ZÁKON HOJNOSTI A BLAHOBYTU

 Zákon hojnosti říká, že nám náleží veškerá hojnost života. V důsledku svého chybného myšlení a nedostatečné víry však často vyvoláváme omezení svého vnitřního a vnějšího bohatství, a tím způsobíme, že se nám něčeho nedostává.

      Život má tendenci k hojnosti všude a ve všem. Když to poznáme, pak ji přivoláme, ale pouze tehdy, když z celého života učiníme jediný projev „vnitřní hojnosti“. Budeme-li žít v tomto poznání, staneme se pravým magnetem hojnosti.

     Veškeré pozitivní myšlení a veškerá námaha nám na cestě k úspěchu ale nebude k ničemu, když budeme v nitru neustále myslet na omezení a nedostatky. Často se necítíme být hodni toho, abychom skutečně žili v hojnosti. Tento názor spolehlivě zabrání tomu, aby se projevilo to, co nám život chce ochotně dát.

     Přijímání je ovšem jen jednou stránkou zákona. Druhou je dávání! Kdo svou pozornost zaměří jen na jednu stránku zákona, svým sobectvím jeho moc opět zruší. „Nemůžeme brát, aniž bychom dávali, nemůžeme sklízet, aniž bychom zaseli.“ 

       Hojnost ale neznamená mít stále dost peněz, i když i to k ní náleží. Pohrdání penězi nás od proudu hojnosti spolehlivě odstřihne. Hojnost se projevuje ve zcela nepatrném každodenním dění, v našich harmonických vztazích, stejně jako v míře našeho duchovního poznání.

     Kdo žije v hojnosti, má neustále všechno, co právě teď potřebuje k dokonalému vyjádření svého bytí- hojnost lekcí,které jsou skvělou šancí k tomu, abychom se z nich učili a rostli. Kdo žije v hojnosti, má skutečně všechno v dostatečné míře a každý aspekt jeho života je harmonický.

 Zákon blahobytu

     Zákon blahobytu zní: „Stvoření se projevuje bezbřehým bohatstvím. Pravé bohatství je duchovní bohatství. Všechno vzniká z ducha a manifestuje se pak v realitě.“

     Ze zákona shodnosti víme, že naše vnější bytí, veškeré naše životní okolnosti jsou jen zrcadlovým odrazem vnitřní skutečnosti. „Jak uvnitř, tak vně“. Proto můžeme vnější okolnosti změnit pouze tím, že změníme sebe.

      „Blahobyt“ doslova znamená blažené bytí. K tomu samozřejmě patří mnohem více než peníze a majetek. Blahobyt je mocný proud všech dobrých věcí, které plynou do života. K nim patří:

• Zdraví – díky harmonii myšlení.

• Šťastný rodinný život – partnerství, přátelské vztahy dětmi.

• Dobří přátelé – harmonické soužití s ostatními.

• Poznat své bližní – radovat se, že mohu ostatním pomáhat.

• Každého brát takového, jaký je a ve všem rozpoznat jednotu.

• Povolání, které je skutečně posláním.

• Poznat životní úkol – cestu, cíl a postupné kroky k němu.

• Dostatek peněz – nedostatek znamená disharmonii. Každý má vždy dost peněz, jejich nedostatek vzniká ve vědomí.

• Dům a majetek – to znamená vlastnit, aniž bychom si něco přivlastňovali.

• Být úspěšný a moci se těšit z úspěchu.

• Umět se těšit i z úspěchu ostatních.

• Umět se pořádně smát. Kdo se směje, žije zdravěji a má větší radost ze života.

• Inteligence – chytrost – moudrost.

• Svoboda – pravá vnitřní duchovní svoboda.

• Nebýt volný „pro“ někoho nebo „osvobozený“ od něčeho, nýbrž být skutečně svobodný.

• Mít dostatek času a umět prožít okamžik naplno.

• Mít krásné vzpomínky a vytvářet je právě TEĎ.

• Bohatý vnitřní život.

• Meditace, modlitba a kontakt s „vnitřním Mistrem“.

• Umět propustit, nechat odejít a být uvolněný.

• Všechno vnímat jako stejně hodnotné.

• Otevřenost – být ochoten se učit, být vědomý.

• Být čestný i sám k sobě.

• Jasnost a pravda.

• Poznání skutečnosti za zdáním.

• Poznat moudrost – „hru života“.

• Poznat, že „jsem věčný život, dokonalé vědomí, že JSEM.

• Poznat, že cesta je cíl a cíl je pouze koncem cesty.

• Poznat ve všem bytí jedinou sílu.

• S radostí sloužit celku.

• „Největší z vás nechť je služebníkem všech.“

     Žít v opravdovém blahobytu neznamená nic jiného, než splnit část svého úkolu bytí, který zní: Buď sám sebou. Hodnota člověka není určena tím, co má, nýbrž tím, co je. Nerozhoduje mít, nýbrž být, a každý tak v každém okamžiku určuje svou hodnotu.

     Mít peníze zdaleka ještě neznamená žít v blahobytu, ale nemít peníze poukazuje vždy na nějaký vnitřní nedostatek. Kdo ovšem celý život nedělá nic jiného, než vydělává peníze, ten si také nic jiného než peníze nezaslouží.

     Nejdřív přichází služba, a teprve pak výdělek. Nejprve sejeme, pak sklízíme. Sít můžeme, co chceme, ale sklidit musíme to, co jsme zaseli. Pokud tedy chceme, aby se blahobyt projevil navenek, musíme ho napřed uskutečnit ve svém nitru. Naše „vnitřní obrazy“ určují vnější okolnosti, a to je také celé „tajemství bohatství“.