DUCHOVNOST JAKO LÉK DOKONČENÍ
Pro inspiraci a jako podnět k adventnímu zamyšlení přinášíme druhou část článkuVlastimila Marka. Začít můžeme každý od sebe ...
Přeprogramujme se!
Mozek je geniální zařízení schopné se přizpůsobovat téměř čemukoli - vlivům pozitivním i negativním. Dokáže být Einsteinem, dalajlámou, ale také Hitlerem, Bin Ládinem nebo agresivním fotbalovým fanouškem a skinheadem. Naše jednání a chování je do značné části řízeno evolučně danými programy, které ovšem optimálně fungovaly v době lovců mamutů. Současná doba je dynamičtější, složitější a řada programů mozku a mysli přestala vyhovovat. Naše mysl je v řadě případů klamána. Netušíme, že to nejsme my, kdo řídí své kroky.
Malé děti asi do tří let věku neumějí lhát. Pokud v rámci testu zkoumajícího ochotu těchto dětí lhát ukazují na něco prstem, nezalžou. Když ovšem psychologové dali dětem do ruky ukazovátko, i velmi malé a jinak prokazatelně lži neschopné děti klidně lhaly. O čem to vypovídá?
Evolucí jsme naprogramováni na život v africké lesostepi v tlupě maximálně o 25 členech. Našimi zbraněmi jsou nehty a zuby, na to máme v mozku příslušné „brzdy a pojistky“. Jenže člověk, který by jinak králíka nezabil, vezme „ukazovátko“, tedy luk a šíp, a vida, už to jde. Dnes coby pilot zmáčkne tlačítko a vypustí z letadla bombu, konzumuje každodenní porci bifteků a párků, ale při pohledu na kapku krve omdlévá. Coby vládní úředník podepíše rozhodnutí o stavbě další gigantické hydroelektrárny a tím zničí existenci stovkám vesnic a statisícům lidí. Nikomu ale přece přímo neubližuje, že? Pouze mačká tlačítka, podpisuje oběžníky, jen ukazuje „ukazovátkem“…
Stávající program našeho mozku prostě nezvládá emoce ani příval dalších informací a událostí. Lidově řečeno, na to, co se kolem náš děje, nemáme „buňky“. Příroda a evoluce nás vybavily na střet s králíkem nebo lvem (zaútočíme nebo utečeme), ale ne na setkání s mocí vládního či magistrátního úředníka, s plynovým pedálem v automobilu řítícím se zakázanou rychlostí či s výše zmíněnou střelnou zbraní.
Labyrintem svého mozku neumíme „vědomě“ procházet. Slavný psychologický test S. Milgrama navíc odhalil, jak snadno jsme manipulovatelní, ačkoli název našeho druhu obsahuje pojem „sapiens“ – rozumný. V onom testu měli studenti tlačítkem přidávat elektrický proud a „trestat“ tak pokusné osoby vždy, když nezvládly zadaný úkol (pokusné osoby bylo možno vidět jen na monitorech). Naprostá většina aktérů před monitory klidně přidávala (přes pomyslné ukazovátko) proud a „mučila“ pokusné osoby, které se na monitoru svíjely bolestí a dokonce i umíraly (samozřejmě bolest a smrt byla jen předstíraná). Jen velmi málo studentů pokus přerušilo a prokázalo dost morálky, selského rozumu a osobní odvahy k „neuposlechnutí“ příkazu. O čem to uvažuji? Měli bychom si uvědomit, že jednáme a chováme se podle nevědomého naprogramování svého mozku, k němuž došlo dosavadním stylem života, porodem, výchovou, vzděláním, dosavadními zkušenostmi atd. Naše instituce, zákony a mocenské mechanismy by měly odpovídat evolučně daným možnostem našich mozkových programů. Politici, generálové, zákonodárci i soudci by měli být prověřováni pomocí psychotestů a ze zákona by pak měli nést přímou a okamžitou odpovědnost za svá rozhodnutí, protože mají v rukou ona pomyslná „ukazovátka“.
Je konečně třeba se naučit se sebou a následně i s „ukazovátkem“ zacházet a změnit evolučně zastaralé programy . Budeme na to potřebovat hezkých pár generací, začít ovšem můžeme sami u sebe. Třeba některou z forem duchovnosti.
Kdo s čím zachází …
Ukázalo se, že stačí pouhé tři měsíce určité soustředěné činnosti, mozek se přizpůsobí a neuronům narostou nové dendrity. Člověk pak uvěří, že je tím, čím se postupně a nenápadně stal a nikdo mu to nevymluví.
Co asi způsobí atmosféra vzájemného osočování, pragmatických stranických dohod a komplotů za čtyři, osm nebo dokonce dvanáct let poslanecké praxe? Co se stane s myšlením člověka, který roky opovrhuje všemi lidmi s odlišným názorem? Dnes už víme, že žena jednající v zájmu kariéry „mužsky“, bude za nějakou dobu mít v krvi daleko vyšší hladiny testosteronu (mužského hormonu), začne se mužsky také chovat a tento trend se projeví i na jejím vzhledu. Emočně vyrovnaní a psychologicky prověření studenti, kteří jdou pracovat do věznice jako dozorci, budou za pár měsíců na vězně řvát právě tak jako jejich předchůdci. Také lékař v nemocnici uprostřed lidského utrpení za nějakou dobu otupí a dokonce zemře dříve, než by musel - pokud si nedá pozor a nebude tomuto nebezpečí vědomě předcházet. Ekologický aktivista usilující vstupem do politické strany o změnu světa k lepšímu bude za několik měsíců politikařit stejně jako ti, které chtěl změnit…
Jinými slovy, kdo s čím zachází (kdo jak myslí, mluví, v jakém prostředí se pohybuje), tím také schází. Proto je důležité umývat si nejen ruce, ale i mysl, například meditací, modlitbou či jinou metodou. Nenosme si práci domů a pamatujme si, že jazyk a prastaré programy mysli jsou dnes často pastí.
Vidíme, co chceme …
Většinou jsme přesvědčeni, že zdravý zrak nám umožňuje „vidět“ všechno. Ve skutečnosti ovšem vidíme to, co vidět chceme. D. Simmons z Harvardské univerzity doložil problém s naším vnímáním reality jednoduchým pokusem. Během minutového záznamu basketbalového zápasu měli diváci za úkol počítat přihrávky bílého týmu (druhý tým hrál v černých dresech). Po 35 vteřinách se na hřišti objevila gorila, běhala mezi hráči a bušila se do prsou. Zdálo by se, že tak nápadný prvek, jakým je gorila mezi. basketbalisty, neunikne pozornosti nikoho. Po vyhodnocení pokusu se ale ukázalo, že asi polovina diváků si gorily vůbec nevšimla. Skeptici pochybovali a zorganizovali promítání tohoto videa postupně pro 10 000 jiných studentů, ale výsledky byly stejné. Oči zachytí vše, ale mozek obvykle zpracovává jen ty údaje, které jsou z hlediska zadaného příkazu či subjektivní motivace podstatné.
Duchovnost a věk
Mozek a jeho schopnosti lze trénovat. Kvalitu paměti můžeme ovlivnit i stravou nebo dobou odpočinku před zkouškou. Paměti pomáhá speciální uklidňující hudba, pravidelná procházka přírodou, aktivní zpívání, především ale dobrá nálada vycházející z pozitivního pohledu na život a svět kolem.
S duchovními metodami se také pracovalo na počátku nedávného výzkumu na téma vědomého ovládání nervových buněk. Dobrovolníci průběžně sledovali aktivitu vlastního mozku (třeba jen ze záznamu elektroencefalografu) a velmi rychle se naučili měnit intenzitu svých mozkových vln – a tedy i kvalitu práce svého mozku - i když neuměli popsat, jak toho dosahují. V rámci jiného výzkumu sledovali na obrazovce počítače aktivity svého mozkového centra bolesti a naučili se je vědomě zklidnit.
Duchovnost navíc prodlužuje věk. Průměrný věk ve středověku byl 35 let, mniši, kteří se několik hodin denně modlili a zpívali, se však běžně dožívali sedmdesáti let. Nedávný výzkum Davida Snowdowna z University of Kentucky v americkém Lexingtonu pak naznačil, že lze ovlivnit i kvalitu stárnutí. Při sledování sedmi stovek jeptišek ve věku od 75 do 107 let se zjistilo, že právě ustavičný trénink mozku spolu se zdravou stravou, stálou činorodou prací a pozitivním přístupem k životu způsobují vynikající „duševní“ zdraví těchto žen. Zjednodušeně řečeno, jejich mozky byly „tvrdě trénované“ a nikdy „nezlenivěly“. Jeptišky jakoby ignorovaly svůj věk i jinak obvyklý zdravotní stav věku odpovídající.