Elizabeth Haich - Zavěcení

Buď s ním, Bože, a dovol, aby Tebe a sebe samého opět našel. Dovol, aby našel cestu, která vede k Tobě a aby se od ní nikdy neodchýlil! Probuď ho, probuď sebe samého v něm. Bože, vždyť Ty sídlíš i v něm a Ty se v něm musíš probudit, aby se probudil, protože mé síly už nestačí. On si musí uvědomit sám sebe, nebo je ztracen a Ty znáš tu jedinou cestu – aby Tebe, můj Pane, můj bože, poznal v sobě samém, aby se cítil všemi lidmi opuštěný a přesvědčený, že dokonce i já jsem ho opustila. Musí se cítit zklamaný každou osobou, musí se každého zříci, aby našel Tebe, aby si byl zase vědom, v Tobě, sebe samého. Ty víš Bože, že já už nevidím žádné jiné východisko, abych ho zachránila. Nemohu už a nesmím mu ukázat svou lásku. On Tě musí najít vlastními silami. Já jsem jen slabý člověk, můj Bože, Ty jsi však Bůh, láska sama, Ty ho miluješ víc, než mohu já milovat, Ty Bože, jsi stále s ním a protože já musím nyní být krutá, miluj ho svou božskou láskou! Dej na něho pozor, aby neztratil navždy zdraví, zatímco prochází tímto těžkým bojem, touto těžkou školou. Ty víš, že hřeší i proti svému zdraví proto, že nemá žádnou důvěru v sebe, že ve svém podvědomí chce zemřít a zničit se. Dej na něj pozor, otevři jeho duchovní zrak a neopouštěj ho, neopouštěj ho, neopouštěj ho.

Elizabeth Haich - Zavěcení