2. Obranný systém
Bránit se, znamená nevpouštět dovnitř. Opačným pólem
obrany je láska. Můžeme ji definovat z nejrůznějších
úhlů pohledu a v nejrůznějších rovinách, přesto se dá každá
forma lásky redukovat na akt vpouštění. V lásce člověk otevírá
hranice a vpouští cosi, co dosud bylo mimo ně. Těmto
hranicím říkáme většinou Já (ego) a prožíváme všechno,
s čím se neidentifikujeme, jako Ty (ne-Já). V lásce hranice
otvíráme a vpouštíme dovnitř ono Ty, aby se s námi spojilo
a též se z něho stalo Já. Všude, kde budujeme hranice, nemilujeme.
Všude, kam vpouštíme, milujeme. Od Freudových
časů užíváme pro hry vědomí, které mají zabránit pronikání
ohrozitelných obsahů z podvědomí, označení „obranné
mechanizmy".
Připomeňme si rovnici mikrokosmos = makrokosmos,
neboť každé odmítání nějaké manifestace z okolního světa
je vždy vnějším výrazem vnitřní obrany. Každá obrana posiluje
naše ego, upevňuje hranice. Proto je pro nás každé
odmítnutí příjemnější než přitakání. V každém ne, v každém
odporu jsou naše hranice dobře znát, zatímco při každém
ano se rozplývají a my si sebe do stejné míry neuvědomujeme.
Není snadné vylíčit, co jsou to obranné mechanizmy.
To, co bychom rádi popsali, lépe rozpoznáme u jiných lidí.
Obranné mechanizmy jsou souhrnem toho, co nám brání
dosáhnout dokonalosti. Cestu k osvícení lze snadno teoreticky
formulovat: všechno, co je, je dobré. Buď srozuměn
se vším, co je - a splyneš s tím. To je cesta lásky.
Každé „ano, ale...", které se teď vynoří, je obranou
a zamezuje sjednocení. Naše ego rozvíjí pestré a mnohostranné
hry a neváhá zapojit do svého ohraničování ty nejzbožnější,
nechytřejší a nejušlechtilejší teorie. A tak jsme
dále až po uši ve hře tohoto světa.
Bystré hlavy by mohly namítnout, že jestliže všechno,
co je, je dobré, měla by být dobrá i obrana! A mají pravdu.
Pomáhá nám v polárním světě odkrývat třecí plochy, a získávat
tak potřebné poznatky, ale je to jen pomocný prostředek,
který se tím, že jej používáme, stává nadbytečným. Stejné
oprávnění má i nemoc, kterou chceme dospět ke spáse
a úplnosti.
Tak, jako se psychická obrana staví proti vnitřním obsahům
vědomí, které sejí zdá nebezpečné, a brání jim proto
proniknout do nadvědomí, staví se tělesná obrana proti vnějším
nepřátelům, jako jsou viry, toxiny apod. Zvykli jsme si
pohlížet na hodnotové systémy, které jsme si sami poslepovali,
jako by měly absolutní platnost. Neexistuje však žádný
nepřítel kromě toho, kterého jsme za nčj vyhlásili. (Zvlášť
veselé je sledovat hrátky s nepřátelskými identifikacemi
u různých apoštolů zdravé výživy. Nenajdeme tu téměř nic,
co by v jednom systému neplatilo jako neuvěřitelně škodlivé,
zatímco jiný systém to doporučuje jako velmi zdravé.
Doporučujeme proto tuto dietu: přečtěte si důkladně všechny
knihy o správné výživě - a pak jezte to, nač máte chuť.)
U některých lidí je originalita subjektivních obrazů nepřítele
tak nápadná, že jsme ochotni vyhlásit je za nemocné:
myslíme tím alergiky.
Alergie. Alergie je nadměrná reakce na látku, která je
pociťována jako nepřátelská. S ohledem na schopnost přežití
má obranný systém těla své oprávnění. Tělesný imunitní
systém vytváří antigeny proti alergenům, a vytváří tak
smysluplnou obranu proti cizím vetřelcům. U alergiků se
však tato obrana stává přehnanou, nepřiměřenou. Vybavují
se všemi možnými zbraněmi a rozšiřují svůj obraz nepřítele
na další oblasti. Stále více látek vyhlašují za nebezpečné
a stále více zbrojí, aby se mohli nepřátelům ubránit. Ve vojenské
oblasti je horečné zbrojení nepochybně znakem silné
agresivity, ale stejně je tomu s alergií. Alergik má problémy
se svou agresivitou, kterou ovšem nevidí, takže ji ani
nemohl prožít.
Abychom se vyhnuli nedorozumění, připomeňme si
ještě jednou: mluvíme o potlačeném psychickém aspektu,
který postižený vědomě nevnímá. Může však dojít i k tomu,
že jej docela rád prožívá, ačkoli jej u sebe nepozoruje, nebo
že jej potlačí tak důkladně a beze zbytku, že už jej nikdy
neprožije. Není pak tedy rozdíl mezi agresivním člověkem
a člověkem zcela mírným, který svou agresivitu potlačil!
Při alergii je agrese svržena z vědomí do těla a zde se
vyřádí: může podle chuti útočit i bránit se, bojovat a vítězit.
Aby toto veselé zaměstnání neskončilo příliš rychle vyčerpáním
nepřátel, vyhlásí se za nepřátele neškodné objekty:
pyl z květů, kočičí či koňské chlupy, prach, prací prostředky,
kouř, jahody, psi nebo rajčata. Výběr je neomezený -
alergik před ničím necouvne, z nouze bojuje proti všem
a proti každému, přičemž ovšem dává symbolicky přednost
svým favoritům.
Víme, jak těsně se agrese spojuje se strachem. Bojujeme
vždy jen proti tomu, čeho se bojíme, Při podrobnějším
zkoumání preferovaných alergenů většinou rychle zjistíme,
které oblasti života nahánějí alergikovi takový strach, že je
vášnivě potírá v nějakém symbolickém reprezentantovi. Na
prvním místě figurují chlupy domácích zvířat, především
koček. S kočičí kožešinou (a s kožešinou všeobecně) asociujeme
lichocení a laskání, je měkká a přítulná, „živočišná".
Je symbolem lásky a sexuálního vztahu (podobně jako
plyšové hračky, s nimiž chodí děti spávat). Totéž platí pro
králičí kožešinku. U koně je zdůrazněna pudová složka, u psa
agresivní, ale tyto rozdílyjsou jemné a nevýznamné, neboť
symbol nikdy nemá ostrou hranici.
Do stejné kategorie patří pyl z květů, preferovaný alergen
všech, kdož mají sennou rýmu. Pyl je symbolem oplodňování
a rozmnožování, proto je také vrcholící jaro roční
dobou, kdy postižení sennou rýmou nejvíce „trpí". Zvířecí
srst a pyl coby alergeny nám dokazují, že témata jako „láska,
sexualita, pud a plodnost" se úzce pojí se strachem a jsou agresivně
odmítána, tj. nevpouštíme je rádi do svého vědomí.
Podobně bojácně reagujeme na všechno špinavé a nečisté,
což se projevuje alergií na domácí prach. (Všimněte
si ustálených rčení jako prát špinavé prádlo, mít čisté svědomí
apod.) Alergik se snaží vyhýbat nejen svým alergenům,
ale i odpovídajícím oblastem života, v čemž mu jeho
okolí i lékaři s plným porozuměním pomáhají. Mocenským
nárokům nemocného se ani v tomto případě meze nekladou:
domácí zvířat jsou odstraněna, nikdo nesmí kouřit apod.
Alergik nachází v tyranizování okolí dobře utajené pole
působnosti, aby mohl své potlačené agrese bez překážek
realizovat.
Metoda „znecitlivění" je dobře míněná, neměla by však
být uplatňována jenom v tělesné, ale i v psychické rovině.
Alergik se vyléčí jen tehdy, umí-li se vědomě vypořádat
s těmi oblastmi, které odmítá a proti nimž bojuje, dokáže-li
je vpustit do svého vědomí a asimilovat je. Neprokážeme
mu dobrou službu, budeme-li ho podporovat v jeho obranné
strategii. Musí se totiž se svými nepřáteli smířit, musí se
naučit mít je rád. Alergeny působí na alergiky výlučně
symbolicky, a ne látkově a chemicky, proto by mělo být jasné
i zarytému materialistovi, že alergie potřebuje nutně vědomí,
aby se mohla projevit. V narkóze se žádná alergie nekoná,
právě tak mizí při psychóze. Naproti tomu už pouhé
obrázky, např. fotografie kočky či kouřící lokomotiva ve filmu,
vyvolávají astmatické záchvaty. Alergická reakce je na
hmotné podstatě alergenu naprosto nezávislá.
Většina alergenů je výrazem životní síly: sexualita,
láska, plodnost, agrese, špína - všechny tyto oblasti odrážejí
nejvitálnější formy života. A právě tato vitálnost, hledající
důrazně svůj výraz, způsobuje alergikovi největší strach
- je vůči životu nepřátelsky naladěn. Jeho ideálem je sterilní
a neplodný život, prostý všech choroboplodných zárodků,
pudů a agresí, tedy stav, který si sotva zaslouží jméno
„život". Není tedy divu, že alergie se dosti často vystupňuje
až autoagresivním onemocněním, která jsou životu nebezpečná,
při nichž se v těle - ach! - tak mírného člověka odehrávají
tak divoké bitvy, až na ně zajde. Potom snaha o maximální
obranu a úkryt dosáhne své nejvyšší formy a naplnění.
V rakvi najde člověk tu pravou komůrku bez všech
alergenů...
ALERGIE = ZHMOTNĚLÁ AGRESE
Alergik by si měl položit tyto otázky:
1. Proč nestrpím agresivitu ve svém vědomí, ale
nutím ji k projevu v těle?
2. Z kterých oblastí života mám takový strach,
že se jim vyhýbám?
3. Na která témata upozorňují moje alergeny? (Sexualita,
pud, agrese, rozmnožování, špína ve smyslu
temných sfér života.)
4. Do jaké míry prosazuji svou alergii, a manipuluji
tím své okolí?
5. Jak je to s mou schopností lásky, otevření se?