ŠKOLA MYSTÉRIÍ 7. 8. 9. 10.

 

7. DÍL - DENDERA, POČÁTKY ASTRONOMIE
 
Egyptskou kulturu ovlivnilo učení několika náboženských chrámů postavených na pečlivě zvolených místech podél Nilu. Podle egyptských kněží potřebuje každá forma ve vesmíru, která roste, svoji schránku, aby se mohla vyvíjet v čase. Chrámy představovaly schránky umožňující rozvoj egyptské civilizace. Každý z těchto egyptských chrámů se specializoval na jinou oblast. Jejich cílem bylo sdělit lidu základní principy a pravdy. Každý chrám fungoval jako jiný orgán těla Země s odlišnou funkcí a zaměřoval se na výuku a zkoumání rozdílného náboženského subjektu. Tak vytvářely představu o Bohu.
 
 
 
KAMBÝSÉS II.
 
Tisíce let bylo království egyptských faraónů, žáků knězů Hórova oka respektováno všemi asijskými říšemi. Egypťané se nikdy nepokoušeli rozšířit své území, jež bylo ostrovem klidu uprostřed všude panující anarchie. Úpadek Egypta začal, když nejvyšší kněz zmizel při plavbě po Rudém moři s Mojžíšem, posledním z jeho žáků, a skončil chaosem, ničením chrámů a popravou faraóna perským králem Kambýsésem II. Po smrti Kýra, největšího asijského vládce, který udržoval mírová a přátelská pouta s Egyptem, zdědil trůn a nejlepší armádu té doby jeho syn Kambýsés. Byl to krutý a nemilosrdný tyran, který nenáviděl moudrost, stabilitu a moc faraónů. Chtěl dokázat, že jeho bozi jsou mocnější a v roce 525 př.n.l. vtrhl do Egypta. Později zabil Psammetika III., posledního faraóna narozeného legitimně v Egyptě, a také mnoho kněží Školy mystérií Hórova oka. Nechal vyplenit jejich chrámy, spálit jejich papyry a tak zmizela moudra, která na nich byla uložena po generace. Vzdělávání skončilo a egyptská moudrost zmizela spolu s knězi.   
 
Kambýsés se zasadil o 200 let krutého podmanění Egypta trvající až do roku 332 př.n.l., kdy přišel Alexander Veliký. Egypťané ho vítali jako spasitele. Alexander přikázal, aby byly jejich chrámy opraveny, a když zemřel, jeden z jeho generálů Ptolemaios I. započal vládu ptolemaiské dynastie, která panovala v Egyptě téměř 300 let. Chrám bohyně Hathor, který v Dendeře stojí už od roku 5400 př.n.l., byl přestavěn makedonskými králi na znamení legitimizace jejich moci. Hieroglyfy v jedné z kryp uvádějí, že chrám byl už dříve přestavěn podle plánů navržených Imhotepem.
 
NÁBOŽENSKÝ KOMPLEX V DENDEŘE
 
Náboženský komplex v Dendeře leží na 26° severní šířky. Byl zde počáteční bod starodávné cesty k Rudému moři. Později byly o několik kilometrů jižněji postaveny Théby. Na úsvitu egyptské civilizace během noci letního slunovratu se na místě pečlivě vybraném kvůli postavení hvězd konal obřad Put-Ser. Faraón společně s nejvyšším knězem Školy mystérií Hórova oka obklopený davem přihlížejících nalezli skupinu hvězd nad severním pólem Země. Nazvali ji souhvězdím Tuaret, jeho symbolem byla červená těhotná hrošice.
 
Dnes se stejné seskupení hvězd nazývá souhvězdí Draka a jeho symbolem je saň. Nejjasnější hvězdou souhvězdí byla Alfa Draconis nacházející se v té době přesně nad otáčivou osou Země. O 4320 let později ji nahradila Polárka, která dnes vede naše mořeplavce. Během jednoho cyklu otočení solárního systému kolem centra galaxie, které trvá 25.920 let se nad pólem vystřídá šest různých hvězd. Hvězda nad pólem symbolizovala základní mateřskou sílu, která stvořila hmotu a umožňovala existenci života, bohyni Hathor, ženský princip, jemuž byl chrám zasvěcen.
 
Faraón a velekněz napjali lano mezi dvěma kůly orientovanými ke hvězdě Alfa Draconis. Kněžky chrámu zatloukly kůly do země a vyznačily tak chrámovou osu, která později rozdělovala svatyně. Umístili kámen do středu prostoru a pak do 4 rohů budoucích hradeb. Vysoké zdi měly chránit zachování věčného života. Na severní stranu umístili vstup, který byl poslední v řadě bran, které se táhly od vnitřní kaple Hathořina chrámu a vyznačovaly část oblohy, na které vycházela Alfa Draconis. Díky tomu bylo snadnější objevit ji na noční obloze a systematicky zaznamenávat její pohyby. Na této noční obloze objevili další hvězdu, která zářila na obloze v úhlu 90° k ostatním. Pojmenovali ji Sirius a stala se symbolem bohyně Isis. Na její počest vytvořili osu druhého chrámu a druhý vstup do komplexu. Vstup do chrámu bohyně Isis označuje místo, kde Sirius a Slunce vycházejí o letním slunovratu, 21. června. Chrám postupně rostl a kněží dál zaznamenávali pohyby hvězd a studovali procesy, jež ovlivňovala jejich energie. Svá zjištění tesali do kamenných stěn.
 
 
 
SIRIUS
 
Sirius, symbol bohyně Isis, byl také nazýván psí hvězda, protože se nachází na chvostu souhvězdí Orion, symbolizujícího boha Osirida. 120 dní se ukrýval za horizontem a jeho východ oznamoval  příchod záplav na Nilu. Zůstal viditelný po 40 dní, tedy po celou dobu záplav. Tento vztah udělal ze Siria velmi významnou hvězdu pro Egypt. Rok rozdělili do tří období zvaných tetrameny, které rozlišovaly záplavy na Nilu. Východ hvězdy Sirius na obloze, který oznamoval příchod záplav, když zmizela, řeka se vrátila do svého normálního stavu.
 
Synchronizace života Egypťanů s hvězdami s Sluncem byla tak důležitá, že faraón při nástupu na trůn musel přísahat, že nikdy nezmění dny kalendáře. Nicméně čas východu Siria závisel na poloze chrámu. V Elefantině na jihu ho bylo možné spatřit o 7 dní dříve než v Bubastisu na severu. Kněží využívali Slunce také jako hodiny měřící délku roku, protože východ Siria připadl na období letního slunovratu. V Dendeře, na horizontu před chrámem Isis, se Sirius objevoval jako první a pak vyšlo Slunce. Na úsvitu letního slunovratu Sirius společně se Sluncem označovaly začátek nového egyptského roku na kosmických hodinách. Při obřadu na terase chrámu byl zapalován nový oheň pro celou zemi.
 
 
 
CHRÁM V DENDEŘE
 
Abychom mohli vstoupit do Dendery, musíme obejít několik římských staveb, které tu byly postaveny za vlády císařů Trajána a Domiciána. Několik kiosků obklopuje obě strany severního vstupu chráněného masivními hradbami. Skrz vstup můžeme vidět šest Hathořiných sloupů ve fasádě obrovského hlavního chrámu orientovaného na sever a určeného ke studiu hvězd. Nedaleko vstupu do komplexu se nachází kaple zasvěcená zrození Hóra, kterou postavili Římané během vlády císaře Augusta. Zde oslavovali okamžik osvícení, kde Isis symbolicky porodila osiridova syna. Na stěnách kaple jsou vyobrazeny milenecké scény Isis a Osirida, zrození dítěte a jeho poloha a také Hór na hrnčířském kruhu, kde mu Bůh přidělil jeho podobu. V hlavicích sloupů se nacházejí reliéfy boha Bese, ochránce pracujících žen, který pomáhal při porodu.
Na jih od této kaple stojí ruiny křesťanského kostela postaveného v 5. století n.l., v době, kdy obličeje bohů byly pečlivě odstraňovány ze stěn chrámů. Nedaleko hlavního chrámu se nacházejí trosky sanatoria, kam ukládali nemocné, kteří chodili žádat o vyléčení. Kněží chrámu využívali své znalosti k vyléčení obyčejných lidí. Hathor, ženská síla znásobující život, byla uctívána jako soucitná postava. Přijížděli sem lidé z velké dálky, aby se modlili u jejího chrámu, koupali se v jejích posvátných bazéncích a dostali potřebné léky a péči. Komplex v Dendeře pojal tisícovky lidí. Za jeho zdmi se nacházely i další stavby jako pekárny, pivnice, kuchyně, obchody, stodoly, pokoje pro kněze a žáky. Našli bychom je ve sklepeních jako je např. dodnes zachované před Ramessem v Thébách.
 
Kolem vnějších hradeb si stavěli domy obyčejní lidé a rozšiřovali tak počty lidí, o které se starali ochránci znalostí, kněží Hórova oka. Fasáda Hathořina chrámu se liší od tradičních fasád ostatních egyptských chrámů. Její sloupy se v polovině spojují s bohatě dekorovanými zdmi. Dovnitř vejdeme skrz Halu života tvořenou 18 sloupy, které podpírají velmi vysoký strop zdobený rytinami s informacemi o hvězdách a jejích pohybech. Nebeskou sféru symbolicky podpírají Hathořiny sloupy. Sloupy mají tvar sistra, posvátného nástroje jenž rozezníval skupinu kovových disků. Tento nástroj používaly kněžky bohyně Hathor, která byla patronkou tance a hudby, aby vytvořily vibrace, jenž ochromovaly vědomí. Na hlavici sloupů se nacházejí čtyři obličeje Hathor. Každý z nich je obrácen na jednu světovou stranu, což znamená, že její síla působí po celém světě. Její hadí oči a kraví uši, symboly mateřství a výživy, propůjčují její podobě téměř mimozemský původ, který mnoho legend spojuje s planetou Venuší.
Napoleonova vojska našla chrám v poměrně dobrém stavu, neboť byl po tisíce let zahrabán v písku. Stal se útočištěm nomádských kmenů, které svými ohni začernily barvy na jeho nádherném stropě. Na strop této haly vytesali poslední kněží v Dendeře astronomické tabulky. Pracovalo na nich několik generací kněží, kteří chtěli zajistit, aby jejich znalosti nikdy nezmizely. Najdeme tu všechna souhvězdí zvěrokruhu plující v symbolických bárkách s obrázky bohyně Nut, symbolu nebes, která každý večer pozřela slunce a ráno ho zase porodila. Kněží na stěny chrámu přepsali několik důležitých papyrů, např. astronomické záznamy, které unikly Kambýsésovu  plenění, aby se zachovaly dalším generacím.
 
V Hale života pracovali písaři na svatých papyrech, teologických pojednáních, rituálních modlitbách a tabulkách s astronomickými záznamy. Umění, teologii, magii, astronomii a medicíně vyučovali učitelé Školy mystérií právě v této Hale. Zde zaznamenávali pravidelné změny polárních souhvězdí a sledovali precesi rovnodenností. Skrz tuto vysokou Halu se dostaneme do Haly zjevení, nízké místnosti podepřené šesti sloupy, kudy ze svatyně nosili svatou sochu bohyně Hathor na obřady a procesí. V horní části chrámu jsou kaple zasvěcené Osiridovi, symbolu procesu zdokonalení, kterým prochází každý člověk během svých reinkarnací, kdy se ze zvířete proměňuje v nadčlověka.
 
V jedné z kaplí se nachází slavný denderský zvěrokruh, který popisuje tento proces, k němuž dochází při otáčení sluneční soustavy kolem centra galaxie. V druhé kapli je zpodobený mýtus o Osiridovi. Kolem této haly se nachází šest hal určených pro každodenní rituály. V první byly uskladněny kultovní předměty. Místnost očisty s dveřmi k posvátnému jezírku používali kněží k očistným rituálům za úsvitu. Chrámy měly posvátné jezero vyhloubené až k hladině podzemní vody, obložené kameny a doplněné několika schodišti, po kterých sestupovali kněží do vody a omývali se před bohoslužbami v chrámu. Následuje místnost bohoslužeb. Ústí do chodby s točitým schodištěm vedoucím na terasu, kde kněží v noci zaznamenávali hvězdnou oblohu. Nalevo se hala otevírá do volného prostoru, kde duchovní vůdci každý den přijímali dary, které jim nosil lid. Potrava a zvířata určená k obětování byla skladována a připravována v dalších dvou místnostech.
 
Z Haly zjevení se dostaneme do chodby se dvěma schodišti. Pravé, točité schodiště se využívalo při procesích, kdy po něm byla vynášena zlatá loď se sochou bohyně Hathor nahoru na terasu, kde čekala na východ slunce o letním slunovratu. Toto schodiště je symbolem světla, vzestupu života na hladině vědomí, matérií měnící se v ducha. Levým, dlouhým a přímým schodištěm se procesí vracelo zpět s novým ohněm. Přímé schodiště symbolizuje ducha sestupujícího na zemi, koncentrujícího se v matérii a životní zkušenosti, které vedou k porozumění vesmíru. Tímto vstupem se dostaneme do předpokoje svatyně, kde hořel oheň – nástroj bohů, první substance vesmíru, nejzákladnější forma hmoty. Zde se dávaly obětiny bohyni Hathor, ženskému principu, jenž stvořil ve vesmíru život.
 
Nalevo od této haly se nacházela kaple se zlatou lodí, přenosnou svatyní, symbolem fyzického pohybu Slunce. V této lodi se po Nilu převážela socha Hathor do nedalekého chrámu v Edfu během procesí, které se konalo ve třetím letním měsíci, při oslavách nádherného setkání. Otevřený strop vedl také do předpokoje svatyně. Před ním se nacházela tzv. Čistá kaple nebo Wabet. Do tohoto volného prostoru byly umísťovány symbolické sochy, aby mohly obnovit svoji sílu pomocí sluneční energie. Čím hlouběji se dostáváme do chrámu, tím je tmavší. Stropy se snižují, dveře se zužují, podlaha se zvyšuje, aby ze svatyně mohli všichni, i přes hlavy všech účastníků obřadu pozorovat hvězdu Alfu Draconis. A konečně uprostřed chrámu, na jeho hlavní ose se nacházelo jeho srdce, jeho nejsvatější místnost, domov Hathor. V malém svatostánku byla umístěna její socha ze zlata, symbolického materiálu používaného na těla soch bohů s očima z polodrahokamů. Jen faraón a nejvyšší kněží Školy mystérií Hórova oka sem mohli vstoupit, a to teprve po důsledné očistě vodou.
 
 
 
MUŽSKÝ A ŽENSKÝ PRVEK
 
Egypťané věřili, že stejně jako všechny bytosti ve vesmíru má Bůh mužský prvek, ze kterého proudí informace a ženský prvek, který je přijímá a vytváří živá stvoření.
 
Mužskému Bohu dali tři jména: Atum - zastupující Boha před stvořením vesmíru, Boha jenž se zatím neprojevil; Ptah – zastupující Boha, který tvořil vesmír, hvězdy, planety a přírodní království na jejich povrchu; a Amon-Ra – zastupující Boha, který propůjčil člověku vědomí. 
Odpovídajícím způsobem pojmenovali i jejich tři ženské protějšky: Nun – byla homogenní, panenská, beztvará substance s dokonalou harmonií, plodová voda neprojeveného vesmíru. Jméno Sekhmet získala, když se rozdělila na dvě protichůdné síly, které ji proměnily v zářivou substanci, v oheň, v množící se princip pohybu, který stvořil Nefertum neboli vesmír, který dočasně harmonizuje protichůdné síly. Oheň produkuje pohyb, čas, prostor a dokáže spojovat hmotu. Dokáže vytvořit vzduch, vodu, zemi a také životní sílu reprezentovanou Hathor. Substancí, jež znásobuje vědomí, schopné vnímat čas a prostor. Pojmenovali ji Mut, když stvořila čtyři síly, které podporují rozvoj vědomí člověka. Tyto čtyři síly jsou – Osiris, Isis, Seth a Nepthys.
 
 
 
KAPLE DENDERSKÉHO CHRÁMU
 
Hathor představuje loď života, loď světla. Ztělesňuje lásku, organizační princip vědomí ve vesmíru a severní loď, jež obsahuje principy přírody. V tomto svatostánku Hathor, bohyně života, přijímala modlitby od těch, kteří chtěli prodloužit svůj život nebo se vyléčit. Kolem svatyně, podél chodby a proti vnějším stěnám chrámu, se nacházela série kaplí, svatých míst zasvěcených všem základním silám. Bylo možné je identifikovat podle posvátných symbolů vytesaných do jejích vnějších zdí. Tak se lidé, kteří neměli přistup do chrámu (ten byl povolen jen knězům a jejich žákům) mohli modlit k fundamentálním silám vesmíru.
 
Napravo od Kaple Hathořina ucha se nacházejí dvě propojené kaple zasvěcené jedinému Bohu, stvořiteli lidského vědomí. Jedinému a všudypřítomnému Bohu - Amonu-Ra. Jeho symboly byly také vytesány do vnější zdi. Dvě propojené kaple na levé straně byly zasvěceny fundamentálním silám Dolního Egypta a byla v nich uctívána bohyně Hathor a její hudební nástroj sistrum. Čtyři kaple na pravé straně byly zasvěceny Hórovi, Sokarovi, Isis a denderskému Gnómu, svatému patronovi regionu, kde byl chrám postaven. V další kapli byl uložen náhrdelník Menat, který používali veleknězi při obřadech a procesích. Obsahoval čtyři figurky bohyně Hathor doplněné symbolickým trůnem. Čtyři trůny symbolizovaly nejvyšší síly vesmíru – lásku, moudrost, nezměrnou moc božské vůle a harmonii.
 
Pod těmito místnostmi se nacházelo několik krypt, kde se uchovávaly ty nejposvátnější předměty – popsané kůže a papyry shrnující nauku šířenou v tomto chrámu. V jedné kryptě se nacházejí tajemné reliéfy, na kterých Hór drží jakýsi květ s hadem uprostřed. Vědecké teorie uvádějí, že jde o lampy, kterými osvětlovali podzemní místnosti a stavby.
 
 
KABIRÍM = MĚŘITELÉ OBLOHY
 
Když vystoupáme po strmém schodišti, dostaneme se na terasu, kde se uskutečňovala pozorování hvězdné oblohy. V jihozápadním rohu stojí přístřešek, ve kterém kněží čekali až se na nový rok objeví hvězdy a slunce, jež svými paprsky zapálí nový oheň. Kněží se v noci scházeli v tomto malém ukrytu, kde rozdělovali hvězdnou oblohu na sektory, aby mohli zaznamenávat její pohyby a pohyby planety Země. Kněží v Dendeře bývali označováni jako Kabirím, měřitelé oblohy. Oni jako první nakreslili mapu hvězdné oblohy, kde zaznamenali pozice hvězd, ohňů na obloze. V Dendeře se zrodila astronomie. Astro znamená hvězda. Astronomie znamená popis hvězd nebo nauka o hvězdách.
 
Přes terasu se dostaneme ke dvěma kaplím zasvěceným Osiridovi, božskému principu evoluce všech lidských bytostí prostřednictvím reinkarnací. Je tu znázorněn mýtus o jeho osobě. Jeho bratr Seth se chtěl zmocnit jeho trůnu a také jeho ženy Isis. Proto rozsekal jeho tělo na 14 dílů a rozeslal je po celém Egyptě. Na reliéfech je znázorněna Isis ve formě letícího jestřába poté, co se jí podařilo rozdělené tělo znovu sestavit. Usedá na Osiridův penis, otěhotní a porodí syna Hóra.
 
 
 
ZODIAK – ZVĚROKRUH
 
Na stropě druhé kaple je znázorněn denderský zvěrokruh. Ohromný reliéf hvězdné oblohy kolem severního pólu udávající postavení hvězd v roce 700 př.n.l. o půlnoci kolem letního slunovratu. Je to replika originální desky, která fascinovala Napoleona poté, co byl seznámen s jejím hlubokým významem. Originál je dnes uložen v pařížském Louvru. V této kapli, na stejném místě, kněží Hórova oka po tisíce let periodicky doplňovali mapu hvězdné oblohy. Po tisíce let při každém letním slunovratu zaznamenávali pozici sluneční soustavy a Země. Kněží, kteří přežili despotickou vládu peršana Kambýsése, vytesali reliéf, který uchránili před zničením a který obsahoval poslední záznamy hvězdné oblohy tak, jak vypadala v roce 700 př.n.l. během vlády faraóna Taharky z 25. dynastie.
 
Nebeskou sféru podpírá osm klečících soch Hóra a čtyři sochy Isis. Toto symetrické rozmístění doplňuje kruh hieroglyfů. Původně bylo nebe natřeno modře, aby vynikly symbolické figury. Čtyři postavy svými žezly ukazují na bod nedaleko středu hvězdné oblohy. Saturn, otec planet, Jupiter, Mars a souhvězdí Orion představující Osirida s partnerskou hvězdou Sirius, personifikací Isis. Ukazují na hruď Tuaret, hrošice s krokodýlím ocasem a lvími tlapami, která vládne nebi a představuje souhvězdí, které dnes označujeme jako souhvězdí Draka, jehož hvězda Alfa Draconis zářila přímo nad zemskou rotační osou.
 
Orientace osy chrámu je 71,5° na jihovýchod. Brány chrámu rámují výsek oblohy, na kterém vycházela Alfa Draconis zářící na prsou hrošice. Vedle ní se nachází souhvězdí Červeného šakala v jehož nohách září hvězda Mitzar. Egypťané tak přezdívali souhvězdí Malé medvědice a tou zářící hvězdou byla Polárka. Alfa Draconis ležící na hrudi hrošice se nyní nachází mimo střed oblohy. Tato nerovnováha vznikla ekliptickým pohybem vesmíru, díky němuž se nad osu Země posunula Polárka. Polárka se nyní nachází ve středu oblohy. Polární hvězda, okolo které se zdánlivě hvězdná obloha otáčí, byla pro Egypťany velice důležitá. Představovala totiž energii rotační osy Země, její páteř, která je organizačním prvkem orgánů všech živých organismů, od hmyzu přes člověka až po planetu.
 
Kněží během vlády faraóna Senefrea, dávno předtím než byla postavena Velká pyramida předpověděli, že až bude Alfa Draconis nahrazena Polárkou, bude to znamenat konec jejich civilizace. Papyrus z Neferohu to potvrzuje. Hathořin chrám byl orientován tak, aby kněží mohli zaznamenávat souhvězdí rozmístěná nad zemskou rotační osou. Těchto 6 polárních souhvězdí ovlivňuje naši planetu daleko významněji než 12 souhvězdí zvěrokruhu. V době, kdy den a noc přestavovaly život a smrt, měla oblast nebe nad pólem, kdy byly hvězdy neustále patrné, na rozdíl od těch co vycházely a zacházely, význam moci temnot, kterou zrušil až východ slunce.  
 
Původní temnotu, prázdnotu a chaos ztělesňovala červená hrošice. Když hroši vystoupí z řeky, uvolňují červenou tekutinu. Když se Nil vylil z břehů a zaplavil zem, jeho voda vlivem oxidu železitého zčervenala. Červená je symbolem mateřského zdroje. Kněží pozorovali i další souhvězdí, např. Leg s hvězdou Mesket, nyní zvané souhvězdí Cefea s hvězdou Alfir a souhvězdí Herkula. Při svých nákresech vyšli od Polárky a nebe rozdělili na 12 sektorů, každý z nich zaujímal 30° z kruhu a popsali souhvězdí, jež obsahují sérii 36 velmi jasných hvězd, kterými prochází sluneční soustava. Sluneční systém procházející každým ze 12 sektorů, stejně jako člověk, přijímal odlišný energetický vliv, jenž ve vtělených duších podporoval různé procesy zdokonalení. Aby vysvětlili, které souhvězdí podporuje daný proces, přidělili mu symbol zvířete. Představoval různou hladinu vědomí na cestě reinkarnacemi k získání moudrosti skrz zkušenosti s protichůdnými extrémy vesmíru, světlem a temnotou. Vznikl tak zvěrokruh neboli zodiak.
 
Krab ve znamení Raka symbolizuje fázi „já cítím“ - období, kdy člověk nejistě přijímá duchovní potravu, kdy je jeho vědomí ještě neurčité, teprve zahajuje svůj vývoj a poprvé experimentuje se svými smysly.
 
Dvojčata v Blížencích symbolizují zjištění „já myslím“ - touhu učit se a objevovat, dualitu potřebnou k nalezení pravdy, znalost a zkušenost získanou porovnáváním protikladů.
 
Souhvězdí Býka v ženách probouzí mateřství, znamená „já mám“ čili materiální vlastnictví -  kořen, díky němuž země přijme sílu života a stvoří semena, plodnost.
 
Beran nebo skopec představuje ve světě „já jsem“ - uvědomění si vlastní existence. Sílu, která čelí utrpení a proměňuje skálu v krystal. Hmotu, která se dokáže kontrolovat a stává se transparentní. Množící sílu, která rozhýbává život. Jaro.
 
Ryby charakterizuje věta „já věřím“. Získání systému víry. Proplouváme nevědomím a hledáme původ jazyka a jednání.
 
Vodnář ozařuje znalosti, které získali Blíženci. Dopravuje duši člověka ke vzdáleným světům a říká mu „já vím“.
 
Kozoroh naloží s nashromážděnými znalostmi v duchu věty „já užívám“ a koncentruje hmotu dokud není transparentní.
 
Střelec říká „já vidím“ a představuje fázi, ve které se vyvíjející vědomí posunulo nad svoji zvířecí podstatu. Vědomí Kentaura je soustředěno k božské duchovní moci myšlenek, moudrosti věků.
 
Štíra charakterizuje věta „já si přeji“. Je to zvíře, které se dokáže usmrtit vlastním jedem. Zkušenosti ho dovedou ke zjištění, že vesmír je dokonalý a že všichni bychom měli být šťastní.
 
Váhy sdělují „já vyvažuji“. V této fázi se učíme těžit ze svých zkušeností být flexibilní, snažit se dosáhnout harmonie. Všechny zkušenosti jsou zváženy a my si ponecháváme jen to, co je cenné.
 
Pannu charakterizuje formulace „já analyzuji“. Sklízíme, co jsme zaseli. Panna je matkou vesmíru. Díky ní se učíme nereagovat, přemýšlet a až pak mluvit.
 
A konečně Lev tvrdí „já mohu“. Je králem zvířat, velkým otcem zvěrokruhu, silou ohně. Ověřil si všechny pravdy tím, že prožíval důsledky svých rozhodnutí v mnoha vtěleních.  V této fázi se člověk přestává identifikovat se svými zvířecími instinkty. Jeho vědomí už není pramenem nekontrolovatelných vášní, opouští kruh zvířat. Lev se povznáší nad Raka a postupuje k dalšímu stupni vesmíru, kde člověk zažívá situace vyžadující větší zodpovědnost, protože se stává průvodcem vědomí ostatních na cestě zdokonalení vedoucí k Bohu.
 
Evoluční proces se uzavírá, jakmile během mnoha reinkarnací přijmeme všech 12 energií a zažijeme procesy, jež nám připravili. Znamení zvěrokruhu, ve kterém člověk zemře, je znamením, ve kterém se ve své příští reinkarnaci narodí. Prožívá životy různých osobností a působí na něj vliv rozdílných sil putujícího slunečního systému. Tuto pouť nyní nazýváme precese rovnodenností, ale nerozumíme jejímu významu pro náš evoluční proces. Západní svět neuznává duchovní zdokonalení založené na procesu mnoha reinkarnací. Mapa hvězdné oblohy je důkazem astronomických a filozofických znalostí kněží Školy Hórova oka. Ti vnímali život jako proces navržený Bohem jenž měl za úkol proměnit ignorantského živočicha v moudrého nadčlověka.
 
Vystoupáme-li po schodišti u stěny bohatě zdobené hieroglyfy, dostaneme se na terasu chrámu. Pořád tu můžeme vidět díry, do kterých kněží umísťovali své nástroje, aby adekvátně zaznamenali pohyby hvězd. V Hathořině chrámu zaznamenávali pohyb polárních hvězd a v roce 4320 př.n.l. předpověděli nahrazení Alfy Draconis, tehdy se nacházející nad severním pólem, Polárkou, která je dnes průvodkyní mořeplavců. Na této terase se po mnoho letních slunovratů konaly obřady oslavující nový egyptský rok, při kterém byla vynášena na terasu hathořina loď, symbolizující násobící princip vědomí, k němuž dochází v prostoru a čase. Zde oznamovaly první sluneční paprsky, východ Síria nad horizontem, zapálením nového ohně, síly, která uvedla vesmír do pohybu a vytvořila místo, kde se vědomí může učit významu lásky díky existenci strachu.
 
 
8. DÍL - EDFU, CESTA POROZUMĚNÍ
 
Egyptská civilizace vedená kněžími Školy mystérií Hórova oka byla založená na základním předpokladu, že duše člověka se opakovaně vtěluje a prochází procesem zdokonalení od původního, animálního stavu až k dosažení moudrosti a nesmrtelnosti. Tato evoluční cesta má 7 stádií, určených stupněm získané moudrosti, vibrační frekvencí a množstvím vitální energie, kterou dokáže jedinec vytvářet. Moudrost získaná v pravdách, které si člověk ověřil ve všech svých předchozích životech, mu dává více prostoru pro duševní klid a zvyšuje tak jeho vibrační frekvenci. Množství vitální energie, kterou dokáže vyrobit jeho neurální systém, se postupně zvyšuje. Postupuje také výše v systému sedmi čaker, nacházejících se podél jeho páteře, a stejným tempem roste i jeho aura, čili jeho elektromagnetické pole. Okolnosti, kterým člověk čelí, procesy, kterými musí projít, navrhl v dokonalém souladu Bůh.
 
Egypťané se domnívali, že energie proudící od Boha nabývá různých podob a určuje procesy, kterými každá duše prochází. Vesmír je továrnou na vědomí, předmětem lineárních procesů. Země se otáčí kolem zářivého stroje, kolem Slunce, od něhož získává energii. Celá sluneční soustava se otáčí kolem centrálního slunce galaxie, dalšího zdroje energie. Egypťané zjistili, že během tohoto cyklu trvajícího 25.920 let a který nazvali kosmický rok, přijímá sluneční soustava energii od ostatních zářících těles vytvářejících různá silová pole. Tento cyklus rozdělili do 12 částí, na 12 sil, které Země přijímá během 2160 let, kdy musí projít jedním sektorem. Každá síla člověku předkládá jiné situace, které musí řešit. Všechny síly jsou součástí procesu zdokonalování vědomí. Egypťané pojmenovali tyto nebeské energie jako neteri. Každé z nich přidělili symbolickou figuru, aby je mohli snadněji identifikovat a uctívat.
 
 
 
SETH A OSIRIS
 
Jejich kultura byla orientována k nebi a jejich společenské procesy se řídily podle hvězd. Kněží věděli, že čím déle budou přijímat energii z jedné hvězdy nebo jednoho souhvězdí, tím lépe pro člověka. Proto se tolik zajímali o hvězdy umístěné nad rotační osou země, o polární hvězdy, které zůstávají na tom samém místě po tisíce nocí v konkrétním souhvězdí. V době, kdy noc považovali za smrt, znamenal fakt, že tyto hvězdy svítí  neustále na jednom místě oblohy, že jsou obdařeny mocí, která vládne nad temnotou a nad silami zla přinášejícími smrt a katastrofy. Síly, které způsobovaly v životě lidí to největší utrpení, vedl Bůh jménem Seth, předchůdce dnešního satana. Seth, pán temnot, síla, která oslabuje rozvoj člověka a obrací ho k jeho živočišným vášním, čímž ho udržuje v ignoranci, hrál velmi důležitou roli v egyptské mytologii. To on vedl člověka na scestí, provokoval jeho agresivitu, jež přinášela jenom bolest, utrpení, úzkost a strach. Tyto impulsy člověka zcela ovládly, naplnily ho bolestí, ale zároveň ho donutily hledat štěstí. Člověk pochopil, že agresivním přístupem ubližuje jen sám sobě, proto se změnil a síla světla ozářila jeho vědomí. 
 
Síly, které podněcovaly člověka ke změně, k hledání klidu a porozumění,  vedl další symbolický vládce zvaný Osiris.  Osiris, pán světla, moc, která vede člověka ke spiritualitě a lásce mnoha životy a těžkými podmínkami. Ve vesmíru plném kontrastů, protilehlých pólů dochází ke vzájemné konfrontaci Setha s Osiridem. Temnota svádí boj se světlem, aby utvářela lidské vědomí a přinutila ho uvědomit si důležitost neutrality. Neutralita neprodukuje protichůdnou sílu, která člověka oslabuje. Neutralita je základem supravodivosti, fyzikálního principu, který dodnes prozkoumáváme. Neutralita v sobě obsahuje respekt k ostatním, promlouvá k člověku, aby neztratil svoji víru a vysvětluje mu, že z těžkých okolností se má poučit. Neutralita popisuje, jak funguje vesmír, přiznává, že vše je dokonalé a má milující účel, protože to navrhl Bůh, který je láska. Člověk se k neutralitě propracuje na konci cyklu svých reinkarnací, kdy si ověří všechny pravdy vesmíru, kdy se jeho duše znovu narodí a dosáhne osvícení. Tento okamžik je symbolizován Hórem, zlatým jestřábem, který vše vidí a vše ví, létá nad všemi protiklady vesmíru a materiálními věcmi, protože nevyvolává odpor. Hór je symbolem permanentního, nesmrtelného vědomí a respektujícího v harmonii žijícího člověka, který má přístup ke všem svým silám a věčnému klidu. V této harmonii dochází na Zemi 4x do roka, během slunovratů a rovnodenností, kdy den a noc trvají stejně.
 
 
 
CHRÁM V EDFU
 
V Edfu Egypťané postavili chrám na oslavu zrození Hóra, kde chtěli studovat poslední okamžiky procesu evoluce. Jeho osa a vstup jsou orientovány k místu, kde slunce vychází o letním slunovratu.
 
Téměř všechny egyptské náboženské komplexy mají dva chrámy a dvě astronomické observatoře, jednu solární a druhou lunární, jejichž vstupy byly vůči sobě vymezeny 90° úhlem. Díky tomu mohli současně pozorovat hvězdu, kterou chrám uctíval, a slunce, nejbližší zářivou sílu ve dny, kdy docházelo ke změně ročního období, kdy se pro všechny živočichy na Zemi měnily klimatické podmínky. V Dendeře a Edfu byly vstupy do chrámy orientovány k jasné hvězdě oznamující východ slunce, které o chvíli později vyšlo na stejném místě. Chrámy v Edfu a Dendeře jsou dvojčata, observatoře, jež se doplňují a mají sloužit k zaznamenávání oblohy nad severním a jižním pólem.
 
Díky důslednému pozorování polárních hvězd si mohli povšimnout jakékoliv změny ve sklonu zemské osy. Toto naklonění má vliv na změnu ročních období, na slunovraty a rovnodennosti, na klima na naší planetě. Studium těchto hvězd a jejich vztahu k Slunci a dalším hvězdám bylo velmi důležité. Každá odchylka v jejich obvyklé trase totiž oznamovala velké změny pro člověka. Byly to osudové hvězdy přinášející velké změny. Chrámy od sebe dělil přesně 1° severní šířky. Dendera leží na 26° a Edfu na 25° severně od zemského rovníku. Díky tomu mohli kněží zaznamenávat pro ně tak významné pohyby hvězd, které popisovaly vztahy mezi souhvězdími a energie, jež ovládaly evoluční cestu člověka.
 
Změna věků z jednoho zodiakálního znamení v druhé určovala fáze, ve kterých kněží odhalovali tajemství vesmíru, přesouvali hlavní město říše a dokonce měnili jména jejich faraónů. Ve všech chrámech byl hlavní vstup nasměrován k části oblohy, kde se pohybovala jedna z hvězd, ohňů na obloze, jejíž pohyb musel být pečlivě zaznamenáván. Hórův chrám v Edfu, byl orientován k jižnímu pólu, ke hvězdě Canopus. Chrám Hathory v Dendeře byl naopak otočen k severnímu pólu a ke hvězdě Alfa Draconis. V Hórově chrámu v Edfu se oslavovalo jeho zrození 3 měsíce po letním slunovratu. V Hathořině chrámu se slavilo obnovení života a plodnost způsobená záplavami na Nilu o letním slunovratu.
Druhý chrám v Dendeře zasvěcený bohyni Isis byl obrácen k Síriovi, její personifikaci na obloze. Východ Síria o letním slunovratu oznamoval příchod záplav na Nilu a za úsvitu oznamoval východ slunce. Příchod záplav znamenal konec egyptského solárního roku a v Dendeře začali oslavovat bohyni Hathor, sílu, jež obnovuje život a také Isis, sílu přinášející vodu, tak důležitou pro Egypt. 
 
O tři měsíce později se nad chrámem Nephtys v Edfu, ze kterého se dnes dochovaly jen základy, objevila hvězda Procyon, oznamující čas setby a z úsvitu oznamovala východ slunce v den podzimní rovnodennosti. Hvězdy určovaly, kdy přijdou záplavy na Nilu, kdy sít a kdy sklízet. Stanovily egyptský kalendář.
 
Stejně jako tyto dva chrámy, jsou i tyto dvě hvězdy úzce spojené. Sirius patří do souhvězdí Velkého psa a Procyon do souhvězdí Malého psa. Tyto hvězdy jsou sestry, stejně jako Isis a Nepthys, manželky Osirida a Setha, pána temnot. V řecké mytologii představují orionovy psy, které ho věrně následují po nebi. Odtud je odvozeno i pojmenování pro jejich souhvězdí. V oba tyto dny pořádaly oba chrámy společné procesí. 21. června o letním slunovratu byl na terase chrámu v Dendeře zapálen nový oheň pro Egypt. Tím začal nový rok. 21. září v den podzimní rovnodennosti slavili v Edfu početí Hóra. A 21. března v den jarní rovnodennosti jeho narození.
 
Z Dendery připlula do Edfu zlatá loď se sochou bohyně Hathor. Tento obřad se nazýval Svátek nádherného setkání, kdy Hathor, bohyně života, oslavovala v Edfu vyvrcholení procesu, který uvedla do pohybu. Hvězdy a slunce plují po horizontu v symbolických lodích. Sochy představují tři jednotlivé hvězdy, např. sochy Isis a Hathor byly po Nilu dopravovány z jednoho chrámu do druhého ve zlatých lodích.
 
Starověký Hórův chrám v Edfu, který Řekové pojmenovali Apolinópolis Magna začal v roce 237 př.n.l. přestavovat faraón Ptolemaios III., jeden z makedonských králů, který vládl nad Egyptem jako pokračovatel Alexandra Velikého. Práce trvaly 180 let a byly dokončeny v roce 57 př.n.l. za vlády Ptolemaia XII., otce královny Kleopatry, která byla poslední vládkyní v Egyptě, než se stal římskou provincií. Na reliéfech jsou znázorněni cizozemští králové vzdávající poctu egyptským bohům. Tímto způsobem si chtěli zajistit oddanost lidu a legitimizování své moci.
 
Obyvatelé Edfu žili na území, které patřilo pod náboženský komplex, jeho vnější hradby zmizely před dávnými lety, většina staveb byla zničena. Ale chrám zasvěcený Hórovi, zlatému jestřábovi, zůstal nedotčen. Přestavěli ho Ptolemaiovci na místě nedaleko Nilu, kde stával původní chrám. Chrámy orientované k určité hvězdě byly užitečné asi 300 let, protože poté pohyb sluneční soustavy přesunul hvězdu z ohniska pozorování. To znamenalo, že celý chrám musel být rozložen a znovu postaven. Jeho osa se posouvala asi o 4°. Proto v základech nových chrámů nalezneme původní kameny, jakoby kněží jen otáčeli dalekohled. 
 
Ale solární chrámy jsou jiné, protože úhel mezi rovníkem a ekliptikou Slunce se posouvá o 1° každých 7000 let. Solární chrámy orientované k bodu na horizontu, kde v konkrétní den vycházelo slunce, zůstávaly na svém místě po tisíce let. Osa chrámu je orientovaná 86,5° na jihovýchod. Tam, 28° nad horizontem, téměř každou noc vycházel nad jižním pólem Canopus. Je to po Síriovi druhá nejjasnější hvězda na obloze. Canopus, Alfa Carina, vzdálená 74.000 světelných let od Země je nejjasnější hvězdou souhvězdí lodního kýlu, dříve známého jako Argo navis neboli kýl lodi Argo, na níž se Iáson spolu s argonauty plavil za Zlatým rounem.
 
Dvě věže ve fasádě chrámu vymezovaly jižní polární hvězdu. Věže jsou svými přesnými zrcadlovými obrazy včetně vytesaných reliéfů. Symbolizují symetrii v asymetrickém vesmíru, která umožňuje pohyb. V čele stojí faraón se žezlem a hrozí nepřátelům Egypta. Tento symbol se v egyptské historii častokrát opakuje. Na překladu je znázorněn okřídlený disk se dvěma hady. Hieroglyfy na věžích popisují krajinu s horami rámujícími slunce. Pylon nebo fasáda je 35 m vysoká, tedy jako deseti patrová budova a doplňují ji 4 velmi vysoké sloupy s dlouhými jasně zbarvenými vlajkami vlajícími ve vzduchu. Když projdeme vstupem, dostaneme se na otevřené nádvoří se sloupových ochozem zakrytým střechou a tvořeným 32 sloupy s hlavicemi ozdobenými květinami různých tvarů a velikostí.  Na vnitřní fasádě obrácené do nádvoří jsou stejné symetricky rozmístěné reliéfy postav jako v zrcadle. Jen jejich symbolické čelenky jsou odlišné. Vyzdobená fasáda a kolonáda propůjčují nádvoří perfektně symetrický tvar. Stavba působí velmi harmonicky. Sem chodili žáci na své hodiny. Scény vytesané na stěnách vysvětlují evoluční proces člověka, jeho vztah k silám na nebi, boj mezi duchem a hmotou, jenž nám umožňuje najít pravdu v protikladech.
 
 
 
EXISTUJE JEN JEDNO VĚDOMÍ – DŮKAZ: PALMA
 
V době Školy mystérií Hórova oka se tady nacházela nádherná zahrada, na níž žáci prováděli různá cvičení, aby si na vlastní kůži ověřili, co je jejich učitelé naučili. Získali tolik znalostí, kolik odpovídalo jejich hladině vědomí. Učitel mysticismu je učil hlavní nauce chrámu, pochopení důležitosti neutrality v bipolárním světě. Zjistili, že dokážou vlastní vědomí přeměnit v univerzální vědomí. Pochopili potřebu vesmíru založeného na kontrastech, které vytvářejí situace a procesy v nichž můžeme uplatnit naši svobodnou vůli. Každý život nám dovoluje poznat jiné místo, jinou rodinu, jiné zdravotní podmínky a jiný blahobyt. Čelíme různým situacím a můžeme se dopustit různých omylů. Seth popírá vědomí člověka prostřednictvím omylů, kterých se dopustí ve svých mnoha reinkarnacích. Porovnáváním důsledků svých činů dospívá k pochopení a odlehčení mysli. Naučili se vnímat vitální principy ostatních živočichů a pochopili, že ve vesmíru existuje pouze jedno vědomí.
 
Ověřili si to před jednou palmou v zahradě chrámu, kde se soustředili tak dlouho, dokud necítili v jejích listech vítr. Zjistili, že když se úplně odhmotní, spojí se s vnější hmotou. Čas pro ně přestal existovat a jejich vědomí se spojilo s rostlinou a zaujalo stejný prostor. Učitelé jim říkali, že koncentrace začíná jako intelektuální cvičení, soustředění se na rostlinu a přemýšlení, co o ní všechno vědí. Rozum pročistí mysl, hloubá, porovnává a analyzuje, dokud nedefinuje charakteristiky, které proměňují bytí v rostlinu. Zjistili, že jakmile se dozvědí všechno o předmětu jejich zájmu, intelektuální práce je u konce. Poté přistoupili k druhé fázi koncentrace. Využili svoji intuici a smysly, aby vnímali vše související s palmou. Vnímali její tvar, pozorovali její barvu, čichali a ochutnávali. Poslouchali její vnitřní hlas. V poslední fázi prováděli duchovní cviky na koncentraci. Už o palmě nepřemýšleli, ani nevnímali její tvar a zkoušeli se přenést do jiné bytosti. V tomto stádiu jejich ego zmizelo a žáci objevili své vyšší já. Čas zmizel. Ticho rozšířilo jejich vědomí. Jejich paže se proměnily ve větve a vnitřní klid zaplavil jejich prázdnotu. Tímto způsobem mohli zvyšovat svoji vitální energii, svoji vibrační frekvenci spolu s ostatními kolegy na stejné hladině vědomí. Nacházeli se ve stejné fázi na cestě reinkarnacemi.
 
Vnitřní fasáda chrámu otočená do nádvoří je velmi podobná fasádě v Dendeře. Jejich ústřední styl je velmi podobný. Oba chrámy byly přestavěny podle plánů Imhotepa, architekta Sakkáry. Stěna mezi sloupy filtruje světlo a dovoluje mu vstoupit do chrámu jen úzkým otvorem. Uvnitř chrámu tedy panuje polotma, ideální pro pozorování hvězd. Dvě ohromné sochy Hóra, jestřába s dvojí korunou Egypta, lemovaly vstup do sloupovité Haly života. Dnes tu zůstala jen jedna socha z černé žuly. Když vstupujeme do Haly života, okamžitě pocítíme změnu teploty a klidnou atmosféru. 12 masivních sloupů podpírá strop, který nikdy nebyl vyzdoben. V této hale, jež sloužila k denní práci žáků, vytvářejí vysoké sloupy s nádhernými hlavicemi pocit rovnováhy a trvalosti. Stejně jako v Dendeře, i zde se nachází malá místnůstka, kde uchovávali papyry, se kterými pracovali písaři, a také ty, jenž sloužily k výuce žáků.
 
 
 
ÚROVNĚ VĚDOMÍ
 
První úrovní cesty evoluce je khabit neboli čas temného stínu, kdy je člověk prakticky zvířetem. Chová se jako neklidná bytost s nekontrolovatelnými vášněmi a automatickými instinktivními reakcemi. Jeho chování je plné nenávisti, zloby a divokých instinktů a jeho výsledkem jsou jen úzkost, utrpení, samota a neštěstí. Po mnoha životech je konečně unaven tímto utrpením a pochopí, že ubližováním ostatním provokuje pouze vlastní neštěstí.
 
Poté jeho duše postoupí do druhé úrovně vědomí zvané ba neboli čas světlého stínu. Zde člověk objeví svoje pocity a naučí se milovat, ale ještě neovládá svoje emoce. Pořád je pro něj život peklem.
 
Když dosáhne třetí úrovně neboli času dýchajícího srdce, dostane se do opačného extrému. Projeví se v osobu neustále myslící na druhé, řešící jejich problémy a ulevující ostatním od bolesti. Ani to ho nenaplňuje štěstím. Jeho klid závisí na ostatních lidech, ale on je nerespektuje. Chce měnit jejich životy tak, jak myslí, že je to správné. Tento přístup ústí v konfrontaci jeho přesvědčení s názory druhých, které on ale nerespektuje. Když prožívá těžké situace, ze kterých by se měl poučit, myslí si, že je to nefér, protože sám sebe vidí jako dobrého člověka, který žije jen pro druhé.
 
Zadními dveřmi se dostaneme do Haly zjevení, kudy vynášeli zářivou sochu Hóra ve zlaté lodi ze stínu jeho svatyně a používali ji při obřadech a procesích. Propojení tohoto chrámu s chrámem v Dendeře je také patrné v dekoraci sloupů. V jejich hlavicích se objevuje postava bohyně. Nalevo se nachází místnost, kde byly přijímány obětiny. Nachází se tam také místnost, kde se připravovalo a skladovalo kadidlo. Napravo je hala čistoty, kterou používali kněží při svých každodenních rituálech očisty. Dveře z ní ústí k jezírku a studni.
 
Kněží si své žáky vybírali mezi těmi, kdo byli nejvíce plni respektu a starostlivosti a kteří vykazovali alespoň třetí úroveň vědomí. Dali jim informace a naučili je, jak si je mají ověřit. Naučili je zvyšovat hladinu jejich vibrací. Nejprve se učili ovládat své instinkty, strach ze smrti, obranné a agresivní sklony. Museli absolvovat vysoce nebezpečné situace. Naučili se věřit ostatním. Po několika letech se naučili ovládat svoje emoce, touhy a potěšení a pochopili, že jejich tělo je součástí vesmíru, ale na jiné úrovni. Aby to mohli pochopit navštívili chrámy v Kom Ombo, Philae, Der el Bahrí a v Luxoru.
 
Tak se dostali na čtvrtou hladinu vědomí - sekhem - a připojili se k lidem, kteří se narodili na této hladině, ke kterým je dovedl učitel míry. Naučil je, jak jméno a čísla určují tvary všeho.  V chrámech, jakými byla např. Dendera se stali kabirím, měřiteli oblohy a učili se, jak cykly hvězd ovlivňují člověka a také o základních silách, o vibrační frekvenci tónu F, o zlatém řezu a květu života.
 
Z Haly zjevení se dostaneme do chodby se schodišti navrženými stejně jako v Dendeře. S točitým schodištěm napravo a přímých schodištěm nalevo vedoucími na terasu. Procesí s Hórovou lodí vystoupalo po točitém schodišti na terasu a počkalo na východ slunce v den rovnodennosti. Po 4000 let zaznamenávali pohyb hvězdy Canopus nacházející se nad jižním pólem. Při obřadech na terase přijímali speciální energii rovnodennosti a oslavovali schopnost člověka dosáhnout neutrality. Žáci neměli povolený přístup do ostatních místností chrámu. Jen kněží mohli procházet chodbou do předpokoje a do svatyně zlaté lodi, kde uchovávali přenosný svatostánek používaný při procesí. V této kapli se nachází moderní reprodukce, která nám přibližuje velikost a tvar původní lodi (najít obr. Lodi ve svatyni Edfu). Předpokoj obětin vedl do tzv. Čisté kaple, otevřené kaple, kde sochy základních sil vesmíru, přijímaly sluneční záření a obnovovaly tak svoji energii. Na stěnách chrámu se nachází mnoho reliéfů objasňujících tajemství vesmíru, důvod reinkarnace, způsob, jak se dostat na konec cesty a stát se nadčlověkem.
Na jednom reliéfu faraón Ptolemaios IV. obklopený platanem, stromem života, dalším symbolem bohyně Hathor, dostává od Hóra palmu se svým osudem, s lekcemi, které se ve svých reinkarnacích musí naučit, aby dosáhl osvícení. Na druhé straně stojí Nekhbet, jež mu předává jeho bezprostřední osud, ten, který zažije v tomto životě jako faraón. Egyptská civilizace byla založena na reinkarnací jako procesu získání a ověření vesmírných pravd. Duše člověka se vtěluje, aby se poučila z důsledků svých rozhodnutí a pomaloučku se proměňovala ve flexibilní a moudrou bytost, až se nemá čemu více učit a jeho duše je osvícena.
 
Z vnější světelné strany až k temné svatyni se podlahy chrámů postupně zvyšovaly, aby kněží při ceremoniích mohli pozorovat část oblohy přes hlavy svých žáků. Svatyně je nezávislou místností uvnitř chrámu obklopenou dalšími prostory. Slunce sem dopadá světlíky a ozařuje původně barevné stěny. V hlubokém nitru chrámu se nachází svatyně, kde kdysi stál naos, granitová schránka ukrývající sochu Hóra, symbolu spirituálního znovuzrození a okamžiku, kdy se člověk proměňuje v nadčlověka. Tento okamžik představuje zrození Hóra. Kolem svatyně se nacházejí reliéfy odkazující k okamžiku osvícení. Když člověk dojde k porozumění, stane se z něj respektující a spravedlivá bytost, která přijímá všechny situace jako dokonalé a to i ty nejbolestivější, protože zvyšují pochopení toho, kdo jimi prochází. Zlý člověk se stává dobrým, dobrý spravedlivým a spravedlivý moudrým. V tomto okamžiku se dostaví osvícení. Duše se znovu narodí, ukončí se cyklus reinkarnací na této úrovni a cesta zdokonalení se posouvá do vyšší hierarchie.
Muž, který se narodí jako tělesný, se obrodí jako duše. Končí jeho evoluce z původní animální fáze k fázi věčné spirituality, z dočasného v trvalé vědomí, ze smrtelnosti v nesmrtelnost. Trvalá láska v jeho myšlenkách, slovech a očích způsobená tímto porozuměním, donutí ego i cyklus reinkarnací zmizet. Svatyně je obklopená kaplemi zasvěcenými principům a silám podílejícím se na evoluci vědomí. Osiridova kaple mohla být snadno rozpoznána lidmi, kteří neměli dovolen přístup do chrámu, ale znali reliéfy na vnější straně. Proto se mohli přiblížit a zanechat zde svoje dary.
 
Další kaple patří Khonsuovi, synovi Mut, ženské charakteristice jediného Boha a Amon-Ra, maskulinního principu. Jejich spojením vzniklo lidské vědomí. Khonsu je jméno nově zrozeného vědomí, když začíná svou evoluční pouť. V kapli Amon-Ra, stvořitele vědomí, se nacházejí informace o procesu evoluce. Další kaple je zasvěcená devíti fundamentálním silám. Centrální kaple je zasvěcená Hórovi. Na jejích stěnách je vyobrazeno poznání ústící v osvícení, poslední fázi reality. Do tohoto chrámu vstupovali žáci na čtvrtém stupni vědomí, jen málo z nich dosáhlo pátého stupně – sahu. Zde se učili o smyslu cyklu reinkarnací, pochopili význam neutrality.
 
Pak pokračovali ve své cestě zdokonalování a odpluli do Karnaku, do chrámu lidského vědomí, kde hledali moudrost skrz umění a poznávání nevědomí a odhalovali řetězec svých reinkarnací. Naučili se žít v lásce a pochopili, že jednoho dne všichni lidé dosáhnou duchovního znovuzrození a osvícení a otevřou tak bránu k další úrovni vesmíru.
 
 
9. DÍL - KOM OMBO, BRÁNA KE SVOBODĚ
 
Egypťané věřili, že realitu vytváří jediný Bůh prostřednictvím svých fundamentálních kreativních sil. Tyto božské podstaty nazývali neteri. Fyzickému světu vládl faraón, který představoval stupeň vědomí, jehož lidstvo dosáhlo během jeho vlády. Do faraóna se inkarnovala stejná duše, která se převtělovala z jednoho faraóna do druhého. Nacházel se na půl cesty k božství, mezi člověkem a Bohem, a jeho úkolem bylo zachovat řád světa v egyptské říši. Duchovním vesmírem ho prováděl Hierofant, velekněz Školy mystérií Hórova oka, první sluha boží, zástupce nejvyšších neter. Jeho symbolem byl plaz se dvěmi nohami a slunečním diskem na hlavě, který znamenal věčnost, moudrost a fyzickou regeneraci. Kněžská organizace spadající pod jeho vedení byla rozčleněna na tři větve. První z nich se starala o ověřitelné poznatky. Vedl ji ten nejmoudřejší kněz. Druhá větev se věnovala umění a rituálům. Třetí větev měla na starosti správu chrámů.
 
 
 
KNĚŽSKÁ ORGANIZACE
 
Kněží, kteří získali znalosti, byli učiteli, kteří připravovali dědice svojí kasty. Předávali jim pravdy převzaté od původní Školy mystérií nacházející se ve ztracené Atlantidě. Byly to ověřené pravdy o fungování vesmíru. V egyptském světě byly znalosti předkládány jen těm žákům Školy, kteří ve svém předchozím životě dokázali, že umějí přijímat pravdy a nezneužijí je. Šířená nauka byla slovesná. Učitelé byli nazýváni Hrj-Habet, znalí kněží. Učili své žáky symbolickému jazyku, psaní, matematice, astronomii a kontrole fundamentálních sil. Do této větvě patřili Kabirové, měřitelé oblohy, kteří měli ve všech chrámech své observatoře. Kabirové dokázali díky pozorování hvězd stanovovat přesný čas pro každodenní rituály a při slavnostech v průběhu roku upozorňovali na změny, které oznamovali konec jedné éry a začátek další.
 
Druhá větev se starala o výrobu uměleckých předmětů, architektonické návrhy a stavbu chrámů. Také řídili dílny, kde řemeslníci pomáhali umělcům vytvářet symbolické sochy. Tito tvořiví kněží navrhovali reliéfy chrámových zdí a dohlíželi na jejich úpravu. Učili své žáky, jak do umění prolnout lásku a jak správně vychutnat svět a vydat ze sebe to nejlepší. Navrhovali symboly, základní nástroje rituálů. Vytvářeli předměty a symbolické sošky a pak určili k čemu mají sloužit při významných kosmických dnech, jakými byly rovnodennosti a slunovraty. Navrhovali postup rituálů, ukazovali, co by měl člověk při své cestě vesmírem vnímat, aniž by zapojoval rozum. Obyvatelstvo také poučovali o bezpečnosti a účastníkům obřadů předávali speciální energii. Tyto rituály zajistili kněžím Školy mystérií Hórova oka autoritu mezi lidem. S pomocí svého daru intuice dokázali vidět, co lidé cítí, aniž by zasáhli do jejich úrovně vědomí. Pečlivě připravovali, co mají účastníci obřadů vnímat, ať už to byla hudba, slova, vůně (jako např. kadidlo) nebo jejich oholené hlavy a bílé šaty, jež znamenaly čistotu. Květinové náhrdelníky a zlaté lodě byly symbolem jejich vztahu k Bohu. Pomocí rituálů lidem vysvětlovali hierarchii a uspořádání společnosti, kterou organizovali. Používali k tomu jednoduché pomůcky, jako bohatě zdobený šat, krásu těla, rozmístění posluchačů nebo omezení jejich počtu. Rituály obnovovaly vztah mezi silami reality. Na vrcholu stál jediný Bůh, za ním následovali neteři, mrtví, kněží, faraón, jeho armáda a obyčejný lid. Díky těmto rituálům lidé poznávali, co je svaté. Probudili v nich hluboké emoce, které je donutili jednat uvážlivě.
 
Třetí větev se starala o denní aktivitu ve všech chrámech. Dohlíželi na úrodu, shromažďování zásob, přípravu jídel a úklid pokojů komunity. Mezi ně patřili dočasní kněží zvaní Wab. Byli to zlí lidé, kteří museli své hříchy napravit měsícem práce pro chrám. Vykonávali každodenní drobné práce a po uplynutí této doby se vrátili ke své normální práci. Někteří žili na polnostech za hradbami, kde obhospodařovali půdu, jíž jim věnoval chrám. Za úsvitu absolvovali očistný rituál  v chrámu a pak pokračovali ve své práci. Jiní žili ve městě okolo chrámu a pracovali pro státní administrativu. Dále tu byli tesaři, dělníci a stavbaři, kteří prováděli sezónní práce a na svých postech se střídali. Tento systém rotace umožňoval mnoha členům společnosti, aby se podíleli na obřadech a kultech chrámu. Lidé začali chápat, že práce v komunitě je přínosem pro všechny.
 
Tyto tři větve se spojovaly v chrámu, v místě, kde byl definován řád věcí Maat. Lidé v něm hledali harmonii a rovnováhu. Toto svaté místo je orientováno ke kosmu a je zapojeno do permanentního pohybu. Chrám sloužil k ochraně řádu světa. Neměl za úkol zachraňovat duše. Duše se zdokonalovala sama během svých reinkarnací, kdy získávala nové informace a učila se rozumět chybám, jež udělala. Chyby byly nástrojem učení, nebylo vůbec nutné se jim vyhýbat. Chrám byl místem, kde spojovaly dvě fundamentální síly – síla chaosu a síla pořádku. Zde lidé dosahovali potřebné rovnováhy a harmonie vedoucí k zdokonalování všech členů společnosti.
 
POČÁTEK DUCHOVNÍHO ZDOKONALOVÁNÍ
 
Tento koncept je jasně vyjádřen v chrámu Kom Ombo, zasvěcenému zároveň Sobekovi, síle chaosu, jež vyvolává chyby a také Hórovi, symbolu permanentního vědomí a moudrosti. V tomto chrámu zahajovali žáci svoje duchovní zdokonalování. Naučili se zde zvládat strach a obranný instinkt a ovládat základní čakru. V tomto chrámu jim učitelé přednášeli o důležitosti zákona přírody a božských písmech, která je měla dovést k automatické ochraně života. Tyto vlastnosti byly důležité pro animálního člověka a žáci se je museli naučit kontrolovat, pokud chtěli dojít k vyšší hladině vědomí. Člověk se nemůže chovat moudře, jestliže jsou jeho reakce automatické, nekontrolované a agresivní a poškozují tak jeho vztahy s okolním světem.
 
První úroveň porozumění skončila, když žák pochopil, že je život věčný, že smrt je jen dveřmi k další reinkarnaci a když se naučil ovládat svoje automatické reakce sloužící k ochraně života. Na důkaz museli projít testem smrti v kapli se dvěma oltáři. Museli prokázat svoji odvahu a samostatnost, před veškerou dokonalostí vesmíru.
 
Chrám v Kom Ombu byl zasvěcen vzdání holdu dualitě vesmíru, jež dovolovala člověku páchat chyby a experimentovat s důsledky svých rozhodnutí, aby mohl dojít k porozumění a duchovnímu zdokonalení. Proto byl zasvěcen dvěma protichůdným silám. Sobekovi, muži s krokodýlí hlavou a Hórovi, muži se sokolí hlavou. Zaslepenému a moudrému. Nevědomému a poučenému chybami z předešlých 700 reinkarnací.
 
 
 
KOM OMBO
 
Na Nilu, 48 km na jih od chrámu v Edfu, blízko 25° severní šířky a 34° východní délky, nalezneme ruiny chrámu Kom Ombo, dříve zvaného Pa Sobek neboli Panství Sobeka, symbolické síly reprezentované krokodýlem. Tento chrám není velkolepou stavbou jako chrámy v Edfu nebo v Dendeře, původně ho chránily vysoké hradby. Obyvatelstvo chránilo královské vojsko, které zde trénovalo svoje válečné slony. Již od starověku se zde kromě pevnosti nacházel chrám zasvěcený oslavě polarity a duality všech věcí na světě. Za vlády dynastie Ptolemaiovců byl chrám přestavěn a jeho trosky se zachovaly dodnes.
 
Kom Ombo byl otočen 43,5° na jihovýchod směrem k Alfě Centauri, hvězdě jižní oblohy, jež oznamovala východ slunce o podzimní rovnodennosti. Chrám rozdělený na polovinu byl zasvěcen Sobekovi a Hórovi, dvěma extrémům na cestě k dokonalosti. Sobek stál na začátku této cesty a symbolizuje ignoranci a animálnost. Hór byl naopak na konci cesty a symbolizoval permanentní vědění a konec koloběhu reinkarnací. V přední části se nacházel vstup doplněný chodbou s 16 sloupy. Až sem měl přístup obyčejný lid. Symbol znázorněný na sloupech jim to dovoloval. Bylo to znázornění ptáka ve středu půlkruhu velebící faraóna.
 
V zadní části chrámu můžeme vidět jednu z věží, které byly součástí vnější zdi. Na jejích stěnách jsou vytesaná symbolická zobrazení a také podobizny faraóna Ptolemaia V., který nařídil rekonstrukci chrámu. V hlavní fasádě se nacházejí dva symetrické vstupy, nad nimiž je znázorněn okřídlený disk se dvěma hady symbolizující světlo uprostřed duality. Středně vysoká zeď, podobná té v Edfu a Dendeře, je doplněna čtyřmi vysokými sloupy. Pátý sloup odděluje oba vchody. Tato fasáda uzavírala kryté nádvoří a návštěvníci chrámu se mohli z obou symetrických vchodů kochat pohledem na její vnitřní část. Nádvoří s kolonádou bylo ale menší než to v Edfu. Ve stínu spletitých chodeb hledali žáci Školy mystérii úkryt před sluncem.
 
Na pravé straně chrámu můžeme vidět ruiny malé kaple zasvěcené bohyni Hathor. Uvnitř se nacházejí mumifikované ostatky krokodýlů, kteří žili ve vodním labyrintu pod chrámem. Krokodýl je jedním z nejodolnějších zvířat. Jeho kůže je pevná jako kov. Egypťané spojovali tuto odolnost s nejvyšším stavem materializace, úrovně velmi vzdálené spiritualitě. Zde duše začíná svoji pouť za osvobození od materiálních omezení a k pochopení principu fungování vesmíru.prvním nádechem vstupuje do těla člověka duše a vtěluje se do něj. Dlouhá páteř krokodýla je symbolem osy života každé živé bytosti. Krokodýl symbolizuje život, když opustí vodu nevědomí. Hledá vzduch, který reprezentuje vědomí. Egypťané věřili, že
 
Dokonce i naše planeta má svou páteř, svou osu. Skrz ni proudí do Země elektrické síly, jež ji oživují a které vytváří ochranné pole proti ultrafialovému záření, které obklopuje planetu a umožňuje existenci života a evoluci vědomí. Krokodýl Sobek a hrošice Tuaret představují na mapě oblohy cirkumpolární hvězdy, které zářily nad osou planety po tisíce nocí. Obě tato zvířata žijí ve vodě a v temnotě a na zem se vynořují jen občas, aby se nadechla. Voda představuje chaos, který později obnovuje život. Když se Nil, páteř Egypta, rozvodní, ničí vše, ale později pomáhá množení vegetace a zvěře.
 
  
 
SOBEK A HÓR
 
Chaos rozkládá jednotlivé části a později jim umožňuje, aby se na čas harmonicky spojily. Nepořádek a chaos, řád a harmonie představují rytmy, které se střídají. Tato přírodní síla, která život nejprve dezorganizuje a později renovuje, byla označována jako Sobek, muž s krokodýlí hlavou. Sobek patří do Sethovy družiny. Seth, pán temnost, síla, která člověka směřuje k materialismu a smyslovosti. To zpomaluje jeho rozvoj a naplňuje jeho život špatnými rozhodnutími, aby byl nucen poučit se ze svých omylů. Egypťané tyto síly nepovažovali ani za dobré, ani za špatné. Chápali je jako neutrální. Navrhl je Bůh, aby vyvolal chyby a utrpení, které by člověka nutily k porozumění a nakonec ho dovedly k nesmrtelnosti a trvalému vědomí.
 
Symetrický chrám je rozdělen přesně na dvě části. Pravá východní strana je zasvěcena Sobekovi a levá západní strana Hórovi. Chrám se tedy soustředil na začátek a konec evoluční cesty vědomí. Hór, muž se sokolí hlavou a na ní umístěným zlatým diskem, byl symbolem trvalého vědomí. Představuje muže, který už poznal vše na tomto stupni reality, nesmrtelnou bytost povýšenou v hierarchii vesmíru. Člověka, který došel na konec cesty zdokonalení, kdy se z něj stal učitel a osvícená bytost, která se bude věnovat dalším úkolům vesmíru.
 
 
 
INTERIÉR CHRÁMU
 
Faraón Ptolemaios VI. zahájil rekonstrukci chrámu a jeho vnitřní dekorace byly dokončeny až za vlády Ptolemaia XII., kdy už se egyptská civilizace nacházela ve stádiu úpadku. Mineme-li fasádu s pěti sloupy zakomponovanými do její stěny, vstoupíme do společného Sobekova a Hórova sálu zvaného Dům života. Je to symbolický svět. Zde se žáci vzdělávali, vytvářeli umělecká díla a písma pod vlivem obou protichůdných sil. Vysoké sloupy s květinovými rytinami podpíraly nejvyšší strop chrámu. Zde žáci slyšeli své mistry říkat, že k postupu v duchovní cestě je nutné osvojit si neoblomnou vůli a dokázat to vědomě.
 
První lekce a cvičení byly zaměřené na zdokonalení charakteru člověka. Vyžadovala se přísná disciplína. Žáci se museli naučit ovládat svůj strach a své vášně. Pokud se naučili zdrženlivosti, byli schopni kontrolovat svoje jednání. Museli se zapřísahat, že zachovají naprostou diskrétnost, absolutní mlčenlivost o odhalených pravdách. Hermetický princip zaručoval přístup k informacím pouze těm, kteří si to zasloužili a byli schopni jim naslouchat. Dozvěděli se, že pokud jsou vědomí a svobodná vůle pouhými instinkty, projevují se automatickými reakcemi. Zákony přírody propůjčují tyto instinkty všem živočichům, aby byli schopni bránit svůj život a rozmnožovat se. Když se tedy člověk chce zbavit své původní animality, musí se naučit kontrolovat svoje vědomí. Když se podřídí silám přírody, splyne s nimi ve společném proudu. Člověk se ale musí vzdělávat a vyvíjet samostatně. Ve stínu této haly zářily před očima žáků ze svých svatyní sochy Sobeka a Hóra, jež se používaly při slavnostech, při slunovratech a rovnodennostech.
 
Zdi haly jsou obřadně vyzdobené. Na pravé straně žehnají faraónovi Sekhmet a Hór a na levé straně Isis a Thóth. Podobné výjevy jsou vyobrazeny i na Sobekově straně a podporují rovnost obou bohů, aniž by braly v potaz jejich dobré či špatné stránky anebo protiklady světla a temnoty. Protichůdné síly existují, aby formovaly vědomí člověka a on se tak učí ze svých vlastních rozhodnutí.
 
Za touto halou se nachází přechodná zóna, kde najdeme Halu čistoty a Halu obětin u Hórova jezera. Před úsvitem kněží absolvovali očistný rituál. Nejprve se šli vykoupat do posvátného jezera chrámu, poté se dezinfikovali kadidlem a žvýkali uhličitan sodný, druh soli. Očistnou koupel opakovali v poledne a v noci. Všichni kněží byli obřezáni. Tento zvyk od nich později převzali Židé. Vždy se oblékali do bílého plátěného šatu. Neměli dovoleno nosit oblečení se srstí nebo jinými částmi zvířat, např. kůží nebo vlnou. Výjimku tvořila leopardí kůže, kterou mohli nosit veleknězi. Přehazovali si ji přes ramena a přes polovinu své hlavy na důkaz svého výjimečného společenského postavení.
 
Na levé straně chrámu se nachází hluboká nádrž se schody vedoucími pod úroveň hladiny Nilu. V této nádrži prováděli kněží svou ranní očistu. Voda také napájela nepříliš hluboký bazének na levé straně chrámu, kde odpočívali krokodýli zasvěcení Sobekovi. Tato vodní nádrž také sloužila jako nilometr. Jednotlivé schody sloužily k měření výšky hladiny řeky a díky nim bylo možné předvídat záplavy.
 
Na stěnách chrámu najdeme znázorněné rituály a slavnosti, které se pořádaly ve všech egyptských chrámech.schodiště vedoucí na terasu. Jejich schéma je podobné těm v chrámech Dendeře a v Edfu. Na jedné straně se nachází točité schodiště a na druhé přímé. Odsud se dostaneme do haly se dvěma svatyněmi. Každá z nich má svoji předsíň, kde byly uloženy zlaté loďky, ve kterých byly převáženy při procesích a slavnostech symbolické sochy Sobeka a Hóra. Na jedné stěně jsou znázorněny Ptolemailos a jeho žena Kleopatra společně s Hórem a Sobekem. Účastníci procesí převáželi symbolické sochy po řece z jednoho chrámu do druhého a lidé s květinovými věnci je provázeli svých zpěvem a tancem. Dále můžeme vidět
 
Ve vestibulu byly svěceny dary věnované lidem. Egypťané se domnívali, že když nenasytí Boha svými dary, jejich zdroj energie bude vyčerpaný a v zemi zavládne chaos. Touto formou děkovali za Boží přízeň a zdůrazňovali, že věří ve světlou budoucnost. Každý den nosili lidé do chrámu pivo, chléb, ovoce, zeleninu, med, olej, parfémy, svíčky, sůl a oblečení a kněží všechny tyto dary přijímali v Hale obětin. Později je přesunuli do vestibulu a děkovali Bohu za hojnost, kterou je obdařil. Lidé chrámu odváděli část ze své úrody a na oplátku přijímali stabilitu, prosperitu, zdraví, štěstí, život a pořádek. Velekněz nejprve vydezinfikoval koše s jídlem kadidlem a posvětil je symbolem života, čímž naznačil propojení Božské moci mezi jídlem a zdrojem života. Jakmile byly koše s jídlem posvěceny, byly odneseny ke zdi Domu života na nádvoří se sloupovým ochozem a rozděleny mezi všechny obyvatele náboženského komplexu.
 
V nejhlubší části chrámu se nacházejí dvě svatyně, kde najdeme trůny, na kterých seděly dvě sochy symbolizující dva extrémy cesty k dokonalosti. První ranní paprsky zaháněly temnotu a velekněz mysticismu mohl otevřít dveře svatyní a zapálit v nich kadidlo. Odpečetil dveře a odhalil naos se symbolem božstva. Poklekl před ním a políbil zemi, která jej nesla. Ve  stínu Haly zjevení zpívali žáci náboženské hymny a pomazávali se oleji s myrhou, lněným semínkem a skořicí a pak zahájili první ranní meditaci. V interiéru chrámu pomocníci veleknězů každý večer uklízeli po žácích písek na podlahách, zametali jejich šlápoty a zavírali za nimi dveře vedoucí do vestibulu za schodištěm.
 
  
 
TEST SMRTI
 
V symbolickém středu mezi dvěma protichůdnými silami nacházejícími se mezi oběma svatyněmi nalezneme zbytky dvojité zdi. Uvnitř ní se nacházel tajný prostor. Napravo od něj stála Svatyně světla a nalevo od něj Svatyně temnoty. Ani z jedné z těchto dvou svatyní nebyl do meziprostoru přístup. Toto místo bylo zcela zaplněno vodou a jediný přístup do něho byl ze střechy chrámu. Zde museli žáci školy absolvovat zkoušku smrti.
 
Mnoho měsíců dostávali žáci informace o čtyřech základních typech strachu. Strachu ze ztráty, strachu z konfrontace, strachu z opuštění a strachu ze smrti. Věděli, že strach způsobuje psychosomatickou reakci, automatickou neurohormonální odpověď. Tato reakce se projevuje neklidem, zvýšením srdečního tepu a zrychleným dýchání. Rozum je zablokován a v člověku se probouzí touha napadnout nebo utéci. Všechny tyto nekontrolované reakce způsobují ztrátu vnitřního klidu a vitální energie. Bylo jim jasné, že strach je výtvorem lidské mysli, která opouští současnost a soustředí se na budoucnost, na čas, který neexistuje a vytváří imaginární událost, v níž o něco nebo o někoho přijdeme nebo se musíme s něčím utkat.
 
Žáci se naučili řídit svoji mysl pomocí vůle a vědomí. Zásobovali ji pouze určitými myšlenkami a naučili se, jak mají neustále myslet pouze na přítomnost, ve které se mohli rozhodovat a jednat. Trénovali myšlení cílené na spokojenost. Pochopili, že vše, co se děje, je dokonalé a potřebné pro jejich vývoj. Když se jim něco přihodí, pak je to proto, že to tak mělo být. Tímto způsobem se učili vyhýbat se negativním myšlenkám, věřit vesmíru a zachovat klid a harmonii. Jejich učitelé poté rozhodli, že nastal čas, aby obhájili to, čemu se naučili a co po měsíce trénovali. K tomu účelu se na terase chrámu konal obřad před šachtou naplněnou hlubokým sloupem vody.
 
Na počátku dne, po očistném obřadu, žák a jeho učitel vyšli po strmém schodišti na terasu. Ocitli se v obřadní hale před nádrží s vodou. Trénink žáka připravil na to, aby byl opatrný ve všech neznámých situacích. To bylo podmínkou, aby po ponoření do vodního labyrintu našel cestu ven a neutopil se. Nastal čas, aby ukázal svoji odvahu. Mohl vyhrát nebo zemřít. Pochyby přestaly existovat. Musel skočit do propasti a nastoupit cestu kněžství. Se vzduchem v ústech, symbolem vědomého ducha, se žák ponořil do vertikálního tunelu, který se směrem ke dnu postupně zužoval. Plaval přímo ke dnu a opouštěl cestu ke světlu. Proplouval úzkou nádrží, v níž v slunečním světle viděl siluetu ohromného krokodýla.na dně nádrže jsou tmavé dveře. Přesvědčen, že je bezpečnější vyhnout se krokodýlům, plaval dál tím úzkým tunelem. Po mnoha pokusech, protože čas byl věčný, připlaval k vertikální šachtě.Skrz ní mohl vidět slunce. Už klidnější se vydal zpět k povrchu po úspěšném absolvování zkoušky. Dokážete si jistě představit, jaký musel mít strach a jak mistrně musel ovládat svoji mysl, aby zůstal klidný a pečlivě pátral po cestě ven. Jedině tak si mohl všimnout, že
 
Ale někteří, jež podlehli panice nebo se dostali do stavu iracionální smělosti, vyplavali vedle krokodýla, který byl pravidelně krmen, aby nenapadal člověka. To znamenalo, že neprošli zkouškou. Východ nebyl u zvířete. Museli absolvovat další meditace, trénink a dechová cvičení, aby mohli znovu absolvovat zkoušku. Tentokrát už věděli, že na druhé straně na ně čeká krokodýl.
 
 
 
LÉKAŘSKÝ RELIÉF
 
Za svatyněmi a nádrží, za druhou hraniční chodbou se nachází šest kaplí, po každé straně tři. Uprostřed stálo schodiště, které vedlo na terasu chrámu. Na těchto stěnách se nacházejí nádherné rytiny božstev a faraóna, který vždy zastupuje celé lidstvo. Na zadní stěně vnějšího ochozu je vyobrazena slavná scéna, na níž císař Traján pokleká před Imhotepem, architektem Sakkáry, který mu dává několik chirurgických nástrojů, např. kleště, pilku a farmaceutické váhy. Sem chodili nemocní a žádali o vyléčení svých neduhů.
 
Na mnoha rytinách je patrná obliba svatých postav, neboť je tisíce lidí poničily svými doteky. Na jedné stěně najdeme vytesané symbolické dveře, které existují v mysli každého člověka. Těmito dveřmi lidé komunikují s vyššími dimenzemi. Touto symbolickou cestou mezi oběma svatyněmi se ubírali žáci, aby postoupili do další úrovně svého tréninku. Na levé straně je Sobek se žezlem zakončeným podobiznou lva, nejdokonalejšího zvířete. Na pravé straně je Hór s nožem s lidskýma nohama, symbolem cesty plné utrpení a sebekontroly každého člověka vedoucí k získání vědomostí jeho učitele. Mezi nimi se nachází chvalozpěv korunovaný Maat, symbolem pořádku a rovnováhy mezi oběma protichůdnými silami. Sobek představuje materialismus a Hór vědomou spiritualitu. Maat představuje řád vesmíru. Kolem ní jsou přes sebe vytesána čtyři zvířata symbolizující čtyři faktory. Lev, sokol, býk a vícehlavý had. Jsou to síly osudu, jež působí na každého člověka. Kuriózně stejné symboly později použili křesťané k reprezentaci čtyř evangelistů.
 
Symbolický tvar tohoto chrámu rozděleného symetricky mezi světlo a temnotu, kde žáci museli dokazovat, že mají kontrolu nad strachem ze smrti tím, že prošli centrálním neutrálním bodem polarity, nám zanechal mnoho poučení. Ukázal nám, že bystrost je produktem našich myšlenek a že vědomá kontrola automatických instinktů a setrvávání v přítomnosti jsou branou k vyšším hladinám harmonie, klidu a spokojenosti.
 
 
10. DÍL - PHILAE, ŽENSKÝ PRINCIP
 
Dnes se podíváme na ostrov Philae, od starověku zasvěcený kultu bohyně Isis, ženské síle, stvořitelce spirituality v ženské mysli a zamyslíme se nad tím, proč měly ženy v egyptské civilizaci privilegované postavení.
 
Egyptský vesmír byl založen na páru. Na rovnocenném spojení maskulinního a femininního principu. Jejich úkolem bylo vytvářet pořádek uprostřed chaosu. Zdokonalovat svět a později ho zachovat na věčné časy. Kněží Hórova oka vysvětlovali lidu, že jediný Bůh, který je všudypřítomný, má svou mužskou část – moudrost s veškerými informacemi a ženskou část – homogenní substanci s nekonečnou láskou.
 
 
 
ATUM A NUN – PTAH A SEKHMET  - AMON A MUT
 
Na nejvyšším postu v božském a uspořádaném světě stál Atum, jediný Bůh, absolutní moudrost v ještě nemanifestovaném vesmíru. Jeho ženskou částí byla Nun, panenská substance, homogenní hmota, plodová voda, nekonečná láska. Atum a Nun, původně odpočívající pár, zaktivoval svoji božskou vůli a proměnil se v Ptaha a Sekhmet, ale dál zůstal tím samým a jediným Bohem. Nyní ovšem získal jiné vlastnosti, protože jeho vlastní vůle ho uvedla do pohybu. Ptah, mužská část jediného Boha, šířil kreativní informace. A Sekhmet, ženská část, se projevila jako substance lásky a vytvořila světlo, energii a zářící substanci pohybu. Ptah a Sekhmet představují množící se sílu všeho, co bylo stvořeno. Vznikají tak další páry kreativních božstev, fundamentální síly zvané neteři, extenze vyšší moci v božském vesmíru. Působením sálajícího ohně na původní myotickou substanci, vzniká Tefnut - vypařování vlhkosti a Shu - vzduch v pohybu. Tento pár božstev – Tefnut a Shu, pára a vzduch - pomáhají diferencovat původního ducha, kondenzují ho a materializují. Tím vzniká nový pár Ef - země a Nut - obloha.
 
Tak vznikly vesmírné světy, minerální království ve formě sluncí a planet, sluneční soustavy a galaxie. V tomto božském světě se zrodily ještě dva další páry - Osiris a Isis a Seth a Nephtys. Dva páry fundamentálních sil, jež mají na starosti evoluční proces všech materiálních forem ve vesmíru a jejich zpětnou proměnu v ducha. Působením těchto kreativních božstev je dále členěna původní hmota a na základě mnoha matematických kombinací vznikají různé vibrační struktury. Na planetě Zemi vznikají stacionární říše rostlin a mobilní říše zvířat.
 
V dalším tvořivém činu zplodil jediný Bůh svého syna, lidskou bytost s vědomým uvažováním, žijící pár – ženu a muže s potenciálem k rozmnožování. Tímto činem se Ptah a Sekhmet, pár proměňující vesmír, stali Amonem a Mut, femininním a maskulinním principem jediného Boha stvořitele. Ten připodobnil člověka k obrazu svému a umožnil mu, aby tvořil své vlastní myšlenky. Při stvoření člověka mu Bůh propůjčil svobodnou vůli, aby byli lidé schopni rozumět důsledkům svých rozhodnutí a mohli během svých mnoha životů postupně moudřet.
 
Egyptská struktura božského a lidského vesmíru byla založena na páru. Proto také žena se svým darem milovat, hrála důležitou roli v egyptské společnosti. Ať už byla žena královnou Egypta zastupující faraóna, kněžkou oslavující kult bohyní Isis a Hathor, či matkou toho nejskromnějšího dělníka, byla respektována a považována za rovnou muži.
 
 
 
ISIS
 
Ostrov Philae byl zasvěcen bohyni Isis. Postavě, jež jako Hórova matka symbolizovala mateřství. Isis zastávala v srdcích Egypťanů stejné místo, jako panna Marie u katolíků. I po tisících letech se dochovaly stovky jejích soch. Na mnoha z nich je zpodobena jako pečující a starostlivá matka nedávno narozeného Hóra. V očích katolíků zaujímá stejné místo jako Ježíšova matka. Ostrov obývali žáci a kněžky velebící její kult v rovnostářské společnosti. Žily tu stovky žen zvané Hemwet-neter, které žáky cvičily v hudbě, tanci a hrály na sistra během rituálů ve všech egyptských chrámech.
 
Isis je personifikací oddané matky, věrnosti a ženské lásky. Isis naplňuje substanci vyššími emocemi, extází a intuicí, která společně s nahromaděnou láskou a pravdou umožnila zplození Hóra, permanentního a nesmrtelného vědomí. Isis je síla, která vede člověka směrem ke spiritualitě prostřednictvím mnoha reinkarnací. Člověk postupně opouští svoji původní animalitu a stává se respektující, flexibilní a moudrou bytostí, která zažívá stav permanentního vědomí symbolizovaného Hórem, jejím nesmrtelným synem. Isis je základnou tohoto trvalého vědomí. Ve vnitřním světě každého člověka vyvolává vyšší emoce a zvyšuje jeho vibrační frekvenci. Isis propůjčuje vědomí vyšší dimenze a díky této inspiraci vznikají myšlenky, které se projevují v umění. Isis nás nutí hledat a rozpoznat Boha. Ukazuje nám duchovní cestu a každému člověku umožňuje, aby ve svém nitru cítil obdiv k Bohu, jenž ho dovede až k extázi.
 
 
 
OSTROV PHILAE
 
Ostrov Philae byl tedy zasvěcen této mateřské síle. Tento žulový ostrov se nachází uprostřed Nilu, za prvním nilským kataraktem, v Núbii, na hranicích egyptského a kušického království. Philae znamená ostrov nebo kopec nad vodou, který se objevil v dobách boha Ra. Už jméno ostrova nám napovídá, že toto místo bylo využíváno k posvátným účelům již od starověku. Během tisíců let sloužily tyto nádherné chrámy jako místa, jež propagovala egyptskou kulturu, umění a náboženství v Núbii a Súdánu. Nejstarší ruiny chrámu se nacházejí v jihovýchodní části komplexu. Zde stál chrám orientovaný k hvězdě Canopus, zasvěcené božstvu Mandulis. Tento chrám byl během jedné z válek mezi Egyptem a Núbií zničen. Vedle jeho trosek postavili Núbijci další chrám zasvěcený Arensnuphidovi, tak pojmenovali Osirida, manžela bohyně Isis.
 
Pak ale ostrov ovládli Egypťané a postavili zde první chrám zasvěcený Isis. V roce 1250 př.n.l. nechal Ramesse II. vytvořit spis, v němž tvrdí, že to on nechal chrám přestavět. To samé v roce 680 př.n.l. prohlásil faraón Taharka. A v roce 560 př.n.l. faraón Amasis nařídil, aby byly vytesány sochy bohyně Isis. O 300 let později v jižním cípu ostrova postavil chrám král Nectanebo. V roce 250 př.n.l. se Ptolemaiovci, dědici Alexandra Velikého, rozhodli, že pootočí osu chrámu o 21° směrem k hvězdě Canopus, která se vlivem pohybu sluneční soustavy přesunula do jiné části oblohy.
 
Chrámy orientované ke konkrétním hvězdám bývaly každých 300 až 400 let pravidelně rozebírány a znovu skládány, aby neustále sledovaly tu samou hvězdu, protože pohyb sluneční soustavy ji přemístil. Chrám musel být kompletně přemístěn a usazen na novou osu. V posledních letech se ale zájmy Ptolemaiovců více soustředily na Řecko a Makedonii než na soupeření s řeckými králi, mezi které Alexander Veliký rozdělil svoji říši. Umístění chrámu na ostrově celou situaci ještě více ztěžovalo. Proto se rozhodli, že postaví menší chrám, uspořádaný tak, aby bylo možné pozorovat nové postavení hvězd, aniž by posunuli původní chrám.
 
Alexandrie se stala hlavním městem Egypta a řečtina oficiálním jazykem. V roce 31 př.n.l. byla Kleopatra poražena v bitvě u Aktia a po její sebevraždě upadl Egypt do rukou Oktaviána, jenž se přejmenoval na Augusta a stal se prvním římských císařem, který vládl Egyptu. Římští císaři ve Philae postavili další chrámy. Trajánus začal se stavbou chrámu, která nebyla nikdy dokončena. Hlavice sloupů mají tvar papyrů a některé dosud podpírají kamenné kvádry, které nebyly nikdy otesány a ozdobeny figurami bohyně Hathor.
 
Philae bylo jedním z posledních míst v Egyptě, kde se soustředili kněží, uctívající starodávný kult. Odtud vyšly gnostické sekty, jež později pod jmény jako rozekruciáni, zednáři, ilumináti dále šířily tajnou egyptskou nauku. V roce 553 n.l. byl ostrov, jedna z posledních bašt egyptského pohanství, na základě výnosu císaře Justiniána zasvěcen svatému Štěpánovi a panně Marii. 
 
Ve 20. století zmizel ostrov na dně asuánské přehrady. Díky fondům UNESCA byl chrám kámen po kameni rozebrán a znovu postaven na ostrově Agilkija, který byl upraven do tvaru původního ostrova. Původní orientace chrámu byla zachována. Norman Lokhir otočil chrám 76° na jihovýchod tak, aby z něj bylo možné pozorovat pohyby hvězdy Canopus nad jižním pólem. Stejným směrem je otočen i chrám v Edfu. Původně byly obě věže po tisíce let orientovány 15° na jih směrem k polární hvězdě Canopus, čímž se potvrzuje hypotéza, že všechny egyptské chrámy byly otočeny buď ke Slunci nebo k nějaké hvězdě.
 
 
 
INTERIÉR CHRÁMU
 
Nad Nilem můžeme spatřit impozantní stavbu. Dva pylony a velký počet sloupů tvoří vnitřní nádvoří, které končí u Nectanebova chrámu. Velké vnější nádvoří má tvar lichoběžníku lemovaného dvouřadým sloupovým tvořeným 32 sloupy a uspořádaným do takového úhlu, že vytváří iluzi daleko hlubšího prostoru. Sloupy a dlouhá stěna se sériemi oken otočenými k Nilu vytvářejí krásný stín. Všechny sloupy jsou odlišné stejně jako pole s papyrem. Jejich květinové ozdoby mají rozličné tvary, které kdysi hýřily barvami. 
 
Ženy byly jako kněžky vysvěceny v chrámech zasvěcených některé z bohyň, např. Isis nebo Hathor. Kněžky měly na starost hudbu a tanec při rituálech ve všech egyptských chrámech. Ženy, které se věnovaly hudbě byly nazývány shemayet. Mohly také sloužit mužských božstvům či se stát písařkami. Ženy hrály na sistrum, jehož zvuk uklidňoval božstva a dovoloval mužské mysli odpočívat. Kněžky zasvěcené Hathor, bohyni představující ženskou sexualitu, lásku, hudbu a tanec, pořádaly extatické slavnosti, ale původ oslav bohyně Bat měl jiné sociální funkce. Tyto kněžky zatupovaly plodnost a učily muže, kteří vstupovali do manželství, jak milovat a jak správně uspokojit svoji nastávající manželku.
 
Směrem na východ nad sloupy velkého nádvoří se nachází malý chrám zasvěcený Imhotepovi, veleknězi, který postavil stupňovitou pyramidu v Sakkáře a nakreslil plány chrámů v Dendeře a Edfu. Na prvním pylonu, stejně jako ve většině jiných chrámů, je vytesána podobizna faraóna, v tomto případě Ptolemaia XII., který svým žezlem poráží 9 nepřátel Egypta.znázornění mělo potlačovat síly chaosu a proklamovat faraónovu moc. Faraón se nacházel na půli cesty mezi člověkem a Bohem a jeho úkolem bylo udržet pořádek v Egyptě a v kosmu. Toto grafické a symbolické
 
Soupeření chaosu a pořádku je příkladem duálního pojetí vesmíru tak, jak jej chápali Egypťané. Stejně tak i Egypt měl dvě země. Dlouhé údolí kolem Nilu zvané Horní Egypt a deltu otevírající se do středozemí zvanou Dolní Egypt. Faraón tuto dualitu spojoval. Nosil dvě koruny, aby dokázal svoji moc nad těmito dvěma územími. Tímto způsobem také spojoval člověka a Boha. Jeho tělo bylo považováno za schránku uchovávající královskou ka, duši spravující Egypt, která reinkarnovala z jednoho faraóna do druhého. Proto faraón, nejdůležitější ze všech žijících Egypťanů, představoval úroveň vědomí, kterou dosáhl lid během jeho vlády. Byl něco jako polobůh, reinkarnace ducha, kterého Bůh pověřil správou Egypta.
 
Nový pylon má dva sloupy, na nichž vlály vlajky. Obě věže by měly být symetrické a spojené hlavním vstupem, ale ve Philae je v levé části brána vedoucí do Kaple zrození. Později, během nadvlády Římanů, byla postavena brána i v pravé věži. V této kapli slavili zrod božstev a jejích potomků, např. Hóra, a také mateřství Isis, když na obloze vyšla její hvězda Sírius a oznamovala příchod nového roku, letního slunovratu a záplav na Nilu. Kaple zrození se svými hathorskými sloupy nahrazovala hlavní chrám jako astronomickou observatoř předtím, než zde Římané postavili sloupy, které orámovaly lichoběžníkové nádvoří.
 
Žádná jiná společnost si žen nevážila tolik jako Egypťané. Ženy a muže, díky svému filozofickému pojetí Boha, považovali za rovnocenné bytosti. Ženy měly stejná práva jako muži. Mohly vlastnit půdu, obchodovat a podnikat právní kroky. Ale v administrativě nepracovala ani jediná žena. Udržování pořádku měli na starosti muži. Lidu vládl faraón a muži spravovali říši.
 
 
 
FARAÓNEM MUŽ NEBO ŽENA?
 
Legenda tvrdí, že právo na trůn bylo předáváno po ženské linii a že legální dědičkou byla korunní princezna. Muž, který byl vybrán jako její manžel, se stal vládnoucím faraónem. Tomuto pravidlu musel vyhovět každý král. I když sám byl např. korunním princem, právo vládnout mohl uplatnit jen po svatbě se svou vlastní nebo nevlastní sestrou. Ale neexistuje žádná přímá linie dědiček, která by pravdivost této legendy dokládala. Faraóni byli polygamní a hlavní ženy Thutmóse III., Amenhotepa II. a III. nebyly královského původu. Pravděpodobnějším důvodem, proč si faraóni brali za ženy svoje sestry, bylo, že chtěli napodobovat bohy Isis a Osirida nebo Setha a Nepthys, kteří byli nejprve sourozenci a později i manželé. Tím, že si faraón vzal svoji sestru nebo dceru, se výrazně odlišil od ostatních lidí, kteří se tak nikdy nechovali, a postavil se na roveň bohů a zároveň potvrdil své právo vládnout.
 
Aby se faraónem stala žena nebylo příliš obvyklé. Královna Hatšepsut získala tento titul jako poručnice svého nevlastního syna Thutmóse III., syna jejího manžela a nevlastního bratra Thutmóse II. Když se chopila moci, začala se oblékat jako muž a vystupovala jako silný vládce. Po skončení její vlády byla její faraónská minulost systematicky vymazána ze záznamů, aby lid zapomněl na to, že jim místo muže vládla žena. Nicméně některá zpodobení královny se zachovala. Ze 300 faraónů se jimi pouze 4x staly ženy, a to jen na krátkou dobu, za výjimečných okolností a jako poslední pokus jejich rodů o udržení moci. První z nich byla královna Neitokret, která se k moci dostala na konci 6. dynastie, na začátku chaosu, který je dnes označován jako 1. přechodná doba. Druhou byla Sebeknofru na konci vlády 12. dynastie. Třetí byla Tausret, která vládla po chaosu, který vyvolal Mojžíš svými deseti pohromami, když její manžel Sethi II. zemřel při plavbě přes Rudé moře. Čtvrtou se po zabití svého bratra stala Kleopatra předtím, než se stal Egypt římskou provincií. Všechny byly egyptskými královnami díky tomu, že se provdaly za faraóna a po jeho smrti nastoupily za zvláštních okolností na jeho místo.
 
Kněží se mohli ženit, ale měli dovolenu jen jednu ženu. Všichni ostatní muži včetně faraóna mohli mít žen, kolik si přáli, ačkoliv většina z nich si vybrala jen jednu. Pokud se manželství nevydařilo, mohli se Egypťané legálně odloučit. Muž musel vrátit všechen majetek, který mu věnovala rodina jeho manželky a část svého majetku věnovat potomkům. Když tak chtěli učinit, stačilo, aby předstoupili před kněze a dva svědky a opakovali následující větu: „odcházím od tebe, své manželky (nebo svého manžela) a navždy tě opouštím, odvolávám svoje práva k tobě, doufám, že ti život přinese nového společníka“.
 
Když projdeme kolem brány, ocitneme se na nádvoří stíněném sloupořadím. Dnes ho tvoří původní fasáda chrámu, na pravé straně podloubí s 10 sloupy a nalevo nový Chrám zrození. Na tomto nádvoří najdeme stélu s kartušemi Ptolemaia a Kleopatry, které pomohly Champollionovi rozluštit výnos vytesaný na slavné Rosettské stéle. Tento výnos ukládal lidu, aby uctíval faraóna. Protože je toto nařízení důležité pro pochopení vlády Ptolemaiovců, kdy byl chrám rekonstruován, shrneme jeho hlavní body: Vyhlašuje se, že každý chrám v Egyptě musí vedle kaplí zasvěcených bohům postavit jednu králi Ptolemaiovi a milovanému Ptahovi, před kterou musí být vytesána postava hlavního Boha chrámu, jenž mu předává vítěznou zbraň. Všechna tato vyobrazení musí být v egyptském stylu. A kněží ve svém posvátném šatu je musí uctívat 3x denně, pořádat rituály na jejich počest a během procesí musí nést sochu faraóna v úrovni s ostatními bohy.
 
Egyptští kněží považovali člověka za zvíře, dokud se nenaučí ovládat svoje automatické chování vyvolané instinkty. Automatické instinktivní reakce umožňují zvířatům a člověku rozmnožování a ochranu života. Přitažlivost k druhému pohlaví nás vede k rozmnožování. Touhy jsou mechanismem přírody, který nás nutí, abychom zahnali nedostatek a zachovali život. Díky strachu unikneme ohrožení života nebo naopak zaútočíme. Žáci se učili, že divoké instinkty jsou omezením vyšší duchovní realizace. Škola mystérií měla chrámy, jenž se specializovaly na prohlubování vědomí a poskytovaly nezbytný trénink nutný k ovládnutí jednání. Ovládat instinkty agrese se žáci učili v chrámu Kom Ombo. Zde strach porazili tím, že pochopili, že není čeho se bát. Že smrt je jen krokem k dalšímu životu. Zjistili, že strach plýtvá životní energií potřebnou k udržení vnitřního klidu.
 
Chrámy (např. ten ve Philae) zasvěcené bohyním žáci navštěvovali proto, aby je kněžky naučily ovládat jejich touhy vyvolané instinktem přitažlivosti. Touha v člověku iniciuje potřebu přitažlivosti. Následkem je reakce libosti nebo nelibosti v emocionálních centrech, která propojují mysl s pocity. Ale city jsou polarizované. Můžeme cítit radost i smutek. Můžeme být spokojeni, ale také naopak. Proto je důležité pochopit, co tyto pocity vyvolává a naučit se ovládat ty negativní. Negativní pocity totiž vyvolávají apatii. Odčerpávají naši vitální energii a udržují člověka na nižší vibrační frekvenci. Egypťané věřili, že cesta evoluce začíná ovládnutím vnitřních center a uvědoměním si automatických reakcí. Egypťané vysvětlovali emoce, chtíč a sexuální touhy prostřednictvím jejich rozpoznání a prožití. Nevědomá bytost snadno ztratí sebekontrolu. Snadno podlehne neznámým okolnostem a může lehce upadnout do deprese.
 
Z tohoto důvodu tvořilo součást prvního tréninku kněží ovládnutí jejich tužeb. Naučili se, že aktivací nižších center a pocitů prostřednictvím lásky a pochopení dojdou ke klidu, harmonii a štěstí. Chrám kněží vnímali jako model světa na počátku stvoření. V tom okamžiku Bůh stvořil vesmír, z chaotických vod vybral hroudu země a učinil něco podobného, co se odehrávalo každý rok na Nilu, kdy se vylily jeho vody z břehů. Bůh se tak opakovaně zjevoval a přinášel zemi nový život. Svatyně, k níž se jde po schodišti, symbolizuje tuto hroudu stvoření. Stojí tu socha Isis, do níž se bohyně tohoto chrámu vtělila. Když vstoupíme dovnitř, ocitneme se na malém prostranství obklopeném sloupy. Budeme se nacházet uprostřed Haly života s velmi vysokými sloupy. Hala před vnitřními prostorami chrámu představuje bažinu v okamžiku stvoření, kde rostly rostliny a papyrus symbolizované chrámovými sloupy. Prostřední místnost někdy sloužila jako kaple, kde byly slunci vystavovány symbolické sochy, které při tomto starověkém rituálu obnovovaly svoji energii. Uctívala se zde vřelost slunce, které pomohlo stvořit svět. Slunce obnovovalo energii kreativních sil, které v lidském vědomí urychlují evoluční proces, jenž navrací hmotu Bohu. Na stěnu této místnosti vytesali Egypťané svoje představy o vesmíru. Nalezneme zde také mnoho rytin koptských křížů, symbolů nové filozofie, jež dorazila do Egypta, když se z Philae stal katolický kostel. Objevil se tak nový způsob pohledu na svět, který nejenže smazal tradiční představu o egyptské civilizaci, ale dokonce ji začal označovat za primitivní.
 
Hala života neboli Per Ankh sloužila jako místo, kde vznikala svatá písma a kde také byla opisována a ukládána. Předloha byla nejprve nakreslena na papyrus a poté vytesána do stěny chrámu. Ve všech podobných místnostech v chrámech po celém Egyptě, byly také opisovány Knihy mrtvých používané při pohřebních rituálech. V Hale života zároveň bylo i vzdělávací centrum chrámu. Vyučovalo se zde teologii, umění, rituálům, magii, astronomii a medicíně. Model knihovny s nashromážděnými spisy se stal předlohou alexandrijské knihovny. V této hale hrály kněžky na harfu, zpívaly písně a skládaly hudbu, která doprovázena náboženské rituály. Egypťané se domnívali, že hudba má božský původ. Na stěnách chrámů nalezneme důkazy o tom, že při pohřbech a procesích používali mnoho hudebních nástrojů – bubny, flétny, cimbály a sistra. Tance, hudba a písně stimulovaly stvořitele a plodnost nemohla poklesnout. Vyhýbali se tak tomu, aby se kosmos vrátil ke svému původnímu chaosu. Kněžky se také staraly o nemocné, kteří přicházeli do chrámových sanatorií, kde u kněží hledali pomoc a znalosti. Hudba byla využívána jako lék na nemocnou duši a noty sloužily jako měřítko mezi Zemí a ostatními planetami. Tancem uctívali Boha, síly lásky, štěstí a hudby.
 
Dále se dostaneme do Haly zjevení, která v tomto případě není klasickou halou spojenou bokem s exteriérem, kam lidé nosili svoje dary. Na jejích stěnách nalezneme scény, které stejně jako obrazy v jiných egyptských chrámech nemají pozadí. Komunikace mezi faraónem a Bohy se odehrává mimo čas a prostor. V chrámu probíhaly velmi dynamické rituály doplněné hudbou a zpěvem. Odříkávání rituálních formulí a vůně kadidla byla poctou božstvům, od kterých chtěli kněží získat podporu k další existenci ve vesmíru. Doplňovaly je každodenní liturgie a řada cyklických svátků, při nichž symbolické sochy ztvárňující mýtické postavy byly převáženy v lodích po Nilu z jednoho chrámu do druhého.
 
Všechny části chrámu měly svou funkci. Ukazovaly, jak egyptští kněží rozuměli vesmíru. Skrz rituály utvrzovali svoji moc a legitimizovali sociální pořádek panující v jejich civilizaci. Dále následuje Hala obětin. Na levé straně se nacházela místnost se zlatou lodí, na které se při procesích přepravovala socha bohyně. Z Haly se po dlouhém a přímém schodišti dostaneme na terasu, kde se konaly obřady a kněží zde pozorovali hvězdnou oblohu stejně jako v dalších chrámech. Na stěně předpokoje svatyně je vyobrazen Ptolemaios V., který předává dary bohyni Isis. Zlaté stěny, které byly pokryty tepaným zlatem, již ztratily svoji původní barvu. Ve středu chrámu se nacházela Svatyně bohyně Isis. Stál v ní žulový oltář se zlatou sochou bohyně. Tato socha bývala při procesích a rituálech převážena ve zlaté lodi. 
 
Isis, egyptská panenská matka, která porodila Hóra po neposkvrněném početí, má na hlavě trůn. Je to symbolický trůn, jenž představuje nejvyšší čakru, v níž lidské vědomí po jejím dosažení setrvává věčně. Isis je řecký překlad egyptského jména Eset, jenž znamená trůn vědomí. Mnohokrát je znázorněna v podobě supa společně s kravskými rohy a zlatým diskem. Sup se pečlivě stará o svoje mláďata. Ve svém nitru přeměňuje hnijící substance v potravu, v nový život. Kráva, jež proměňuje rostliny v potravu představovala pro Egypťany symbol potravního principu. Její rohy mají tvar lůny, matky cyklů, a také opisují sluneční kotouč, zdroj života a osvětlujícího vědomí. Tato svatyně symbolizovala respekt, jenž měli Egypťané k mateřství. Respekt, založený na hledání řádu a rovnováhy. Řád a rovnováha legitimizovaly jejich pohled na svět. Zde bylo centrum všech rituálů, centrum božství, kde faraón nebo veleknězi v zastoupení celého lidu komunikovali s Bohem. Vytesané obrazy Bohů umožňovaly, aby Bozi ožili v myslích těch, kteří je spatří. Vtáhnou je do svých rituálů a symboliky darů.
 
To je dědictví, které starověký Egypt zanechal lidu. Vize duálního vesmíru, místa, kde člověk prožívá extrémní protiklady, aby pochopil význam neutrality. Dokonalý svět navržený Bohem, v němž se nevědomý člověk během mnoha reinkarnací promění v moudrou bytost. Zvíře se stane nadčlověkem díky zkušenostem získaným na základě vlastních rozhodnutí.