Stanislav Grof (* 1. červenec 1931 v Praze) je americký psychiatr českého původu, jeden ze zakladatelů transpersonální psychologie, nyní žijící v USA. Kromě teoretického nástinu tohoto hnutí zkoumal také využití změněných stavů vědomí při léčení. Je objevitelem holotropního dýchání, napsal několik knih na téma psychospirituální krize. (zdroj - Wikipedia)

Od vydání knihy Jose Arguellese Mayský Faktor: Cesta za Technologií posvátného (1987)  se pozvedla pozornost laického publika ke starému proroctví o konci Mayského kalendáře Dlouhého Počtu, který se započal 11. srpna 3114 př.n.l., a skončí dne 21.prosince 2012. Na toto datum se zaměřilo mnoho článků, knih, konferencí a filmů s názvem 2012. Podobné proroctví o konci velkého cyklu lze nalézt u mnoha dalších kulturních a náboženských skupin, jako jsou Hopiové, Navajové, Cherokeeové, Apači, Iroquoiská konfederace, staří Egypťané, kabalisté, Esseneští, peruánští stařešinové Q’ero, Subsaharský kmen Dogonů či australští domorodci.

S několika výjimkami bylo Mayské proroctví o konci kosmického cyklu pátého světa vyloženo jako skutečné fyzické zničení lidstva a hmotného světa, v podobném způsobu výkladu (nebo lépe nesprávného výkladu ) jako “apokalypsa ” podle křesťanských fundamentalistů. Miliony amerických křesťanů věří, že v době, kdy dojde k celosvětové destrukci, dosáhnou spasení a sjednocení s Ježíšem. Lidé, kteří problém vidí tímto způsobem, si nejsou vědomi skutečnosti, že původní a doslovný význam pojmu apokalypsa (řecky Ἀποκάλυψις Apokálypsis) není zničení, ale “zvedání závoje” nebo “zjevení, odhalení.” Jedná se o zveřejnění některých tajemství dosud skrytých pro většinu lidstva, tajemství, se kterými bylo seznámeno pouze několik málo privilegovaných osob. Zdrojem nesprávného výkladu tohoto slova je pravděpodobně výraz “apokálypsis eschaton “, což doslova znamená” zjevení na konci Aeonu, nebo věku. ”

Mým cílem bylo prozkoumat radikálně jiný, optimističtější výklad mayského proroctví – výklad týkající se konce světa, jak jsme jej dosud znali: světa, kterému dominuje bezuzdné násilí a nenasytná chtivost, egoistická hierarchie hodnot, zkorumpované instituce a korporace, a nesmiřitelné konflikty mezi náboženstvími. Místo předpovědi fyzického zničení hmotného světa, může mayské proroctví odkazovat k smrti a znovuzrození a vnitřní transformaci lidstva. S cílem prozkoumat tuto myšlenku, musíme odpovědět na dvě důležité otázky: první, jak dokázali starověcí Mayové před dvěma tisíci lety předpovědět, jaké situaci lidstvo musí čelit v 21. století? A za druhé, existují- li nějaké náznaky, že moderní společnosti, konkrétně průmyslová civilizace, je v současné době na pokraji velké psychospirituální transformace? V rámci své prezentace se pokusím tyto otázky vyřešit.

Mayské proroctví týkající se zimního slunovratu roku 2012 má důležité astronomické rozměry. Před více než 2000 lety Mayové zformulovali důkladnou a propracovanou galaktickou kosmologii. Byli vynikající pozorovatelé oblohy, všimli si, že pozice zimního slunovratu Slunce se pomalu přesouvá směrem k zarovnání s galaktickou osou. Tento pohyb je způsoben tzv. precesí – kolísáním rotační osy Země. Mayové došli k závěru, že k velké změně kosmických rozměrů by došlo v době tohoto příznivého solárně / galaktického zarovnání. Toto je událost, která se stane pouze jednou 25.920 let, což je potřebná doba, za kterou ekvinoce (bod rovnodennosti?) proběhne všemi dvanácti znameními zvěrokruhu. C. G. Jung použil ve své knize Aion a i v dalších spisech termín “platónský měsíc” pro období, ve kterém bod jarní rovnodennosti projde jedním souhvězdím siderického zodiaku (přibližně 2160 let) a termín “platónský rok” pro dokončení celého zodiakálního cyklu. Východ slunce 21. prosince 2012 by tak představoval nejen návrat světla do světa, jak se to děje každý rok o slunovratu, ale také osvícení v mnohem větším kosmickém měřítku.

Zatímco dobu ročního solárního návratu můžeme astronomicky přesně vypočítat, z astrologického hlediska by galaktické zarovnání nemělo být událostí jednoho dne. Precese posouvá postavení rovnodenností a slunovratů o jeden stupeň za 71,5 roků. Protože slunce je půl stupně široké, bude trvat v prosincovému slunovratu 36 roků než překročí přes galaktický rovník. Tranzity také nejsou z hlediska astrologie momentální události, probíhají v křivkách (tvaru zvonu — parabolách?), a jejich vliv se postupně zvyšuje a dosahuje maxima v době, kdy úhlový vztah je přesný, a po dosažení vrcholu se zase postupně snižuje. Vliv galaktického zarovnání by se tak měl prodloužit na dobu několika desetiletí, a s ním spojené proměny světa by měly být již v plném proudu. K tomuto galaktickému zarovnání dochází pouze jednou za 26 000 let.

Astronomové z pre-klasické mayské kultury (tzv. Izapská kultura) vymysleli kalendář dlouhého počtu, skládajícího se ze ze třinácti baktunů, se zaměřením na dobu, kdy by kosmické vyrovnání mělo maximalizoval – tedy prosinec 2012. Kulturní dědictví starých Mayů zahrnuje kamenné monumenty a vyřezávané glyfy zobrazující proroctví týkající se tohoto slibného uspořádání. Výše uvedené skutečnosti objasňují, proč seznam přednášejících na této konferenci by měl zahrnovat osobnosti, jako John Major Jenkins, který strávil dvě desetiletí studiem mayských archeologických záznamů, a snažil se pochopit jejich původní význam (Jenkins 1998, 2002), nebo pan Robert Sitler, který strávil dlouhý čas se současnými Mayi a může nabídnout hluboký vhled do jejich kultury (2006). Je také zřejmé, že dokonalý astrolog a historik, jako je Richard Tarnas, bude schopen přednést zásadní příspěvek k hlavnímu tématu této konference (Tarnas 2006).

Moje vlastní oblast zájmu se v posledních padesáti letech výzkumu zaměřovala na mimořádné stavy vědomí nebo, více specificky, důležitou podkategorií těchto stavů, pro kterou jsem razil termín holotropní. Toto složené slovo znamená doslova “orientované na celistvost ” nebo “pohybující se ve směru celistvosti ” (z řeckého holos = celek a trepein = pohyb směrem, nebo ve směru něčeho). Toto jsou stavy, které budoucí šamani prožívají během jejich iniciační krize a které později vyvolávají i u svých klientů. Starověké a domorodých kultury využívají tyto stavy při rituálech a léčení. Byly popsány mystiky všech věků a ve starověkých mystériích iniciují smrt a znovuzrození. Postupy vyvolávající tyto stavy byly vyvíjeny i u všech velkých náboženství světa – hinduismu, buddhismu, taoismu, islámu, judaismu a křesťanství (Grof 2000, 2006).

Toto vyžaduje určité vysvětlení proč a jak zkušenosti a postřehy ze studia holotropních stavů vědomí mohou vrhnout nové světlo na problém Mayského proroctví. Rozhodujícím faktorem v tomto ohledu je, že výkonný vědomí-rozšiřující postup (“technologie posvátného “) hrál v mayské kultuře nedílnou a podstatnou roli. Máme dostatek obrazových důkazů z mayských kamenných stél, pomníků, soch a keramiky, že k tomuto účelu se používal mexický kaktus peyotl(Lophophora williamsii), lysohlávky (Psilocybe mexicana nebo coerulescens známý jako Indy okox Xibalba nebo teonanácatl), a kožní sekret z ropuchy Bufo marinus. Další rostlinné materiály používané v pre-hispánské Střední Americe byla semena svlačce (Ipomoea violacea), nazývaná domorodci ololiuqui, šalvěj divotvorná (Salvia divinatorum), také známá jako věštecká šalvěj, divoký tabák (Nicotiana rustica), a balche (fermentovaný nápoj vyrobený ze stromu longistylus Lonchocarpus a medu).

Výkonná a specificky mayská mysl-měnící technika bylo masivní pouštění žilou (krvácení) vyvolané použitím lancety vyrobené z trnů rejnoka, pazourku či obsidianu, při propíchnutím jazyka, ušních lalůčků a genitálií (Schele a Miller 1986, Grof 1994). Rituální pouštění žilou otevřelo zkušenostní oblast, která by nebyla běžně přístupná před okamžikem biologické smrti. Pro zážitky vyvolané ztrátou krve a šokem, Mayové používali symbol hada vidění, zření.. ??? Tento symbol reprezentuje kontakt mezi každodenním světem lidských bytostí a světem bohů a posvátných předků, čekajících v jejich nadpřirozené říši. Lanceta byla vnímána jako posvátný předmět s enormní silou, personifikována ve formě Boha Perforátora (prorážeče). Vzhledem k mimořádné důležitosti, jakou měly tyto “posvátné technologie” v mayské kultuře, je rozumné předpokládat, že jimi vyvolané vizionářské prožitky mohou poskytoval inspiraci pro proroctví týkající se roku 2012, a hrály hlavní roli v jeho vyslovení. Je tedy zcela oprávněné se podívat na toto proroctví skrze spektrum objevů moderního výzkumu vědomí, zahrnující psychedelické látky a ostatní vědomí-rozšiřující procedury.

V holotropním stavu vědomí je možné získat hluboký vhled, týkající se hlavního plánu vesmíru, navržený kosmické inteligencí, tak udivujících rozměrů, že je to daleko za hranicemi naší každodenní představivosti. Jednotlivci, kteří zažili psychedelické stavy, včetně mě, občas hlásili, že měli osvětlující vhled do tvůrčí dynamiky Kosmu. Přesněji řečeno, psychedelický průkopník Terrence McKenna popsal ve své předmluvě ke knize Johna Majora Jenkinse “Mayská kosmogeneze 2012″, že vhledy týkající se roku 2012 nabyl při houbičkovém rituálu..

Jednotlivci, kteří měli takové osvětlující kosmické vize, náhle porozuměli, že to, co se děje v materiálním světě, je tvořeno archetypálními principy, bytostmi a událostmi, které existují v dimenzích reality nepřístupných našemu každodennímu vědomí. Také viděli, že dynamika archetypálního světa systematicky koreluje s pohyby planet, jejich úhlovými vztahy, a jejich relativní pozicí ke stálicím. To vedlo k zcela novému chápání astrologie, jejího původu, a prvotního významu. Pochopili, že zdrojem astrologie byly vize fungování kosmu ve velkém měřítku a ne zdlouhavé hromadění a kupení jednotlivých pozorování korelací mezi událostmi ve světě a nebeskými tělesy.

Richard Tarnas nashromáždil za dobu delší než třicet let působivé a přesvědčivé důkazy systematické korelace existující mezi archetypálním světem, nebeskou dynamikou a psychologickými a historickými procesy a představil vše ve své knize Cosmos a Psyché (Tarnas 2006). Tarnasův astrologický výzkum se zaměřil především na korelace s pohyby planet, ale existují astrologické systémy, které věnují velkou pozornost stálicím; zkušenosti v holotropních stavech mohou v této záležitosti poskytnout stejně odhalující vhled.

Důležitým aspektem zkušeností v holotropních stavech je to, že překračují úzký lineární čas a umožňují vidět události ve vesmíru v kosmickém astronomickém měřítku. Ve vší vznešenosti, časová stupnice jako mayský kalendář dlouhého počtu, nebo velký či Platónský Rok jsou velmi skromné v porovnání s ostatními vizionářskými zkušenostmi, které nalézáme v tantrické vědě, kde věk vesmíru činí miliardy let (číslo podobné úsudku moderní kosmologie), nebo které jsou popsány v hindské mytologii jako kalpas nebo Den Brahmana, který také dosahuje miliard let. Vidění starověkých mayských pozorovatelů tak mohla za pomoci “technologií posvátného” snadno dosáhnout mnoho staletí do budoucnosti.

Mayské proroctví o galaktickém vyrovnání není omezeno na astronomická pozorování a astrologické předpovědi, je úzce propojeno s mytologií, s tím, co CG Jung nazývá archetypální oblastí kolektivního nevědomí. Například mayští věštci označovali prosincový slunovrat jako “kosmického otce” a Mléčnou dráhu jako “kosmickou matku”. Její centrum, kam moderní astronomie umisťuje obří černou díru, Mayové zřeli jako kreativní a destruktivní dělohu. Doba galaktického zarovnání je tedy dobou kosmického “hieros gamos”, posvátného sňatku mezi kosmickou Ženou a Mužem

V roce 2012, slunce docestuje na okraj mračna kosmického prachu známého jako Velká temná trhlina, která leží podél Mléčné dráhy a zdá se, že rozděluje světlo do dvou cest. Mayové nazvali tuto trhlinu Xibalba Be {Cesta do podsvětí) a pohlíželi na ni jako na místo narození a smrti a smrti a znovuzrození. Bylo to pro ně kanálem narození kosmické matky Creatrix, kde bude slunce o prosincovém slunovratu 2012 znovuzrozeno. Bylo také místem smrti, protože je branou do podsvětí, země mrtvých a nenarozených. Tyto asociace určitě nebyly produktem každodenních fantazií a představ projektovaných na noční oblohu, ale výsledkem konkrétní představy přímého propojení archetypálního světa a světa nebeských těles a procesů.

Mayské proroctví má také důležité mytologické propojené s příběhem o hrdinských dvojčatechHunahpu a Xbalanque, kterí byli pozváni mrtvými bohy, aby navštívili podsvětí a hráli tam s nimi míčové hry. Lord Xilbaba na ně naložil mnoho úkolů a zkoušek a bratři jimi prošli, nakonec zemřeli abyli znovuzrozeni jako Slunce a Měsíc (podle jiných interpretací jako Slunce a Venuše. část příběhu, který se zdá v tomto ohledu zvláště důležitá, je bitva dvojčat s ptačím démonem Vucub-Caquix (“sedm-ara”), marnivým, sobeckým a impulzivním vládcem, který předstírá, že je Slunce a Měsíc soumraku světa – v přechodu mezi bývalým a současným stvořením světa. Zdá se, že reprezentuje archetyp ega, který je na konci cyklu dominantní. Sedm Macaw má, zdá se, archetypální paralelu v Novém zákonu, jako “Bestie”, vládce konce času, také známá jako Antikrist..

Hunahpu a Xbalanque Sedm Ara porazí a zbaví ho zubů (jeho nástroje násilí), bohatství a moci. Zároveň se jim podaří vzkřísit jejich otce Hun hunapu, vládce, který představuje komplexní nesobecké božské vědomí. Stará se o všechny bytosti, dělá politická rozhodnutí s ohledem na budoucí generace, neboli – jak říkají nativní Američané – s ohledem na to, jak po cestě ovlivní 7 generací.

Výzkum holotropních stavů – psychedelické terapie, holotropního dýchání, a práce s jednotlivci v “psychospirituální krizi” – přispěl zásadně k chápání mytologie. Mýty jsou běžně považovány za produkty lidské fantazie a představivosti, na rozdíl od příběhů moderní fikce spisovatelů a dramatiků. Nicméně, práce CG Junga a Josepha Campbella přinesla radikálně nové chápání mytologie. Podle těchto dvou klíčových myslitelů mýty nejsou smyšlené příběhy o dobrodružství imaginárních postav v neexistujících zemích – tudíž produkty lidské fantazie jednotlivců. Mýty nejspíše pocházejí z kolektivního nevědomí lidstva a jsou projevy prvotní organizovanosti principu psychiky a vesmíru, které Jung nazývá archetypy (Jung 1976)

Archetypy sami sebe vyjadřují prostřednictvím individuální psychiky a jejích hlubších procesů, ale nepocházejí z lidského mozku a nejsou jeho produkty. Jsou nadřazené individuální psychice a fungují jako její řídící principy. V holotropních stavech je možno zakusit archetypální svět přímo, stejně přesvědčivě a autenticky, jako materiální svět, nebo dokonce více. Aby Jungiáni rozlišili transpersonální zkušenosti zahrnující archetypální postavy a domény od produktů představivosti a fantazie jednotlivců, nazvali tuto doménu IMAGINAL. Francouzský učenec, filozof a mystik Henri Corbin, který nejprve používal termín mundus imaginalis, byl inspirován studiem islámské mystické literatury (Corbin 2000). Islámští teologové nazývají tento imaginární svět, kde vše existující ve smyslovém světě má svou obdobu, ‘Alam mithal,’ neboli “osmé podnebí, ” lišící se od ” sedmi podnebí” v regionech tradiční islámské geografie. Imaginární svět má rozměry, rozsah, tvary a barvy, ale tyto nejsou vnímatelné pro naše smysly tak, jako kdyby byli vlastnostmi fyzických objektů. Každopádně tato sféra je v každém ohledu plně ontologicky skutečná a konsensuálně ověřená jinými lidmi, tak, jako je materiální svět vnímán našimi smyslovými orgány.

Archetypy jsou bezčasé esence, kosmické řídící principy, které též mohou bát manifestovány v mystických personifikacích nebo specifických božstvech v různých kulturách. Postavy Mayské mythologie – Hunaphu, Xbalque, jejich otec Hun Hunaphu, Sedm Mackaw, Quetzacoatl (Kukulcan) a ostatní, jsou jako v jiných kulturách ontologicky skuteční a mohou být přímo vnímáni jednotlivci, kteří zakoušejí holotropní stavy. Jak John Major Jenkins naznačil, Giorgio de Santillana a Hertha von Dechend přispěli k porozumění archetypů jiné důležité dimenze, která je relevantní pro mayské proroctví . Ve své knize Hamletův Mlýn popsali hluboké vazby existující mezi světem mýtů a astrologickými procesy (de Santillana and Dechend 1969).

V roce 1947, po mnoha letech systematického studia mytologií rozličných kultur, Joseph Campbell publikoval svou zásadní knihu Hrdina tisíce tváří, která v následujících dekádách význačně ovlivnila výzkum a vnímání látky v této výzkumné oblasti (Campbell 1968). Rozborem širokého spektra mýtů z různých konců světa, Campbell zjistil, že všechny obsahují variace jediné univerzální archetypální formule, kterou nazval monomýtus. je to příběh hrdiny – a’t už ženy či muže, který opouští domov, nebo je vlivem vnějších okolností silou separován. Zažívá fantastická dobrodružství, plní úkoly, a to vše vyvrcholí psychospirituální smrtí a znovuzrozením, kdy se vrací do své původní společnosti radikálně transformován – jako osvícená či zbožštělá bytost, léčitel, vizionář, velký duchovní učitel..

Základní motiv této hrdinské cesty mlůže být podle Campbellovýh slov shrnut následovně: „Hrdina podstupuje cestu z běžného světa do oblasti nadpřirozených divů ; setkává se s neobyčejnými silami a dosáhne rozhodujícího vítězství; hrdina se vrací z tohoto záhadného dobrodružství s mocí poskytnout spásu svým druhům.

Campbellův bystrý intelekt přesáhl prosté rozpoznání univerzálnosti tohoto mýtu za čas a prostor. Jeho zvídavost ho dovedla k otázce CO dělá tento mýtus univerzálním. Proč se téma hrdinské cesty objevuje v mýtech všech věků a zemí, ikdyž se liší v každém jiném ohledu liší? Campbelova odpověď je jednoduchá a neúprosně logická jako všechny brilantní vhledy: monomýtus hrdinské cesty je projekcí transformativní krize, kterou mohou zakusit všichni jedinci, když se hluboký obsah nevědomé psýché vynoří do oblasti vědomí. hrdinská cesta nepopisuje nic jiného, než oblast zkušenosti, kterou jednotlivec musí procházet během hluboké transformace. Příběh mayských hrdinných dvojčat je klasickým příkladem Campbellovy Cesty Hrdiny. Náleží k ohromné řadě archetypálních motivů, které můžeme zakusit v holotropních stavech.

Doufám, že předchozí diskuse adekvátně objasnila první otázku, kterou jsem položil v úvodu: “Jak dokázali staří Mayové před dvěma tisíci lety objevit cokoliv relevantního pro lidské pokolení 21. století?” Téma Campbellovy Cesty Hrdiny nám přineslo otázku druhou: Pokud mayské proroctví nereferuje o konci světa a fyzické destrukce lidstva, ale o hluboké kolektivní psychospirituální smrti a znovuzrození srovnatelné s tím, co Campbell popsal v individuálním měřítku, jsou zde určité náznaky, že taková vnitřní transformace je možná, nebo dokonce už v procesu.

Můj přístup k této otázce nemá základy pouze v pozorování zkušeností tisíců jedinců v holotropických stavech vědomí – psychedelické terapie, holotropního dýchání a spontánní psychospirituální krize (“spirituální pohotovost”), ale také na extenzivní osobní zkušenosti s těmito stav. Rád bych zahájil tuto diskuzi popisem zkušenostních úryvků z jednoho mého osobního psychedelického sezení. Poskytlo mi hluboký vhled do archetypu Apokalypsy, motivů, které se objevují relativně zřídka při holotropních stavech, ale jsou specificky související s tématem naší konference.

Asi v padesáté minutě sezení jsem začal cítit silnou aktivaci dolních partií těla. Pánev mi vibrovala enormním množstvím energie, která se uvolňovala v extatických návalech. V jeden okamžik mne tato proudící energie uvrhla do opojného vířivého šílenství kosmického víru tvoření a destrukce.

Ve středu tohoto monstrózního hurikánu prvotních sil byly čtyři obří herkulovské postavy provádějící cosi, co vypadalo jako elementární kosmický šavlový tanec. Měli silně Mongolské rysy s vyčnívajícími lícními kostmi, šikmé oči, a hladce oholené hlavy zdobené velkými pletenými copy. Zběsile vířili v tanečním šílenství a kývali velikými zbraněmi, které vypadaly jako obří kosy nebo meče ve tvaru L. Všechny čtyři dohromady takto tvořily rychle rotující svastiku.

Intuitivně jsem pochopil, že tato monumentální archetypální scéna měla souvislost s počátkem procesu tvorby a současně s konečnou fází duchovní cesty. V kosmogenetickém procesu (v hnutí od prvotní jednoty do světa plurality) ostří meče reprezentuje sílu, která dělí a tříští jednotnou oblast kosmického vědomí a tvůrčí energie do bezpočtu jednotlivých dílů. V souvislosti se spirituální cestou reprezentují stav, kdy hledačovo vědomí překračuje oddělenost a polaritu a dosahuje stavu původní nerozlišitelné jednoty.Zdálo se, že směr tohoto procesu souvisí s rotací ostří ve směru a proti směru hodinových ručiček. Tento archetypální motiv (projektován do hmotného světa), zdá se, souvisí s růstem a vývojem (oplodněné vajíčko, nebo semínko stávající se organismem) nebo destrukcí forem (války, katastrofy, rozklad)

Pak se v mém prožitku otevřelo nepředstavitelné panorama destruktivních scén. V těchto vizích se objevovaly katastrofy jako vulkanické erupce, zemětřesení, ničící meteority, lesní požáry, přílivové vlny.. které se mísily s obrazy hořících měst, celých bloků kolabujících výškových budov, masového umírání a válečných hororů. V čele této vlny naprosté zkázy stály čtyři archetypální podoby hrůzných jezdců, které symbolizují konec světa. Pochopil jsem, že to byli 4 jezdci Apokalypsy (morová nákaza, válka, hladomor a smrt). Pokračující vibrace a nárazy mé pánve se nyní synchronizovaly s pohyby těchto ohromných jezdců na koňském hřbetu a já se stal součástí tance, stal jsem s e jedním z nich a možná všemi čtyřmi najednou, opouštěje svou vlastní identitu.

Najednou došlo k rapidní změně scenérie a já měl vizi jeskyně z Platónovy Republiky. V tomto díle Platón popisuje skupinu lidí, kteří žili po celý svůj život přikováni čelem k prázdné stěně. Sledovali stíny těch, kteří procházeli u vchodu do jeskyně, v domnění, že vidí realitu. Podle Platóna byly stíny tak kompaktní, nakolik byli vězni schopni vnímat realitu. Osvícený filosof je jako vězeň, který je osvobozen z tohoto klamu a pochopí, že stíny na stěně jsou jen iluze, protože může vnímat skutečnou formu reality, na rozdíl od vězňů pozorujících pouhé stíny. Pak následovalo zásadní a přesvědčivé pochopení, že hmotný svět každodenního života se neskládá jen z “materiální výplně”, ale je tvořen kosmickým vědomím – nekonečně spletitým a sofistikovaným uspořádáním zkušeností. Je to božská hra, kterou Hindové nazývají Lila, vytvořena kosmickou iluzí – májou.

Závěrečným a podstatným výjevem tohoto sezení byla velkolepá divadelní scéna s přehlídkou zosobněných univerzálních principů, archetypů. Kosmičtí herci v komplexní souhře vytvořili iluzi fenomenálního světa. Pozoroval jsem proměňující se postavy s mnoha tvářemi, úrovněmi, rozměry, které průběžně měnily své formy v extrémně složitém holografickém prolínání. Zdálo se, že každá z nich představovala současně podstatu své funkce a všechny konkrétní projevy tohoto elementu v hmotném světě. Byla tam Mája, tajemný éterický princip symbolizující svět iluzí, Anima, ztělesňující věčnou Ženu, Mars, jako ztělesnění války a agrese, Milenci, zastupující všechna sexuální dramata a romance po celé věky, královská postava Panovníka; odtažitý Poustevník, úskočný Šibal a mnoho dalších. Jak přecházeli jevištěm, ukláněli se mým směrem, jako kdyby očekávali uznání za hvězdný výkon v božské hře vesmíru.

Tato zkušenost mne dovedla k hlubokému porozumění významu archetypálních motivů Apokalypsy. Najednou jsem to viděl jako naprosto špatné dívat se na pouze ve spojení s fyzickou destrukcí světa. Je zajisté možné, že Apokalypsa bude v budoucnu manifestována na planetární úrovni jako historická událost, potenciální pro všechny archetypy. Je zde mnoho příkladů situací, ve kterých archetypální motivy a energie prolomily hranice, které obyčejně oddělují archetypální sféry od materiálního světa a utváří historii. Obrovský asteroid, který před 65mil lety zahubil dinosaury, války všech dob, ukřižování Ježíše, středověké čarodějnické sabaty a tance smrti, nacistické koncentrační tábory a Hirošima — to je jen pár tichých příkladů. Ale prvotní důležitost archetypu apokalypsy je její funkce důležitého orientačního bodu na spirituální cestě. Vstupuje do vědomí hledače ve chvíli, kdy pozná iluzorní povahu materiálního světa. Tak, jak Vesmír odhaluje svou pravdivou podstatu jako virtuální realitu, jako vesmírnou hru vědomí, tak hmotný svět je ničen v duši jednotlivce. To může také znamenat “konec světa” uváděný v Mayském proroctví.

Poznatky moderního výzkumu vědomí, které jsou nejvíce relevantní pro správný výklad Mayského proroctví, se vztahují k fenoménu mnohem běžnějšímu v holotropních stavech, než prožitek Apokalypsy – je to prožitek spirituální smrti a znovuzrození. Tato zkušenost hrála klíčovou roli v rituálech a spirituální historii lidstva – v šamanismu, rituálech přechodu, starověkých mystériích smrti/znovuzrození a u velikých světových náboženství (všimněte si křesťanského konceptu “znovuzrození” a hindského “dvija” = podruhé narozený člověk). Proces smrti a znovuzrození je mnohoznačný archetyp, zjevný v mnoha vrstvách a v různých oblastech, různými způsoby a cestami, ale v sebezpytu a při terapiích se úzce vztahuje ke znovu-žití a vědomému sjednocení se s pamětí biologické smrti.

Psychospirituální smrt a znovuzrození je jedním z nejvýznamnějších témat terapeutické práce v holotropních stavech. Když se časová regrese v procesu hlubokého empirického sebepoznávání přenese za úroveň vzpomínek z raného dětství a dosáhne úrovně nevědomí, které obsahuje vzpomínky na porod, setkáváme se s emocemi a fyzickými pocity mimořádné intenzity, často překonávající cokoliv jsme předtím považovali za lidsky možné. V tuto chvíli se v prožitky stávají podivnou směsicí témat narození a smrti. Zahrnují pocit zlého, život ohrožujícího, omezujícího, zoufalého a rozhodujícího boje o osvobození sebe sama a přežití.

Protože mezi sférou nevědomí a biologickou smrtí je těsná spojitost, rozhodl jsem se pojmenovat tento stav perinatální. Je to řecko latinská složenina, kde předložka peri znamená “blízko” nebo “okolo” a kořen natalis znamená “náležící k porodu”. Toto slovo je běžně užíváno v medicíně a popisuje různé biologické procesy, které se vyskytují těsně před, během a bezprostředně po porodu. Porodníci mluví například o perinatálním krvácení, infekci nebo poškození mozku. Každopádně tak, jak tradiční medicína popírá, že dítě může vědomě prožívat porod a tvrdí, že tato událost se nemůže zaznamenat do paměti, nikdo neslyšel o perinatální zkušenosti. Použití výrazu perinatál v souvislosti s vědomými reflexy vyjadřuje mé vlastní poznatky a je zcela nové (Grof 1975, 2000)

Perinatální nevědomá oblast obsahuje vzpomínky, které plod získal v sousledných stavech procesu porodu, a obsahují všechny emoce a fyzické pocity, které všechny tato stadia provázely. Tyto emoce formují čtyři odlišná zkušenostní seskupení, z nichž každé se váže k jednomu ze stádií porodního procesu. Vytvořil jsem pro ně název Základní (Basic) Perinatální Matrice (BPM I-IV). BPM I obsahuje vzpomínky pokročilého prenatálního stadia těsně před počátkem porodu. BPM-II se vztahuje k nástupu porodu, kdy se děloha stahuje, ale děložní hrdlo ještě není otevřeno. BPM-III reflektuje bitvu o narození, kdy se děložní hrdlo rozšiřuje. A konečně BPM-IV obsahuje vzpomínky vynoření se na svět, samotného narození.

Obsah těchto matric není omezen vzpomínkami plodu. každá z nich také zajišťuje otevření ohromného pole do nevědomé psychiky, které nyní nazveme transpersonální. Toto zahrnuje zkušenostní obeznámení se s ostatními lidmi, s ostatními životními formami, rodové, rasové, kolektivní, fylogenické a karmické vzpomínky, tělesné formy historického a archetypálního a kolektivního nevědomí, které obsahuje motivy podobných zkušenostních kvalit. Vynoření těchto materiálů do vědomí utváří proces psychospirituální smrti a má za následek hlubokou vnitřní transformaci.

Některé z těchto vhledů, které zažili lidé v holotropních stavech vědomí jsou přímo provázané se současnou globální krizí a jejího vztahu k evoluci vědomí. Ukazují, že v moderním světě jsme ztělesnili mnoho esenciálních témat procesu smrti a znovuzrození, kterým člověk zapojený do hluboké osobní transformace musí čelit, a se kterými se musí vnitřně vyrovnat. Stejné elementy, na které narážíme v procesu psychologické smrti a znovuzrození v našich vizionářských zkušenostech vytváří dnes naše “večerní zprávy”. To platí zejména s ohledem na jevy, které charakterizují to, o čem jsem se zmínil v souvislosti se třetím BPM (BPM-III) (Grof 2000)

Jak jsem již uvedl výše, tato matrice je spojená s tím stadiem porodu, kdy děložní hrdlo je otevřeno a plod zažívá obtížný průchod porodním kanálem. Toto stádium je spojeno s vynořením temné strany lidské osobnosti – vražedné násilí, enormní až deviantní sexuální energie, fekální prvky a dokonce satanské fantazie. Je jednoduché vidět projevy těchto aspektů procesu smrti a znovuzrození v dnešním neklidném světě.

Každopádně pozorujeme enormní impulzy agresivity v mnoha válkách a revolucích rozpoutávajících se po celém světě, rostoucí kriminalitu, terorismus a rasové nepokoje. Stejně dramatické a do očí bijící je nadlehčování sexuálních represí a osvobozování sexuálního instinktu (zdravého i problematického). Sexuální zkušenosti a chování nabírají bezprecedentní formy (pozitivní i problematickou), manifestují se ve zjevně sexuálních knihách, hrách, filmech, zrovnoprávnění homosexuálů, v sexuální svobodě a zkušenostech adolescentů, předmanželském sexu, všeobecné promiskuitě, otevřených manželstvích, ve vysoké míře rozvodovosti, v sadomasochistických klubech a salónech a v mnoho dalším..

Projevy démonického elementu v moderním světě rostou též. Renesance satanistického kultu a čarodějnictví, popularita knih a hororových filmů s okultní tématikou a zločiny se satanistickými motivy potvrzují tento fakt. Terorismus fundamentalistických fanatiků i skupin též nabírá satanistické rysy. A rozměr fekální (týkající se vylučování stolice) je evidentní v progresivním průmyslovém znečištění, hromadění odpadu v globálním měřítku a rapidně se zhoršujících hygienických podmínkách ve velkých městech. Abstraktnější formou tohoto trendu je eskalující korupce a degradace politických, vojenských, ekonomických a náboženských institucí, nevyjímaje americký prezidentský úřad.

Staří Mayové dokazovali hluboký zájem o smrt a proces psychospirituální smrti a znovuzrození. Pozorovali tuto skutečnost v astronomickém měřítku každý den, pozorujíce západ a východ Slunce a každý rok během prosincového slunovratu, když se Slunce znovu narodilo a jeho světlo se navracelo do tohoto světa. Nejvyšší oktávou tohoto solárního návratu bylo zarovnání prosincového slunovratu s galaktickým centrem, což viděli Mayové jako hieros gamos – Posvátný Sňatek mezi Kosmickou Matkou a Kosmickým Otcem. Tato fenomenální událost nastává pouze jednou za 26 000let a ohlašuje nejvýznamnější znovuzrození kosmických rozměrů, počínající nový světový cyklus (Jenkins 1989)

Většina Mayských rituálů a umění byla věnována procesu smrti, od vstupu duše do podsvětí (řečeného Xilalba) až k závěrečnému znovuzrození a zbožštění. Mayská mytologie a pohřební techniky popisovaly smrt jako cestu, jejíž úkol byl známý a její důležitá stadia byla zobrazena na rakvích, stěnách, keramice, drahokamech a ostatních objektech které doprovázely zesnulého během jeho velké přeměny. Mayské pohřební nádoby z Klasického období byly zdobeny obrazy znázorňujícími znovuzrození mladých bohů z rozbitých lebek nebo želvích krunýřů a mnoho sošek zobrazuje podobné figury v procesu znovuzrození z květů leknínů.

Bohužel, z mayského klasického období se nedochovaly žádné specifické eschatologické texty, srovnatelné s Egyptskou či Tibetskou knihou mrtvých, jelikož většina literárního dědictví byla pro budoucí pokolení ztracena. Horkému a vlhkému klimatu centrální Ameriky a pustošení španělských uchvatitelů uniklo jen pár kodexů a papírových a kůrových skládaček s bohatými a barevnými ilustracemi. Nicméně v roce 1970 mayologové Lin Crocker a Michael Coe byli schopni rozluštit skupinu pohřebních nádob pomalovaných pravděpodobně stejným autorem ve stylu Mayského kodexu. Kardiochirurg a archeolog Francis Robicsek byl schopen shromáždit podstatné důkazy pro svou teorii, že některé scény na nádobách “keramického kodexu”, umístěné ve správném pořadí, vlastně reprezentují “Mayskou knihu mrtvých” (Robicsek 1981).

Obrazy na nádobách, které Robicsek studoval, zobrazují dobrodružství hrdinských dvojčat Hunaphu a Ixbalanque a příběh jejich zkoušek v podsvětí a jejich následnou smrt a znovuzrození. Reliéfy na stélách v Izapě, které mají vztah k proroctví týkajícího se konce světa, spojují galaktické zarovnání 21.prosince 2012 s hrdinskou cestou dvojčat a zabití Sedm Macaw. Také ukazují božskou podstatu Slunce v Mléčné dráze a jeho znovuzrození na konci Věku. To naznačuje, že mayské proroctví mělo znamenat psychospirituální smrt a znovuzrození, spíše než materiální destrukci světa.

Poznatky z výzkumu o holotropních stavech vědomí vrhly nové světlo na lidské sklony k nespoutanému násilí a nenasytné chtivosti – což jsou dvě síly, které pohání lidskou historii od pradávna a v současné době ohrožují zachování života na této planetě. Výzkum odhalil, že tyto dva “jedy” – jak jsou nazvány v tibetské Vadžrajáně – mají mnohem hlubší kořeny, než současné biologické a psychologické teorie předpokládají. Biologie se svými koncepty jako “nahá opice” a “trojjediný mozek” a “sobecký gen” (Morris 1967, McLean 1973, Dawkins 1967) a psychoanalýza a příbuzné školy se svým důrazem na základní instinkty jako řídícími instinkty duše.

Hluboká motivace síly podtrhující tyto nebezpečné znaky lidské podstaty mají původ v perinatálních a transpersonálních stupních duše, v oblasti, kterou mainstreamová psychologie ještě nezkoumala (Grof 2000). Zjištění, že kořeny lidského násilí a nenasytné chtivosti sahají mnohem hlouběji, než mainstreamová akademická věda vůbec kdy předpokládala, a že jejich ložiska v duši jsou opravdu enormní, by bylo samo o sobě velice pesimistické. Nicméně je to vybalancováno vzrušujícím objevem nového terapeutického mechanismu a transformačním potenciálem, který je dostupný v holotropních stavech na perinatální a transpersonální úrovni duše.

Během let jsme viděli hluboké emocionální a psychosomatické uzdravování, zrovna tak jako radikální osobnostní transformace u mnoha lidí, kteří byli zapojeni do seriózního a systematického zkušenostního sebepoznání a vnitřního hledání. Někteří z nich pod dohledem při psychedelických sezeních, jiní se účastnili workshopů a školení holotropního dýchání, nebo různých jiných forem zážitkové psychoterapie a sebepoznání. Podobné změny často nastaly u lidí provozujících šamanské praktiky nebo jsou prostředníci (mediátoři) s pravidelným spirituálním tréninkem. Též jsme byli svědky hlubokých pozitivních změn u spousty lidí, kterým se dostala adekvátní podpora během jejich záchvatu spontánní psychospirituální krize (“spirituální krize”). Thanatolog (thanatologie=z řeckého θάνατος, thánatos:smrt) je věda o umírání a smrti.) Ken Ring poukazuje na tuto skupinu transformačních zkušeností jako na “Zkušenosti Omega” a zahrnuje do ní zážitky blízké smrti i zkušenosti z únosem (mimozemšťanů) (Ring 1984)

Jakmile se obsah perinatální úrovně nevědomí vynoří do vědomí a je integrován, jedinci podstupují radikální změnu osobnosti. Pocítí značný pokles agresivity a stanou se klidní, spokojení sami se sebou a tolerantní k ostatním. Zkušenost psychospirituální smrti a znovuzrození a vědomé spojení s postnatálními či prenatálními vzpomínkami redukuje iracionální zlobu a popudy. Způsobuje posun priorit z minulosti a budoucnosti do přítomného okamžiku a zvyšuje elán (élan vital a joi de vivre- schopnost užívat čerpat uspokojení z prostých okolností života, jako jsou každodenní činnosti, jídlo, milování, příroda a hudba). Dalším důležitým výsledkem tohoto procesu je vývoj spirituality vesmírné a mystické povahy, spirituality, která je – nikoliv jako dogmata hlavních náboženství – velice autentická a přesvědčivá, protože je založená na hluboké osobní zkušenosti.

Proces duchovního otevření a transformace se dále v důsledku transpersonálních zkušeností typicky prohlubuje, jako identifikace s ostatními lidmi a skupinami lidí, zvířaty, rostlinami, dokonce i neorganickými materiály, a procesy v přírodě. Jiné zkušenosti poskytují vědomý přístup k událostem dějících se v jiných zemích, kulturách i historických obdobích, a dokonce k mytologickým oblastem a archetypálním bytostem kolektivního nevědomí. Zážitek kosmické jednoty a vlastního božství má za následek zlepšení schopnosti sžít se s veškerým tvorstvem a přináší smysl pro údiv, úctu, lásku, soucit a vnitřní klid.

To, co začíná jako proces psychologického zkoumání nevědomé psyché, vedené pro terapeutické účely nebo osobní růst, automaticky se stává filosofickou otázkou smyslu života a cestou spirituálního objevu. Lidé, kteří se spojili s transpersonální oblastí vlastní duše, mají tendence nově a uvědoměle přistupovat k existenci a chovat úctu k veškerému životu. Jedním z nejnápadnějších důsledků různých forem transpersonálních prožitků je spontánní projev a rozvoj hlubokých humanitárních a ekologických zájmů.

Odlišnosti mezi lidmi se zdají být zajímavé a obohacující, spíše než znervózňující či ohrožující, ať už se týkají pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, politického nebo náboženského přesvědčení. Po této transformaci se u těchto osob vyvíjí hluboký pocit, že jsou “obyvatelé planety” , nejen občané konkrétní země nebo členové určité rasové, sociální, ideologické, politické nebo náboženské skupiny. Mají pocit, že je třeba se zapojit do služeb pro nějaký společný cíl.. Tyto změny se podobají těm, které se objevily u mnoha amerických astronautů, kteří měli možnost vidět Zemi z vesmíru (viz dokument Mickeyho Lemle Odvrácená strana měsíce – The Other Side of the Moon)

Je zřejmé, že pro nás jako pro biologické organismy, se stává nejvyšší prioritou čisté ovzduší, voda a půda. Před touto zásadní nutností by neměly mít přednost žádné jiné zájmy, jako ekonomický zisk, vojenské akce, vědecký a technický pokrok, nebo ideologické a náboženské přesvědčení. Nemůžeme porušovat naše přirozené životní prostředí a ničit jiné druhy, aniž bychom současně neničili sami sebe. Toto uvědomění je založené na téměř buněčném vědomí, že hranice vesmíru jsou konvenční, a že každý z nás je v konečném důsledku totožný s celistvou sítí existence.

Ve výhledu skutečnosti, že všechno v přírodě se opakuje v cyklech, a je založeno na principech optimálních hodnot, homeostáze a udržitelnosti, nám potom honba civilizace za neomezeným ekonomickým růstem, vyčerpávání neobnovitelných zdrojů a exponenciální nárůst životu nebezpečného průmyslového znečištění připadá jako nebezpečné šílenství. Převaha vápníku, železa, vitamínů, hormonů, nebo dokonce vody není ve světě biologie lepší, než nedostatek těchto prvků a sloučenin, a neomezený růst je hlavní charakteristikou rakoviny.

Je zřejmé, že transformace spojená se zkušeností psychospirituální smrti a znovuzrození by zvýšila naši šanci na přežití, pokud by proběhla v dostatečně velkém měřítku. Velký německý spisovatel a filosof Johann Wolfgang Goethe si byl vědom významu zkušenosti psychospirituální smrti a znovuzrození pro kvalitu života a pocit sounáležitosti, když napsal ve své básni Selige Sehnsucht: “Und so lang du das nicht hast, dieses: ‘Stirb und werde!’ Bist du nur ein trüber Gast auf der dunklen Erde.” (a dokud nezažiješ toto: ‘zemři a staň se’, budeš pouze stínovým hostem na temné zemi.)

Holotropní stavy vědomí prožité v podpůrném prostředí a pod zodpovědným vedením nám nabízejí příležitost hluboké psychospirituální transformace ve dvou různých stupních. Jedinec, který prožije smrt a znovuzrození – obvykle v kontextu znovuprožití a integrace traumatu biologického porodu – objeví svou vlastní božskost, posvátnost veškerého stvoření a jednotu s ostatními lidmi, přírodou a vesmírem. Hlubší zkoumání transpersonálních sfér a obzvláště prožitá zkušenost s archetypem apokalypsy pak radikálně změní vnímání světa, ve kterém žijeme.Začneme chápat, že to, co zažíváme jako hmotnou realitu, může být tím, co indická učení nazývají Lila – božská hra, vytvořená kosmickým vědomím.. Obě tyto formy spirituální transformace mají zásadní pozitivní vliv na hierarchii hodnot jedince a výše popsanou životní strategii.

Různé metody vyvolávající holotropní stavy – „technologie posvátného“ – byly integrální součástí starobylých a domorodých kultur po tisíciletí (Grof 2000). Moderní lidstvo znovu objevilo léčebnou a transformační moc těchto stavů v mnoha různých kontextech. Popularita meditačních praktik velkých východních spirituálních tradic a různých šamanských technik roste, obzvláště pak mezi mladou generací. Tomuto dění značně prospívá překládání a vydávání duchovní literatury mnoha kultur, nahrávání jejich posvátné hudby a dostupnost kompetentních učitelů.

Lokalizace a chemické určení aktivních látek u spousty psychedelických rostlin, vývoj nových psychedelických sloučenin a rostoucí znalost těchto substancí je nápomocna vnitřní transformaci mnoha jedinců, kteří tyto prostředky užívají uvědoměle a zodpovědně. Používání psychedelických látek – nejsilnějšího prostředku pro vyvolání holotropních stavů vědomí – je vážně brzděno právními omezeními, špatnou a zavádějící publicitou a potížemi při získávání čistých účinných látek. Nicméně existují velmi účinné formy zkušenostní psychoterapie, jako různé neo-reichianské přístupy, primární terapie, terapie znovuprožití porodu a holotropní dýchání, které mohou tyto stavy vyvolat i bez použití chemických látek. Jejich rostoucí popularita reprezentuje velice slibný trend.

Pokroky v moderní medicíně umožnily záchranu životů u jedinců, kteří prošli život ohrožujícími nehodami a nemocemi, a tím se zvýšila míra výskytu zkušenosti blízké smrti (NDE). Díky rozvoji thanatologie, oboru studujícího smrt a umírání, se nashromáždily a rozšířily informace o těchto stavech, a těm, kteří přežili, umožňují příznivou vnitřní transformaci (Ring 1982, Ring a Valarino 1998). Jak ekonomická, ekologická a politická globální krize eskaluje, roste strach a mizí naděje na naplnění a spokojený život v mysli stovek milionů lidí po celém světě. Výsledný emocionální zmatek pak zřejmě plodí spontánní psychospirituální krize („spirituální stavy nouze“) (Grof a Grof 1989, Grog a Grof 1990). Jakmile tradiční psychiatři pochopí, že tyto stavy mají mimořádný léčebný a transformační potenciál – pokud budou řádně pochopeny – a poskytnou tomuto procesu svoji podporu a vedení, místo aby ho potlačovali sedativy, mohlo by to výrazně přispět k vnitřní transformaci mnoha lidí.

Jak zdůraznil Gregg Braden, možný význam 2012 může být podporován vědeckým pozorováním (Braden 2007). Astrofyzikové dokázali, že jsme na začátku nového cyklu elektromagnetických bouří (slunečních skvrn), který vyvrcholí v r.2012 s intenzitou o 30-50% silnější než v předchozích cyklech. Ačkoliv také solární magnetické bouře jsou cyklické, nikdy k nim nedošlo v posledních 26 000letech v době galaktického zarovnání a s populací a technologiemi, které máme dnes. Je proto nejisté, jaké důsledky budou mít tyto jevy pro naši budoucnost.

Vědci také souhlasí s tím, že elektromagnetické pole Země rapidně slábne a existují náznaky, že se nacházíme v rané fázi obrácení magnetických pólů, ke kterému by mohlo dojít v roce 2012. Historická analýza ukazuje, že období a oblasti se slabým magnetickým polem napomáhají přijímání nových myšlenek a změn. Magnetické přepólování je v historii civilizací vzácné, ale je běžné v historii Země; za posledních 4,5 milionů let k němu došlo nejméně 14krát (jedno z nich odpovídá náhlému vyhynutí mamutů). Nicméně k žádnému z nich nedošlo v době, kdy měla planeta přes 6 miliard obyvatel, velkou většinou závislých na technologiích moderní komunikace – na televizi, rádiu, počítačích a satelitech.

Nyní se můžeme vrátit k tématu tohoto pojednání – mayskému proroctví týkajícího se roku 2012.Ať to již staří mayští vizionáři předpověděli, nebo ne, evidentně se nacházíme v dramatickém závodu s časem, který nemá v celé historii lidstva obdoby. V sázce není nic menšího, než budoucnost lidstva a života na této planetě. Mnoho lidí, se kterými jsem pracoval, si myslí, že lidstvo je na kritické křižovatce a čelí buď kolektivní zkáze, nebo evolučnímu skoku ve vědomí, který má bezprecedentní povahu i rozměry. Terence McKenna to řekl velmi výstižně: „Historie hloupé opice je minulostí, tak či tak“ (McKenna 1992). Buď proděláme radikální transformaci našeho druhu, nebo nemusíme přežít.

Konečný výsledek krize, které právě čelíme, je nejednoznačný a nejistý; nabízí nám jak pesimistickou, tak optimistickou interpretaci, přičemž každá z těchto možností je podložená existujícími daty. Pokud budeme pokračovat ve starých strategiích, které jsou ve svých důsledcích evidentně extrémně destruktivní a sebedestruktivní, je nepravděpodobné, že moderní civilizace přežije. Nicméně pokud dostatečný počet lidí projde procesem výše popsané hluboké vnitřní transformace, můžeme dosáhnout stádia a úrovně evoluce vědomí. Pak zasloužíme ten hrdý název, který jsme dali našemu druhu: homo sapiens sapiens. A život v novém světě, který bude jen málo podobný tomu starému.

*

Zdroj – https://www.astrosfera.cz/