TEORIE ŽIVLŮ
Metafyzické živly představují čtyři základní formy univerzální energie. Všechny povstali z vesmírné prapodstaty - éter, který se nazývá i pátým živlem - kvintesencí. Nauka o Stvořitel podstatě všech hmotných věcí, o čtyřech aspektech existence hmoty nebo o čtyřech živlech se poprvé v Evropě objevuje ve starověkém Řecku. Empedoklés z Akragantu (* ~ 493 , + 433 př.nl) mluví o čtyřech kořenech věcí: Slunci (oheň), Zemi (zem), Moři (voda) a Nebi (vzduch). Vznik a zánik věcí se podle něj děje slučováním (Láskou) a rozlučování (svárlivost) těchto živlů v určitých kvantitativních poměrech. Platón (* 427, + 347 př.nl) již přiřazeno každému živlu tři vlastnosti:
Ohni jas jemnost pohyb
Vzduchu temnost jemnost pohyb
Vodě temnost hustotu pohyb
Zemi temnost hustotu klid
Významný posun v živlových teoriích nastal díky Aristotelovi (* 384, + 322 př.nl), který přisoudil každému živlu dvojici vlastností. Každý živel má dvě vlastnosti, které ho spojují se dvěma neantagonistickými živly. Třetí živel je protiklad, se kterým má opačné vlastnosti. Tímto získává živlových teorie na dynamice.
Oheň teplý suchý
Zem suchá chladná
Voda chladná vlhká
Vzduch vlhký teplý
Protikladné dvojice živlů jsou: Oheň-Voda, Země-Vzduch Makrokosmos Živly se projevují ve hvězdách, démonech, andělích i samotném Bohu. Z planet jsou ohnivé povahy Slunce a Mars, vzdušné Jupiter a Venuše, vodnaté Saturn a Merkur, zemité Luna. I znamení mají živlových povahy: Oheň začíná v Beranu, pokračuje ve Lvu a končí ve Střelci, Zemi začíná v Kozoroh, pokračuje v Býku a končí v Panně, Vzduch začíná ve Vahách, pokračuje ve Vodnáři a končí v Blížencích a Voda začíná v Raku, pokračuje ve Štíru a končí v Rybách. Mikrokosmos V hmotné přírodě na Zemi jsou živlem přiřazeny různé říše bytostí. Živel země je přiřazen nerostem, živel vody rostlinám, živel vzduchu zvířatům a živel ohně lidem. Každá z těchto říší se opět dělí na odrůdy podle převahy toho kterého živlu. Z kamenů jsou zemité v první řadě ty, které jsou těžké a neprůhledné. Vodní jsou průhledné nebo vznikly ve vodě, např. křišťál, beryl a perly. Vzdušné kameny jsou ty, které plavou na vodě nebo jsou houbovité jako pemza. Ohnivé jsou ty, ze kterých se dá oheň získat nebo se na oheň rozkládají jako kresací kámen, meteorit, azbest. Zemité kovy jsou olovo a stříbro, vodnatá je rtuť, vzdušné měď a cín, ohnivé železo a zlato. U rostlin zemi odpovídá kořen svojí hutností, vodě listy svojí šťavnatostí, květiny pro svou jemnost jsou přiřazeny živlu vzduchu a semena a plody ohni. Také mezi zvířaty některá odpovídají zemi, sídlící v jejích útrobách jako červi, krtci a mnoho plazů. Jiné jsou vodnaté jako ryby, nebo vzdušné jako ptáci a létající hmyz. Ohni jsou přiřazeny například holubi, pštros a lev. Kromě toho ve zvířatech odpovídají zemi kosti, maso vzduchu, životní síla ohni a šťávy vodě. V lidském těle je hlava přiřazena živlu ohnivému, tam se odehrává všechno aktivně. Hrudník náleží živlu vzduchu, má roli sprostedkovateľa. V břiše vládne živel vodní, práce šťáv a vylučování a konečně zemský princip představuje svou koherentní silou celé tělo včetně masa a kostí. Princip akášický se v nejhrubší formě skrývá v krvi a spermatu, na jemnější úrovni je to životnost a vitalita. Z hermetického hlediska se pod zdravím rozumí dokonalá živlová rovnováha. V potravě jsou živly obsaženy promíchané. Trávicí proces vyvolaný potravou a dýcháním dodává živlům potřebnou látku a tak je udržuje stále v činnosti. Pokud některému živlu chybí pohonná látka, projeví se to v příslušných funkcích. Pokud se dostane např. ohnivý živel v těle k větší činnosti, pocítíme žízeň, u vzdušného živlu hlad, u vodního nás pronikne zima au zemního se dostaví únava. Ze smyslů zrak odpovídá ohni, sluch vzduchu, čich a chuť vodě a hmat zemi. Živly však nepůsobí jen na hmotné ale i na duševní úrovni . Podle toho, který živel převládá rozeznáváme povahu cholerická (oheň), sanquinická (vzduch), flegmatický (voda) a melancholickou (zem). Duševní funkce, síly a vlastnosti mají v duši určité střediska, které indická filozofie nazývá čakry. Zemní středisko se nachází v nejspodnější části těla a nazývá se Muladhara. Středisko vodní se nachází pod pupíkem a nazývá se Svádhišthána. Středisko ohně se nachází v okolí solar plexu a nazývá se Manipur. Středisko vzduchu je v okolí srdce a nazývá se Anahi. Středisko éteru, čili Akášického principu se nachází v oblasti krku, nazývá se Višudha. Středisko vůle, rozumu a intelektu se nachází mezi obočím a nazývá se Adžná. Nejlépe božské středisko, se nachází na temeni hlavy a nazývá se Sahasrára.
Vztahy, působící mezi prvky
Vzájemné rození
Platí vztahy "rodí mne" prvek předcházející a "já rodím" prvek následující, např.:
dřevo rodí oheň - oheň vzniká při tření dřeva, které je navíc i potravou pro oheň
oheň rodí zemi - oheň vrací zemi ve formě popela to, co spálí, a tak ji vlastně vytváří
země rodí kov - zdrojem kovu jsou rudy získané ze země
kov rodí vodu - při vysokých teplotách kov kapalní, v kovových nádobách se pára sráží ve vodu, resp. ji jimi můžeme nabírat nebo v nich uchovávat
voda rodí dřevo - voda dává vláhu rostlinám a umožňuje tak jejich růst.
Vzájemné ovládání
Vztah platí vždy mezi každým druhým prvkem a říká: "ovládá mne" a "já ovládám", např.:
dřevo ovládá zemi: stromy využívají zemi ke své výživě
voda ovládá oheň: může jej uhasit
země ovládá vodu: země zadržuje vodu
oheň ovládá kov: může jej roztavit
kov ovládá dřevo: kovová sekera nebo pila si poradí se sebesilnějším stromem.
Vzájemné podmaňování
Vztah podmaňování platí mezi stejnými dvojicemi prvků a ve stejném pořadí jako u ovládání. Představuje však jeho přílišné, neúměrné, zesílení. Tento vztah nastává, je-li podmaňující prvek příliš silný, nebo podmaňovaný prvek příliš slabý.
Vzájemné ponižování
Vztah ponižování opět platí mezi stejnými dvojicemi prvků jako u ovládání, avšak v opačném pořadí (směru). Ponižuje prvek, který se vzepřel proti tomu, že má být ovládán. Např, oheň ponižuje vodu ap.