které se vysvětlují pomocí příměru k zrcadlu (dang), křišťálové kouli (rolpa) a křišťálu (cal).
Příměr k zrcadlu vysvětluje bázi samu jako uvědomění prosté jakékoli podmíněnosti nebo omezení energie, jež nemá žádný tvar, a její objevení je dharmakájou neboli tělem pravdy výstižněji tělem pravé podstaty reality.
Příměr ke křišťálové kouli poukazuje na fakt, že koulí odražený obraz se nachází jednak na jejím vnějším povrchu (široký záběr horizontu zepředu), tak i na vnitřním (zvětšený detail středu horizontu vzadu otočený o 180°), avšak to, co se zjevuje, není ani uvnitř, ani venku. Na základě této manifestace energie funguje mnoho praxí (např. thögal a jangtig) a je původním zdrojem božstev pro vizualizace cesty přeměny nečisté vize na čistou (transformace), kterou realizované bytosti zakoušejí jako sambhógakáju neboli tělo radosti, bohatství či hojnosti pro nesmírné množství forem, které se pomocí světel (esencí elementů) mohou realizovaným bytostem manifestovat v neduální podobě.
Příměr ke křišťálu vysvětluje manifestaci vnějšího světa jako naši energii; pro realizovanou bytost je dimenzí nirmánakáji neboli těla manifestace. Dopadající světlo na hranu křišťálu se láme a rozkládá do spektra. Viditelné paprsky se jeví jako oddělené od křišťálu, ale ve skutečnosti jsou jen funkcí jeho přirozené podstaty. Podobně to, co se zdánlivě jeví jako vnější svět je energií našich smyslů a od nás neoddělitelné. Vše co se manifestuje v poli zkušenosti jednotlivce je neoddělitelné od základu osvobozeného od duality a mnohosti jevů.

To je ona Velká dokonalost objevující se v dzogčhenu. Podobně jako není možné od sebe oddělit podstatu, přirozenost a energii báze, nelze od sebe oddělit ani dimenze dharma-sambhóga-nirmána-káji. Toto zůstává otevřeným tajemnstvím, které si každý může sám prozkoumat.

Je přirozené poznat podstatu aktivity energie a setrvat v ní za každých okolností. Takové vizi se pak říká čistá vize. Nečistou vizí nazýváme tu, která je podmíněna vnějšími okolnostmi. Všechny stupně nauky považují člověka za bytost složenou z těla, hlasu a mysli, a jejich dokonalý stav se u realizovaných bytostí symbolizuje slabikami ÓM, ÁH, HÚM, přičemž tělo zahrnuje celou hmotnou dimenzi světa jedince, hlas odpovídá vitální životní energii těla (v sanskrtu prána, tibetsky lung), jejíž proudění je spjato s dechem, a myslí je jak uvažující mysl, tak i její přirozená podstata, která není omezena intelektem. Tělo, hlas a mysl člověka se postupně staly podmíněnými do té míry, že je nyní zcela připoután k dualismu. Takovému vnímání, podléhajícímu příčinám a následkům, se říká nečistá či karmická vize světa. Žijeme svoje životy jakoby zevnitř ven a představujeme si své já oddělené od toho, co se děje ve světě. Abychom dosáhli uspokojení, snažíme se svět změnit. Z toho plyne naše nedostatečnost, nespokojenost, úzkost a strach.

CESTA

1. Pozorování skutečného přirozeného stavu (tawa) vlastní roviny mysli, hlasu a těla.

2. Praxe zahrnující každý aspekt těla, hlasu a mysli. Tři řady praxe nauky dzogčhenu sestavil Maňdžušrímitra z učení (žák) Garab Dordže.

Řada prvotního prostoru (longde, symbolické uvedení), čtyři symboly (da) umožňující vstoupit do kontemplace.
Jasnost (salwa) – oči jsou otevřené a vše, co povstává v naší vizi, je integrováno.
Nekonceptualita (mitogpa) – otevřené oči jsou upřeny do prázdného prostoru, nemrkají, ať se objeví jakákoli myšlenka, neruší tento stav.
Pocit blaženosti (dewa) – pozice těla je pod kontrolou, dokud se nedosáhne většího rozvoje praxe. Zároveň se dostavuje pocit, jakoby tělo téměř neexistovalo, ačkoli setrváváme ve stavu plné přítomnosti. Lehké stažení svalů „spodních tělesných otvorů“ zvyšuje přirozený pocit blaženosti úplného uvolnění.
Neoddělitelnost (jerme) – vzájemnou neoddělitelností třech předcházejících symbolů se dostáváme do stavu kontemplace, a tím i do dokonalosti praxe (dzogčhenu). Jako symbol neoddělitelnosti ponecháme jazyk volně v ústech tak, aby se nedotýkal nahoře ani dole. Tyto čtyři symboly se provádí zároveň.

Řada přirozené podstaty mysli (semde, verbální uvedení), čtyři jógy (naldžor) umožňující vstoupit do kontemplace.
Stav klidu (žinä) – pomocí upřeného pohledu na předmět nebo bez předmětu dosáhneme přirozeného a ustáleného stavu klidu.
Vhled (lhagthong) – stav klidu se rozpouští nebo je probuzen. Práce s pohybem myšlenek, aniž je vynakládáno úsilí na udržení si vnitřního pozorovatele. Stav klidu už není vykonstruovaným.
Nedualita (ňime) – stav klidu a vhled se objevují společně a dualita je překročena.
Spontánní dokonalost (lhündrub) – stav neduální kontemplace je přítomen v jakékoli činnosti. Vše je integrováno s přirozeným stavem, a vše co vzniká je zakoušeno jako spontánně dokonalá hra své vlastní energie. Toto je praxe Velké dokonalosti (dzogčhenu).

Řada tajných instrukcí (mengagde, přímé uvedení), čtyřikrát „tak, jak to je“ (čhogžag) umožňující pokračovat v kontemplaci.
Hora taková, jaká je (rivo čhogžag) – tělo je ponecháno tak, jak je, at’ se nachází v jakékoli pozici. Každá je pozicí pro praxi.
Oceán takový, jaký je (gjamccho čhogžag) – není zapotřebí určitého způsobu pohledu. Každý pohled očí je pozicí pro praxi.
Stav kontemplace takový, jaký je (rigpa čhogžag) – stav jedince je ponechán takový, jaký je, beze změny a snahy o nápravu. Tento stav je stejný jako Spontánní dokonalost (lhündrub) a Neoddělitelnost (jerme).
Vize taková, jaká je (nangwa čhogžag) – každá vize je jako ozdoba či ornament. Karmickou vizi prožíváme jako svou vlastní energii, ať už se projevuje jako energie příměru zrcadla, křišťálové koule anebo křišťálu. Čtyři tajné instrukce se manifestují najednou – to je dzogčhen.

Dosažený stav kontemplace je stejný ve všech Třech řadách.

3. Jednání v každodenním životě (čöpa), také postoj nebo přístup – způsob Pozorování skutečného přirozeného stavu (tawa). Udržujeme kontemplaci v každé své činnosti 24 hodin denně. V každé situaci (se nerozptylujeme a jednáme vědomě) přechodně využíváme úsilí, jehož prostřednictvím se naučíme rozvíjet neduální vědomí prvotního stavu, jež je bez úsilí. Pokud toho nejsme schopni, udržujeme alespoň sebe-pozorující uvědomění.

PLOD – tři těla Dharmakája, Sambhógakája a Nirmánakája

Tři těla jsou správným vnímáním tří způsobů manifestace energie a tří aspektů báze, které vždy byly a jsou pravou podstatou každého jedince, světa a celého vesmíru. Plodem je plná realizace kontemplační praxe, kdy je sjednocením energie překonána současná materiální krize existence. Vizí Longde a nebo čtyřmi vizemi Thögalu, založenými na vizi prapodstaty skutečnosti (sanskrt. dharmatá, vnitřní neměnící se esence či přirozenost všech věcí), jejím rozvinutím, dozráním a završením, se člověk připravuje na okamžik smrti (má už za života určitá znamení), kdy se jeho tělo rozpustí do světla namísto toho, aby se rozložilo na své základní elementy běžným způsobem. Bytost dál existuje jako princip bytí v Těle světla (níže ve schematu je označeno jako Tělo radosti) a je spontánně zaměřena na pomoc druhým, kterými, nemají-li dostatečnou jasnost mysli, není viditelná. Velký transfer se liší od Těla světla jen stupněm realizace. Završením čtvrtého stupně thögalu se bytost ještě za života stává neviditelnou, v klinickém smyslu neumírá, ale přechází rovnou do Těla manifestace v rovině esencí elementů.

… Následující schéma znázorňující rozdíl mezi neduální (osvobozenou) a duální (karmickou) vizí jsem volně zpracoval podle textu z přednášek Namkhaie Norbu. Interpretaci ryzí čistoty jasnosti vize, jako specifickou funkci zrcadlení v příměru k pochopení šesti směrů (co je napravo… atd.), dosažení (není tu nic, čeho by… atd.) a bytí (tělo ani jeho skutky… atd.) jsem k původnímu konceptu přidal sám. Dvě vrstvy schéma poukazují také na rozdíl mezi negraduálními (džňána, bhakti, guru atd. – jóga) a graduálními (tantra, transformace, vytváření zásluh skrze závazky atd.) koncepty osvobozování v tom co je …

Příměr ke třem rozměrům (dimenzím) energie báze (t.j. zrcadla, křišťálové koule a křišťálu) v horní vrstvě tohoto schéma vyjadřuje samoosvobozování v realizovaném jasném, čistém a ryzím vhledu bytosti, která neusiluje. Je popisem neduálního, prvotního stavu mysli, jehož nepřetržitě neměnným důsledkem prožitku je Velký transfer spontánní manifestace do neviditelného těla již v průběhu života, a nebo do Těla světla (Těla radosti) při umírání. Při dokončeném Velkém transferu si může nesmrtelná bytost ponechat i Tělo světla, které je viditelné a komunikovatelné pro bytosti s rozvinutou jasností mysli