Pravda nebo fikce
Třetí dohoda:
Nevytvářejte si žádné domněnky
Po dlouhá staletí, dokonce po celá tisíciletí lidé věřili, že v lidské mysli existuje konflikt – konflikt
mezi dobrem a zlem. Toto však není pravda. Dobro a zlo jsou jen výsledkem konfliktu,
protože skutečný konflikt existuje mezi pravdou a lží. Snad bychom měli říci, že veškerý konflikt
je výsledkem lží, protože pravda v sobě vůbec žádný konflikt neobsahuje. Pravda sama
pro sebe nepotřebuje hledat důkazy. Existuje, ať už v ni věříme, nebo ne. Lži existují jen tehdy,
když je vytvoříme a přežívají pouze tak dlouho, dokud v ně věříme. Lži jsou jen zkreslením
slova, zkreslením významu poselství a to zkreslení je v odrazu, v lidské mysli. Lži nejsou skutečné
– jsou naším dílem – my jim však propůjčujeme život a činíme je skutečnými ve virtuální
realitě své mysli.
Když jsem byl teenager, sdělil mi můj dědeček tuto jednoduchou pravdu, ale trvalo mi
několik let, než jsem ji doopravdy pochopil, neboť jsem si vždycky myslel: „Jak můžeme znát
pravdu?“ Používal jsem symboly, abych se pokusil pravdu pochopit, zatímco skutečnou pravdou
je, že symboly nám o pravdě nemají co říci. Pravda existovala dávno předtím, než si lidé
symboly vytvořili.
Jako umělci pravdu neustále pomocí symbolů zkreslujeme, ale v tom ten problém nevězí.
Jak už jsme řekli dříve, problém nastává tehdy, když tomu zkreslení věříme, protože některé lži
jsou nevinné, ale jiné jsou strašné. Pojďme se zabývat tím, jak můžeme použít slovo, abychom
stvořili příběh, pověru o židli. Co o židli víme? Můžeme říci, že židle je vyrobena ze dřeva, kovu
nebo z tkaniny, ale používáme jen symboly, abychom tak vyjádřili nějaké hledisko. Pravda je, že
vlastně nevíme, jaký ten objekt je. Můžeme však s veškerou svou autoritou použít slovo, abychom
sobě a všem okolo nás předali poselství: „Tato židle je ošklivá. Ta židle se mi hnusí.“
Poselství je již zkreslené, ale to je jen začátek. Můžeme říci: „Je to pitomá židle a já si
myslím, že kdokoliv na ní sedí, mohl by také zpitomět. Myslím si, že tu židli musíme zničit,
protože jestli si na tu židli někdo sedne a ona se rozpadne, ten člověk spadne na zem a zlomí si
kyčel. Ó ano, ta židle je zlo! Vytvořme proti té židli zákon, aby každý věděl, že je pro společnost
nebezpečná. Od této chvíle je zakázáno se k této odporné židli přibližovat!“
Jestliže předáme takovéto poselství, potom kdokoliv to poselství přijme a bude s ním souhlasit,
začne se té špatné židle obávat. Velmi brzy se objeví lidé, kteří se té židle budou tolik
bát, že se jim o ní začnou zdát zlé sny. Stanou se tou špatnou židlí posedlí a samozřejmě, že tu
židli budou muset dříve, než zničí ona je.
Vidíte, co se slovem dokážeme udělat? Židle je pouhý objekt. Existuje a to je pravda. Nicméně
pří, běh, který si o židli vytvoříme, pravdou není. Je to pověra. Je to zkreslené poselství
a takové poselství je lež. Jestliže té lži nevěříme, nic se neděje. Jestliže té lži věříme a pokoušíme
se ji vnutit ostatním lidem, může to vést k tomu, co nazýváme zlem. Samo, zřejmě, že to,
co nazýváme zlem, má mnoho úrovní, které závisí na naší osobní moci. Někteří lidé do, káží
přivést celý svět do obrovské války, v níž umírají milióny lidí. Na celém světě existují tyrani,
kteří napadají ostatní země a ničí jejich lid, protože tyrané věří lžím.
Teď můžeme snadno pochopit, proč v lidské mysli existuje konflikt, a to jedině a pouze
v lidské mysli – virtuální realitě – protože jinde v přírodě konflikt neexistuje. Jsou tu miliardy
lidí, kteří ve svých hlavách zkreslují všechny ty symboly a pře, dávají si zkreslená poselství. To
je to, co se lidstvu skutečně přihodilo. Myslím si, že to dává odpověď na otázky, proč existují
všechny ty války, proč existuje všechno to bezpráví a zneužívání, proč existuje ve světě lidí sen,
který nazýváme peklem. Peklo není ničím jiným než snem plným lží.
Zapamatujte si, že náš sen je řízen tím, čemu věříme a čemu věříme, že by mohla být
pravda či fikce. Pravda nás vede k naší autentičnosti, ke štěstí. Lži nás vedou k omezením
v našich životech, k utrpení a dramatu. Každý, kdo věří v pravdu, žije v ráji. Každý, kdo věří
ve lži, bude dříve nebo později žít v pekle. K tomu, abychom se dostali do ráje nebo do pekla,
nemusíme zemřít. Ráj je všude kolem nás, peklo je všude kolem nás. Ráj je úhel pohledu, stav
mysli a to platí i o pekle. Je jasné, že každá show v naší hlavě rozbíhaly lži. Lidé si lži vytvářejí
a potom lži lidem vládnou. Dříve nebo později se však dostaví pravda a lži v přítomnosti pravdy
nemohou přežít.
Před staletími lidé věřili, že země je placatá. Ně, kteří tvrdili, že zem podepírají sloni, a tak
získali po, cit bezpečí. „Dobrá, teď víme, že země je placatá.“ Dnes ale víme, že placatá není!
Přesvědčení, že země je placatá, bylo považováno za pravdu a téměř všichni se na tom shodli,
ale stalo se tak pravdivým?
Jedna z největších lží, kterou v současné době slýcháváme, je: „Nikdo není dokonalý.“ Je
výtečnou omluvou pro naše chování a téměř všichni s ní souhlasí, ale je to pravda? Naopak,
každý člověk na tomto světě je dokonalý. My jsme však tuto lež slýchávali od doby, kdy jsme
byli dětmi, a jako důsledek sami sebe neustále posuzujeme na základě Před, stavy o dokonalosti.
Neustále pátráme po dokonalosti a při našem pátrání zjišťujeme, že vše ve vesmíru je dokonalé
kromě lidí. Slunce je dokonalé, hvězdy jsou dokonalé, planety jsou dokonalé, ale když přijde na
lidi: „Nikdo není dokonalý.“ Pravdou je, že vše, co je na zemi, je dokonalé, včetně lidí.
Nemáme,li takové vědomí, abychom tuto pravdu viděli, je to proto, že jsme zaslepeni lží.
Můžete namítnout: „A co ten, kdo je fyzicky postižený? Je ten člověk dokonalý?“ Nu, podle
toho, co víte, může být ten člověk nedokonalý, ale je to, co víte, pravda? Kdo tvrdí, že to, co
nazýváme postižením nebo dokonce nemocí, není dokonalé?
Vše, co se nás týká, je dokonalé, včetně posti, žení nebo nemoci, které můžeme mít. Ten,
kdo má vzdělávací obtíže, je dokonalý. Ten, kdo se narodil bez prstu nebo bez paže nebo bez
ucha, je dokonalý. Ten, kdo trpí nějakou nemocí, je dokonalý. Existuje pouze dokonalost a takové
vědo, mí je dalším důležitým krokem v našem vývoji. Tvrdit opak znamená nebýt si vědomi
toho, jací jsme. A nestačí říkat, že jsme dokonalí. My potřebujeme věřit, že jsme dokonalí.
Uvěříme,li si, že jsme nedokonalí, ta lež si na svou podporu přitahuje další lži a všechny tyto lži
společně potlačují pravdu a ovlivňují sen, který si pro sebe tvoříme. Lži nejsou nic jiného než
pověry a mohu vás ujistit, že žijeme v pověrčivém světě. Ale znovu, jsme si toho vědomi?
Jen si představte, že byste se zítra ráno probudili v Evropě čtrnáctého století s tím, že byste
věděli to, co víte dnes, a věřili tomu, čemu dnes věříte. Představte si, co by si o vás lidé mysleli,
jak by vás kritizovali. Dali by vás k soudu už za to, že se každý den koupete. Vše, čemu věříte,
by ohrozilo to, čemu věří oni. Jak dlouho by to trvalo, než by vás obvinili z toho, že jste čarodějnice?
Mučili by vás, nutili k přiznání, že jste čarodějnice a nakonec zabili, protože by jim vaše
přesvědčení naháněla strach. Jste schopní snadno rozpoznat, že ti lidé žili své životy pohrouženi
v pověrách. Jen stěží něco, čemu věřili, byla pravda a vy to dokážete snadno rozpoznat díky
tomu, čemu věříte dnes. Ti lidé si však svých pověr nebyli vědomi. Jejich způsob života byl pro
ně naprosto normální. Neznali nic lepšího, protože se nikdy nic jiného nenaučili.
Možná pak také to, co si vy o sobě myslíte, je plné pověr stejně jako ta přesvědčení lidí
z dávných časů. Jen si představte, kdyby lidé z budoucnosti žijící o sedm či osm století později
viděli, co si většina z nás dnes o sobě myslí. Způsob, jakým se většina z nás vztahuje ke svému
vlastnímu tělu, je stále barbarský, ačkoliv ne tolik jako před sedmi sty lety. Naše tělo je k nám
naprosto loajální, ale my své tělo posuzujeme a zneužíváme. Zacházíme s ním, jakoby to bylo
naším nepřítelem, a přitom je to náš spojenec. Naše společnost přisuzuje značnou důležitost
atraktivitě, která se řídí představami, jež nám prezentují média – televize, kina, módní časopisy.
Věříme,li, že nejsme podle těchto představ dost atraktivní, pak věříme lži a používáme slovo
sami proti sobě, proti pravdě.
Lidé, kteří média řídí, nám diktují, čemu máme věřit, jak se oblékat, co jíst a manipulují
lidmi, jako, by to byly loutky, což znamená jakýmkoliv způsobem, který si jen usmyslí. Když
chtějí, abychom někoho nenáviděli, rozšíří o něm pomluvy a pomocí lží do, cílí svého. Když
přestaneme být loutkami, jasně uvidíme, že naše životy ovlivňovaly lži a pověry. Představte si,
co by si lidé z budoucnosti o našich pověrách asi mysleli. Pokud by věřili v dokonalost všeho,
co se nachází na zemi, včetně lidí, ukřižovali bychom je za jejich přesvědčení?
Co je pravda a co je lež? Ještě jednou: vědomí je velmi důležité, protože pravda nepřichází
se slovy nebo poznáním. Ale lži ano a jsou jich miliardy. Lidé věří tolika lžím, protože si to
neuvědomují. Ignorujeme pravdu, anebo ji zkrátka nejsme schopni vidět. Jak na nás společnost
působí, tak shromažďujeme spoustu znalostí a všechny ty znalosti jsou jako zástěna z mlhy,
která nám nedovoluje pravdu vnímat, vnímat to, co skutečně je. Vidíme jen to, co chceme vidět.
Slyšíme jen to, co chceme slyšet. Náš systém přesvědčení je jako zrcadlo, které nám ukazuje
pouze to, čemu věříme.
Jak se vyvíjíme a rosteme, učíme se tolika lžím, že se tím celá konstrukce našich lží stává
velmi komplikovanou. A děláme si to ještě komplikovanější, protože myslíme a věříme tomu,
co si myslíme. Vy tváříme domněnku, že to, čemu věříme, je absolutní pravda a nikdy nás ani
nenapadne, abychom vzali v úvahu, že naše pravda je relativní pravdou, virtuální pravdou.
Obvykle se zdaleka ani neblíží jakémukoliv druhu pravdy, nicméně je jí nejblíže tak, jak se k ní
můžeme dostat, aniž bychom si vše uvědomovali.
Třetí dohoda:
Nevytvářejte si žádné domněnky
Tím se dostáváme ke třetí dohodě: Nevytvářejte si žádné domněnky. Vytvářením domněnek
si jen říkáme o problémy, protože většina domněnek není pravdou, ale jsou fikcí. Jedna velká
domněnka, kterou si vytváříme, je, že vše v naší virtuální realitě je pravdivé. Další velká domněnka,
kterou si vytváříme, je, že vše ve virtuální realitě všech ostatních je pravdivé. Nu, teď
už víte, že žádná z virtuálních realit pravdou není!
Používáme,li naše vědomí, můžeme snadno rozpoznat všechny domněnky, které si vytváříme,
a můžeme také vidět, jak snadné je si domněnky vytvářet. Lidé mají bujnou fantazii, velmi
bujnou, a existuje tolik představ a příběhů, kolik si jen dokážeme představit. Nasloucháme symbolům,
jak v naší hlavě hovoří. Začneme si představovat, co dělají ostatní lidé, co si myslí, co
o nás říkají a v naší fantazii si věci vysníme. Vymyslíme si celý příběh, který je pravdou pouze
pro nás, ale věříme mu. Jedna domněnka vede k druhé domněnce. Činíme rychlé závěry a svůj
příběh si bereme velmi osobně. Potom obviňujeme druhé lidi a obvykle je začneme pomlouvat
ve snaze své domněnky ospravedlnit. Samozřejmě, že díky pomluvám se zkreslené poselství
stává ještě zkreslenějším.
Vytváření domněnek a to, že si je následně bereme osobně, je začátkem pekla na tomto světě.
Téměř všechny naše konflikty se na tomto zaklá, dají a je snadné pochopit proč. Domněnky
nejsou nic jiného než lži, které říkáme sami sobě. Tak vzniká velké drama kvůli ničemu, protože
my doopravdy nevíme, jestli něco je pravda nebo ne. Vy, tvářet si domněnky znamená říkat si
o drama, když se žádné drama neděje. A pokud se drama ode, hrává v příběhu někoho jiného,
tak co? Není to váš příběh, ale je to příběh někoho jiného.
Uvědomte si, že téměř vše, co sami sobě říkáte, je domněnka. Jste,li rodič, pak víte, jak je
snadné vytvářet si domněnky o svých dětech. Je půlnoc a vaše dcera ještě není doma. Šla někam
ven tancovat a vy jste si mysleli, že touto dobou už doma bude. Začnete si představovat to
nejhorší a vytvářet domněnky: „Co když se jí něco stalo? Možná bych měla zavolat policii.“ Je
tolik věcí, které si dokážete představit a ve své hlavě si stvoříte celé drama možností. Za deset
minut vaše dcera přijde domů ve výborné náladě. Když se dostaví pravda a rozptýlí všechny lži,
uvědomíte si, že jste jen pro nic za nic sami sebe mučili. Nevytvářejte si žádné domněnky.
Pokud tím, že si nebudete brát nic osobně, získáte imunitu ve vztazích s ostatními lidmi,
které máte s druhými lidmi, pak tím, že si nebudete vytvářet žádné domněnky, získáte imunitu
v interakcích, které máte sami se sebou, s vaším hlasem poznání, či s tím, co nazýváme myšlením.
Vytváření domněnek se týká čistě jen myšlení. Příliš myslíme a myšlení vede k domněnkám.
I samotné pomyšlení si:
„Co kdyby?“ může v našich životech vytvořit obrovské drama. Každý člověk dokáže hodně
myslet a myš, lení přináší strach. Nad tím vším myšlením, nad těmi všemi symboly, které si
ve svém nitru zkreslujeme, nemáme žádnou kontrolu. Pokud přestaneme myslet a stále si něco
vysvětlovat, ochrání nás to před vytvářením domněnek.
Lidé mají potřebu všechno vysvětlovat a ospravedlňovat. Máme potřebu poznání a domněnky
si vytváříme, abychom svou potřebu vědění naplnili. Nezáleží nám na tom, jestli je poznání
pravdivé, nebo ne. Pravda nebo fikce, stoprocentně věříme tomu, čemu věříme, a v této své víře
pokračujeme nadále, neboť už jen disponovat poznáním v nás vzbuzuje pocit bezpečí. Existuje
tolik věcí, které si mysl nedokáže vysvětlit, a tak si klademe všechny možné otázky. Neustále
však něco předpokládáme, místo toho, abychom se ptali, když něco nevíme. Pokud se budeme
jen ptát, nebudeme si muset vytvářet žádné domněnky. Vždycky je lepší se zeptat a mít jasno.
Pokud si nebudeme vytvářet žádné domněnky, můžeme naši pozornost zaměřit na pravdu,
nikoliv na to, co si myslíme, že je pravda. Potom uvidíme život takový, jaký je, nikoliv takový,
jaký jej vidět chceme. Když nebudeme věřit naším vlastním domněnkám, zjistíme, že síla našeho
přesvědčení, kterou jsme do nich vložili, se k nám vrátí. Když všechnu tu energii, kterou jsme
vložili do vytváření domněnek, získáme zpět, můžeme ji využít k tomu, abychom si vytvořili
nový sen: náš osobní ráj. Nevytvářejte si žádné domněnky.