MAGICKÁ HVĚZDA

 

MAGICKÁ HVĚZDA

Historie

Na okraji propasti se otevírá zámek, postavený z kamene mudrců, zámek ve tvaru hvězdy," říká francouzský surrealista André Breton, který chtěl zámku Hvězda věnovat celou knihu. I kdyby pražský letohrádek Hvězda nikdy neviděl, jeho umělecká představivost ho vedla k jednomu z tzv. archetypů lidského podvědomí, k univerzálnímu symbolu hvězdy. Navíc je možné, že mu tento obraz nevytanul v mysli náhodou. Než se Breton stal moderním básníkem, studoval medicínu a živě se zajímal zejména o psychologii ve freudovském pojetí, tedy o temné proudy našeho podvědomí. Jeho druhým zdrojem inspirace byl dnes už téměř neznámý francouzský filozof Henri Bergson, laureát Nobelovy ceny za literaturu v roce 1927, který za hlavní hybatele lidstva považoval intuici a představivost. Z těchto kořenů vyrůstá Bretonovo surrealistické vidění světa včetně "zámku ve tvaru hvězdy". Za archetypem hvězdy jako takové se však skrývá ještě víc.

 

C. G. Jung definuje archetyp jako "výrazy, pojmenování, ba dokonce obrazy, které mohou být důvěrně známé z všedního života, pod svým běžným a zřejmým významem však skrývají další, zcela zvláštní významy. Vyjadřují cosi neurčitého, skrytého a neznámého. Jsou tak stálou výzvou pro naše myšlenky a pocity." Různí lidé různých dob tuto výzvu akceptují a hledají pro symboly - archetypy různé významy tak, jak jim velí jejich kultura, zkušenosti a zájmy.

Takový je i osud pěti a šesticípé hvězdy, pentagramu a hexagramu. Psychotronici i někteří citlivější lidé tvrdí, že tyto hvězdy vyzařují jakousi energii, vychylují virguli a otáčejí kyvadlem. Jednoduchý pokus s jakýmkoli závažíčkem na niti - třeba prstenem - může zkusit každý. Drtivé většině lidí se podaří dosáhnout toho, že kyvadélko držené nad hvězdou se začne samo od sebe otáčet. Hvězdy, které jsou součástí ornamentů, kleneb, dlažeb, fresek, oken, tedy působí na místo, kde se nacházejí, i na ty, kteří se ocitnou v jejich blízkosti. Energie proudící ze symbolů hvězdy může ovlivnit psychiku lidí, a to pozitivně i negativně, v krajním případě vzkřísit, nebo zabít...! I to je jedno z tajemství katedrál.

Magická praxe vyžaduje, aby pentagram byl nakreslen jedním tahem a aby všechny cípy hvězdy byly uzavřené, jinak do pentagramu tzv. "poteče" a ztratí všechny svoje magické vlastnosti. Stačí maličké přerušení nakreslené čáry a už to není pentagram, ale jen bezvýznamná čmáranice. Jak také jinak, když pěticípá hvězda svojí nekonečností připomíná kruh, který pokud není dotažený, nikdy kruhem nebude.

Mágové pentagram označovali i jako muří nohu, kterou nazývali planoucí hvězdou mágů a rozlišovali pentagram bílé a černé magie podle toho, zda směřuje nahoru jedním nebo dvěma cípy. Striktně se také doporučuje, aby ten, kdo vykonává magické operace, měl při každé z nich pentagram zavěšený na prsou. Kdo by si nevzpomněl na tradiční postavu dětských pohádek - kouzelníka v plášti pokresleném hvězdami.

Také hexagram má svoji skrytou symboliku. Vznikne překrytím dvou rovnostranných trojúhelníků, ten se špičkou nahoře představuje živel ohně, ten druhý pak vodu. Spojení těchto dvou živlů v alchymické praxi znamená tzv. "mystickou svatbu", jejich rozdělení (posun trojúhelníků tak, že vznikne kosodélník) je symbolem smrti, oddělení ohně od vody. Hexagram graficky vyjadřuje i základní myšlenku tzv. Smaragdové desky, "co je nahoře je stejné jako to, co je dole, aby byly dokonány divy jedné věci". Smaragdová deska je obecně považována za základní dogma hermetismu. Jedná se o krátký text, vyrytý původně na tabulce zeleného skla v arabštině. Hermetici však předpokládají, že tento text vznikl v Egyptě a jeho autorem je staroegyptský bůh Thovt, později Řeky nazývaný Hermés Trismegistos.

Text Smaragdové desky je však natolik obecný, že ho lze symbolizovat i hvězdou sedmicípou, septagramem. Sedm cípů symbolizuje sedm astrologům známých planet a jedno z nejstarších vyobrazení této hvězdy pochází už ze sumerské hliněné destičky. Magie nezapomíná ani na hvězdu čtyřcípou, klasickou větrnou růžici. Když se jeden její cíp protáhne, vznikne kříž, další mocné znamení. Všechny tyto hvězdy a kříže mágové souhrnně označují jako tzv. pantakly. Mág používá různé pantakly, obrazce vyryté do kovu nebo nakreslené na dosud nepoužitý pergamen, k různým účelům, zejména k ovládnutí různých magických sil. Většina pantaklů má přitom daleko složitější tvar, než jen prostý kříž či hvězdu. Pentagram se považuje za všeobecný ochranný pantakl.

HVĚZDA JAKO UNIVERZÁLNÍ SYMBOL

Hvězdu jako univerzální symbol přejalo i křesťanství, zvláště katolické. Nejznámější biblickou hvězdou je ta betlémská, u níž ovšem podle některých badatelů nešlo o hvězdu jako takovou, ale jen o astrologický symbol velmi vzácné planetární konjukce. Krista označuje bible jako "jasnou hvězdu jitřní", Panna Marie Neposkvrněného početí má korunu v podobě kruhu, tvořeného dvanácti hvězdami. Snad je tentýž i tucet hvězd obklopující Velkou Matku, zahalenou v černém nebo tmavomodrém plášti, stojící na obráceném půlměsíci. Někdy je tato Velká Matka také nazývána Isidou a nejspíše se bude jednat o další z Jungových archetypů, už proto, že Isis v této podobě je skutečně předobrazem křesťanské Panny Marie, zejména ve ztvárnění záhadných "černých madon" nebo "černé Matky boží". Legendy vyprávějí o tom, že v místech, kde se vyskytuje "černá madona", ať jako soška, obraz, nebo jen jako název, se nacházejí podzemní prostory a chodby. V případě domu U černé Matky boží na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu to platí stoprocentně...

Další pověsti hovoří o podzemních chodbách, vedoucích od města k městu, od země k zemi, od Prahy až do Himálaje a Tibetu. Jsou prý natolik prostorné, že jimi projede vůz tažený koňmi, původně však mohly být určeny pro úplně jiné dopravní prostředky.

Hvězda, respektive šest zářících bodů, je znamením i pro alchymistu, že se při svých pokusech o výrobu kamene mudrců vydal správnou cestou. Přitom alchymisté povahu tohoto znamení blíže nespecifikují. Mohou to být krystaly ve tvaru hvězdy, stejně dobře jako protržení vrstvy kysličníku na povrchu rozpouštěné směsi a pod ní zářící kov s odrazem hvězdné oblohy - anebo úplně něco jiného. Ať je ovšem povaha tohoto znamení jakákoli, zasvěcený alchymista ho pozná, když ho uvidí. Hvězda má hluboký význam i pro další esoteriky - stříbrná hvězda, "Astrum argentum", byl esoterický řád, který konkuroval známému a neméně tajemnému Zlatému úsvitu.

Symbol hvězdy je tak lákavý, že ho hledáme i v rostlinách. Stačí připomenout vánoční hvězdu (pryšec nejpěknější), astry (latinsky hvězdy), hvězdičky se říká i sasankám...

Motiv hvězd můžeme najít prakticky na každém kroku. Oblíbila si ho i moderní architektura. Budova amerického ministerstva obrany je postavena do podoby ochranného pentagramu...

HEXAGRAMEM SPÍŠE NÁHODOU

Fantastická je stavba letohrádku Hvězda, považovaného za tzv. "filozofické obydlí", dokonce za obydlí par excellence v tom smyslu, jak o něm hovoří Fulcanelli v souvislosti s gotickými katedrálami. Výstavba takového "obydlí" vyžaduje pečlivý výběr staveniště. Obvykle můžeme takové význačné stavby nalézt na místech, která byla používána ke kultovním účelům v nejširším slova smyslu už kdysi v neolitu. Taková pověst se vztahuje i k místu, kde dnes stojí Hvězda. Původně tam rostl posvátný dub, pod nímž hořel neméně posvátný oheň. Do ohně se vhazovaly posvátné byliny a jeho dým potom přinášel věštecké sny. Jednou do roka se pod dubem konala slavnost a obětovalo se ptákům a zvěři. Oheň zhasl se zvukem prvního křesťanského zvonu, při položení základního kamene břevnovského kláštera do dubu uhodil blesk. Kousky dřeva pak ještě sloužily jako talismany. Podle jiné verze byl dub normálně poražen a jeho dřevo posloužilo na krov břevnovského kláštera.

Bohužel se jedná jen o pověst. Historicky doložený je zde pouze les Malejov (les, žádný posvátný háj) a v něm, na místě dnešní Hvězdy tvrz, jakých byly ve středověkých Čechách desítky, možná stovky.

Mladší pověst se váže k vlastnímu založení Hvězdy. Podle ní je zakladatelem český král Jiří z Poděbrad, který založil letohrádek roku 1459 na památku svojí první manželky Kateřiny ze Šternberka, jejíž rod měl ve znaku hvězdu.

Ve skutečnosti stavbu navrhl a realizoval český místodržící, arcivévoda Ferdinand Tyrolský. Základy stavby byly položeny v roce 1555. Z hlediska umístění stavby byl asi rozhodující volný prostor a les s hojností zvěře. Arcivévoda totiž spíše zakládal oboru než filozofické obydlí... Původně měla Hvězda přídomek Zlatá, brzy se jí však začalo říkat Bílá nebo Světlá, snad podle barvy zkorodovaného plechu na střeše.

Letohrádek ani nesouvisí s ostatními význačnými pražskými stavbami, zarputile vzdoruje i zařazení do astrologických nebo jiných souvislostí, což je u "filozofického obydlí" přinejmenším neobvyklé.

 

I když je Hvězda jasným hexagramem, dokonce

trojrozměrným, nelze určit, zda si byl stavitel vědom

esoterických významů, či zda se mu líbil pouze

neobvyklý tvar.

I když je Hvězda jasným hexagramem, dokonce trojrozměrným, těžko určit, zda si byl její stavitel vědom esoterických významů, či zda se mu pouze zalíbil neobvyklý tvar. Ani vnitřní výzdoba neříká víc - mytologické náměty, čerpající z antiky, patří mezi nejčastější vůbec a renesance se k nim ráda vracela. Nicméně štuková výzdoba Hvězdy je unikátní, i když se dochovala pouze v přízemí. Sály prvního a druhého patra byly vyzdobeny malbami, které se však nedochovaly. Hlavním antickým bohům - Jupiterovi, Merkurovi, Dianě a snad Saturnovi - jsou zasvěceny čtyři cípy. Zbývající dva paprsky Hvězdy by měly být zasvěceny Martovi a Venuši - místo toho je v jednom schodiště bez výzdoby a ve druhém učený kentaur Cheiron. Mezi dalšími postavami můžeme najít alegorii Čistoty, alegorii Obezřetnosti (může se však jednat i o zpodobnění Kleopatry s hadem) a reliéf římského vojáka, defiluje zde značná část postav dalších antických mýtů. V ornamentech jsou zapleteni delfíni, draci, fantastičtí ptáci a další členové mytologického zvěřince. Autorem štuků byl pravděpodobně Pavel della Stella (tedy Pavel z Hvězdy), italský umělec, který se podílel i na výzdobě letohrádku královny Anny na Pražském hradě.

Jediná magická operace, která souvisí se vznikem Hvězdy je skutečnost, že do jejích základů bylo umístěno několik zlatých mincí a medailí. Stavba byla dokončena za jediný rok a stala se dominantou krajiny. Z hlediska magie - nebo esoteriky - se jedná skutečně o hexagram monstrózní velikosti. Uvážíme-li všeobecně předpokládanou ochranitelskou funkci hexagramu, je na první pohled jasné, že tak obrovský, navíc trojrozměrný, by měl svým magickým vlivem chránit přinejmenším celé Čechy, ne-li celou Evropu...

O této funkci Hvězdy však můžeme, vzhledem k všeobecně známému výsledku bitvy na Bílé hoře a jeho důsledku pro české země, s úspěchem pochybovat. Hvězda nakonec nedokázala ochránit ani sama sebe - za třicetileté války vojsko letohrádek několikrát vydrancovalo, zvěř byla vybita a stromy vykáceny. Za Josefa II. sloužila jako prachárna, pravděpodobně pro svoji odlehlost.

Dnes je v letohrádku muzeum Mikoláše Aleše a Aloise Jiráska. Hvězda je příliš vzdálena od Prahy a je tedy jako památka dosti opomíjena. Jen přilehlý park slouží k odpočinku místním obyvatelům. Při pohledu z dálky, zejména od Ruzyně, působí Hvězda vyloženě zlověstně, což je u letohrádků přinejmenším podivné. Kde je lehkost, bezstarostnost a optimismus renesance, která mu byla kmotrou?

Považovat Hvězdu za filozofické obydlí ve fulcanelliovském smyslu slova tedy asi není možné, ač k tomu její tvář svádí. Jakmile však vznikla, začala žít vlastním životem a nepochybně ovlivňovat svoje okolí - přinejmenším jako inspirace. Fascinovala Mikoláše Aleše, který kromě jiného ilustroval knihu historika O. Zachara O alchymii a českých alchymistech, uchvátila francouzského básníka... Mystika podivné stavby na okraji neméně mystického města uprostřed Čech oslovuje lidské podvědomí dodnes.