Abychom změnili staré návyky, musíme neprve vědět, z čeho se skládají. Vaše tělo zdánlivě tvoří pevná hmota, kterou je možné rozložit na molekuly a atomy. Kvantová fyzika nám ale říká, že každý atom je z 99,9999 procent prázdný prostor a že subatomární částice pohybující se rychlostí světla v tomto prostoru jsou ve skutečnosti shluky vibrující energie. Tyto vibrace nejsou náhodné a nepostrádají smysl, neboť jsou nositeli energie. Jeden shluk vibrací je tak například zakódován jako vodíkový atom, jiný jako kyslík; každý prvek má svůj jedinečný kód.

Kódy jsou abstraktní, jakož i v konečném důsledku celý vesmír a vše, co se v něm nachází. Snažíme-li se tedy rozebrat strukturu svého těla až k jeho původnímu zdroji, dopadne to tak, že molekuly ustoupí atomům, atomy subatomárním částicím a tyto částice nakonec nehmotné energii, jež se rozpouští do prázdného prostoru. Do tohoto prázdného prostoru jsou vtištěny informace, a to ještě předtím, než dojde k jakémukoli jejich vyjádření. Právě tak, jako v naší paměti existují tisíce slov, aniž by byla vyslovena, kvantové pole obsahuje celý vesmír v jeho nevyjádřené podobě, je tomu tak od okamžiku velkého třesku, před nímž byly miliardy galaxií stlačeny do prostoru menšího než je mezera následující za touto větou. Dokonce i před tímto infinitezimálním bodem struktura vesmíru v neprojevené formě existovala.

Základní látka našeho vesmíru, včetně našeho těla, je nelátkou, ale není to jen tak obyčejná nelátka. Je to myslící nelátka. Prázdný prostor uvnitř každého atomu pulzuje neviditelnou inteligencí. Genetikové tuto inteligenci primárně zachycují na úrovni DNA, ale to je pouze z pohodlnosti. Život projevený v DNA se o svoji kódovanou inteligenci dělí se svým aktivním dvojčetem RNA, která vchází do buněk a vtěluje kousíčky inteligence do tisíců enzymů, které ji využívají k tvorbě bílkovin. V každém bodě tohoto řetězce musí probíhat výměna energie a informací, neboť neživá hmota by jinak nemohla vytvářet žádný život.

Lidské tělo získává svoji primární energii spalováním cukru, jenž je přenášen do buněk v podobě glukózy neboli krevního cukru. Chemické složení glukózy má úzkou vazbu k našemu běžnému stolnímu cukru, sacharóze. Když ale spálíte sacharózu, nezískáte výjimečnou, komplexní strukturu živé buňky, nýbrž pouze nevzhlednou hromádku prachu a stopy vody a kysličník uhličitý ve vzduchu.

Metabolismus je víc než pouhé spalování; je to inteligentní proces. Tentýž cukr, který v cukrové kostce zůstává interní, v buňce dodává životní energii, neboť tělesné buňky ho vybavují novou informací. Cukr může svoji energii předávat ledvinám, srdci nebo mozkovým buňkám. Každá z těchto buněk je nositelem naprosto jedinečné formy inteligence – rytmické stahování srdečních buněk je naprosto odlišné od elektrických výbojů mozkových buněk či sodíkové výměny probíhající u ledvinových buněk.

Rozmanité bohatství všech těchto různých inteligencí je úžasné, jejich základem je nicméně jediná inteligence, kterou sdílí celý organismus. Proud této inteligence vás udržuje naživu; je-li přerušen, což se děje v okamžiku smrti, veškerá znalost uložená ve vaší DNA je najednou bez užitku. S tím, jak stárneme, dochází v toku celkové inteligence k různým kompromisům. Specifická inteligence našeho imunitního, nervového a endokrinního systému začíná upadat. Tyto tři systémy jsou v současnosti fyziology považovány za nejvyšší kontrolory našeho organismu. Vaše imunitní buňky a endokrinní žlázy jsou vybaveny týmiž receptory pro mozkové signály jako neurony, a proto fungují jako rozšířený mozek. Senilitu nelze tudíž považovat výlučně za nemoc naší šedé mozkové hmoty; ztrácí-li se inteligence imunitního nebo endokrinního systému, rozvíjí se senilita v celém organismu.

Protože se všechno toto děje neviditelně, bez vnějších projevů, nevšímáme si postupujících ztrát až do okamžiku, kdy dospějí do velmi pokročilého stadia a projeví se v podobě  fyzických příznaků. Našich pět smyslů není schopno jít do takové hloubky, aby zachytilo miliardy kvantových změn, jež jsou podstatou stárnutí. Úroveň změn je současně příliš rychlá a příliš pomalá; přílíš rychlá, protože jedna chemická reakce trvá méně než jednu desetitisícinu sekundy, a příliš pomalá, protože kumulativní efekt změn se neprojeví dřív než za několik let. Jedná se o reakce pracující s energií a informacemi v měřítku milionkrát menším než je velikost atomu.

Scházení věkem by bylo nevyhnutelné, kdyby tělo bylo pouhou hmotou, neboť veškerá hmota podléhá entropii neboli tendenci uspořádaných systémů měnit se v neuspořádané. Klasickým příkladem entropie je rezavění auta na smetišti – entropie promění uspořádaný stroj v rozpadající se vrak. Není zde žádná naděje, že by se proces mohl dít podle jiného schématu – že by se hromada rezavých odpadků proměnila zpět v nové auto. Entropie se ale nevztahuje na inteligenci – to znamená, že neviditelná část naší bytosti je imunní vůči hlodání času. Moderní věda teprve začíná objevovat důsledky této skutečnosti. V duchovních tradicích je tento fakt znám již po staletí a velcí mistři, využívající této znalosti, si uchovávají mladistvost organismu až do svých pozdních let.

V Indii, Číně, Japonsku a v menší míře i na křesťanském Západě se zrodili světci, kteří si byli vědomi své základní podstaty tvořené tokem inteligence. Tito lidé ochraňovali tok inteligence v sobě, rok za rokem ho vyživovali a podporovali, a tak se jim povedlo, ve spojení s hlubší úrovní Přírody, překonat entropii. V Indii se tento tok inteligence nazývá prána (obvykle se překládá jako „životní síla“). Tok prány je možno vůlí zmenšit či zvětšit, převést ho podle potřeby na různá místa a manipulovat s ním tak, aby fyzické tělo zůstalo zdravé a mladé. Jak si postupně ukážeme, schopnost vstoupit do spojení s pránou a využívat jí má každý z nás. Jogíni pohybují pránou pouze prostřednictvím své pozornosti, neboť na hlubší úrovni jsou prána a pozornost tímtéž – život je vědomí a vědomí je život.

Zdroj: "Deepak Chopra M.D. - Nesmrtelné tělo, nekonečná duše: Kvantová alternativa dlouhověkosti"ZDE

Deepak Chopra na UložTo