Ve výše uvedené knize  Čínský horoskop o partnerství jsem objevil teorii PÁN-SLUHA. Týká se ho tzv. VEKTOROVÝ KRUH, který zobrazuje především energetické vztahy v čínském horoskopu. Výše uvedené páry mají charakter vztahu „pán a sluha“. Vektorový kruh podle této knihy je nejmocnější vztahovou strukturou čínské astrologie. Vektorový kruh překrývá zákony manželských typů. V případě vektorových vztahů neexistuje žádná vůle, žádná logika či intuice. Takové vztahy nejsou ovládány rozumem, vznikají a rozvíjejí se mimo vůli člověka, nezávisle na jeho přáních, tedy nevědomě. Vektorové vztahy jsou energetickou bouří, při které se nedá nastolit rovnováha. Život v takovém vztahu se podobá životu na sudu střelného prachu, kde se může každou chvíli stát něco zcela neočekávaného. Takové vztahy jsou většinou definovány jako „osudová láska“, vášeň. Jen kdo to okusil (bohužel i já) ví, že to není láska, je to něco nevyslovitelného.

Jedním z paradoxů vektorového manželství je to, že nedokáží žít jeden bez druhého, bohužel nedokáží žít ani spolu. Pokud je pánem muž a sluhou žena, má takový vztah větší šanci na přežití, než když je to opačně – tvrdí autoři. Já mám jiné zkušenosti. Pánem je vždy ten, kdo chce partnera méně. Sluhou je ten, kdo chce partnera více. Paradoxně obdobná situace vzniká i v jiných vztazích, které ani nemusí být v tomto „Vektorovém vztahu“. Tím vzniká nerovnováha, která má katastrofální důsledky. Partneři se navzájem ničí a způsobují si psychické rány, které by v jiném než tomto vztahu nikomu neprošly. Lidé si vytvořili normu chování, která počítá s člověkem jako svobodnou bytostí, ale vektorový kruh člověka svobody zbavuje. Neustálé nervové vypětí v takovém vztahu vyvolává hádky, nevěru, žárlivost, snahu utéct pomocí alkoholu a drog. Ukázalo se v praxi, že sluha (ale i pán) „vypuštěný z vektorového svazku“ začne být okamžitě úspěšný a to i v oblastech, ve kterých to ani nikdo nepředpokládal. Naopak- kdo byl úspěšný před vstupem do tohoto problematického vztahu, může i zkrachovat.

Autoři knihy tvrdí, že život ve vektorovém vztahu se dá zmírnit velkým věkovým rozdílem mezi partnery, častějším odloučením, vykoupením se pánovi velkými příjmy. Problém je v tom, že pán má vždy pravdu, proto nemá cenu nic dokazovat. Osud nejde zlomit a nelze vybojovat prvenství. Lepší je znehybnět. V takových vztazích se často vyskytuje rozvod s opětovným návratem. Tolik autoři.

Protože jsem se v takovém vztahu ocitnul bohužel i já, hledal jsem možnosti, jak se zbavit nepříjemného pouta- pán-sluha. Řešení jsem našel, i když pro můj vztah pozdě – 3 měsíce po jeho skončení. Ale ani to není náhoda a autoři v knize píší, že po rozpadu takového vztahu najednou „sluhové“ ožijí a dosahují obrovských úspěchů a prožívají znovuzrození. Protože jsem tento aspekt- pán-sluha nikdy nebral v úvahu, začal jsem se více zajímat o tento problém až když nastal u mne.

I v tomto spojení platí, že dokud trvá sexuální přitažlivost, trvá vztah: Stejně jako u jiných vztahů když přitažlivost skončí, skončí vztah. Před vstupem do zvláštního vztahu jsem byl úspěšný, během šesti let jsem došel téměř na dno a trvalo mi tři roky, než jsem se vzpamatoval a začal znovu tvořit a vydělávat peníze. Dokonce mne postihly zdravotní potíže, kterých jsem se zbavil rovněž až po třech letech od rozchodu. Musím přiznat, že moje bývalá partnerka si dělala co chtěla a já jí to trojnásob „oplácel“. Tím se náš vztah hroutil a ničil, ale nic to nebylo platné, nebyl jsem schopen vztah ukončit. V tom je to stejné jako v jiných vztazích- dokud trvá přitažlivost = závislost, trvá vztah a je problém vztah ukončit, byť rozumově víme, že není smysluplné ve vztahu setrvávat a že stejně jednou skončí. Problém je v tom, že z tohoto vztahu- „Vektorového“ partneři dokáží ve vzteku odejít, ale zase se vrátí. Podobná situace může rovněž vzniknout i v jiném než „Vektorovém“ vztahu, ale návraty již nejsou tak jednoduché, protože tam hraje roli cit a proto si partneři- nebo spíše ten co zůstal, neodpustí odchod (milence, milenku) partnerovi. Protože ve „Vektorovém“ vztahu cit roli nehraje, o odpuštění, nevěře, atd. se nemluví, takové záležitosti jdou „mimo vztah“.

U jedné klientky bylo toto spojení s její matkou. I v tomto případě se projevoval nepříjemný aspekt dosti výrazně a to tak, že matka dceru zneužívala finančně a dělala z ní opravdu doslova svého sluhu. Brala si půjčky a úvěry, na které nutila dceru dělat ručitele. Ani se nenamáhala půjčky platit, dceři se nesnaží dodnes peníze splatit. Další případ byl Otec – „sluha“ svého syna. V tomto případě se to projevuje tak, že jej zahrnuje pohodlím, kupuje mu vše, co mu na očích vidí, doslova „poskakuje“ okolo něj na úkor všeho ostatního, včetně partnerky. Při konfliktu s partnerkou syna silně ovlivňuje ve svůj prospěch a daří se mu to. Jedna klientka přišla řešit psychické problémy mladší dcery. Po delší době, kdy se to moc nedařilo řešit jsem se zeptal na data narození všech a zjistil příčinu hned. Matka a starší dcera byly „pány“ mladší dcery. Ta se z tohoto spojení – dva páni proti ní –sluhovi, hroutila. Mladší dcera-„sluha“ matky a starší dcery měla problémy ve škole, neposlouchala rodiče a začala mít takové psychické problémy, že jí matka (lékařka) byla nucena svěřit do péče psycholožky. Jenže ani ta si nedokázala s dcerou poradit. Když už matka chtěla dceru svěřit do péče psychiatra, při jedné konzultaci v mé poradně jsem odhalil příčinu-spojení pán-sluha.

Vypozoroval jsem, že se toto spojení PÁN-SLUHA nepříjemně projevuje bez ohledu na svatbu i mezi kamarády a přáteli, rodinnými příslušníky, ale i v pracovních vztazích. Časem jsem ověřil v konstelacích i v praxi další zajímavou skutečnost. Vztah pán sluha se může jednoduše otočit a z pána se stane sluha. Princip je jednoduchý a funguje to i v jiných případech, kde ani nemusí být toto popsané spojení. Onen „fígl“ je v tom, že stačí nerovnováha v přitažlivosti a tím závislosti. Pokud chce partner partnerku hodně a ona jej málo, ten kdo je pro partnera přitažlivější je ve výhodě a pokud toho zneužívá, chová se jako „pán“.

Přišel jsem na řešení, kterým se toho zrůdné spojení zruší- svatba v kostele. Není to tak jednoduché, musí být myšlena oboustranně upřímně a vážně.

Negativní vibrace (frekvence) „pán-sluha“ brání vibracím (frekvenci) citu, aby se do vztahu dostal. Navíc je třeba, aby oba partneři měli každý svůj amulet na další utlumení negativních vibrací, které každý vysílá, ale ve spojení pán-sluha tyto vibrace ruší schopnost citu. A to je onen problém. Amulety jsou individuelní, ale opakuje se u žen (srdíčko, sluníčko) z fialového či žlutého kamene a u muže kosočtverec z modrého či červeného kamene. Dosah negativního „vysílání“ je cca 15 m až 150 km. Pokud se partneři ve výše uvedeném postavení pohádají a odstěhují se od sebe, je-li dostatečná vzdálenost mezi nimi- mimo dosah negativních vibrací, odpočinou si od těchto nepříjemných vibrací, přestanou je vnímat, protože na určitou vzdálenost tyto vibrace přestanou a partneři se začnou milovat. Ta doba je opět rozdílná, mohou to být tři hodiny a také tři dny, či týdny. Na dálku city dokáží projevit (protože cit není rušen negativními vibracemi),řeknou si, že nemohou bez sebe být, opět se sejdou. Když se sejdou, cit nemá pro negativní vibrace „místo“ a kolotoč začne na novo.

U jedné slečny – sluhy svého pána-partnera, byla příčina 5 generací zpět, kdy ona pra pra..babička byla služkou u jednoho knížete. Její matka byla rovněž služkou a tak to šlo až do dnešní doby. Ona slečna má vysokou školu, je samostatná, cílevědomá, pracovitá, ale rozhodně nechce být služkou. Když jsem při konzultaci přišel na toto spojení mezi ní a jejím partnerem, zabývali jsme se původem „pánovitosti“ jejího partnera a opět zajímavá souhra „náhod“. Jeho pra.. pra ..děd byl hrabětem,…pra děd zámeckým pánem, otec ředitelem firmy….atd. Syn vysokoškolákem, ale „partnerem své matky generálky a dával přednost matce před partnerkou. Proto si nevážil své partnerky (na prvním místě byla matka) a ona po něm toužila více než on po ní. To je příklad, kdy po smrti matky by se stal sluhou své partnerky, protože byl závislý na matce = ženách. Až by mu přestala „vládnout“, dobrovolně by se nechal ovládat ženou, který by mu ráda „vrátila“, to, co jí dělal před smrtí matky.

Po svatbě v kostele „pánovitost“ pána mizí, takže by tento aspekt neměl překážet v životě a ve vztahu. Pokud by první svatba byla rovnou v kostele, nepříjemný a zrůdný aspekt – pán-sluha by se utlumil hned, ale nevadí svatba v kostele později, třeba po zjištění, že jste v takovém vztahu po přečtení mé knihy. Pán přestane být „pánem“ hned po odchodu z kostela. Ze zvědavosti jsem „postavil“ Rodinnou konstelaci na vztah pán- sluha a vyšla zajímavá informace, že po svatbě v kostele se zruší takto sezdanému páru všechna ostatní spojení s pány i sluhy. Přemýšlel jsem mnohokrát, jak je možné, že mi za doby komunistů prošlo více, než bylo v té době obvyklé. Nebyl jsem chráněncem nikoho, ani „dobře zapsán“. Ale až když jsem začal docházet na konzultace k jednomu faráři mi došlo, že velký podíl na mém „štěstí“ má to, že jsem pokřtěn. Byl jsem pokřtěn po narození a patrně jsem se tím dostal do „ochrany“ energetického pole této skupiny lidí- křesťanů. Je jedno,co dělali a dělají její představitelé a jak se chovali a chovají a k jakému účelu křesťanství vzniklo. Důležité je, že AKTEM KŘTU (kde jsem přesvědčen že záleží zejména na hodině tohoto aktu) jsem se stal členem velké rodiny, která aniž si to uvědomuje chrání své členy. Proto by mohla stejná nebo podobná skupina chránit své „ovečky“ po aktu svatby v kostele.

Jsou určité situace v životě, které mohou partnery spojit proti jejich vůli, někdy až do smrti. Dám několik příkladů. V mé praxi bylo několik mužů, kteří své kamarádce, milence, partnerce svojí duchapřítomností, dobrou intuicí či náhodou zachránili život. Jejich vztah se stal nerozpojitelným. Není to tak jednoduché a musí se sejít tři aspekty, které tuto konstelaci podpoří, aby tomu tak bylo. Dalším aspektem nerozpojitelnosti vztahu je dítě, ale i potrat. Neznamená to, že se takoví lidé nemohou rozejít, ale zůstanou díky počatému dítěti spojeni na duchovní úrovni až do smrti. Proto by se měli ctít navzájem a nepomlouvat se zejména před dětmi. Dalším zajímavým aspektem může být akt svatby ve správný čas na správném místě. Jsem přesvědčen, že akt svatby třetině lidí vztah vylepší, třetině lidí urychlí rozpad vztahu a třetině lidí ani nepomůže, ani neuškodí.

 Existují vztahy, ve kterých partneři nemohou žít ani spolu, ani bez sebe. Mimo vztahu PÁN-SLUHA, který je výše popsán je několik dalších příčin, proč tomu tak je. Většinou jsou to vztahy podobné spojení pán-sluha a to v tom, že jde o závislost ale bez citu. Jednou z nich je např. to, že tito partneři se navzájem provokují k akci, nedokáží jeden druhého zklidnit, ale naopak provokovat a víc a víc si ubližovat. Zde hraje roli mnoho faktorů, např. nevyzrálost partnerů, či nevážení si sebe a tím i druhých. Bohužel protipólem lásky je nenávist a už jsem v kapitole o Magii, že pokud chceme uskutečnit špatný skutek, někdy stačí i myšlenka, abychom byli schopni vyvinout maximum té špatné negativní energie. Pokud chceme udělat dobrý skutek, či špatný skutek napravit, jsme schopni vydat oproti té negativní energii pouze polovinu pozitivní energie. Proto nejdou napravovat špatné skutky. Po Rodinných konstelacích jsem se mnohokrát setkal s problémem, kdy muž či žena nemohla najít vhodného partnera. Nebyly výjimkou příklady, kdy ženám zemřeli dva i více manželů, dalšího milence si ze strachu, že také zemře, nevzali za muže. Jenže zemřel i milenec. U většiny takových katastrofických příkladů vyšlo najevo, že uhranula (či provedla woodoo- česky vúdú) sestra na svoji úspěšnější sestru, aby se nedařilo jí či jejím dětem. Asi není náhodou, že zatím jsem se nesetkal s případem, kdy takové vúdú provedl muž. Dokud jsemnezažil na Rodinných konstelacích takové příklady, nevěřil jsem na uhranutí v tolika případech mezi sourozenci. Že se mnoho lidí pokouší dělat vúdú na své kamarády, cizí lidi vím, ale taková nenávist mezi sourozenci je podle mne nejhorší. To proto, že sourozenci se znají nejlépe a znají svá slabá místa, o to cíleněji lze zaútočit.

Při řešení problému, kdy nikdo v rodinném systému neměl dobré partnerské vztahy se většinou ukazuje, že je příčina v rodinném systému cca 1-10 generací zpět. Když se „postavil“ v konstelaci rodinný systém konkrétní mladé ženy došlo se ke zjištění, že problém vznikl u pradědečka. V době kdy si praděda našel partnerku, milovala ho jiná žena o jejíž citech neměl ani tušení. Tato „milenka“ si vysnila život s ním a negativně začala „vysílat“. V okamžiku narození prvního potomka si „milenka“, která to psychicky neunesla, vzala život. Její negativní myšlenky, kterými nepřála štěstí svému „milenci“ v partnerském vztahu, stále působily. A začaly ovlivňovat potomky praděda. Od tohoto rodinného systému přecházely postupně na ostatní. Proto se nikomu nedařilo ve vztazích a nikdo nevěděl z jakého důvodu. Až tato mladá žena – pravnučka, která se chystala založit svou vlastní rodinu a měla obavy z opakovaní předchozích krachů ve vztazích, chtěla tento nevysvětlený fakt změnit.

Muselo dojít k usmíření a odpuštění mezi pradědem a „milenkou. To vše se podařilo a tak měl tento příběh šťastný konec.