Andrej Babiš pěstuje „superřepku“, zatímco krysy tiše umírají na rakovinu.
Andrej Babiš pěstuje „superřepku“, zatímco krysy tiše umírají na rakovinu. Vládne nám „firemní hnutí“ MonsANtO? Už i Princ „Bilderberg“ Charles „opatrně nesouhlasí“
24. 4. 2014
ERIKA HÁJKOVÁ shrnuje dramatickou situaci, jež panuje u nás i ve světě kolem geneticky „upravených“ potravin. Ovlivňují naše zdraví více, než tušíme...
Geneticky modifikované potraviny i jejich nezbytný doplněk – herbicidy a jejich největší výrobci, především firma Monsanto – jsou součástí našeho života, ať chceme, či ne. Většina z nás volí přístup „raději nevědět“ v domnění, že jsou „snad“ bezpečné, a pokud ne, „snad“ by je úřady nepovolily. Nebo vůbec neví, jak to s geneticky upravenými potravinami je.
Přitom jde o fenomén, který stojí za více než zmínku. O co jde? Jen o „vědu“, využívanou velkými korporacemi – včetně momentálního (spolu)majitele ČR Agrofertu – k hrabání zisku? Nebo je skutečně cosi shnilého ve státě Dánském a GMO potraviny mohou ublížit nám, našim dětem, nebo celému světu? 24. května projde Prahou a dalšími čtyřmi sty městy „Pochod proti Monsantu“. Co žene jeho účastníky do ulic?
Jasné je jediné: rozhodně nejde o „bezpečnou alternativu k celosvětovému hladu“, jak tvrdí oficiální propaganda (pardon, marketing). Spíše jde zase o jeden pokus, kdy si lidstvo hraje na Boha. Proč GMO kritizují osoby ze zájmově tak zcela opačných konců spektra, jako je Greenpeace, princ Charles a česká organizace NWOO?
Tichá kukuřice
Většinou o GMO příliš neuvažujeme – mimo ty z nás, kteří se profesionálně věnují výživě či (polo)profesionálnímu boji proti velkým korporacím, máme obvykle pocit, že je to záležitost, která se nás netýká, protože „se pěstují někde v té Americe“, nikoli však u nás. Dokonce se lze setkat s názorem, že „zákaz“ geneticky upravených potravin je jedním z mála skutečných dobrodiní, která nám kdy poskytlo přináležení k impériu zvanému Evropská unie.
Kéž by. Je sice pravdou, že nedosahujeme „divokosti“ stále ještě celkem Divokého západu, kde už dnes je téměř každé jídlo z obchodu napumpované geneticky upravenou sójou či kukuřicí a uvažuje se dokonce o komerčním prodeji „superlososů“, kteří jsou „naprogramovaní“, aby rostli stokrát rychleji, než geneticky nepoškozené ryby.
Plodiny, jako Bt kukuřice „Roundup Ready“ (připravená pro RoundUp) „snesou“ podstatně více superjedovatého herbicidu, který se tak dostává do masa hospodářských zvířat kukuřicí krmených – a odtud do lidského organismu.
Ve skutečnosti však má naše malá zemička co dělat: rozlohou zemědělské půdy, oseté geneticky modifikovanou kukuřicí, jsme daleko před Portugalskem či Slovenskem a Rumunskem dohromady. Což jsou, mimo Španělska, mimochodem jediné země, které v Evropě „GMO plodiny“ pěstují. Německo minulý rok GMO kukuřici zakázalo.
Kukuřice je právě plodinou, u níž je genetická manipulace již věcí „tradiční“ (od poloviny devadesátých let, kdy se začalo ve větší míře experimentovat s „komerční genetikou“). Další z takových plodin je potom – řepka.
Řepka místo oliv?
Náš místokrál, maskovaný jako ministr financí, se v rok starém rozhovoru vyjádřil, že pokud nebude „jeho“ řepka využívána pro výrobu methylesteru, tedy slavných „biopaliv“, zařídí se jinak – vlastně že se už zařídil: „Jde o to, že továrna na zpracování řepky, o které jsme se bavili, stála dost peněz, tak pro ni chceme mít využití i v případě, že metylester nebude. Agrofert proto zkouší pěstování řepky, jejíž olej má stejně blahodárné účinky jako olivový olej. To znamená, že obsahuje nenasycené mastné kyseliny, nemá glukosinoláty a podobně...“
Jak a proč tento „zázrak mezi řepkami“ pan Babiš vyrobil? Tehdy si totiž ještě zjevně nebyl úplně jistý, že padne vláda i parlament a on de facto vyhraje předčasné volby, po nichž „svůj“ metylester opět s klidem zavede. Obrátil se tedy o pomoc jinam – výše.
Dotyčná plodina, která se má jednou prodávat coby „zlato z českých polí“, přišla přesně z těch míst, která bychom u místní hlavy rodícího se Nového světového řádu čekali. Jak se sám Andrej Babiš vyjádřil: „S touto odrůdou přišla společnost Monsanto, která hledala partnera, který by byl schopen uvést projekt do reálu a do určité vertikály. Přišli s tím myslím v roce 2010.“
Vládne nám tedy něco jako Hnutí MonsANtO a jeho geneticky upravení mutanti? Pan Babiš se sice zaklíná, že jde pouze o geniálně vyšlechtěný hybrid, je však otázkou, zda mu (a Monsantu) věřit. I pokud náhodou ANO, rozhodně lze říci jedno: že si ke spolupráci vybral příznačně podivného partnera.
Nesvaté Monsanto
Název společnosti jako by odkazoval ke slovu svatý (santo). Ve skutečnosti však hráči č. 1 na trhu se zemědělskými produkty a herbicidy není svaté vůbec nic. Proslul obviněními snad ze všech špinavostí, které si člověk u obří korporace představí. Prokázanými, a to i vědecky – jenže bez reálné schopnosti se společností a její pozicí na trhu jakkoli reálně „pohnout“.
Minulost společnosti, zatížená výrobou bojových látek, je nade vší pochybnost. Monsanto bylo v šedesátých letech jedním z devíti vládních dodavatelů, kteří „zásobovali“ Vietnam dávkami Agent Orange, prudce jedovatého herbicidu, který, jakpraví stránky Monsanta, „zachraňoval životy amerických vojáků“ tím, že ničil džungle (plné Vietnamců). Současně ovšem způsobil devastaci krajiny a těžké deformace a zdravotní problémy u několika generací vietnamské populace, což, jak firma s mírným údivem konstatuje, „stále zůstává pro mnoho lidí emocionálně nabitou otázkou“.
RoundUp a láhev arsénu
Budiž, dělo se tak ve válečném konfliktu. Ženevské konvence, stejně jako celé mezinárodní právo, existují jen na papíře. Co je ovšem horší – Monsanto i v dobách relativního míru své herbicidy vesele dál „sprejuje“ po celém světě. A inkasuje za to miliardy dolarů.
Například i u nás oblíbený herbicid RoundUp skutečně funguje. O tom není pochyb. Současně však není pochyb, jaké účinky má na lidské zdraví: devastující. Monsanto samozřejmě prohlašuje svůj výrobek za „bezpečný“. Nezávislé zdroje však hovoří jasně:
Vědecká studie, publikovaná v roce 2008 v časopise Chemický výzkum v toxikologii(Chemical Research in Toxicology) ukázala, že zabíjí buňky lidského embrya, placenty i pupečníkové buňky. Další studie spojují RoundUp s autismem, Parkinsonovou nemocí i Alzheimerovou chorobou či ženskou neplodností.
Fakt, že na geneticky upravené plodiny – na rozdíl od plodin „obyčejných“ – „má patent“ Monsanto a nikoli Matka Příroda, patrně hraje velkou roli v drtivém tlaku, který v posledních pětadvaceti letech Monsanto a další podobné korporace na prosazení GMO plodin vyvíjely.
Přehledně to na webu naturalsociety.com, shrnuje Christina Sarich, která píše: „Kdyby vám někdo nabídl k pití láhev arzénu, dali byste si? Zní to jako pitomá řečnická otázka, ale má praktický dopad – tedy měla by, kdybyste se zeptali našich úředníků, zda by rádi pojedli látku, která je ještě stopětadvacetkrát jedovatější, než (již tak zřejmě značně jedovatý) glyfosát samotný? To se může také jevit jako šílená otázka – jenže i poté, co bylo publikováno množství alarmujících studií, které zpochybňují tvrzení Monsanta, že je RoundUp „bezpečný“, jeho užívání úřady dále tolerují.“
RoundUp v překladu znamená mimo jiné „obklíčení“. Vtírá se logická otázka, co je ve skutečnosti oním plevelem, který má přípravek obklíčit...
Genocida
Známý skandál z doby nedávno minulé spojuje Monsanto a jeho produkty s vlnou sebevražd indických farmářů. Právě Indie byla velkým „testovacím hřištěm“, na němž se „hrály“ hry s GMO upravenými semeny. Farmáři nakoupili astronomicky drahá „nepřekonatelná“ semena, která jim měla zajistit výnosy vpravdě „sovětské“ – jenže dva roky po sobě se neurodilo.
Výsledkem byly hladovějící rodiny a po uši zadlužení muži, kteří odcházeli na svá pole páchat demonstrativní sebevraždy, často právě požitím „bezpečného“ herbicidu. V situaci, kdy spáchal sebevraždu v průměru jeden farmář za třicet minut a problém byl překřtěn na „GMO genocidu“, se k tomu mírně kriticky vyjádřil jinak loajální pravidelný účastník setkání skupiny Bilderberg, britský princ Charles. To už Monsanto „přeťáplo“, dal najevo – ale jinak se téměř nic dalšího nestalo.
Stejně jako tomu je, když se Monsanto čas od času pokouší (se dvěma dalšími velkými společnostmi) legislativně „patentovat“ veškerou produkci potravin včetně rajčat a dalších zahrádkářských stálic a učinit tak producenty na sobě totálně závislými – o čemž jsme ostatně na Protiproudu informovali.
Patent na (ne)rozum
Fakt, že na geneticky upravené plodiny – na rozdíl od plodin „obyčejných“ – „má patent“ Monsanto a nikoli Matka Příroda, patrně hraje velkou roli v drtivém tlaku, který v posledních pětadvaceti letech Monsanto a další podobné korporace na prosazení GMO plodin vyvíjely. Vědec, který provedl laboratorní test, v němž ukázal souvislost GMO „diety“ s rakovinou a poškozením orgánů u krys, byl diskreditován „kolegou – z něhož se nakonec vyklubal bývalý zaměstnanec Monsanta. Kdokoli, kdo si semena kupoval, musel předem podepsat smlouvu, v níž stálo, že jakékoli zkoumání produktu smí být zveřejněno v odborných časopisech jen po předchozím schválení firmou Monsanto. A tak bychom mohli pokračovat hodiny...
Ačkoli pro zákaz GMO potravin „lobbují“ třeba i levičáci z Greenpeace, jsou v tomto případě – bez ohledu na to, z jakých důvodů – výjimečně na straně přirozeného života. Zdravotní účinky GMO jsou pravděpodobně nedozírné. Stejně tak znepokojivá jsou i zjištění, že GMO plodiny vyčerpávají půdu, některé (vyšlechtěné tak, aby si tvořily „vlastní insekticid“) vraždí včely a další užitečný hmyz, a navíc se, ač údajně sterilní, „nabourávají“ do genetických linií „neupravených“ rostlin. Totéž samozřejmě platí o rybách a dalších živočiších.
Kromě toho plodiny, jako Bt kukuřice „Roundup Ready“ (připravená pro RoundUp) „snesou“ podstatně více superjedovatého herbicidu, který se tak dostává do masa hospodářských zvířat kukuřicí krmených – a odtud do lidského organismu...
Odhlédnuto od všech těchto indicií je tu však jedna zásadní: Geneticky upravené (modifikované) potraviny nejsou totéž, co potraviny šlechtěné. Někteří „vědci“ se snaží přemluvit nás k víře, že například losos, který roste stokrát rychleji, než jeho „geneticky neupravený“ kolega, se nijak od běžné ryby neliší a je tedy „přirozený“.
Holomci jedni, mají víru
Moc se jim to nedaří: v jedné debatě z roku 2000, kdy začínala genetická lobby nabírat na síle se Paul B. Thompson, profesor „aplikované etiky“ (!) na univerzitě v Purdue, jež občas spolupracuje s GM průmyslem, vyjádřil, že jde u odpůrců GMO o „víru“, což mnohé vědce rozčiluje:
„Jedním z důvodů, proč lidé považují geneticky upravené plodiny za „nepřirozené“, je představa, že všechny živé bytosti, včetně zemědělských plodin, mají nějaký druh přirozeného předobrazu. Tento předobraz a podobnost k němu, dává pak každému živému druhu morální postavení, které se může lišit od druhu jiného.“
Pan Thompson smutně konstatuje, že vzhledem k tomu, že GMO plodiny se s tímto pro vědce nepochopitelným „předobrazem“ rozcházejí, mnoho lidí k nim má jakýsi instinktivní odpor. Ani sám neví, proč...
Konec? Sotva. Začátek?
Je fakt, že v posledních letech lze zaznamenat cosi jako opadání „GMO horečky“: Monsanto údajně ustupuje od GMO plodin v Evropě i od jejich vývoje celosvětově a plocha GMO plodin klesá.
Zda však jde o pouhou „statistickou vlnku“, či jeden z nástrojů, na něž Monsanto dovedně hraje, ukáže blízká doba. Andrej Babiš, jak řečeno shora, má s GMO u nás zcela konkrétní plány...