3. KAPITOLA
PRVNÍ POSVÁTNÝ PRINCIP:
PRINCIP MENTALISMU
VESMÍR A VŠECHNO V NĚM neustále roste, pohybuje se a mění se. Nic
není trvalé a neměnné, kromě změny samotné. Vlastní síla, která pohání
toto nepřetržité tvoření se nazývá VŠECHNO. Je to vše, co je, a proto
je nekonečné a věčné. VŠECHNO je živá mysl sestávající z nesmrtelné
životní síly a Božské moudrosti. VŠECHNO je Duch.
VŠECHNO zaplňuje všechen prostor v Univerzu. Duch prostupuje vaším
tělem, domovem, kanceláří i autem. Neexistuje místo, kde by Duch nebyl.
Na rozdíl od Vesmíru, kterému dodává sílu a který obývaje VŠECHNO
neměnné. Tento paradox je usmiřitelný prostřednictvím hermetického
učení, že Vesmír je obsažen v Mysli VŠEHO. Nádoba (VŠECHNO) je neměnná,
ale to, co je v ní (Vesmír), se neustále mění.
Stejně tak se stále mění i obsah vaší mysli. Tohoto principu můžete použít,
abyste změnili cokoli ve svém životě. Vzhledem k tomu, že si svůj Vesmír
vytváříte vlastní myslí (stejně jako VŠECHNO vytváří ve své Mysli
Vesmíry), můžete změnit jeho obsah tak, že změníte své touhy. Některé
postupy, jak toho dosáhnout, jsou popsány v následujících kapitolách. Ale
nejprve jsou v Kybalionu věnovány čtyři kapitoly základům prvního
principu, Principu mentalismu. Je to proto, že první princip je životně
důležitý pro porozumění a aplikaci dalších principů a hermetismu obecně.
V době, kdy tato kniha vyšla poprvé, bylo pojetí mentálního Vesmíru
revoluční. A pro ty, kdo neznají meta-fyziku, je tato myšlenka naprosto
nová dodnes.
Pokud jste již přijali premisu, že vše ve vašem životě je myšlenkovou
formou, tato kapitola i tři kapitoly následující se vám budou číst rychle.
Nicméně bych doporučovala, abyste pozorně četli každou kapitolu, protože
se v nich vyskytují určitá zrnka poznání, která mohou pomoci i těm
nejzběhlejším metafyzikům. Než se tato zrnka ozřejmí, je třeba je pečlivě
prostudovat.
„Pod Vesmírem Času, Prostoru a Změny i za ním se věčně nachází
Podstatná realita - Základní pravda." —Kybalion
Ve skutečnosti nelze o ničem říci, že to „je", avšak všechno se „stává"
a mění. Nic nezůstává v klidu, neboť se všechno rodí, roste a umírá.
V okamžiku, kdy něco dosáhne svého vrcholu, to začíná upadat. Princip
Rytmu působí neustále. V ničem neexistuje žádná realita ani
substancialita. Nic není trvalé, kromě změny samotné.
Vše se vyvíjí z něčeho jiného a rozpouští se do něčeho jiného jako neustálý
příliv a odliv, tvoření a zanikání. Všechny tyto proměnlivé věci jsou
vnějšími zdáními či manifestacemi (projevy) v nich obsažené síly, kterou
hermetičtí mistři nazývají „VŠECHNO". Vnitřní povaha VŠEHO
je nepoznatelná. Pouze VŠECHNO je s to pochopit svou povahu a bytí.
Přestože vlastní povaha VŠEHO je nepoznatelná, jsou jisté pravdy
související s jeho existencí, které učí Kybalion: „To, co je Základní
pravdou, Podstatná realita, přesahuje jakékoliv pojmenování, ale moudří
lidé to označují jako VŠECHNO. Ve své podstatě je VŠECHNO
nepoznatelné. Ale to, co říká rozum, je třeba vlídně přijmout a zacházet
s tím s úctou. "Lidský rozum činí následující závěry týkající se VŠEHO, aniž
by se snažil odstranit závoj z nepoznatelného:
(1) VŠECHNO musí být VŠECHNO, co skutečně existuje. Mimo VŠECHNO
nemůže existovat nic, jinak by VŠECHNO nebylo VŠÍM.
(2) VŠECHNO musí být nekonečné, protože nic nemůže vymezovat,
ohraničovat, spoutá-vat ani omezovat VŠECHNO. Musí být nekonečné
v čase neboli věčné. VŠECHNO muselo a musí vždy a nepřetržitě
existovat, protože není nic jiného, co by ho mohlo stvořit. Něco
se nemůže vyvíjet z ničeho. Jestliže by VŠECHNO někdy „nebylo", byť
na jeden jediný okamžik, „nebylo" by ani teď. Muselo a musí být neustále
a provždy, protože je nic nemůže zničit.
VŠECHNO musí být nekonečné všude v prostoru, protože mimo
VŠECHNO žádné místo neexistuje. Musí být v Prostoru kontinuální, bez
přestání, bez oddělení nebo přerušení, protože nic by nemohlo přerušit,
rozdělit nebo přetrhnout jeho kontinuálnost. Musí být nekonečné, co se
týče moci, neboli absolutní, protože nic je nemůže omezovat,
ohraničovat, rušit nebo podmiňovat. Nepodléhá žádné jiné Síle, protože
žádná jiná síla neexistuje.
(3) VŠECHNO musí být neměnné a nezměnitelné, protože vně neexistuje
žádná síla, která by mohla změny způsobit. Nelze k němu nic přidat ani
z něho nic ubrat, nelze je zvětšit ani zmenšit a musí vždy zůstat takové,
jaké je teď: VŠECHNO.
Vzhledem k tomu, že VŠECHNO je nekonečné absolutní, věčné
a nezměnitelné, je logické, že vše, co je změnitelné, nemůže být
VŠECHNO. A vzhledem k tomu, že vně VŠEHO nic není, potom všechny
takové konečné věci nemohou být ve skutečnosti nic. Velice brzy tento
zdánlivý rozpor vysvětlíme.
VŠECHNO není záležitostí pouhé energie, protože nemůže vzniknout nic,
co by bylo větší než jeho zdroj. Co je vyšší než hmota nebo energie,
o níž víme, že existuje ve Vesmíru ? VŠECHNO je „Nekonečná živá
mysl", což je pojem mnohem vyšší než mechanické síly či hmota.
VŠECHNO je Nekonečná živá mysl, kterou nazýváme „Duchem“ !