Sakja 

Starobylé sídlo Sakjapů, představitelů školy Sakja tibetského buddhismu, nachází se přibližně 150 km západně od druhého největšího tibetského města Žikace v oblasti zvané Zadní Cang. Malebné vesničce ležící v malém údolí v nadmořské výšce kolem 4000 m dominuje šedočervený klášter připomínající pevnost. Šedá barva dala této vesnici i název (sa - země, místo a kja -šedý).

Klášter založil v roce 1073 Khön Končhog Gjalpo, zakladatele školy Sakja je ale považován jeho syn Sačhen Künga Ňingpo (1092-1158). Nejslavnější érou školy asi období 13. -15. století, kdy se škola Sakja mocensky propojila s Mongoly, kteří si v té době podrobili Čínu a vazalsky zavázali Tibet. V této době dala Sakja Tibetu mnoho významných buddhistických učenců a lamů. Mezi pět patriarchů, nejvýznamnějších lamů Sakji, patří i Sakja Pandita (1182-1251), vl. jménem Künga Gjalcchän Palzangpo, nebo Čhogjal Phagpa (1235-1280). Dnes je hlavou linie čtyřicátý první „držitel trůnu Sakji“, který po vpádu Číňanů do Tibetu v roce 1959 utekl a dnes žije v severní Indii u Dehra Dunu.

Klášterní komplex se skládal ze dvou oddělených klášterů - staršího severního z roku 1073 a mladšího jižního, založeného Čhögjal Phagpou v roce 1268. Severní klášter byl po 900 let centrem vzdělanosti se stovkami mnichů, po invazi Číňanů do Tibetu byl však bombardován a zcela zničen. Dnes zde nalezneme jen ruiny budov a obvodových zdí, porostlých travou. Posvátné buddhistické místo připomíná jen malé obó s praporky lungta, které zde poutnici navršili. Jižní klášter je s rozlohou 14 760 m² po Potále asi nejmohutnější pevností v Tibetu. Nejzajímavější na něm asi je obrovský Lhakhang Čhenmo, ústřední prostor chrámu s množstvím soch, za kterými se nachází knihovna ručně psaných knih. Nalezneme zde několik desítek tisíc svazků buddhistických děl včetně vzácných sanskrtských rukopisů psaných na banánových listech. Místem plným klidu a míru jsou čhörteny - pohřební stúpy významných lamů ze Sakji ve Lhakhang Džangmo. Když přijdete do kláštera brzy ráno, nebo pozdě večer a vystoupíte na klášterní střechy, můžete sledovat mladého mnicha, jak troubí na několik metrů dlouhou troubu dungčhen, a poslouchat její hluboké tony rozléhající se do celého údolí.