Pravidla pro dohledávání psychické příčiny nemoci
20.10.2012 09:24
Že psychika má velký vliv na vznik nemocí je již všeobecně známé. Naše psychika a naše tělo fungují jako spojité nádoby - něco se stane v naší psychice a automaticky to vyvolá změny i v našem těle. Tím, že člověk začne pracovat se svojí psychikou, bude tím ovlivňovat stav svého těla, tedy i svoje zdraví. Co však s nemocemi, které už máme, jak zjistíme, které špatné myšlenky nám uškodili? Jak máme najít tu myšlenku či pocit, který způsobil naši nemoc?
Jako na zavolanou jsem v těchto dnech dostala od přítelkyně emailem pár článků, které se věnují právě tomuto tématu. Zdroj neznám, ale články jsou natolik zajímavé, že jsem se rozhodla podělit se s vámi o jejich obsah:
Pravidla pro dohledávání psychické příčiny nemoci:
1. Rozlišuj levou a pravou polovinu těla
2. Sleduj to, kdy nemoc začala
3. Podívej se, nakolik je nemoc vidět
4. Zohledni intenzitu signálů těla
5. Při zranění rozlišuj, kdo Ti ho způsobil
6. Při opakující se nemoci dohledej to, zda se nemoc nevrací v podobném období
Pravidlo č. 1: Rozlišuj levou a pravou polovinu těla
.
Základním pravidlem, které blíže specifikuje oblast myšlenek a pocitů, ve které má člověk hledat příčinu své nemoci, je to, zda nemoc propukla na levé či pravé straně těla.
Levá polovina těla
Když člověk onemocní na levé polovině těla, tak psychickou příčinu této nemoci má vždycky hledat v citové oblasti svého života, tedy v mezilidských vztazích.
Takováto nemoc totiž vzniká jako reakce na chybné myšlenky a pocity, které souvisí:
• s ním samotným
• s partnerem
• s dětmi
• s rodiči
• se sourozenci
• s kolegy v práci, které dotyčný považuje za své blízké
• s atmosférou doma
• apod.
Jedná se vždycky o oblast, kde je člověk zainteresován svým srdcem (city).
Pravá polovina těla
Nemoc na pravé polovině těla vždycky neomylně upozorňuje dotyčného člověka na mylné myšlenky či pocity v rozumové oblasti života.
Tyto nesprávné myšlenky a pocity se vždy týkají některé z následujících oblastí:
• pracovní záležitosti
• stav domácnosti
• chod domácnosti
• finančními záležitosti
• koníčky
• dům, byt či jiné bydlení
• nadváha
• zaměstnanost
• apod.
Tato rozumová, logická oblast se může nazvat oblastí prokazatelnou, hmatatelnou. V ní jdou věci změřit, spočítat, zvážit, jsou to věci viditelné, slyšitelné apod. - prostě věci prokazatelné.
Zatímco citová oblast by šla pojmenovat neprokazatelnou oblastní, protože citové záležitosti nelze nijak změřit - láska a naše city nelze změřit.
Jednoduchou pomůckou pro zapamatování toho, která strana našeho těla reaguje na naše omyly v citové oblasti a která reaguje na logickou oblast našeho života, je následující:
Srdíčko máme umístěné přibližně uprostřed našeho hrudníku za hrudní kostí, avšak větší část srdíčka zasahuje do levé strany našeho těla.
Proto si pamatujte, že srdíčko máte více doleva, tedy citové (srdeční) záležitosti se vždy projevují na levé straně těla.
Příklady:
Zhoršení sluchu
Zhoršení sluchu v levém uchu je vždy reakcí na nesprávný postoj k tomu, co člověk slyší v citové oblasti.
Například takový člověk odmítá od partnera slyšet pravdu, že už ho třeba nemiluje nebo že už s ním nechce být.
Člověk se však nikdy nemá vyhýbat pravdě. Naopak si ji má vždycky vyslechnout, aby se podle ní mohl zařídit. Vždyť jenom tím, že člověk se brání slyšet pravdu, ta pravda sama od sebe nepřestane existovat. K pravdě se člověk musí postavit čelem a vyřešit ji. Jedině tak člověk může v životě věci zvrátit.
Zhoršení sluchu v pravém uchu vždy vzniká jako následek toho, že člověk nesprávně reaguje na to, co slyší ohledně logické oblasti.
Takový člověk například odmítá slyšet kritiku v zaměstnání, jak nekvalitní práci odvádí. A místo toho, aby dotyčný člověk na onu kritiku zareagoval tak, že začne odvádět precizní práci, tak se třeba urazí, protože si myslí, že si na něj vedoucí vymýšlí. A začne se té kritice bránit tím, že ji nechce slyšet.
Onemocnění kotníku
Kotník je vždy ukazatelem správnosti našeho životního směru.
Když onemocní levý kotník, tak to vždycky znamená, že dotyčný člověk nabral nesprávný směr v citové oblasti. Například se dotyčný člověk rozhodl jít cestou podvádění v manželství.
Když onemocní pravý kotník, tak to neomylně nasvědčuje tomu, že dotyčný se rozhodl pro nesprávný životní směr třeba v práci - rozhodl se, že bude podvádět v zaměstnání.
Z čeho toto rozdělení psychických příčin nemocí vychází?
Toto rozdělení psychických příčin nemocí vychází ze samotného biologického fungování lidského těla.
Určitě pro vás nebude nic nového, že náš mozek se mimo jiné skládá ze dvou hlavních částí - z tzv. levé a pravé hemisféry (polokoule). Obě dvě tyto hemisféry vzájemně spolupracují, ale každá zodpovídá za jinou oblast činnosti.
Levá mozková hemisféra
Levá hemisféra našeho mozku má na starosti smýšlení na základě logiky.
• má na starosti řešení problémů - analýzy
• zaměřuje se na detaily
• pracuje s pravidly a fakty
• je sídlem verbálního vyjadřování
• má na starosti psaní
• je časově orientovaná
• ovládá matematiku
• obsahuje strach
• je v ní centrum pro naše přežití
• atd.
O levé mozkové hemisféře by se tedy dalo říci, že je „realistou“.
Pravá mozková hemisféra
Pravá hemisféra našeho mozku má na starosti smýšlení na základě citu.
• se stará o tvořivost a nápady
• nezaměřuje se na detaily, ale je zaměřená na celek
• nevyjadřuje se verbálním jazykem, ale hudbou, barvami a symboly
• nerozeznává čas
• nezná strach
• ovládá odhadování vzdálenosti
• poznává předměty
• atd.
O pravé mozkové hemisféře by se tedy dalo říci, že je jakýmsi „snílkem“.
Malé děti daleko více ve svém životě více využívají pravou mozkovou hemisféru. Proto se tolik nebojí, jsou daleko více tvořivé, více sní a až tolik nevnímají čas. Až postupem času jsou výchovnými nároky především ve škole nuceni začít daleko více využívat logiku, tedy levou mozkovou hemisféru.
Děti ve škole se totiž mimo jiné učí číslicím a počtům. Učí se určovat čas na ciferníku hodin, učí se sčítat, odečítat, násobit a dělit, učí se vážit hmotnost svého těla. Učí se poměřovat výdělek svých rodičů, „hodnotu“ svého oblečení, kterým si určují své postavení v kolektivu, „hodnotu“ svých věcí, střechy nad hlavou apod. Tím v sobě potlačují svoje city, snění, nápaditost a tvořivost a více v životě kalkulují - co se jim vyplatí, co má údajně větší „hodnotu“ apod.
Málokdo však již zná, že každá polovina našeho těla je ovládána mozkovou hemisférou na opačné straně mozku. To znamená, že aktivitu levé poloviny těla má na starosti pravá mozková hemisféra. Zatímco aktivitu pravé poloviny těla má na starosti levá mozková hemisféra.
Toto se projevuje především tehdy, když člověk prodělá mrtvici. Zasáhne-li mrtvice levou hemisféru, tak člověk má problémy s hybností na pravé straně těla. A naopak, když mrtvice zasáhne pravou mozkovou hemisféru, tak se člověku zhorší ovládání levé poloviny těla.
Levá mozková hemisféra ovládá psanou řeč. Proto i většina lidí na světě píše pravou rukou. Jestliže je člověk levák, tak řídící centrum psané řeči se přesunulo do pravé poloviny mozku. Lékaři však dodnes neznají, proč tomu tak je.
Pravidlo č. 2: sleduj to, kdy nemoc začala
Tělo na chybu v myšlení člověka reaguje hned při jejím vzniku.
Nemoc vzniká jako reakce na to, že člověk jakkoli chybně vyhodnotil nějakou životní situaci a tím v sobě spustil nesprávné myšlenky a pocity.
Funguje to stejně, jako kdyby vás někdo měl hlídat, zda dodržujete správný postup třeba při pečení bábovky. Jedině správný postup totiž zajistí to, že se vám bábovka povede a bude vám i ostatním chutnat.
Vy tedy začnete připravovat těsto na onu bábovku, ale místo cukru sáhnete po soli. A teď ten člověk, který vás má hlídat, abyste tu bábovku upekli správně, může zareagovat různě.
Na vaši chybu vás může upozornit:
• hned v počátku, když zjistí, že jste místo cukru sáhli po již zmiňované soli
• nebo až tehdy, když tu sůl začnete sypat do připravovaného těsta na bábovku
• či ještě později, když tu bábovku budete dávat péct do trouby
• nebo až když tu bábovku upečete a bude tedy hotová.
Čím dříve se však o svém přehmatu dozvíte, tak tím dostáváte větší šanci svoje pochybení jednodušeji napravit.
- Když vás dotyčný upozorní hned, jak jste vzali do ruky místo cukru sůl, tak jenom dózu se solí vrátíte zpátky na polici, místo ní vezmete cukr, který přidáte do těsta a bábovku tak bez jakýchkoli problémů můžete upéct tak, jak se má a konečnou chuť bábovky nepokazíte.
- Když vás však onen člověk upozorní na vaši chybu až tehdy, když už sůl sypete do těsta, tak náprava vašeho přehmatu nemusí být už tak snadná. Bude totiž velmi záležet na tom, kolik soli stihnete do těsta nasypat. Když ji tam nasypete jenom trochu, tak přisypete cukr a na konečné chuti bábovky se to nemusí nijak výrazně podepsat.
- Nasypete-li však do těsta soli už více, tak máte dvě možnosti. Slanou chuť se můžete pokusit přebít větším množství cukru, ale výsledná chuť bábovky tím s velkou pravděpodobností bude poznamenaná. Nebo můžete začít dělat těsto na bábovku znovu.
- Určitě však škoda nebude tak velká, jako když na vaši chybu budete upozorněni až tehdy, když tu bábovku už budete dávat péct do trouby. To už budete muset udělat těsto celé znovu, budete muset vymýt i pečící formu a budete ji muset znovu vymazat. Takže náprava vašeho omylu bude po takovémto opožděném upozornění složitější - bude časově i finančně náročnější.
- Pokud vás však onen člověk nechá bábovku upéct až do konce a na váš přehmat vás upozorní, až když bude bábovka hotová, tak budete proces pečení té bábovky absolvovat celý od začátku znovu. Náprava tedy bude nejkomplikovanější.
Teď se vás zeptám: "Kdy vy byste v takovémto případě chtěli být na takovouto chybu upozorněni? Hned na začátku, anebo až později?"
Pokud jste odpověděli svědomitě, tak vaše odpověď určitě zní, že byste chtěli být na vaši chybu upozorněni hned v zárodku - tedy hned jak místo po cukru sáhnete po soli. Protože jedině tak bez nějakých komplikací můžete svoji bábovku "zachránit".
Jestliže jste opravdu odpověděli tak, že byste chtěli být na vaše chyby upozorňováni bezprostředně po jejím vzniku, tak určitě přivítáte to, že lidské tělo na vaše pochybení vás začne upozorňovat také hned v jeho zárodku.
Tělo totiž na jakoukoli chybu v myšlenkách či pocitech reaguje bezprostředně při jejím vzniku. To člověku dává šanci tuto svoji chybu napravit ještě dříve, než tato chyba v jeho smýšlení spustí řetězec dalších chyb z ní plynoucích.
To, kdy se objevily první příznaky nemoci, vám hodně napoví.
Jakmile se v psychice člověka objeví nějaká chyba, tak tělo na to hned, bez jakýchkoli průtahů upozorní tím, že se začnou objevovat první příznaky nějaké nemoci.
Dalo by se tedy říci, že jakmile ve vaší psychice sáhnete, stejně jako u zmiňovaného příkladu pečení bábovky, po nějaké nesprávné ingredienci, která by mohla nepříznivě ovlivnit vaše následná rozhodnutí a činy, tak tělo vás hned začne na toto vaše pochybení upozorňovat - začnete pociťovat počáteční projevy přicházející nemoci.
Proto, když člověk onemocní, tak při dohledávání psychické příčiny nemoci si může pomoci tím, že si vybaví, kdy na sobě začal pociťovat její první příznaky. Tím se dostane k životní situaci, na kterou ve své psychice zareagoval chybně a kterou má znovu přehodnotit. Jinak se totiž na základě svého nesprávného úsudku začne dopouštět dalších chyb, kterými si bude následně ubližovat.
Příklady:
Zvracení
Paní Kamila prochází těžkým obdobím v životě, kdy se rozvádí se svým manželem, který má milenku a řeší to, jak po rozvodu to všechno sama utáhne, a to včetně domácnosti, kdy zůstane sama s jejich dvěmi malými syny.
Paní Kamila dneska přišla domů z práce a nebylo jí dobře od žaludku. Večer se jí nakonec udělalo tak špatně, že zvracela.
Paní Kamila zná, že zvracení je vždy reakcí na to, že člověk neoprávněně z nějakého důvodu, obyčejně ze strachu, odmítá přijmout určitou informaci a brání se jí. Je to jako kdyby určitou událost chtěl člověk vrátit zpět - vyzvrátí ji.
A tak si paní Kamila začne klást otázku, co že to za informaci odmítá přijmout.
Jenomže vzhledem k tomu, že paní Kamila se díky rozchodu s manželem potýká s vícero nepříjemnými informacemi a událostmi, se kterými se těžko vyrovnává, tak si paní Kamila není jistá, která z nich způsobila její zvracení.
Proto paní Kamila použije zmiňované pravidlo "sleduj to, kdy nemoc začala", které jí může napomoci určit, na kterou ze všech těch nepříjemných informací zareagovala nesprávně a začala zvracet.
Paní Kamila si vybaví, že první příznaky její nevolnosti začali v práci. A najednou má paní Kamila jasno. Uvědomila si totiž, že dnes v práci se dozvěděla, že jejich společnost bude v rámci reorganizace snižovat počet zaměstnanců a že bude propuštěna.
Když to paní Kamila slyšela, tak to pro ni byla rána z čistého nebe, která ji dorazila a okamžitě nastalou situaci začala odmítat. Vždyť jak to má všechno sama zvládnout? A teď ke všemu ještě toto, propustí jí z práce.
Tělo jí však zvracením říká, že se informaci o propuštění v práci nemá bránit, protože samotné odmítání na onom faktu nic nezmění. Za dva měsíce bude v práci propuštěna a ona se podle toho má zařídit. Nemá se bát a má si začít hledat nové zaměstnání.
Tělo totiž pro člověka z nepochopitelného a neuchopitelného důvodu zná dříve než paní Kamila, že ty její obavy ohledně práce jsou neopodstatněné. Tělo zvracením napovídá paní Kamile, že sama brzy uvidí, že si nové zaměstnání bez problémů najde a že si naopak ještě polepší.
Rýma
Pan Honza už má čtvrtý den rýmu a nedaří se mu dohledat to, co nesprávného v jeho psychice onu rýmu spustilo.
Zná, že rýma vzniká na základně sebelítosti či neoprávněného smutku, ale ještě pořád nepřišel na to, kvůli čemu konkrétně je neoprávněně smutný či proč se lituje a má pocit, že v sobě žádný takový pocit nemá.
Proto pan Honza se rozhodne použít pravidlo "sleduj to, kdy nemoc začala". Začne tedy dohledávat, kdy ho začalo šimrat v nose a kdy začal posmrkávat. Nakonec si vzpomene, že před čtyřmi dny, kdy ho začalo šimrat v nose, měl rozhovor se svojí manželkou.
Manželka se na něj zlobila, že jí nepomáhá s domácími pracemi a že většinu povinností nechává na ní. A pan Honza místo toho, aby si její pravdivou kritiku vzal k srdci a začal jí pomáhat, se začal neodůvodněně litovat, jaký že on je chudáček, že žena pořád po něm něco chce a že se jí pořád něco nelíbí. Vždyť může být ráda, že jí dává celou výplatu a že nechodí do hospody, jako to dělají ostatní chlapi z práce.
Tudíž díky časovému určení počátku jeho rýmy pan Honza dokázal dohledat spouštěcí nesprávnou myšlenku, která způsobila jeho nemoc a zároveň dostal touto nemocí signál, že si má v sobě srovnat věci na pravou míru.
Pravidlo č. 3: Podívej se, nakolik je nemoc vidět.
Když jdete po ulici, tak potkáváte dvě kategorie lidí:
- potkáváte lidi, kteří jsou zcela evidentně nemocní - kulhají, mají oteklou tvář, mají zavázanou ruku, nohu v sádře apod.
- nebo potkáváte lidi, kteří navenek vypadají jako zdraví, protože na nich nějaké prvky nemoci nevidíte.
Někteří z těchto lidí, kteří navenek vypadají zdravě, však vůbec zdraví být nemusí - mohou je trápit onemocnění, jejichž projevy nejsou zcela evidentní. Může je třeba bolet hlava, trápit nízký tlak. Může je píchat u srdce, bolet břicho, anebo mají nemocné ledviny apod.
Když se člověk naučí rozeznávat nemoci i podle toho, zda je nemoc navenek vidět a nakolik, anebo zda nemoc navenek vůbec vidět není, tak opět získá další indicie k tomu, aby lépe našel chybnou myšlenku či pocit, které zapříčinily nemoc.
Nemoci podle jejich projevů rozdělujeme na:
• nemoci skryté
• nemoci viditelné.
Nemoci viditelné se ještě dále dělí na:
• nemoci, jejichž projevy mohou vidět všichni
• nemoci, jejichž projevy mohou většinou vidět jenom blízcí (rodina)
• nemoci, jejichž projevy může vidět jenom partner
Dá se říci, že každá tato kategorie nemocí obecně vzniká na základě specifického pochybení ve smýšlení člověka. Takže, když člověk dohledává psychickou příčinu nějaké nemoci, tak mu hodně napoví i to, když si určí o jakou nemoc z hlediska viditelnosti projevů se jedná.
Skryté nemoci
Mezi nemoci se skrytými projevy patří:
• bolest hlavy
• bolest břicha
• ledvinové kameny
• zánět vaječníků či prostaty
• žaludeční vředy
• apod.
Jsou to tedy nemoci, které se navenek nijak výrazně neprojevují a kdyby nám o nich dotyčný neřekl, tak bychom je ani nemuseli zaznamenat.
Nemoci se skrytými projevy jsou vždy reakcí na to, že dotyčný člověk zaujal nesprávný postoj k sobě a následně i k životu.
Viditelné nemoci
Nemoci, jejichž projevy mohou vidět všichni
Mezi nemoci s projevy, které jsou běžně viditelné všem, patří:
• rozbitá hlava
• poranění obličeje
• vymknutý kotník (je vidět, že člověk kulhá)
• ischias (je vidět, že člověk se nemůže narovnat)
• zlomený prst na ruce (je vidět, že člověk má zavázaný prst)
• apod.
Jsou to tedy nemoci, jejichž projevy jsou viditelné na částech těla, které běžně ve společnosti nezakrýváme - tzn. na hlavě a na obličeji, na dlaních, na hřbetech a na prstech ruky.
Patří sem však i nemoci, jejichž centrum může být na skrytých částech těla, ale projevy nemoci jsou zcela evidentní. Například při ochrnutí nohou je skutečný zdravotní problém skryt v páteři, ale dotyčný člověk nemůže chodit a jezdí na vozíčku, což vidí všichni. Patří sem i zlomenina klíční kosti, kdy člověk nosí ortézu apod.
Tyto nemoci s běžně viditelnými projevy vždy ukazují na nesprávný postoj vůči druhým, a to kromě rodiny a partnera.
Nemoci, jejichž projevy mohou většinou vidět jenom blízcí (rodina)
Mezi nemoci s projevy viditelnými pouze v okruhu blízkých lidí patří:
• ekzém na břiše
• akné na zádech
• hnisavý vřed v podpaží
• apod.
Jsou tedy nemoci, jejichž projevy jsou viditelné na tělesných partiích, které bychom neměli běžně ve společnosti odhalovat. Mezi tyto partie patří ramena, hrudník, záda, hýždě, nohy.
Tyto nemoci s projevy, které jsou většinou viditelné jenom blízkým, vznikají kvůli nesprávnému postoji ke svým blízkým – k rodině.
Nemoci, jejichž projevy může vidět jenom partner
Mezi nemoci s projevy viditelnými jenom partnerovi patří:
• výtok z pohlavního orgánu (u obou pohlaví)
• zánět na prsu
• apod.
Jsou to tedy nemoci, které se projevují na intimních partiích těla - na přirození a na prsou.
Tyto nemoci vznikají kvůli nesprávnému postoji k partnerovi.
Příklad na toto téma:
Onemocnění pravé ledviny
Pan Honza má nepříjemné bolesti zad v místech, které nasvědčují nějakému onemocnění jeho pravé ledviny.
Jelikož pan Honza věří tomu, že nemoci vznikají na základě nesprávných myšlenek a pocitů, začne dohledávat, co se v jeho psychice děje chybného a co způsobilo jeho zdravotní problémy. Nakonec dohledal dvě záležitosti v jeho životě, které v této době intenzivně řeší.
První z nich je to, že nedávno nastoupil do nového zaměstnání, kde se musel naučit vícero novým věcem. Pan Honza je však na sebe přísný a je nespokojený sám se sebou, že občas ještě tu a tam některé věci neumí.
Druhou záležitostí, se kterou se pan Honza potýká, je to, že se nedávno hodně pohádali se svým synem, který chodí do osmé třídy. Syn mu totiž vyčítal, že to s tou péčí o něj přehání a že mu zamezuje v jeho rozvoji.
Pan Honza totiž po synovi vyžaduje, aby ve všední dny byl nejpozději na večeři doma, výjimečně v osm hodin, což ostatní kluci nemusí. Pak chtěl, aby jeho syn mu každý den ukazoval žákovskou knížku, aby měl přehled, jak se jeho syn učí. V sobotu a v neděli většinou s nimi jejich syn musel jezdit buď na chatu, nebo na nějaké společné výlety, zatímco ostatní kluci se do noci poflakovali po Praze.
Pan Honza od té hádky se synem byl na vážkách, jestli to opravdu s tou péčí o syna nepřehání.
Pan Honza tedy dohledal dvě záležitosti, které v současnosti řeší - řeší vztah sám k sobě (nespokojenost se sebou) a řeší vztah k jeho synovi (jestli to se svojí péčí o něj nepřehání), ale neumí se rozhodnout, která z těchto dvou záležitostí je ta pravá a která způsobila jeho zdravotní problémy. Rozhodne se tedy, že použije pravidlo "podívej se nakolik je nemoc vidět", kterému mu napomůže při tomto rozhodování.
Jeho nemoc se nijak navenek neprojevuje, protože bolest ledvin není nikdy vidět a patří tedy do nemocí skrytých. Tyto nemoci říkají, že člověk má změnit postoj k sobě nebo k životu vůbec. Toto pravidlo tedy jednoznačně ukazuje na to, že jeho problémy s ledvinou způsobilo jeho nespokojenost sama se sebou.
Kdyby totiž příčinou měla být údajně přehnaná péče o syna, tak by onemocněl nemocí, jejíž projevy by byly viditelné na částech těla, které jsou viditelné především blízkým lidem - pan Honza by měl zvětšená prsa.
V tomto případě panu Honzovi zmiňované onemocnění ledvin říká, že je se sebou zbytečně nespokojený, protože má na sebe přehnané nároky. V práci prochází obdobím zaškolení, kdy má nárok to, že ještě některé nové pracovní postupy nezná. Důležité je však, že se jim učí a že má za sebou výsledky.
Pravidlo č. 4: Zohledni intenzitu signálů těla.
Mnoho lidí se domnívá, že závažné nemoci jako je třeba rakovina, infarkt, zlomenina či mozková mrtvice apod. často přicházejí bez varovaní, jak se říká z čistého nebe.
Tito lidé se však mýlí, protože každá závažná nemoc vzniká postupně, což se projevuje určitými varovnými signály na těle. A pokud je člověk ke svému tělu pozorný, tak tyto signály rozpozná a má tak šanci vznik závažné nemoci zastavit, nebo dokonce předcházet jakýmkoli závažným onemocněním.
A čím člověk zastaví či zabrání propuknutí takovéto nemoci?
Udělá to tím, že díky intenzitě varovných signálů dohledá to, na jakou chybu v jeho smýšlení ho tyto signály upozorňují a tuto chybu napraví.
K tomu je však potřeba určit onu nesprávnou myšlenku či onen nesprávný pocit, které spouštějí nemoc. K tomuto určení psychické příčiny nemoci člověk může využít určitá pravidla.
Závažná nemoc nikdy nepřichází bez předchozího varování
Každé závažné nemoci předcházejí určité varovné signály na těle, které mají různou intenzitu a které člověk pociťuje v podobě různých zdravotních problémů.
Funguje to tak, že závažnost těchto varovných signálů se postupně stupňuje, až nakonec, pokud se člověk nezmění, přerostou v závažnou nemoc.
Například postihne-li člověka mozková mrtvice, tak vždy před ní přicházejí určité varovné signály - stupňující se tlak či bolest v hlavě, zintenzivňující se motání hlavy apod.
Rozdělení nemocí podle pravidla "zohledni intenzitu signálů těla":
I. nejnižší stupeň závažnosti: signály mírně nepříjemné či lehce bolestivé značí upozorňovací nemoc
Upozorňovací nemoci jsou nemoci, které člověka neomezují, nebrání mu a ani ho jinak neovlivňují v další činnosti.
Mezi upozorňovací nemoci patří:
• povrchové odřeniny
• modřiny
• záděrky
• píchnutí v zádech, u srdce apod.
• zakopnutí bez pádu
• zvýšená teplota
• švihnutí větvičkou v lese - zčervenalá kůže
• lehké říznutí, bodnutí se
• estetické záležitosti na těle, které zásadně nebolí, ani nenarušují funkci orgánů, pohyb a motoriku
• apod.
Z lékařského hlediska tyto nemoci často ještě nejsou považovány za nemoci. Z tohoto důvodu u nich hrozí, že si jich člověk, který je na sebe tvrdý, vůbec nemusí všimnout. Ovšem to, že si jich dotyčný nevšimne, neznamená, že by tyto signály neproběhly.
Upozorňovací nemoci vznikají jako odezva na vznik chyby ve smýšlení člověka, která zatím neovlivňuje chování dotyčného člověka.
Je to jakési upozornění, že v danou chvíli se do smýšlení člověka přimíchala nesprávná myšlenka či pocit. Tělo na to člověka hned upozorní, aby tento svůj omyl mohl ve své psychice napravit ještě dříve, než nežádoucně ovlivní jeho chování, kterým by pak ubližoval sobě či ostatním.
II. střední stupeň závažnosti: Signály nepříjemné až bolestivé značí varující nemoci.
Varující nemoci již člověka pozastavují a částečně omezují v jeho činnosti.
Mezi varující nemoci patří:
• angína - člověk už marodí v posteli, ale může si číst, dívat se na televizi, udělat si jídlo, ale už nemůže do práce, sportovat apod.
• vyvrknutý kotník - člověk je částečně omezen v chůzi, může sice chodit, ale je to pro něj těžší
• migréna
• hluboká odřenina
• zakopnutí s pádem - namožený, pohmožděný sval, natažená šlacha
• horečka
• apod.
Tyto varující nemoci klasická medicína označuje jako klasické, běžné nemoci.
Varující nemoci upozorňují člověka na to, že chyba v jeho smýšlení se již projevuje i v jeho chování, kdy si tím sobě nebo druhým ubližuje.
III. nejvyšší stupeň závažnosti: signály velké bolesti nebo dočasná či trvalá porucha funkce značí zastavovací nemoci
Zastavovací nemoci člověka závažně omezují či přímo zastavují v jeho činnosti.
Mezi zastavovací nemoci patří:
• vyhřeznutí plotýnky - člověk se nemůže hýbat
• selhání ledvin - člověk je odkázán na dialýzu (mimotělní čištění krve nahrazující činnost ledvin)
• infarkt
• zlomenina
• mozková mrtvice
• zánět slinivky - jedno z nejbolavějších onemocnění, člověk je paralyzován bolestí
• ochrnutí
• neplodnost - člověk je zastaven v početí dítěte
• atd.
Varující nemoci svými závažnými příznaky a projevy zastavují člověka v další nesprávné činnosti. Tyto varující nemoci člověka navádějí, aby změnil svoje nesprávné smýšlení, které již přešlo přímo v zavádějící přesvědčení a které ho zavedlo na nesprávnou životní cestu.
Princip vzniku jednotlivých stupňů závažnosti nemocí:
Varovné tělesné signály přicházejí vždy s dostatečným časovým předstihem. Tím člověk dostává dostatečně dlouhou šanci nemoc s vyšším stupněm závažnosti vždy odvrátit.
Obrazně řečeno: cesta k infarktu či k vozíčku trvá dost dlouho.
Člověk však musí být ke svému tělu všímavý a adekvátně reagovat na jeho signály. Nemá být ani hypochondr, ale ani nemá na přicházející signály reagovat způsobem: "Co jsem zase provedl?!". A už vůbec nemá člověk signály přehlížet, pomíjet, či je zlehčovat.
Každý varovný signál těla má člověk brát jako pomocnou ruku, která ho popostrkává na správnou životní cestu.
To, jak vznikají jednotlivé stupně závažných nemocí, lze totiž připodobnit následujícímu příkladu:
Člověk jde správnou životní cestou. Když tu dojde na nějakou křižovatku a pomyslí si, že by se mohl dát jinou cestou. Tato cesta je však nesprávná a vede každého ke spoustě bolesti. A jelikož tělo chce člověka před touto bolestí uchránit, tak ho na tu jeho chybnou myšlenku, která by ho mohla navést na onu nesprávnou cestu, upozorní upozorňovací nemocí.
A buď člověk tento signál poslechne, upustí od své nesprávného smýšlení a půjde dál zdravý po té své původní správné cestě. A nebo tento signál z nějakého důvodu pomine a vykročí na tu nesprávnou cestu.
Jestliže totiž člověk toto upozornění neposlechne a dá průchod té nesprávné myšlence, tak posléze začne jednat v jejím duchu a začne kráčet po té nesprávné cestě. Tehdy však přijde varovací nemoc, která je varováním: "Vydal jsi se po nesprávné cestě, proto se vrať dřív, než zajdeš až moc daleko."
Pokud člověk neposlechne ani toto varování, tak ho tělo přímo zastaví nějakou zastavovací nemocí, aby v té chybné cestě již nemohl pokračovat dál. Dotyčný člověk se totiž již dostal do stádia, kdy uvěřil, že tato ve skutečnosti nesprávná cesta je ta jediná, po které může jít, či je přesvědčen, že je to ta jediná správná. Proto ho tělo zastaví, aby se ten dotyčný mohl pořádně rozhlédnout, že existují i jiné cesty.