6. Bolesti hlavy
Bolesti hlavy jsou známy teprve několik století,
v dřívějších kulturních epochách se o nich nevědělo. Zvláště
v civilizovaných krajinách jich přibývá, až 20 % zdravé
populace udává, že jimi trpí. Podle statistiky jde o převahu
žen a „horních vrstev" společnosti. Nepřekvapí nás to, zkusíme-
li si na chvíli symbolikou hlavy lámat hlavu. Hlava
představuje velmi jasnou polaritu k tělu. Reprezentuje náš
hořejšek, zatímco tělo spodek.
Hlavu považujeme za místo, kde sídlí rozvažování,
rozum a myšlení. Kdo jedná bezhlavě, jedná nerozumně.
Jestliže někomu zamotáme hlavu, nemůžeme počítat s tím,
že si chladnou hlavu uchová. Iracionální pocity jako láska
ohrožují hlavu zvlášť silně, mnozí lidé ji při nich dokonce
ztrácejí (a když ne, pak je pořádně bolí!). Existuje ovšem
i pár mimořádně tvrdohlavých současníků, jimž nehrozí
nebezpečí, že ztratí hlavu, i když chtějí prorazit hlavou
zeď. Někteří pozorovatelé soudí, že příčinou takové odolnosti
může být zabedněná hlava, ale to lze těžko vědecky
dokázat.
Bolest hlavy z kontrakce svaluje subakutně počínající,
rozptýlená bolest, většinou spojená se silným tlakem,
který může trvat hodiny, dny i týdny. Bolest vzniká pravděpodobně
vysokým napětím v cévách, přičemž se synchronně
napínají i svaly v hlavě, ramenou, šíji a krční páteři. Toto
onemocnění se často objevuje v životních situacích, při nichž
se člověk ocitne pod silným tlakem nebo které ho citelně
ohrožují.
K přepínání horního pólu hlavy dochází zvláště při
„cestě vzhůru". Bývá to záležitost člověka s velkou ctižádostí
a perfekcionistickými požadavky, který se snaží prosadit
svou vůli (prorazit hlavou zeď). V takových případech
ctižádost a touha po moci snadno stoupnou do hlavy, neboť
pokud někdo jednostranně věnuje pozornost jen záležitostem
hlavy, akceptuje a prožívá jen to racionální, rozumové,
ztratí rychle svůj „spodní pól", a tím i kořeny, které poskytují
životu oporu. Tělesné nároky a nevědomé funkce jsou
ovšem vývojově starší než schopnost rozumového uvažování,
jež se vyvinulo teprve s růstem velkého mozku a přestavuje
velmi pozdní lidskou vymoženost.
Člověk má dvě centra: srdce a mozek, cítění a myšlení.
Člověk naší doby a kultury rozvinul v mimořádné míře své
mozkové schopnosti a ocitl se tím ve stálém nebezpečí, že
bude zanedbávat své druhé centrum, srdce. Zatratit proto
myšlení, rozum a hlavu by ovšem nebylo žádným řešením.
Žádné z obou center není ani lepší, ani horší. Neměli bychom
se rozhodovat pro jedno, nebo druhé - měli bychom
usilovat o rovnováhu.
Lidé zatížení na srdce jsou právě tak neúplní jako lidé
zatížení na hlavu. Naše kultura však pól hlavy tak preferuje
a rozvíjí, že nutně musíme mít deficit v pólu spodním.
K tomu přistupuje jako další problém otázka, k čemu
vlastně svou rozumovou činnost používáme. Nejčastěji slouží
rozumové funkce k posílení našeho Já. Kauzálním vzorem
myšlení se pokoušíme co nejlépe pojistit proti osudu
a zajistit dominanci našeho ega.
Takové podnikání nakonec vždycky ztroskotá. V nejlepším
případě, tak jako u babylonské věže, vede ke zmatku.
Hlava si nesmí dovolit jednat samostatně, bez těla a bez srdce.
Oddčlí-li se myšlení od spodku, odděluje se i od svých
kořenů. Příkladem takového vykořeněného myšlení je funkcionalistické
myšlení vědy, kleré chybí zpětná vazba k prvotnímu
základu rcligio. Člověk, který poslouchájen svoji
hlavu, se vznáší v závratných výškách, aniž by byl dole
zakotven. Není pak divu, že mu z toho hučí v hlavě. Hlava
vyhlašuje poplach.
Hlava reaguje bolestí nejrychleji ze všech orgánů. Ve
všech ostatních orgánech musí nejprve proběhnout hlubinné
změny, aby mohla vzniknout bolest. Hlava je naším nejcitlivějším
varovatelem. Její bolest ukazuje, že naše myšlení
je falešné, že je špatně používáme, že sledujeme chybné
cíle. Bije na poplach, jestliže si lámeme hlavu s neužitečným
pátráním po všech „myslitelných" způsobech, jak dosáhnout
jistoty. V rámci své hmotné existence nemůžeme nic
a nikdy zajistit. Každým pokusem, který v tom směru podnikáme,
se stáváme směšnějšími. Lámeme si vždycky hlavu
něčím absolutně nepodstatným - div se nám nerozskočí.
Napětí se dá odstranit jen uvolněním, tím, že necháme věcem
volný průběh. Začne-li nám v hlavě poplašně zvonit, je
nejvyšší čas, abychom se osvobodili od úzkoprsých choutek
našeho Já, od každé ctižádosti ženoucí nás vzhůru, od
každé tvrdohlavosti a neústupnosti. Je nejvyšší čas obrátit
zrak dolů, ke kořenům. Těm, kteří varovný poplach zahánějí
po celá léta tabletkami, se nedá pomoci. Riskují hlavu
i krk.
MIGRÉNA
„Při migréně (hemikranie) se většinou jedná o záchvatovitou
bolest postihující polovinu hlavy, která bývá provázena
poruchami zraku, žaludečními a střevními potížemi,
jakož i zvracením a průjmem. Záchvat trvá obvykle více
hodin při depresivní a podrážděné náladě. Migréna vrcholí
naléhavým přáním zůstat sám a zavřít se v nějaké temné
místnosti nebo vlézt do postele." (Bráutigam). Na rozdíl od
bolesti hlavy vznikající stahováním svalů dochází při migréně
po počátečních křečích k silnému rozšíření mozkových
cév. Řecké slovo hemikranie (kranie = lebka), značící
polovinu hlavy, nás upozorňuje na jednostrannost myšlení
která je velmi podobná jak u nemocných migrénou, tak u
těch, kdož trpí bolestmi hlavy z kontraktovaných svalů.
Podobnost je však modifikována jedním podstatným bodem.
Zatímco v druhém případě se pacient snaží oddělit hlavu
od těla, při migréně se tělesné téma usídli v hlavě a žije tu.
Tím tématem je sexualita. Migréna je vždycky projevem
sexuality, která se přestěhovala do hlavy. Tento přesun není
nijak od věci, neboť mezi oblastí genitálií a hlavou je analogická
souvislost. Jsou to dvě části těla, v nichž se nacházejí
všechny tělesné otvory.
Tělesné otvory hrají v sexualitě nadřazenou roli (láska
= vpouštění, jehož lze dosáhnout jen tam, kde se může
tělo otevřít!) Lidová moudrost od pradávna porovnává
nos muže sjeho penisem a ústa ženy s její vagínou (např.
suché rty). Také při orálním styku se vztah mezi hlavou
a dolní částí těla ani jejich „zaměnitelnost", nedá přehlédnout.
Jsou to polarity protilehlé i společné -jak nahoře, tak
dole. Hlava často nahrazuje dolní část těla, při červenání.
V trap-ných situacích mívajících sexuální pozadí se krev
nahrne do hlavy a ta zrudne. Uskutečnilo se v ní cosi, co se
mělo odehrát dole. Při sexuálním vzrušení proudí krev normálním
způsobem do oblasti genitálií, pohlavní orgány se
ztopoří a zčervenají. Podobný přesun z dolní části těla do
hlavy vidíme při impotenci. Čím více je muž při pohlavním
styku svými myšlenkami v hlavě, tím více mu schází potence
dole, což má fatální následky. Stejný posun prožívají sexuálně
neuspokojení lidé, jimž se náhražkou stalo jídlo.
Pokoušejí se svůj hlad po lásce utišit ústy - a nikdy nejsou
syti. Tyto odkazy by měly stačit k tomu, aby analogie mezi
dolní částí těla a hlavou byla dostatečně zřejmá. Pacienti trpící
migrénou (častěji pacientky) mají vždycky problémy se
sexualitou.
Existují dvě možnosti, což už bylo vícekráte zdůrazněno
při jiných souvislostech, jak se s některým problémovým
okruhem vyrovnat. Buď jej můžeme odsunout a po-
tlačit, nebo demonstrativně něčím kompenzovat. Jde tu však
jen o zdánlivou rozdílnost, oba způsoby jsou jenom brpolárními
výrazovými možnostmi stejné potíže. Máme-li
strach, můžeme se tiše chvět, nebo kolem sebe mlátit - obojí
je vý-razem slabosti. Podobně u pacientů s migrénou najdeme
ty, kteří sexualitu ze svého života totálně vyhostili
(„S něčím takovým nechci nic mít!"), ale i takové, kteří se
snaží předstírat „nevázaný sexuální život". Oba však mají
stejný problém. Jestliže si jej nepřiznají buď proto, že se
sexem nemají skutečně nic společného, nebo proto, že s ním
-jak každý vidí - nemají žádné potíže, přesune se problém
do hlavy a ohlásí se jako migréna. Tady pak mohou svůj
problém řešit vskutku na vyšší úrovni.
Záchvat migrény je orgazmem v hlavě. Průběh je stejný,
jen se odehrává výše. Při sexuálním vzrušení proudí krev
do oblasti genitálií, napětí se stále stupňuje a vrcholí uvolněním,
při migréně proudí krev do hlavy, vyvolává tlak
a stoupající napětí, až nakonec také nastane fáze uvolnění
(dilatace cév). Záchvat migrény mohou vyvolat nejrůznější
podráždění: světlo, hluk, vlak, počasí, rozčilení apod. BCdyž
záchvat vrcholí, byl by pacient nejradši v nějakém tmavém
pokoji nebo v posteli - ovšem sám. Charakteristickým znakem
migrény je to, že jistou dobu po záchvatu prožíváme
výrazný pocit pohody.
To vše ukazuje na sexuální tematiku a strach řešit toto
téma s jiným člověkem v odpovídající rovině. Již v roce
1934 popsal E. Gutheil v jednom časopise pro psychoanalýzu
nemocného, jehož záchvaty migrény ustávaly jen po
sexuálním orgazmu. Často jich musel mít více, aby došlo
k uvolnění a záchvat skončil. Náš výklad podporují i zjištění,
že mezi průvodními příznaky migrény se na prvních místech
objevují potíže s trávením a zácpa: člověk se prostě
dole zavře. Nechce nic slyšet o obsahu nevědomí a uchyluje
se k vědomým myšlenkám, až ho brní hlava. Manželští part-
neři používají migrénu (ačkoli jde často o normální bolení
hlavy) také k tomu, aby se vyhnuli sexuálnímu styku.
Shrneme-li to, vidíme, že při migréně jde o konflikt
mezi pudem a myšlením, mezi dole a nahoře, mezi dolní
částí těla a hlavou, což vede pacienty k tomu, že se snaží
používat hlavu jako prostor k úniku a cvičiště, kde by se
daly problémy zvládnout, ačkoli je to možné jen v docela
jiné rovině (tělo, sex, agrese). Již Freud označil myšlení jako
jednání na zkoušku. Myšlení se nám zdá méně nebezpečné
a závazné, nemůže však jednání nahradit, jedno musí podporovat
druhé. Tělo nám bylo dáno proto, abychom se pomocí
tohoto nástroje mohli uskutečňovat, realizovat. Jen při
tomto procesu může proudit energie. Není náhodou, že pojmy
jako nacházet či chápat mají velmi tělesný původ. Rozumové
schopnosti pramení z používání nohou a rukou, tedy
těla. Jestliže je tato souhra narušena, dojde k přehrazení
proudu energie a k jejímu nahromadění, což se projeví
v nejrůznějších chorobných příznacích. Následující přehled
by to měl ještě více ozřejmit.
Eskalační stupně blokované energie:
1. Je-li aktivita (sex, agrese) blokována v myšlení, vede
to k bolestem hlavy.
2. Je-li aktivita blokována v rovině vegetativní, tj.
v rovině tělesných funkcí, zvyšuje se krevní tlak
a vytváří se klinický obraz vegetativní dystonie (porucha
napětí, nerovnováha).
3. Je-li aktivita blokována v nervové oblasti, může to
vést k takovým poruchám, j akou j e např. roztroušená
skleróza.
4. Je-li aktivita znemožněna v oblasti svalové, setkáváme
se s poruchami pohybového systému, např.
s revmatizmem a dnou.
Toto dělení odpovídá různým fázím realizovaného jednání.
Ať už je to rána pěstí či pohlavní styk, každá aktivita
začíná fází představy (1), v níž je myšlenkově připravová-
na. To vede k vegetativní přípravě těla (2), jakou je např.
silnější prokrvení potřebných orgánů či zvýšený pulz. Nakonec
přejde představa inervujícím podílem nervů (3) a svaly
(4) v jednání. Kdykoli se však nějaká představa nepromění
v čin, je energie nucené zablokována v některé ze čtyř oblastí
(myšlení - vegetativní funkce - nervy - svaly) a vede
časem k odpovídajícím příznakům. Pacient trpící migrénou
stojí na začátku této škály - blokuje svou sexualitu v oblasti
představ. Měl by se naučit vidět svůj problém tam, kde je,
a pak to, co mu stoupá do hlavy, přesunout opět tam, kam to
patří, to jest dolů. Vývoj začíná vždycky dole a cesta vzhůru
je zdlouhavá, namáhavá - jde-li se po ní poctivě.
BOLESTI HLAVY
Při bolestech hlavy a migréně bychom si měli
položit tyto otázky:
1. S čím si lámu hlavu?
2. Jsou u mě „dole" a „nahoře" v živém vzájemném
styku?
3. Nesnažím se příliš namáhavě proniknout nahoru
(ctižádost)?
4. Nejsem příliš tvrdohlavý a nesnažím se prorazit
hlavou zeď?
5. Nepokouším se nahradit jednání přemýšlením?
6. Jsem poctivý při posuzování svých sexuálních
problémů?
7. Proč přesouvám orgazmus do hlavy?