Jejím vlivem jsou nejvíce zasaženy ty duše, které si zvolí, že jejich vývoj nebude stálý a plynulý. Ve svém největším rozmachu měli obyvatelé Atlantidy k dispozici telepatii jako prostředek komunikace, elektrickou energii, dokonale ovládali mechaniku letadel a lodí, používali ke komunikaci také krátkých elektromagnetických vln, úspěšně prodlužovali lidský život a při operacích používali laserového paprsku, který byl indukován prostřednictvím kamene tuaoi neboli "strašného krystalu". Ovšem zneužití jejich poznatku a vědomostí je nakonec zničilo.
Obyvatelé Atlantidy byli nepokojní lidé, kteří se neustále pohybovali z místa na místo, stále se snažili vměšovat do přírodních zákonů a zlepšovat je. Dosáhli neuvěřitelné moci, které potom zneužili. Tato civilizace ve svých počátcích uznávala jednoho jediného Boha, ale postupně Jej zavrhla jako nějakého totalitního brutálního boha, což je to samé, jako kdybychom řekli, že příslušníci této civilizace začali namísto toho uctívat své vlastní hříchy. Mutanti a hybridní duše se následně stali předmětem otroctví a vykořist'ování.
Obyvatelé Atlantidy si však velice dobře uvědomovali zákony karmy, avšak zachybovali v tom, když si mysleli, že nahromaděné dluhy budou moci v budoucnosti kdykoli splatit. Nepočítali s jedním faktorem, a sice že cesta evoluce může náhle změnit svůj směr, a tak budou muset splácet své dluhy v jiných tělech než ta, která měli, když obývali Atlantidu a kde měli k dispozici svou veškerou moc a poznání.
Přesně to se stalo. Když se lidské smysly omezily na současných pět, potom se bývalý obyvatel Atlantidy nalezl ve stejně nemohoucí pozici jako poustevníček bez své ulity. A tak karmické dluhy, které se mohly snadno splatit v jednom nebo dvou životech se náhle zmnožily do nekonečného počtu. Namísto dvou životů na splacení dluhů za mnohé přestupky vůči Bohu čelí tyto duše náhle několika tisícům. Namísto toho, aby přijaly na svá bedra břímě, zvolily si duchovní bankrot.
Nicméně naakumulovaný dluh zůstává a bude se muset zaplatit.
Návrat duší Atlaňtanů
Na počátku dvacátého století začal Edgar Cayce předpovídat, že se ve velkém množství začnou navracet oba typy bývalých obyvatel Atlantidy. Varoval před tím, že s každým novým objevem a vynálezem na poli vědy a techniky a materiálního pojetí, které synové jednoho Boha mohou s sebou přinést, synové člověka přispějí korupcí a chaosem. "Duše Atlant'anů jsou extrémisté, neznají žádnou střední cestu," řekl Cayce velmi nekompromisně a dodal, že Atlant'any je možné nalézt mezi lídry každého národa, který se účastnil bojů obou světových válek.
A tak můžeme vytvořit jakýsi standard poměřování, a sice na jednom konci by stáli pánové Roosevelt a Churchill a na druhém potom Hitler a Stalin. Podobně bychom mohli postavit proti sobě v kontrastu papeže Jana XXIII. a Mao Ce-tunga. Pokrok, který civilizace udělala - od barbarství k poměrně praktické demokracii - se nijak zvlášt' nedotýká nelitujícího původního obyvatele Atlantidy. Když ovšem jeho otupění dosáhne psychotické úrovně, k čemuž může dojít, když se příliš pohrouží do myšlenek, že "svět, který už není to, co býval", potom se může stát, že si vezme LSD, vyleze na kostelní věž a postřílí "ty, kteří se vkradli na Zemi, aby si ji podmanili".
Na jiné úrovni sebezachování se z něj potom stává cynik, který podkopává svou společnost. Takovýto člověk se nalézá v podobě zkorumpovaných politiků, politických demagogů, šílených extrémistů, kteří zastávají náboženskou a rasovou diskriminaci, a podvodníků, kteří svými špinavými penězi redukují kulturu na odpad.
"Jak jsme již naznačili, Atlant'ané dosáhli velkého pokroku a byly jim zde na Zemi svěřeny posvátné činnosti, ale zapomněli na jediného Boha, ve kterém všichni žijeme a v Němž máme svůj počátek. A tak si přivodili svůj zánik, nikoli však zánik své duše. V současné době je na Zemi velmi velké množství Atlant'anů."
Proti extrémistům z Atlantidy, kteří stále uctívají chtíč, násilí a smrt, stojí spolek střízlivě uvažujících, zkušených a usměrněných duší, bližních, které získaly ve svých různých inkarnací v průběhu věků hlubokou zkušenost - "jsou to vznešené, silné duše, jež jsou nabité silou a láskou". Za nimi stojí Ježíš Kristus. A v nich leží jediná naděje našich potomků, aby nedošlo k další pohromě podobné zpustošení Atlantidy.
Toto pojetí nám jasněji umožňuje pochopit, když životní výklad pro velmi malé dítě varuje rodiče, že se v jeho životě na Atlantidě uctívalo jednoho Boha. V době třetí a poslední katastrofy, která pohltila Atlantidu, převzali moc synové Beliala, jejichž bohu bylo osudem přežít Deludže v podobě zkorumpovaného biblického idolu Bála. A toto dítě muselo trpět perzekuce těch samých synů Beliala - stejně jako je tomu i nyní.
Necht' pro tuto bytost varování je, aby se vyhýbala všem, kteří si hledí jen svého blaha. Edgar Cayce řekl na jiném místě, že "reinkarnace je fakt a duše, jež jednou byly v prostředí Atlantidy, nyní sestupují opět na Zemi - pokud dříve dělaly takové zásahy, že došlo k jejich vlastnímu zničení, logicky přichází myšlenka, že i nyní by mohly zasáhnout do vývoje lidstva a života jednotlivců."
z knihy Edgar Cayce - O reinkarnaci