HISTORIE THOTHA ATLANŤANA

Já, Thoth, Atlanťan, mistr mystérií, strážce záznamů, mocný král, mág, žijící z generace na generaci, chystám se vložit do Síní Amenti, ustanovené jako pomoc těm, kteří přijdou potom, tyto záznamy moudrosti Velké Atlantidy.

Ve velkolepém městě Keor na ostrově Undal v čase dávno minulém, započal jsem tuto inkarnaci. Ne jako malí lidé současného věku, žili a umírali mocní Atlantidy spíše z aeonu na aeon, obnovujíc své životy v Síních Amenti, kde řeka života teče bez přestání vpřed.

Stokrát jsem sestoupil po temné cestě vedoucí ke světlu a stejně tak mnohokrát vystoupil z temnoty do světla, schopnosti a síly obnovené.

Teď na čas sestupuji a člověk Khému (Khém je starověký Egypt, pozn. překladatele) víc mě nepozná. Avšak v čase dosud nezrozeném znovu povstanu, mocný a vlivný, žádající zúčtování od svých následníků. Potom si dej pozor, ó člověče z Khému, pokud jsi falešně zradil moje učení, svrhnu tě z tvých výšin do temnoty jeskyň, odkud pocházíš. Nevyzraď moje tajemství člověku ze Severu, ani člověku z Jihu, neb dostihne tě moje kletba. Pamatuj a dbej na má slova, že se jistě jednoho dne vrátím a vyžádám to, co jsi střežil. Vždy, dokonce z místa za časem a za smrtí, odměním či ztrestám tě podle zásluhy. Skvělý byl můj lid v dávných dnech, skvělý v porovnání s malým lidem kolem mně teď; poznajíc moudrost starého, hledajíc hluboko v srdci nekonečna poznání, které přináleželo mladosti Země. Byli jsme rozumní díky moudrosti Dětí Světla, které u nás přebývali. Silní díky moci vycházející z věčného ohně. A největší ze všech dětí člověka byl můj otec, Thotme, strážce velkého chrámu, spojnice mezi Dětmi Světla, které pobývali uvnitř chrámu a rasami člověka, které obývaly deset ostrovů. Hlásná trouba, po těch třech, Obyvatelích Undalu, mluvící ke Králům hlasem, který je třeba poslouchat.

Tam jsem vyrostl z dítěte v muže, otcem zasvěcovaný do starých mystérií, dokud nevzplanul vnitřní oheň moudrosti, dokud nezahořel pohlcujícím plamenem. Až v jeden velký den přišel rozkaz od Obyvatele Chrámu, že budu přiveden před něho. Jen několik dětí člověka pohlédlo do oné mocné tváře a žili už ne jako synové člověka, ale jako Děti Světla, kdy nejsou inkarnovány ve fyzickém těle.

Byl jsem vybrán ze synů člověka, vyučován Přebývajícím, aby jeho záměry mohly být splněné, záměry v lůně času ještě nezrozené. Dlouhé věky jsem pobýval v Chrámu, učil se stále víc a víc moudrosti, dokud jsem taky já nepřistoupil ke světlu vydávanému velkým ohněm. Naučil mě cestě k Amenti, podsvětí, kde sedí mocný král na svém trůnu moci. Před Pány Života a Pány Smrti hluboko jsem se v úctě poklonil a dostal jsem jako dar Klíč Života. Byl jsem osvobozen ze Síní Amenti, nesvázaný smrtí, koloběhem života. Cestoval jsem daleko ke hvězdám, kterým se prostor a čas stali nicotou. Potom jsem zhluboka pil z poháru moudrosti, podíval se do srdcí lidí a objevil větší tajemství a byl jsem potěšen. Protože jen v Hledání Pravdy mohla moje Duše být klidná a vnitřní plamen uhaslý.

Během věků co jsem žil, dívajíc se na druhé okolo, jak ochutnávají z poháru smrti a znovu se vrací ve světle života. Postupně z Království Atlantského přecházeli vlny uvědomění, které byly zajedno se mnou jen proto, aby byly nahrazené zrodem nižší hvězdy.

Podle zákona, slovo Pána vyrostlo v květinu. Myšlenky Atlanťanů začaly upadat do temnoty, až nakonec povstal jeho hněv z jeho Agwanti, Přebývající (toto slovo nemá žádný anglický ekvivalent, znamená stav nestrannosti, pozn. ze zdrojového překladu) hovoří Slovo, volá sílu. Hluboko v srdci Země synové Amenti uslyšeli a poslouchají, přímo mění květ ohně, který hoří věčně, mění a posouvají, používají Logos (latinský výraz pro slovo nebo řeč; pozn. překladatele), dokud ohromný oheň nezměnil svůj směr.

Přes svět se potom převalili ohromné vody, topící a zalévající, měnící rovnováhu Země, dokud nezůstal jen Chrám Světla stojící na ohromné hoře Undal, stále se tyčící nad vodami, někde tam byli ti, kteří byli živí, zachráněni před přívaly proudu.

 

Potom mě zavolal Pán, pravil: ,,Shromáždi můj lid. Uměním, které si se naučil, převeď jej vodami, až dosáhnete zem zarostlých barbarů, žijících v jeskyních pouště. Tam rozviň plán, který už poznáš.“

Shromáždil jsem tedy svůj lid a nastoupili jsme na obří koráb Pána. Nahoru vpluli jsme do rána. Tmavý pod námi leží Chrám. Náhle povstaly nad něho vody. Ustanovený do času, zmizel z povrchu Země, ohromný Chrám.

Rychle jsme letěli vstříc rannímu slunci, dokud se pod námi nerozprostřela zem dětí Khému. Zuříc, přicházeli s kyjemi a oštěpy, pozdvihnutými v hněvu, aby zabili a zničili Syny Atlantidy. Potom jsem pozdvihl svou hůl a zaměřil vibrační paprsek, zasahujíc jich na místě jako úlomky kamene hory. Promluvil jsem k nim potom klidně a v míru o síle Atlantidy, hovoříc o tom, že jsme děti Slunce a jeho poslové. Zastrašil jsem jich ukázkou zázračné vědy a uvolnil je až v okamžiku, když se plazili u mých nohou.

Dlouho jsme žili v zemi Khém, dlouho a ještě déle. Když jsme poslouchali příkazy Pána, který ač spí, žije věčně, poslal jsem Syny Atlantidy, vyslal je mnohými směry, aby z lůna času znovu mohla povstat moudrost u jejich dětí.

Dlouho jsem žil v zemi Khém, činíc velká díla z moudrosti uvnitř. Děti Khému rostli ve světle poznání. Odstřelil jsem potom cestu do Amenti, aby jsem si mohl zachovat svou moc, žije věk za věkem Slunce Atlantidy, udržuje moudrost, uchovává záznamy.

Velcí vyrostli synové Khému, podrobovali si okolní lid, dorůstali pomalu v silách Duše. Teď jdu na čas z jejich středu do tmavých síní Amenti, hluboko do síní Země, před Pány Moci, znovu tváří v tvář Přebývajícímu.

Vystoupil jsem vysoko nad vchod, vstupní bránou, vedoucí dolů do Amenti. Jen málokdo by si tam s odvahou troufl; jen pár jich prošlo portálem do tmavé Amenti. Vystoupil jsem přes přechod, Já, mocná pyramida, použil jsem sílu, která překoná sílu Země (gravitaci, pozn. ze zdrojového překladu). Hluboko a ještě hlouběji umisťuji silový dům či komoru, z něj jsem vyřezal kruhový přechod sahající téměř až k velkému vrcholu. Tam ve vrcholu položil jsem křišťál, vysílající paprsek do ,,Časoprostoru“, přitahující sílu mimo éter, koncentrující se nad branou Amenti. (Podívej se na Velkou Pyramidu od Doreala, pozn. ze zdrojového překladu.)

Vybudoval jsem další komory, všechny zdánlivě prázdné a přece uvnitř skryté klíče do Amenti. Ten, kdo by si odvážně troufl do tmavých říší, nechť je nejdříve očištěn dlouhým půstem. Ulehne do kamenného sarkofágu v mé komoře. Potom mu odhalím velká mystéria. Brzy bude zaveden na místo setkání se mnou, setkám se s ním dokonce v temnotách Země, Já, Thoth, Pán Moudrosti, setkám se s ním, ochráním ho a setrvám vždy s ním.

Vystavěl jsem Velkou Pyramidu podle vzoru pyramidy zemské síly, hořící věčně, aby taktéž ona mohla přetrvat věky. Do něj jsem vestavěl moje poznání ,,Magické Vědy“, aby jsem tu směl být, když se znovu vrátím z Amenti. Vždy, zatím co spím v Síních Amenti, moje duše se bude inkarnovat svobodně se potulujíc, žijíc mezi lidmi v této anebo jiné formě. (Hermes, trojzrozený)

Jsem Vyslancem Země Přebývajícího, plnící jeho nařízení, aby člověk mohl být pozdvižen. Teď se vracím do Síní Amenti, zanechávajíc za sebou něco z mojí moudrosti. Chraňte a uchovejte nařízení Přebývajícího: Pozdvihněte své oči jen světlu vstříc. Určitě časem budete v jednotě s Pánem, určitě právem budete v jednotě s Pánem, určitě právem budete v jednotě se Vším.

Teď vás opouštím. Poznáte moje nařízení, uchovejte je a buďte nimi a já budu s vámi, pomáhající a doprovázející vás do Světla. Teď se přede mnou otevírá portál. Scházím dolů do temnoty tmy.