ZUBY A DETOXIKACE
Ústní dutina představuje poměrně specifickou lokalitu, jež má
značný význam pro celkové zdraví člověka Z tohoto důvodu při
detoxikaci probereme i ji. Hlavním důvodem její specifičnosti jsou
zuby. Ty jsou velmi často ovlivňovány zásahem člověka. Při
zubolékařských výkonech se do nich aplikují různé materiály pro
člověka vždy obtížně kompatibilní, a protože zuby samy jsou propojeny
se všemi orgány v našem těle, může mít toto vzájemné ovlivňování pro
lidské zdraví značný význam.
Sliznice, dásně, slinné žlázy i chuťové pohárky ústní dutiny
podléhají především vlivu sleziny. V každé z těchto tkání se může
vytvořit toxická zátěž i infekční ložisko. To lze najít v jazyce, dásních,
patře i ve sliznicích tváří. Podstatná je rovněž okolnost, že ústní dutina
bývá velmi ovlivňována mandlemi – jazykovou, patrovou i dalšími.
Mandle samotné patří pod různé jiné orgány, především však do
lymfatického systému. Ten podléhá vlivu sleziny. Mandle tak mohou
být nejen lokalitou s četnými ložisky, která ovlivňují lymfatický systém
dalších orgánů, ale mohou ovlivňovat i místo, v němž jsou uložena, v
tomto případě ústní dutinu.
Ústní dutina, slezina a játra
Choroby ústní dutiny bývají často spojovány s imunitou –
oprávněně i neoprávněně. Existence ložisek a jejich aktivita nemusí být
záležitostí spojenou vždy s imunitou, ale spíše – jak jsem již uvedl – se
stresem, emocemi, jídlem a dalšími faktory poškozujícími mateřské
orgány. Záněty z toho plynoucí jsou však často označovány za imunitní
záležitost. K jejich vyléčení, a tím i k odstranění představy o špatné
imunitě je nutno použít de-toxikačních prostředků specificky
zaměřených na jednotlivé tkáně, tedy na mandle, jazyk, sliznice tváří a
hlavně na dásně (gingiva), které bývají velmi častou ložiskovou
lokalitou. Připojí-li se i určité imunitní poruchy, vznikají závažná
onemocnění ústní dutiny: paradontóza v případě spojení ložiska s
autoimunitní aktivitou, alergie (především potravinové), které jsou
příčinou zánětů v ústní dutině, nebo porucha zakončení periferního
nervstva, což je záležitost mateřského orgánu – jater. Poškození
nervových zakončení trojklanného nervu způsobuje při dráždění
některými potravinami pocity pálení, provokaci produkce histaminu, a
tím i pocity otoků a jiné nepříjemné subjektivní vjemy. Z toho vyplývá,
že problémy v ústní dutině mohou ovlivňovat i játra, a to
prostřednictvím nervových zakončení, jichž je v ústní dutině velmi
mnoho. Zánětlivé projevy vznikající přítomností toxinů a ložisek v
dásních způsobují zánět dásní (gingivitis).
Detoxikace ústní dutiny patří mezi aktivity, které musíme provádět
téměř u každého pacienta, protože jen málo lidí s ní nemá problémy. Je
to dáno již tím, že potíže, které je k nám přivádějí, vycházejí z ložisek v
mateřských orgánech. Ta mají dopad i na poruchy jiných orgánů a
tkání, takže potíže v ústní dutině jsou jen souběhem s dalšími problémy.
Zuby, čchi a trojklanný nerv
Zuby se nacházejí pod vlivem mateřského orgánu – ledvin. Jelikož
do ledvin byla staročínskými lékaři lokalizována vrozená energie čchi,
může být při její slabosti již vrozeně postižena zubní tkáň, zuby se
mohou vytvářet z nekvalitního materiálu a být nekvalitně založeny. V
celé této záležitosti hraje důležitou úlohu i genetika, která se však
spojuje s účinkem vrozené čchi ledvin. Životním stylem může být zubní
tkáň značně poškozena, což je ostatně známá věc, protože větší
množství cukru nejen připravuje organismus o vápník a jinizuje tkáně,
ale samozřejmě i přispívá k vytvoření tzv. ústní dysbiózy kvasných
produktů, kyselin a jiných mikrobiálních toxinů, které pak umožňují
vznik kazů čili infekčních ložisek v zubech.
Zub sám se skládá ze skloviny, zuboviny a zubní dřeně. Především v
ní se mohou nacházet ložiska, která způsobují její záněty (pulpitis).
Protože zub je zakotven v dásni zubními vazy, může být onemocnění
vazů způsobené ložisky ve vazivové tkáni příčinou onemocnění zubů a
především bolestí. U systémových tkání, jako je vazivo nacházející se
všude v organismu, je důležité vědět, že ložisko umístěné kdekoli ve
vazivové tkáni může toxinem způsobovat reakci vazivové tkáně v
naprosto jiné části těla Z toho je zřejmé, že ložisko se nemusí vytvářet
ve vazivové tkáni ukotvující zub, ale v jakékoli jiné vazivové tkáni
kdekoli v těle, například v kloubních pouzdrech, šlachách a jiných
orgánech.
V každém zubu se rovněž nachází zakončení trojklanného nervu, s
nímž se setkáváme prakticky ve všech orgánech hlavy, jeho větve se
však dostávají i hluboko do krku a hrudní dutiny, kde mohou ovlivňovat
srdce a další orgány. Trojklanný nerv zasahuje do mozku, kde jeho
vlákna nejsou příliš vzdálena od emocionálních struktur CNS, a jeho
dráždění tudíž může vést i k emocionálním poruchám, depresím a
úzkostem. Trojklanný nerv má pravděpodobně i značný význam při
regulaci krevního tlaku. Samotný nerv doprovázejí vlákna vegetativního
nervového systému a příslušné reakce pak mohou mít i vegetativní
charakter. Trojklanný nerv, jakožto nerv motorického nervového
systému, je ovládán játry. Lokální vliv má i slezina protože ovládá ty
části hlavy, v nichž se setkáváme s největším množstvím vláken
trojklanného nervu. Zároveň je orgánem nad vegetativním nervstvem.
Poškození zubu či zásahy stomatologa mohou vést k dráždění
trojklanného nervu a příslušným problémům; onemocnění trojklanného
nervu může naopak dráždit zub a způsobovat i problémy, které
spojujeme se zubem.
Amalgam, CNS a lymfa
Největší oblast, které je třeba věnovat pozornost, představují
zubolékařské zásahy do zubní tkáně. Nejčastějším zásahem jsou
plomby, kterými se vyplňují otvory vznikající po ošetření zubního kazu.
Na počátku je nutné si uvědomit, že každý zub, který trpí zubním
kazem, je nemocný a tím, že se ošetří a vyplní plombou, se nestane
zdravým. Zůstává stále nemocným, jenom je možná další jeho existence
a plnění funkce. Za další je třeba si uvědomit, že v současné době
neexistuje žádný materiál, který by byl absolutně fyziologický a
bezproblémový. Každý je cizorodý a přináší do organismu určité
problémy. Je proto nutné do budoucna hledat takový materiál, který by
byl k organismu co nejšetrnější a nejfyziologičtější.
Základním a nejstarším materiálem je amalgam – slitina několika
kovů. Dominantní úlohu v ní hrají stříbro a rtuť. Oba tyto kovy patří k
jedněm z nejvodivějších materiálů. Mezi jednotlivými takto ošetřenými
zuby vytvářejí elektrické články a v dutině ústní pak velmi často
můžeme naměřit patologické hodnoty jak napětí, tak i intenzity. Situace
se značně zhoršuje v případě, jsou-li na další ošetření použity jiné kovy,
které mají odlišnou vodivost a vlastnosti. Takto vzniklé články mohou
mít až velmi patologické elektrické hodnoty, které se běžně v
organismu nevyskytují. Samotná jejich přítomnost již může vést k
dráždění různých tkání ústní dutiny, a to především nervového systému.
Velmi často však dochází ke vzniku jevu nazývaného elektrolýza, při
němž se mezi katodou a anodou vytváří elektrický spád vytrhávající
ionty z amalgámové slitiny. Tím se kovy v ní obsažené dostávají do
organismu.
Rtuť i stříbro jsou pro organismus cizí, jejich toxické i elektrické
vlastnosti vedou k různým zdravotním problémům. Například nervovou
soustavu tvoří jednotlivé buňky, dráhy a vlákna, které jsou od sebe
dokonale izolovány. Jestliže se výše uvedené vodivé kovy dostanou do
těchto izolačních vrstev, dochází k probíjení a tím k chaosu, který může
být ve svém důsledku chaosem informačním, protože po nervových
vláknech se šíří informace. Jelikož se tyto ionty dostávají z ústní dutiny
krevní cestou přímo do mozkové tkáně, je ohrožen především CNS.
Výzkumem bylo zjištěno, že maximální nahromadění rtuti a stříbra se
nachází v hypofýze, hypothalamu, bazálních gangliích a v diencefalu. Z
vyšetření přístrojem Salvia však víme, že tyto kovy můžeme najít i v
jiných mozkových strukturách a jsou vždy známkou poruchy. Nikdy
tedy nemůžeme jejich přítomnost v nervové tkáni považovat za jev,
který nevyžaduje žádnou pozornost.
K šíření amalgámových kovů v organismu však dochází i jinými
cestami. Kumuluje je například lymfatický systém začínající v hrdle
mandlemi, čímž dochází k jeho ucpávání a ke vzniku zánětů, na nichž
se pak může podílet patologickými reakcemi i imunitní systém. Při
chronických angínách a problémech krčního lymfatického systému jsou
proto tyto těžké kovy vždy jedním z prvních toxinů, na něž se
soustředíme. Dostávají se však i do hlubokého lymfatického systému na
zadní straně krku, a to především do oblasti pro něj kritické – do
hlavového kloubu (atlantooccipitální kloub). Zde je lebka nasazena na
první obratel (atlas) a na obratel s dlouhým trnem (axis). Vlivem kovů
dochází k přepojení nervových vláken i lymfatického systému. Jde tedy
o kritické místo, kde má nahromadění toxinů za následek závažné
nervové i lymfatické problémy.
Krční sympatikus, jeho horní, střední a dolní část, vyhání vlákna
jdoucí až k srdci, žaludku nebo do uší, očí, zkrátka prakticky do všech
hlavových orgánů. Nahromadění toxinů v atlantooccipitálním skloubení
a následný zánět a vytvoření ložiska mohou vést ke dlouhodobým
subjektivním potížím v podobě točení hlavy nebo nepříjemných pocitů
nejistoty se všemi psychickými důsledky. Takto postižení lidé se cítí
být velmi nemocní.
Amalgam jako plíživý nepřítel
Základním krokem je odstranění těžkých kovů. Je třeba zvážit, zda
zároveň zbavit zuby amalgámových výplní. Moderní zubolékařská
praxe vykazuje odklon od amalgámu a jeho nahrazení kompozitními
hmotami. Mnoho zubařů se však těmto změnám brání, protože považují
amalgam za neškodný a před kompozitními hmotami preferují
především jeho mechanické vlastnosti. Kompozitní plomby totiž
vyžadují odlišnou techniku, a jestliže ji ošetřující lékař dokonale
nezvládá, plomby vypadávají. Roli tu hraje i rozdílná roztažnost zubní
tkáně a kompozitní plomby kdy vznikají mikroskopické štěrbiny mezi
zubem a plombou, čímž může docházet k sekundárním infekcím a
tvorbě kazů pod plombami. Přesto v detoxikační praxi dáváme přednost
kompozitním plombám, protože negativní důsledky přítomnosti
amalgámu v celém organismu jsou značné a podle našich zkušeností
jsou problémy s ním spojené větší než s kompozity.
Amalgam se kromě krevní a lymfatické cesty dostává do našeho
organismu také polykáním, tudíž do zažívacího traktu, kde jej
nacházíme především v žaludku a dvanácterníku. Proniká však i
dýchacími cestami a pak ovlivňuje sliznici dýchacích cest i nervové
struktury v nich umístěné. Celkovou krevní cestou putuje až do ledvin a
pohlavních orgánů, kde vyvolává stres a často otoky buněčných
membrán a zhoršení celkové vylučovací funkce. To pak má důsledek
pro celý organismus.
Kovy ze zubních výplní tedy hledejme při hormonálních poruchách
díky funkci hypofýzy, při poruchách tělesné teploty, především u tzv.
subfebrilií, při poruchách příjmu potravy a sexuality díky funkci
hypothalamu, hledejme je však i při zánětech vedlejších dutin nosních,
kam pronikají z ústní dutiny, a samozřejmě při všech problémech s
nervovým systémem periferním i vegetativním a při poruchách
lymfatického systému. K usazování těžkých kovů dochází i v cévním
systému. Můžeme je označit za velmi důležitou složku arteriosklerózy,
a proto je detoxikace cévního systému významným preventivním i
léčebným krokem.
Kovy hledejme i při Parkinsonově chorobě, při některých druzích
demence, při poruchách nálad. Jestliže v našem těle existuje
nárazníkový a detoxikační systém, který byl podrobně studován v
homotoxikologii, mezenchym, pak v nervové tkáni to jsou gliové buňky
sloužící k detoxikaci a imunitním pochodům v nervové tkáni.
Usazování kovů v nich je velmi vážným symptomem, a proto je třeba
glie měřit stejně důsledně jako mezenchym, neboť zatížení obou tkání
je vždy varovným příznakem závažných chorob. Setkáváme se s ním u
všech nádorů tělesných i nervových i při těžkých chronických
chorobách jako je revmatismus a jiná systémová postižení.
Obdobně se může stát, že i jiné, jinak velmi stabilní kovy mohou být
zdrojem toxických iontů a pronikat do tkání, kde způsobují jejich stres,
otoky buněčných membrán a zhoršují funkci imunitního systému
jakožto detoxikačního procesu pro jednotlivé buňky. Kovové práce se
dělají z chrom-molybden-kobaltových slitin, ze zlata, platiny, titanu a
jiných kovů, obvykle slitin, což je velmi specifická stomatologická
otázka
Co s ním?
Při řešení chronických zánětů v ústní dutině, ať už jsou způsobeny
volnými toxiny, ložisky nebo imunitními reakcemi, se proto snažíme o
sjednocení kovů v ústech a ještě lépe o jejich odstranění. Někdy je to
situace velice složitá, musíme zvážit finanční nákladnost takové práce i
její význam pro zdraví dotyčného člověka. Umístění umělohmotných
výplní v ústní dutině ovšem rovněž nemusí být bez problémů, mohou
vznikat různé reakce a alergie, a proto by bylo optimální a sofistikovalo
by to celou péči o ústní dutinu, kdyby si každý člověk mohl nechat
změřit uvažovaný materiál, jeho kompatibilitu s vlastním organismem
dříve, než je mu zabudován do zubů. Na některých pracovištích se tato
praxe provozuje a ze zkušenosti mohu říci, že jde o velmi významný
prvek ve kvalitě zubní péče.
Důležité upozornění: u těhotných žen se snažíme neprovádět žádné
zubní zákroky, protože především při měnění amalgámových plomb
dochází ke značnému uvolnění a rozprášení kritizovaných kovů do
organismu a tím ke zvýšení zátěže. Samozřejmě, že i ošetření zubů
novou amalgámovou plombou u gravidních žen zvyšuje zatížení jejich
organismu a často se neobejde bez důsledků pro plod.
Ošetření a způsob sjednocení netoxických materiálů v ústech je
speciální záležitost zubních lékařů, a proto se my můžeme o této
problematice zmiňovat jen orientačně. Problémem je, že minimum
stomatologů disponuje celostním myšlením a ještě méně z nich
celostním vzděláním. Situace v některých zemích tohoto světa je
podstatně jiná, mohu například jmenovat Německo, kde stovky zubních
lékařů mají zároveň vzdělání v celostní medicíně a zubní zásahy dávají
do souvislosti s vlivem zubů na celý organismus.
Velice často dochází k situaci, kdy je třeba staré amalgámové
plomby odstranit a nahradit je novými materiály. Někteří zubaři proti
tomu namítají, ale pokud je možné je přesvědčit o nutné výměně, pak je
třeba sledovat, aby byla prováděna postupně, protože, jak jsem již
uvedl, při ní dochází ke značnému zvýšení toxické zátěže.
Dalším problémem, který nás při výměně amalgámových plomb
čeká, je skutečnost, že okolí zubu – měkké tkáně, které jej obklopují –
je prosyceno těmito toxickými kovy. Jestliže vyměníme amalgámovou
plombu za fotokompozitní, dojde k jejich postupnému nasáknutí zpět do
plomby, čímž se vlastně i neamalgámová plomba stane toxickou. Z toho
důvodu je při výměně jednotlivých plomb zapotřebí udělat mezikrok –
nahradit plombu provizorní výplní a opakovaně ji po nějakém čase
měnit, než se přistoupí k plombě trvalé a definitivní. Velmi dobře se lze
přesvědčit o stavu zubu, resp. o jeho prosycenosti vodivými materiály
měřením napětí a intenzity v ústní dutině. K tomu jsou zkonstruovány
dostupné přístroje. Při výměně zubních amalgámových plomb
podáváme nejen doporučené detoxikační přípravky, o nichž bude řeč
později, ale organismus saturujeme i zvýšenými dávkami selenu a
vitaminu C. Především u něj je třeba vědět, že musí jít o gramové
dávky: denně 3-5 g. Velmi dobrým detoxikačním prostředkem je i
chlorella, řasa, která na sebe váže těžké kovy. Užíváme denně po dobu
1 týdne 10-20 tablet, poté uděláme dvoudenní víkendovou přestávku a
stejnou kúru opakujeme ve stejném množství po dobu aspoň 3 týdnů po
zákroku. Po každém zákroku celý postup opakujeme.
Mnohdy je velmi dobré znát podrobně složení materiálu, který chce
zubař použít, protože některé názvy mohou být značně zavádějící.
Setkal jsem se s problémem, kdy uražené přední zuby byly doplněny
korunkami z keramiky. Práce byla finančně i časově značně náročná a
lze říci, že byla i velmi dokonalá. Krátce po provedení začaly dásně
kolem zubů hnisat a dotyčný člověk pociťoval silné bolesti, které
charakterizoval „jako by dáseň chtěla zuby vytlačit“. Při dotazu na
složení keramiky nám bylo řečeno, že jako výplň se v tomto případě
užívá hliníkový prášek. Věděli jsme a opakovaným měřením jsme se
mohli přesvědčit, že dotyčná osoba hliník nesnáší a její organismus je s
ním nekompatibilní. Název »keramická hmota« tedy nic nevypovídá o
kovech a dalších látkách v ní použitých. Jindy se lze setkat s tím, že
lékař nesouhlasí s výměnou plomb domnívajíc se, že jde pouze o
estetickou záležitost, a proto nechá v kořenech amalgam a fotokompozitní
hmotu navrství jen na kousací plochu, čímž se samozřejmě
nedosáhne vůbec žádného výsledku.
Odstraňování plomb a jiné rekonstrukční zubní práce je vhodné
realizovat až po vyčištění základních orgánů, tedy sleziny, ledvin, jater,
periferního nervového systému a lymfatického systému, protože při
zásazích na zubu a změně materiálu může dojít k zátěži lymfatického i
nervového systému, mohou se objevit neuralgie trojklanného nervu či
postižení vazů držících zub. Zkrátka a dobře, při tomto vážném zásahu,
pokud na něj organismus není připraven, nejsou vyloučeny komplikace,
s čímž se jistě mnoho lidí setkalo v podobě pulpitid, granulomů a jiných
reakcí na zubech. Důsledkem těchto zánětů bývá devitalizace zubu,
čímž vzniká tzv. »mrtvý zub«.
Ten se často stává dalším infekčním ložiskem. Pod jeho kořenem se
utvářejí infekční útvary, granulomy a váčky, jež mohou uchovávat
různé typy mikroorganismů, především anaerobních, ale i stafylokoky,
streptokoky a další.
V závěru této kapitoly je třeba se ještě zmínit o často opakovaném
tvrzení, že každý zub ovládá nějaký orgán, takže za jeho obtíže může on
a je třeba si tak počínat při detoxikaci. Například přední zuby, řezáky,
náležejí k ledvinovému okruhu, špičáky k jaternímu, třenové zuby k
okruhu sleziny žaludku a slinivky břišní, stoličky ke střevnímu systému
a poslední zuby, osmičky, k srdečnímu okruhu. Nic se nemění na tom,
co jsem uváděl na začátku kapitoly, že zub jako celek patří k
ledvinovému okruhu, ale jednotlivé orgány, které se kolem vyskytují,
náležejí k dalším okruhům, především ke slezině a játrům. Kde se však
zmíněný problém projeví, je určeno právě kombinací s příslušným
orgánem. Nalezneme-li kombinaci ledvin s tlustým střevem, bude pak
problém lokalizován do stoliček, nalezneme-li okruh ledvin, problém
bude na předních řezácích atd. Příslušný orgán tedy určuje lokalizaci
problému, ale je-li základní orgán v pořádku, jenom lokalizující orgán
nezpůsobí obtíž. V každém případě je vždy zapotřebí detoxikovat
základní orgán, dále ovlivňující, lokalizující orgán a místní tkáň. Zuby
se tak stávají samostatnou kapitolou v detoxikaci a je třeba s nimi
vnímat i ostatní tkáně, které je obklopují a vyplňují ústní dutinu.
Ošetření zubuje nutné věnovat velikou pozornost a nelitovat finančních
prostředků, protože zuby se mohou stát trvalým ložiskem dráždění a
organismus potom stojí značné úsilí, aby se tohoto problému zbavil.
Mnozí lidé se uzdraví, až když přijdou o všechny zuby, protože do té
doby jim nebylo jasné, jak s nimi zacházet, a zcela se spolehli na závěry
zubních lékařů, které nejsou pro organismus vždycky optimální.