Nibiru versus Atlantida - odhalení skrytých souvislostí
Jaroslav Chvátal
Proces energo-informační metamorfózy, který je vysoce aktivní několik posledních let klade velmi vysoké nároky postupné oživení tzv. dlouhodobých paměťových receptorů, které jsou nedílnou součástí buňkové paměti lidské bytosti a hypervědomé složky lidské bytosti. V souvislosti s tím je jednou ze strategických aktivit současné doby postupné otevírání jistých velmi důležitých informací, které jsou propojené na důležité mezníky lidské historie propojené s touto planetou. Velmi důležitou kapitolou této historie je problematika Atlantidy. Již nyní mohu naznačit, že s příchodem roku 2008 se změní nejen design a celková koncepce nezávislého internetového magazínu Matrix-2001.cz, ale především se zcela změní jeho potenciál a poslání. Začne sloužit především těm, kteří skutečně hledají, chtějí a nalézají, těm kteří cítí jasně a zřetelně tepot svého poslání v tomto životě. V souvislosti s tím vším v prvních měsících roku 2008 počnu pro tuto úzkou skupinu poutníků, kteří se sami vyprofilují vzhledem k aktuálním okolnostem, odkrývat skutečné praktické skvosty, které byly střežené po více či méně dlouhá období. Čas Velkého Rozhodnutí a Velkých Událostí se postupně probouzí k životu. Vždy se musím usmát, když si uvědomím jaké neuvěřitelné historky a zkazky se o mé osobě tradují (stojí za nimi různé vlivy, ale i konkrétní lidé o kterých velmi dobře vím), a jaké množství lidí tomu všemu věří, aniž by si byť náznakem vytvořilo vlastní zkušenost. Ale s tím vším bylo počítáno a je to vskutku součástí onoho velkého scénáře větších či menších událostí. Pojďme, ale k věci a tou je Atlantida. V iniciačním centru Modrého Světla, ale i v takových aktivitách jakými jsou např. "Učení Svrchovaného Řádu Draka" učím o existenci velmi důležité národnostně genealogické problematiky v návaznosti na rok 2012, která je prezentována tajným materiálem "Cesta Zlatého Lvího Rouna". Jde o nadčasovou civilizační a genealogicko - inteligenční vlnu v linii "Atlantida (Atlantis čili At - land - Isis), Starý Egypt (Egyptos čili Eg - Yptos, My zbavení Ega) a Země Dvouocasého Lva (panteon českého a slovenského státu). Následující informace nepatří mezi iniciačně strategické, ty bych takto plošně nezveřejňoval, ale mohou být dobrým základem pro to co se chystám pro ty "vyvolené" v roce 2008 na Matrixu zveřejnit. Konečně to by mělo platit i o jiné materiály specifické hodnoty??
Problematika Atlantidy je velmi složitá a rozsáhlá. Proto se soustředím pouze na ty nejdůležitější aspekty, které samy o sobě mohou být východiskem k dalším informacím. Globálně vedeným výzkumem se zjistilo, že existuje poměrně značný rozpor v různých a mnohdy klíčových pojmoslovích. Tak například obyvatelstvo Atlantidy je dle různých filozofií a iniciačních škol nazýváno Hyperborejci, Aryjci či dokonce Titáni. V tomto ohledu lze nalézt velký potenciál inspirace v materiálech známé Heleny Petrovny Blavatské. I když panuje všeobecně rozšířený názor o její kontroverzi, je na druhu stranu zřejmé, že musela být napojena na poměrně zásadní informační zdroje. Jednoduchými testy a zkouškami dojdeme k závěru, že informace, které ve svých materiálech prezentuje nemohly být sami o sobě vymyšlené. Na otázku odkud čerpala lze odpovědět jen velmi těžce, ale podle mých zdrojů by mělo jít o některé informační zdroje v oblasti Tibetu a Jižní Ameriky. Helena Petrovna Blavatská věnuje velké úsilí k popisu Atlantské civilizace i kontinentu samotnému.
Dalším pro nás podstatným pramenem informací je vizionář a člověk dodnes obestřen aureolou tajemství, ale i nepochopení - Edgar Cayce, americký křesťanský mystik, známý také pod přezdívkou "Spící Prorok". Ten se ve svých materiálech zmiňuje o sedmi ostrovech ve středu Atlantského oceánu. Tyto ostrovy prý byly vytvořeny sérií tří kontinentálních rozpadů původní Atlantidy, přičemž k poslednímu velkému kataklyzma v této oblasti došlo někdy před 12 000 lety. Jiné zdroje zase naznačují, že Atlantida byla vždy homogenní ostrovní říše složená z množství ostrovů, které se v pásu táhly od 60 stupně s.š. až k 50 stupni j.š. Každopádně však i tato verze popisuje zásah kataklyzmatu a to v sérii dílčích katastrof.
Otázka příčinného činitele těchto kataklyzmatických úderů je také v mnohém nejasná. V současné době existují dva dominantní názorové proudy. První se přiklání k hypotéze přirozené cyklicky se opakující planetárním kataklyzmatu vyvolaným geofyzikálními zákonitostmi planetárního jádra. Druhá hypotéza zase preferuje kosmického působce v podobě poměrně záhadné planety Nibiru. V následujícím materiálu bych se soustředil právě na tuto tezi spojenou s aktivitou planety Nibiru. Než tak ale učiním zastavím se ještě na okamžik u Atlantské civilizace a to v souvislosti s legendami o obrech. Ty mají s touto civilizací zřejmě mnoho společného.
Jde totiž o poměrně zajímavou záležitost. Celá řada indicií totiž naznačuje, že uvnitř Atlantské civilizace s největší pravděpodobností existoval specifický genotyp obřích lidí. Tohoto tématu se dotkl při jedné ze svých seancí Edgar Cayce, když odpovídal na otázku jako bylo fyziognomické složení obyvatelstva v období před prvním kataklyzmatem. Cayce odpověděl takto:
"Vidím mnoho velikostí pokud jde o postavu. Jsou zde miniaturní lidé, kteří vypadají jako trpaslíci (Hobité?), ale vidím také giganti - obři. Jsou velmi vysocí. Jejich výška dosahuje až dvanácti stop. Mají velmi vyvážené proporce a postava je atletické povahy. Nevidím fyziognomické rozdíly mezi mužem a ženou?.".
Celkově vzato se v Atlantidě vyskytovaly lidé různé výšky a vzezření, ale nikdo se celkově nevyrovnal postavě obrů. Důležitá je také zmínka o fyziognomickém smíšení mužského a ženského pohlaví. Tato zmínka se u Cayceho objevuje speciálně v souvislosti s obry a minimálně naznačuje androgynií aspekty.
Podobné a neméně zajímavé svědectví podává i H.P.Blavatská:
"Na kontinentu Atlantis žili obři. Tento zvláštní druh člověka však pocházel původně z mořských hlubin. V dobách prehistorických se postupně silou evoluce adaptoval na souš. Existuje velmi mnoho posvátných starověkých knih včetně Bible, které popisují existenci těchto velkých bytostí". Jistě že tvrzení, že člověk byl původně kolosální velikosti a to v dobách před 18 000 000 lety musí vypadat v očích klasických badatelů i představitelů vědeckého učení zcela pošetile. Celá četa biologů by se okamžitě odvrátila od této myšlenky. Titánové tzv. "druhého věku" však byly takto bytosti přizpůsobené úspěšně bojovat proti různých gigantickým netvorům ve vzduchu, na moři i na zemi. Ve své podstatě to byl etherický prototyp pozdějšího Atlanťana".
Na jiném místě knihy "Odhalená Isis" pak naznačuje:
"Diodorus Siculus tvrdí, že ve dnech Isis byli všichni lidé obrovské postavy. Tito jedinci pak byli nazýváni "Hellenskými obry".
Ale i mnozí starověcí pisatelé naznačují existenci obrů v naší lidské historii. Tak například Tertullián píše, že v jistém dni bylo nedaleko Kartága nalezeno velké množství koster jakýchsi obřích lidí. Tento nález způsobil všeobecný rozruch a byli učiněny všechny důležité kroky tehdejších vědců aby byla existence tohoto nálezu podrobně prošetřena a byla určena identita bytostí, kterým tyto ostatky patřily.
Je zajímavé, že v roce 1858 je v jednom vědeckém časopise rovněž zmínka o Kartágu v souvislosti s nálezem obřích koster. Ty měly být nalezené v podivných sarkofágách na stejnojmenném pozemku. O obrech ve svých materiálech hovoří i Philostratus a nebo Protesilaus. Nezdá se mi, že by všichni ti lidé zmiňující se o obřích lidech by byli blázni, snílkové a nebo pošetilci. Konečně nemusíme chodit daleko. V české provenienci vyšly nedávno materiály od vědce a lékaře dr. Muldaševa, který v několika expedicích navštívil Himaláje a Tibet. Velmi jednoznačně popisuje setkání s místními mudrci, kteří se velmi aktivně a živě zmiňují o historické existenci obrů. Vřele doporučuji si tento materiál prostudovat.
K problematice obrů bych se rád vrátil ještě později, ale nyní bych upřel pohled na velmi dramatickou situaci týkající se zničení Atlantidy. Celá řada materiálů z různých dob a míst světa shodně uvádí existenci celkem čtyř velkých potop (spíše dílčí důsledek komplexního kataklyzma), které v samém finále nakonec potopili i sedm posledních ostrovů Atlantidy. Se sérii potop sešli ze světa i obři, resp. unikátní lidská rasa Titánů. Pro pozorného čtenáře půjde jistě o velmi zásadní sdělení. Víme totiž že série kataklyzmatických jevů jež zasáhla v sérii v době několika tisíců let po sobě Atlantidu byli spíše lokální jevy vázané na oblast Atlantiku a možná, že částečně Evropy (více či méně Středozemí) a severní oblasti Afriky. Odraz těchto katastrof na druhé straně, především v oblasti Střední a Jižní Ameriky není doposud dostatečně dobře znám.
Vyjdeme-li tedy z těchto tvrzení pak by měla být rasa obrů vázaná čistě do zasaženého prostředí. V mnoha různých nezávislých materiálech se píše, že Titáni v návaznosti na dramatické události v Atlantiku vyhynuli. Nešlo tedy o globálně rozšířenou rasu. Nevím, ale osobně se mi tyto informace moc nezdají. Spíše mám za to, že pisatelé nedisponovali dostatečnými znalostmi a nebo záměrně vytvořili dezinformaci. Z jiných pramenů máme zase velmi zřetelné indicie naznačující existenci těchto bytostí v oblasti dnešních Himalájí - především pak oblast hory Kailás včetně jejich útrob (viz. např. Muldašev resp. Scott Eliot) a nebo Jižní Ameriky - konkrétně oblast Akkákoru a hory zvaná Kikibara (plošně rozšířené legendy místní domorodých indiánských kmenů). Když jsem zjistil kde se v Asii a Jižní Americe nachází lokality tzv. "spících obrů" (kteří měli disponovat silnou telepatickou a telekinetickou silou) napadlo mne něco, co by mohlo mít určitou logiku.
Jak jsem před chvíli naznačil, nejsem v souladu s teorií vyhynutí Titánů v návaznosti na finální katastrofické scénáře Atlantidy. Diky existenci poměrně unikátních informací obsažených v rozsáhlém manuskriptu "Cesta Zlatého Lvího Rouna" víme, že těsně před finálním zánikem Atlantského kontinentu byly ustanovené čtyři migrační vlny obyvatelstva hledající za pomocí poměrně vyspělé technologie spásu v jiných oblastech našeho světa. Podrobněji jsem psal o těchto migračních vlnách psal v jiných písemných materiálech, které lze na mých stránkách dohledat.
V této chvíli mi jde spíše o to, že součásti prchajících obyvatel mohli být alespoň někteří z rasy Titánů. Víme, že první migrační větev se dostala do míst dnešní Střední a Jižní Ameriky - a to by souhlasilo s legendami místních přírodních kmenů domorodých obyvatel. Třetí migrační linie dosáhla pobřeží dnešní Indie v oblasti někde v blízkosti dnešního Madrásu a pokračovala dále do vnitrozemí (Himáleje - Tibet). I zde nacházíme zvěsti o přeživších obrech Titánech.
Jenže aby moje teorie byla funkční budeme muset nalézt indicie o lidech obrech (Titánech) v souvislosti s druhou migrační skupinou, která se dostala do oblasti středozápadní Afriky, prošla napříč kontinentem přičemž zanechala hlubokou psychomentální stopu u místních primitivních kmenů (Dogonové, Bambara, Malinka atd.) aby později nechala vykvést nové říši Egyptské. Stejnou stopu po existenci Titánů pak budeme muset hledat i u čtvrté migrační skupiny, která se dostala na uzemí evropského kontinentu někde v oblasti dnešního francouzského pobřeží Atlantiku. Tato skupina Atlanťanů se později krvavě střetla s jinou vysoce sofistikovanou společností obývající především střední Evropu jež je známá jako Thuata Dannan. Ale to již je jiná poměrně dost pohnutá kapitola skrytých dějin.
Takže milí přátelé? Zkuste mi pomoci hledat stopy po obrech - Titánech v oblasti egyptské Říše a střední, případně západní Evropy? Těším se na váš materiál, poznatky a příspěvky, které můžete posílat na mou e-mailovou adresu. A nebo je má teorie mylná a lidé - obři skutečně vyhynuly souběženě se zánikem Atlantidy?
Takže s jakou vstoupíme do další části tohoto seriálu. Myslím, že optimisticky. Na mou výzvu ke konci předchozí části týkající se problematiky obrů (zjednodušeně řečeno) jste zareagovali mnohými zajímavými myšlenkami a velmi podnětnými informacemi i odkazy. Vašeho zájmu si nesmírně cením a je pro mne významným dopingem pro mou další práci a to nejen na tomto pamfletu. V následujících odstavcích opět upřeme pozornost k starobylém kontinentu a civilizaci - Atlantidě.
Asi mi dáte za pravdu, když řeknu, že jednou z nejdramatičtějších epizod jmenované civilizace je finální kapitola její existence týkající se zřejmě velmi dramatického zániku této starobylé říše. Aktuálně tedy upřeme pozornost k této velmi pozoruhodné události, která je aktivním způsobem komentovaná mnohými historickými i prehistorickými prameny bez ohledu na nespočet soudobých hypotéz a teorií.
Již v předchozí části jsem naznačil poměrně silného vlivu Heleny P. Blavatské na esoterické pozadí 19. stol. Dodnes mnohé i z poměrně prestižních esoterických škol čerpají z jejího odkazu. V tomto ohledu mám na mysli především "Tajnou Doktrínu", která ovlivnila mnohé z tehdejších i soudobých esterických myšlenkových směrů. Hovořím o tom také s ohledem na naše aktuální téma. Blavatská na mnohých místech zmiňuje a to velmi zajímavým způsobem zkázu Atlantidy.
Tak např. zrovna v Tajné Doktríně díl II. vyd.1888 poukazuje:
"Z prehistorického pohledu na tento kontinent (myšleno Atlantis) se jeho povrch změnil v rozsahu věků hned několikrát. Byly doby kdy delta egyptského Nilu a část severní Afriky byla spojena s Evropou a to ještě před geologickým vytvořením Gibraltarského průlivu. K poslední závažné změně došlo zhruba před 12 000 roky, přičemž se významným způsobem dotkla i jednoho z posledních menších ostrovů Atlantis, který se potopil stejně tak jako kdysi před tím velký kontinent Atlantidy."
Pojďme se na malý moment u těchto informací zastavit a učiňme si jejich analýzu. Tak především zjistíme, že zhruba před 12 000 lety se potápí menší ostrov Atlantidy. Z kontextu informací pochopíme, že jde v podstatě o poslední geografický ostatek velkého atlantského kontinentu. Tato informace je skutečně velmi důležitá. Alespoň mne se to tak svého času jevilo. Přistoupil jsem proto k poměrně tvrdé konfrontaci s jinými zásadními materiály a zdroji, které mám k dispozici. Za pomocí systémové analýzy jsou dospěl k pozoruhodnému zjištění. Všechny podstatné zdroje informací hlubší povahy se shodují v tom, že v poslední fázi své existence byla Atlantis skupinou větších a menších ostrovů. Na tomto názorovém schématu staví mnohé z dalších důležitých hypotéz, které se rozdělují na dva proudy.
První z nich se opírá o názor, že Atlantida byla vždy od samého počátku geografickým souborem skupiny ostrovů (mělo jich být celkem 18), které se táhly v místech dnešního Atlantiku v jeho severní i jižní zeměpisné hemisféře.
Druhý názorový proud jde na to jinak. Vychází z tzv. "kontinentálního paradigmatu Atlantidy", která se až ve své závěrečné fázi existence rozpadla na souostroví. Pod tlakem cyklicky se opakujících katastrof nakonec zůstal jeden jediný. Jde podle mého mínění přesně o ten, který ve svém sdělení cituje Blavatská. A je to právě ten ostrov, který se nacházel v jižní hemisféře dnešního Atlantiku někde mezi 40 až 50 stupněm jižní šířky. Tento ostrovní útvar byl výjimečný jednou zásadní věcí. Na jeho povrchu se nacházelo hlavní město Atlantidy - Poseidonie.
Samostatnou kapitolou je samotná Antarktida. I zde existují dvě hlavní linie hypotéz. Jedna se snaží definovat tezi o tom, že tento geografický útvar byl součástí Atlantského kontinentu. Pro tuto teorii existuje totiž minimálně jeden poměrně silný argument. Pod tíhou mnoha indicií je dnes zřejmé, že minimálně na dvou místech Antarktidy a to nezávisle na sobě byly nalezené starověké atlantské zbraně a jiná velmi zvláštní až exotická zařízení. Již ve dvacátých a třicátých letech minulého století s tím začali Němci a později se k tomuto systematickému "paběrkování" starověkých technických artefaktů přidávají USA, tehdejší SSSR, Austrálie a Japonsko. Pokud mám dobré informace je v současné době v tomto ohledu situace poměrně nepřehledná.
Druhé názorová linie tvrdí pochopitelně opak a Antarktidu nedává do žádné souvislosti s Atlantidou, přičemž poměrně komplikovanými a složitými někdy až artistickými argumenty se snaží deklarovat proč. Osobně se stavím za první názorový proud a mám k tomu celou řadu důvodů. Záležitost Antarktidy je ale značně těžké sousto, které skutečně nelze rozmělnit v pár odstavcích textu. Znamená to, že se k tomuto veskrze zajímavému tématu vrátím v samostatné analýze později. Pojďme se raději vrátit k našemu původnímu záměru destrukce Atlantidy a pokračujme v dalších závěrech.
Naše myšlenky podporuje a v mnohém dále rozvádí médium známe jako Edgar Evans Cayce. Tento dozajista obdivuhodný muž vytvořil celou sérii poměrně unikátních sdělení využívající zvláštního typu mentálního transu. Dodnes se vedou spory o tom s jakými informačními zdroji vlastně pracoval. Nicméně jeho informační prostupy byly později po jeho smrti zkompilovány a v roce 1968 vydány knižně pod příznačným názvem "Edgar Cayce o Atlantis". Pojďme nahlédnou do tohoto spisu neboť zde nalezneme velmi inspirativní materiál. Tak například na str. 28 sděluje:
"V oblasti Atlantis zjišťujeme první indikace geo-seizmických poruch již v období 50 000 př.n.l. Druhá vlna těchto kataklyzmatických jevů přichází v období 28 000 př.n.l. V tomto období se kontinentální Atlantis rozděluje na mnoho ostrovů. Třetí vlna pak přichází kolem 10 000 př.n.l. a tato je finální. Zkáza Atlantidy je neodvratná. Jde o poslední destruktivní vlnu, kterou popisuje filozof Platon. Každá zničující série katastrof trvala měsíce ne-li roky, nikoliv dny. V každém případě vidíme, že existoval dostatek místa pro varování aby mnohé z obyvatel unikly do Evropy, Afriky a Ameriky".
Pokud budeme předchozí informace analyzovat hned zjistíme několik zásadních fakt. Tak především nám Cayceho sdělení umožňuje posunout se podstatně dál než jak tomu bylo u Blavatské. Máme zde potvrzující informace o tom, že Atlantis byla ve své původní a čisté geografické bázi jednolitý kontinent, který se teprve až pod vlivem druhé série zničujících kataklyzmatických jevů "porcuje" na ostrovy. Cayce navíc přidává i poměrně přesné časové navigační údaje z nichž můžeme zjistit, že ke geografickému rozporcování Atlantidy došlo někdy kolem 28 000 let př. n.l.
Všimněme si ovšem další skutečnosti. Mezi první a druhou vlnou katastrofického scénáře se nachází období 22 000 let relativního klidu a mezi druhou a třetí finální vlnou indikujeme období 18 000 let relativního klidu. Je zajímavé, že tento fakt potvrzují i jiné zcela nezávislé informační zdroje. Pro nás z toho vyplývá kategorický závažné zjištění. Destrukce Atlantidy neprobíhala náhle a ani rychle,ale šlo o postupný deformační proces s postupně intenzifikující se progresí řádově v desítkách tisíc let.
Vezmeme-li v potaz technologickou úroveň Atlanťanů (s přihlédnutím k exaktním soudobým indiciím kterými disponujeme) musíme dojit nutně k těmto závěrům:
1) Atlanťané věděli dlouhodobě dopředu o přicházejícím nebezpečí
2) Atlanťané již někdy v období kolem 18 000 př.n.l. signifikovali neodvratný konec své domoviny a započali s přípravou jednoho z největších migračních projektů v historii lidstva
3) Migrační projekt byl velmi dobře a po všech stránkách připraven, tak aby zabezpečil genetické přežití atlantské civilizace na jiných místech planety a v jiných geografických a demografických podmínkách. Nedokázal však zvrátit postupnou degradaci v rovině sociální, kulturní a vědecké
4) Z výše uvedených důvodů bylo přistoupeno k "Projektu Phe-Ra -Chme". Tento projekt definuje doslova gigantickou mašinérii aktivit vedoucí k zakonzervování atlantské vědy, kultury a technologie na různých místech planety Země. Vím o čem hovořím neb před 6-ti lety jsem byl do podstaty tohoto projektu zasvěcen tzv. "Strážci Phe-Ra-Chme", kteří se nazývají "Pha-Ra-Ghor". Všimněte si fonetické příbuznosti dnešním "faraon". V současné době jich celkem 16 žije na území České republiky zdánlivě běžným životem klasické občana. Ve skutečnosti jsou však ochránci množiny velmi důležitých míst, která budou hrát od roku 2008 velmi důležitou roli.
Nicméně je třeba si povšimnou Cayceho zmínky u místech určení jednotlivých migračních větví (Evropa, Amerika a Afrika). Tato informační stopa se fantastickým způsobem kryje se skutečnostmi, které prezentuje jiný iniciační materiál - "Cesta Zlatého Lvího Rouna", viz. informace v předcházející části. Vše by v tomto ohledu poměrně dobře zapadlo, až na jednu skutečnost. U Cayceho chybí informace týkající se třetí migrační linie (Madrás - Tibet). Je to vskutku zajímavé neb právě zde narážíme na malou anomálii.
Podle materiálu "Cesty Zlatého Lvího Rouna" byla ve své skutečné podobě třetí migrační vlna iniciována až ve chvíli ukotvení druhé migrační vlny v místě tehdejšího Starého Egypta. Když jsem byl do těchto skutečností iniciován pochopil jsem to tak, že teprve na území afrického kontinentu po prvotní stabilizaci druhé migrační linie pod vedením chiquetata Arlicha čili Herma Trismegista alias Imhotepa či Aeskulapa vzešla potřeba ustanovit třetí migrační frontu, která vznikla odštěpením části právě se adaptujících členů druhé migrační vlny. K tomuto ustanovení došlo na přímý povel chiquetata Arlicha a to pod tlakem neuvěřitelných, ale velmi zásadních až dramatických okolností. Jejich pojmenování si ale ještě chvíli nechám pro sebe, nezlobte se.
Zatím k tomu sdělím pouze čtyři indicie.
1) Jmenované okolnosti jsou součásti karmického zápisu českého a slovenského národa
2) Souvisí s ustanovením třetí migrační vlny do Indie a Tibetu, dějovou a energetickou blízkostí druhé a třetí migrační vlny ve vztahu ke Střední Evropě a azylem tibetského dalajlamy v Indii
3) Souvisí s duchovním a energetickým zájmem vrcholných tibetských představitelů o český a slovenský národ. Česká země je národ s největším počtem opakujících se návštěv tibetskéhé dalajlamy na světě
4) Souvisí s ustanovením symbolu zlatého lva ve signatuře tibetského národa, stejně tak jako ve státní symbolice českého národa a jmennou signaturou extrémně důležitého materiálu jenž byl odhalen pouze některým pod názvem "Cesta Zlatého Lvího Rouna"
V předchozích částech tohoto seriálu jsem naznačil některé indicie týkající se destrukčních procesů bájné a stále tolik diskutované Atlantidy. Pozornému čtenáři justě neušlo, že jsme se zatím spíše soustředili na kataklyzmatické jevy vyvolané příčinným faktorem spojeným se samotnou planetou. Existují ovšem velmi zásadní teorie a hypotézy, které naznačují, že příčina sledu destruktivních procesů vázaných na atlantský kontinent se může nacházet mimo naší planetu. Tedy konkrétně řečeno mohla by být vyvolána jiným kosmickým tělesem, které vešlo do kolizního kurzu se Zemí. Po pravdě řečeno toto hypotetické téma je podstatně více populární a také v různorodých pramenech mnohonásobně více zmiňované než klasické předpoklady ryze geofyzikálního charakteru samotné planety Země. Pojďme se tedy na věc podívat zevrubnějším způsobem.
Kataklyzmatické projevy vyvolané vlivem cizího kosmického tělesa nejsou výsadou moderních filozofií a nebo spekulativních vysvětlení nezodpovězených otazníků týkající se celé řady velmi podivných jevů a událostí které se v historických a prehistorických dobách odehrály na naší planetě. Mytologické odkazy z různých míst světa s neúnavnou zarputilostí naznačují, že k těmto jevům v minulosti docházelo s neúprosnou pravidelností s tím, že v mnoha případech za nimi stál kosmický činitel. K podobné zkušenosti došel i známý Solón na svých cestách po Egyptě, kde se setkával s velmi významnými mudrci, kteří mu nezávisle na sobě vyprávěli příběh o tělese, které se cyklicky přibližuje k planetě Zemi, přičemž každé toto přiblížení vyvolává velmi bouřlivé seizmické a jiné reakce naší planety. V různých časech pod různými jmény je toto tajuplné těleso pravidelně zmiňováno.
Osobně jsem přesvědčen, že teorie Zecharia Sitchina a Nibiru patří do této koncepce. Vědecký svět se k této věci buď vůbec nevyjadřuje a nebo se staví do pozice, jak jinak, silného skeptika. Abychom se posunuli v našem hledání dál měli bychom si udělat jasno v kategorii hypotetického tělesa které takto pravidelně koliduje se Zemí. Podle mne do úvahy připadají snad jen tři možnosti:
a) Planetka (velký meteorit)
b) Kometa
c) Planetární těleso
Pro naší malou analýzu bude důležitý fakt, který přinejmenším naznačuje jakousi cykličnost jevu. Díval jsem se do různých materiálů ve snaze zjistit časovou délku tohoto algoritmu, ale rozdíly jsou tak velké, že nemělo smysl z toho vyvozovat nějaké závěry. Zůstal jsem tedy u toho co bylo velmi jisté a to je opakovatelnost jevu. Na základě tohoto zjištění myslím, že můžeme hned vyloučit pozici planetky a nebo meteoritu. Zde by snad jedinou možnou alternativou byla možnost, že naše planeta se za jistou poměrnou dlouhou periodu setkává se silným meteoritickým rojem. Nikde jsem ovšem pro tuto alternativu nenašel seriózní informace. Zůstává nám tedy kometa a nebo přímo planetární těleso.
I u komety jsem poměrně velký skeptik. Nemyslím si, že by vybuzené fyzikální jevy takového charakteru, tak jak jsou historickými prameny uváděné by byla schopná kometa po kritickém přiblížení vyvolat. Ani zachovalé popisy událostí nenasvědčují, že by v prezentovaných událostech měla prsty kometa. Takže zůstává třetí varianta - plnohodnotná planeta. Osobně se mi jeví jako docela klidně možné, že by v jistém časovém poměrně pravidelném cyklu nějaký "vetřelec" kolidoval s kurzem Země. Jistěže oficiálně prezentovaná mechanika pohybu planetárních těles v naší Sluneční soustavě nic takového ani náznakem nepředpokládá.
To ale neznamená, že jsme objevili všechna planetární tělesa naší soustavy. Takže existuje tajemná skrytá planeta a nebo nikoliv. Přiznám se, že jsem mnohokrát v sobě řešil toto dilema. Nedokáži si totiž představit, že bychom soudobými optickými technickými prostředky (z nichž některé se již nachází přímo na oběžné dráze) nezaznamenali existenci takového tělesa. A když ne tímto způsobem, tak na základě gravitačních a jiných fyzikálních anomálií bychom přítomnost něčeho podobného měli registrovat. Na toto téma jsem nalezl ohromné množství různých informací, které vesměs naznačovaly, že po teoretické rovině by se něco na periferii Sluneční soustavy nacházet mělo (mám na mysli nyní konkrétně přirozené planetární těleso).
Karty jsou vržené tak, že v současné době těžko k nějakému konkrétnímu resumé dojdeme. Za zmínku ovšem stojí jiná záležitost. Před nějakým časem vyšel pro naše zkoumání velmi důležitý materiál, který mimo mnoho jiných vysoce důležitých indicií řeší okolnosti cyklicky se opakujícího případného vlivu kosmického tělesa na naší planetu. Tento velmi obsáhly spis se jmenuje "Cataklysm" (Kataklyzma) a pozor, stojí za ním velmi renomovaní vědci dr. Allan a dr. Dellaire. V podstatě jde o jejich celoživotní výzkum, který vyústil v sérii velmi odvážných tvrzení týkajících se příčin různorodých historických a prehistorických kataklyzmatických projevů na Zemi. Matriál stojí jednoznačně za prostudování (bohužel spis v českém a nebo slovenském jazyku nevyšel).
S právě prezentovanou problematikou jistě souvisí i pozoruhodný materiál od Immanuela Velikovského, který vešel ve známost pod názvem "Světy v kolizi" poprvé vydáno v roce 1950 a někdy v devadesátých letech minulého století přeložen i do českého jazyka.
Nechci a ani nebudu na tomto místě analyzovat výše uvedený materiál, ale faktem, že v mnohém souvisí s našim tématem. V knize se několikrát hovoří o legendách, které byly charakteristické nejen pro staré Řecko, ale i mnoho jiných národů v oblasti Egejského moře ve kterých hraje hlavní roli záhadné a nebezpečné těleso "Phaeton" a to jednoznačně v souvislosti se Zemí. (K tomuto závěru samozřejmě dojdeme převedeme-li alegorická bájeslovná témata božstev o náležité korespondence s historickými událostmi). Mimochodem o bájném "Phaetonu" se několikrát ve svých spisech zmiňuje i básník Ovidius. Události a hlavně jevy na zemi jsou popisovány - mírně řečeno - jako globální chaotický totálně destruktivní projev vzbouřených živlů ohně a vody.
To, že řecké bájesloví je plné odkazů a zmínek tohoto typu připomíná i Zoltán Simon ve svém díle "Atlantis: Sedm pečetí", poprvé vydáno v roce 1984. A opět i zde platí neměnné pravidlo významných a stále se opakujících narážek na příčinné faktory kataklyzmatu, které mají své kořeny vztahující se k něčemu co přiletělo z vesmíru.
Jak jsem doložil v předchozím díle, je evidentní, že Atlantis destruovala postupně z poměrně velkými mnoho tisíc let trvajícími obdobími relativního klidu. To samo o sobě naznačuje jistou míru cyklického působení "Něčeho?.". Vzal jsem proto do ruky všechny možné materiály, které mám k dispozici a jal se studovat nějaké shodné indicie v časovém faktoru mezi jednotlivými aktivními kataklyzmatickými procesy v oblasti Atlantidy. Ale ať jsem analyzoval jak jsem chtěl k ničemu skutečně shodnému jsem nedospěl. Konzultoval jsem tuto věc i s některými kolegy badateli v zahraničí, ale také bez úspěchu.
Shrnu-li tedy všechny současné dostupné indicie nabývám přesvědčení, že skutečně existuje reálný předpoklad, že za některým v sérii kataklyzmat může stát tzv. "kosmický vliv". Na druhou stranu, ale musím potvrdit, že jsem nikde nenašel indicie, které by byť naznačovaly, že za každým kataklyzmatem v sérii stojí jeden a ten samý vliv. Domnívám se tedy, že za globální a dlouhodobou sérii jednotlivým destruktivních procesů stojí kombinované vlivy ryze planetárního charakteru a případného vlivu jiného činitele z kosmu. Rozhodně se mi ale nepodařilo seriózním způsobem u jednotlivých dílčím kataklyzma určit jeho konkrétního činitele.
V další části tohoto seriálu se posuneme zase o kousek dál. Budeme se snažit co nejpřesněji umístit kontinent Atlantidy na zemský povrch. Zjistíte, že i zde na nás bude číhat celá řada nástrah a zajímavých zjištění.
Na tomto místě bych chtěl věnovat pozornost lokalizaci bájného kontinentu zvaný Atlantis. Vzhledem k tomu, že se chtě nechtě dotýkáme historického paradigmatu, neobejdeme bez konkrétních historických a prehistorických pramenů. Je to postup, řekl bych vesměs logický a patří k základním aktivitám bádání uvnitř různorodých historických reálií. Než však přikročím k obsahově konkrétním informacím chtěl bych upozornit na dva dle mého soudu klíčové faktory dotýkající se strategie a taktiky badatelské činnosti v těchto oblastech.
Tak především velmi záleží na výběru materiálu, který samozřejmě naplněn indiciemi bude formovat či přinejmenším ovlivňovat vás osobní pohled na předmět bádání. To samozřejmě opět ovlivní váš rukopis a nebo verbum jakožto nástroje, kterým budete své poznatky sdílet s ostatními své poznatky. A za druhé je třeba mít neustále na paměti, že rukopis či studie, kterou právě analyzujete při svém formování podléhala celé řadě subjektivních i objektivních okolností a pochopitelně je těmito okolnostmi ovlivněna.
Na tuto skutečnost mne donekonečna stále upozorňují mí učitelé z různých míst světa z nichž mnozí jsou na pozic "PhD" (onen titul uvádím pouze z toho důvodu, aby bylo patrné, že i ve vědeckém světě existuje opozice" v tom či onom vědeckém oboru či oblasti. Velmi pěkným příkladem, kam až to může dojít, když není vůle dbát těchto faktorů je věda zvaná - egyptologie. Jde o poměrně mladý vědecký obor, jehož počátek je různými činiteli kladen nejčastěji do 19. a nebo 18. stol. Celá řada nadšenců má za to, že egyptologie je přísný vědecký obor. Ve skutečnosti spadá (je součástí) do podstatně větších vědních kterými jsou antropologie a archeologie.
Moderní egyptologie bohužel zcela ignoruje poselství místních domorodých afrických tradic z nichž mnohé se jeví jako velmi kompaktní a hluboké filozofické systémy. Lze konstatovat, že problematika starého Egypta je dominantně autochtonní primární záležitostí kulturně antropologického vývoje afrického kontinentu, než kultury blízkého a nebo středního východu. Ta spíše sama převzala kulturně vědecký a společenský náboj od pravěkých civilizačních uskupení z oblasti dnešního Egypta. Bohužel již toto fatální pomýlení jenž je zakořeněno v primárním paradigmatu egyptologie tuto vědu odvádí na zřetelně slepou kolej bádání. Další tragický lapsus vznikl výchozími čili zdrojovými informačními faktory, které v samém základu doktrinálním a fatálním způsobem ovlivňují nosnou filozofii egyptologie samotné.
Jde o dva základní a klíčové zdroje. Tím prvním je materiál řeckého historika a filozofa Hérodotose, který v období kolem 440 př.n.l. velmi cestoval a mimo jiné navštívil i Egypt. Zde byl dle jeho slov zasvěcen do celé škály údajně klíčových indicií pojednávající o vzniku a vývoji Starého Egypta. Mnohé z těchto tezí zaznamenal ve svém třetí svazku známé "Historie". A byl to právě Hérodotos, který jako první přišel s tvrzením, že egyptské pyramidy jsou "hrobky faraónu". Bohužel stávající egyptologické paradigma je drtivou většinou postavené na tezích a myšlenkách tohoto starověkého myslitele. Je jím ovlivněn už samotný přístup k vedení vykopávek a nalezeným relikviím atp.
Situace je o to více fatální, že dnes již mnozí samotní egyptologové si uvědomují, že dogmatické lpěni na Hérodotově odkazu nemusí být správné. Stále více a více vystupuje na povrch zjištění, že v samotném Egyptě byl Hérodotos vnímán spíše jako vetřelec než vážený host. Již z tohoto titulu je zřejmé ne-li jisté, že "zasvěcenecký" přenos informací byl zřejmě záměrně zamlžen matoucími fakty, které se vůbec nemusí zakládat na pravdě. Příkladem může být záležitost patriarchální či matriarchální linie ve vládnoucí kastě Starého Egypta.
Klasická soudobá egyptologie slepě vycházející z dogmat Hérodotových lpí na patriarchální vládnoucí linii faraonů. Obrátíme-li však pozornost k starobylým informačně čistým domácím africkým informačním zdrojům, zjistíme, že se záležitost má právě opačně. Nikoliv muž, ale žena byla tím středním vládnoucím a rozhodným prvkem. Faraon muž byl spíše kosmetickým a formálním faktorem v této politice. Trůn se dědil po ženské linii nikoliv po mužské. Tento potenciál je zřetelně patrný při studiu společenské a politické kompozici "ISIS - OSIRIS" a jejich syna a jeho manželky "HORUS - HATHOR". Tuto politiku naznačují i chronicky a s velkou pečlivosti vedené ženské rysy faraonů na freskách či jiných zobrazení Starého Egypta.
Pokud znáte základy řecké historie jistě víte, že když Alexandr Veliky dostal pod řecký vliv egyptskou říši zanechal zde na pozici místního vládce a řeckého gubernátora jednoho ze svých generálů - Ptolemaia a tak začalo tzv. "ptolemaiovské období" (320 př.n.l. - 30 př.n.l.). V tomto období tuším, že někdy kolem roku 270 př.n.l. sepsal mnich jmenující se Manehto z města Cebnutu "dějiny Egypta". I když se do dnešních časů dochovali pouze útržky tohoto díla věřte - nevěřte i ony tvoří jeden z pilířů moderní egyptologie. Byl to právě Manheto, který rozdělil egyptskou historii do konkláve jednotlivých panujících rodů, které naval dynastiemi (tento výraz se používá dodnes).
Omlouvám se za toto neplánované odbočení, ale předpokládám, že píši pro kultivované čtenáře, kteří zajisté pochopí, že to co platí pro egyptologii může být analogické i pro jiné vědecké či badatelské oblasti. Pojďme se ale vrátit k našemu stěžejnímu tématu a tím je lokalizace Atlantidy.
V jednom ze svých originálních spisů Platon uvádí, že jeho dědeček vlastnil originální starověký písemný materiál jenž byl dopodrobna studován. V něm se uvádí hovoří o bytostech, které rozdělili Zemi na jakési teritoria přičemž v každém z těchto lokalit byl vybudován velký chrám. Souběžně s tím tyto bytosti zavedly oběti. Rituál oběti je velmi zásadní téma volající po vrcholné důležitosti. Ono v samé podstatě nejde jen o formálně rituální aspekty té či oné společnosti, ale především o morfogenetický program jenž byl před dávnými dobami vpraven do prostředí této planety a který se vnořil do samého genetického fondu lidské bytosti. Dnes je "program" oběti ve větší či menší míře předáván geneticky z generace na generaci aniž by jeho nositelé vůbec tušily jeho existenci a natož aby se pídili po jeho historických kořenech a praktikách vedoucí k jeho odstranění.
Aby jste mne dobře pochopili jde mi o onen jemný programující koncept "oběti", který rezonuje ve vnitřních vrstvách mnohých z nás, který je tak zhoubný stojící proti životu samotnému, jenž je tak na hony vzdálen původním hrubých fyzickým obětním rituálům stejného paradigmatu, ale o to zničující povahy. Prvek oběti není pro lidskou bytost vlastní a byl v jistých prehistorických dobách vnesen "kýmsi" za "jistým" účelem do morfického prostředí naší planety.
Přemýšlejte o tom přátelé??
Platonovi neznámé písemné originální prameny dále hovoří o tom, že skupinu ostrovů v dnešním Atlantském oceánu získal Poseidon - obr, který z pozemskou ženou zplodil mnoho dětí, kteří se v této zeměpisné enklávě nazývali "Synové Boha" (také obři) a ti měli dále vztahy s pozemskými ženami, přičemž jim byly rozděleny k vládnutí jednotlivé ostrovy Atlantidy. Jeden z těchto ostrovů byl velmi plodný. Uprostřed tohoto ostrova stála velká hora. Na tomto ostrově se nacházela komunita původních obyvatel Země.
Mezi původními lidmi tohoto ostrova žil muž jménem Evenor, který měl manželku která se jmenovala Leucippe. Tito dva měli dceru Cleito. Když dívka dospěla v ženu, když její otec a matka zemřela zamiloval se do ní jmenovaný již zmíněný Poseidon (obr - Nephilim) přičemž společně pak vychovaly pět chlapců a pět děvčat. V závorce u Poseidona uvádím jisté indicie neb celá řada alternativních filozofií v podobném duchu o Poseidonovi hovoří.
Podle tohoto materiálu jak vidno neměl Poseidon žádné problémy s technickým uspořádáním centrálního ostrova. Text uvádí, že z podzemí vyvedl na povrch do rozvodného systému uspořádal dva proudy vody - horkou a studenou. Zvláštní oblibu pak nalezl v podzemních akvaduktech. V prostředí Atlantidy došlo dokonce k objevu velmi strategické rudy (kovu?), který se nazýval "orihalcum". Ten byl dolován hned na několika místech najednou. Z materiálu vyplývá, že Atlanťané byli mistry v dolování a ražbě tunelů. K této činnosti docházelo prakticky na všech ostrovech, které tvořili územní prostředí Atlantidy.
Ukazuje se také, že zde bylo poměrně velké množství slonů (mastodontů). Jak víme tak tato zvířata jsou dnes vázána především do dvou zeměpisných lokalit a jimi jsou Afrika a Indie. Z různých archeologických nálezů se ovšem dovídáme, že před mnoha tisíci lety mohla být situace zcela odlišná neb se obrázky s těmito zvířaty v různých obměnách nalezly na mnoha jiných místech planety. Mimo jiné materiál, který vlastnil Platón (bohužel nemáme v současné době žádné prostředky jak zjistit o jaký pamflet vlastně šlo) detailně popisuje výstavbu hlavního města Poseidonie s jeho architektonikou a dalšími velmi zajímavými podrobnostmi na základě kterých si můžeme udělat představu o tom, jak toto město mohlo vypadat. Nechci nyní do těchto podobností zabředat, ale zkuste si představit město o zhruba 18 milionech obyvatel s homogenní urbanistickou strukturou, která analogicky kopíruje snad do všech detailů "mandalu života" - "Šri Yantru".
Možná, že problematiku lokalizace Atlantidy začínáme trochu více zeširoka, ale i to má své opodstatnění. I když jsem neměl v úvodu záměr nějak více se rozepisovat o "příkladu egyptologie" nakonec jsem tak učinil neb se mi tato vsuvka zdála hodně důležitá v kontextu strategie a taktiky bádání všeobecně. Doufám, že čtenář bude natolik trpělivý, že vyčká dalšího pokračování kde se podstatně více přiblížíme podstatě této kapitoly.
Pokračujeme tedy v pátrání po Atlantidě. I když se na první pohled zdá, že v lokalizaci této bájné země nebude určitě žádný problém a vše půjde jako na drátku - bohužel zdání klame. V podstatě musíme vyřešit dva základní problémy. Tím první je rozhodnutí o jaké zdroje se pro finální posouzení geografických aspektů vlastně opřít. Nemáme totiž mnoho na výběr. Z vlastní zkušenosti vím, že asi nejkvalitnější jsou místní národní ústní tradice přírodních národů v oblasti středozápadní Afriky, Střední a Jižní Ameriky, z oblasti USA pak jistě prameny indiánských kmenů Hopi, Zuni a Anasázi a zřejmě ještě Navaho. Tyto informační zdroje jsou skutečně vysoce kvalitní ale nesmírně náročné na analýzu a správné pochopení. Pro mou reportáž se tudíž zase až tak nehodí. Takže po jistém váhání jsem se obrátil na jiné poměrně osvědčení a ověřené materiály které budu citovat v následujícím textu.
Druhou problémem je samotné umístění Atlantidy. Na toto téma existuje ohromné množství různých úvah a argumentací. Pakliže provedeme žádoucí selekci zjistíme, že existují tři "žhaví" kandidáti. Jsou jimi:
a) Oblast dnešního Atlantského oceánu
b) Oblast dnešního Středozemního moře
c) Oblast dnešní Antarktidy
V následujícím textu bychom se měli snažit najít odpověď na toto zásadní dilema. Ale jak jsem již naznačil. Pozici nebudeme mít jednoduchou neb máme poměrně svázané ruce co se týče kvalitních studijních materiálů.
Prorok a vizionář Edgar Cayce nás shodně s jinými zdroji informuje o tom, že Atlanťané disponovali velmi kvalitní technikou pomocí které byli schopni budovat celé sítě podzemních tunelových systémů na které byly napojené jakési velmi zvláštní vertikální výtahové šachty. Tuto technologii prý používali nejen na území Atlantidy (Cayce je přesvědčen, že Atlantida byla složená z množství velkých a malých ostrovů - mimochodem i já jsem zastáncem této domněnky), ale i v jakýchsi koloniálních teritoriích. I když jsem hned jaksi nechápal co má tímto termínem na mysli, podrobnějším studiem jeho textů usuzuji, že má na mysli pobřežní oblasti Střední a Jižní Ameriky.
V tu chvíli mne napadlo pokusit se zjistit nějaké informace o existenci potenciálně jsoucích podzemních instalací právě v těchto oblastech. A tak jsem vyrazil do pátrání aniž bych si dělal bůh ví jaké iluze o tom jak to celé dopadne. A ejhle!! Výsledek předčil celá očekávání. Hned ve Střední Americe to začalo být zajímavé. Zde je v převážné míře zástupcem pobřežní atlantské linie - Mexiko. Podíváme-li se na mapu a nebo ještě lépe do nějaké solidní odborné literatury zjistíme, že právě v této zemi se táhne převážná část známých pyramidálních staveb a chrámů v jakési velmi zajímavé linii potencionálně nedaleko atlantského oceánu viz. např. poloostrov Yucatan a další.
Právě v těchto geografických lokalitách se nachází ohromné množství podzemních tunelových systémů kterých se má za to, že jsou přírodního rázu, ale pokud jsem měl možnost korespondovat s nezávislými odborníky na toto téma - byli silně jiného názoru. Jenže?. Tak jako všude jinde?. O tom se nesmí přece oficiálně hovořit. Samostatnou kapitolou jsou pak místné legendy a báje vztahující se právě k podzemním tunelovým systémům.
Nemám bohužel momentálně u sebe ověřená data týkající se stáří a charakteru těchto prostor, ale jsem přesvědčen o tom, že minimálně jejich základní jádro by mohlo mít souvislost s aktivitami, které popisuje Edagar Cayce. V jižní Americe je situace obdobná i když více nepřehledná vzhledem k etnickým různorodostem a zvyklostem, které mají spíše odmítavý a nesdílný charakter ve vztahu k příchozím badatelským týmům. Edgar Cayce tedy přímo i nepřímo umísťuje Atlantidu do oblasti dnešního Atlantského oceánu s tím, že různorodé zvláštnosti v přípobřežní oblasti především amerického kontinentu by mohly být jakýmsi důkazem o pravdivosti tohoto tvrzení.
Dobrá tedy, ale pojďme se podívat dál.
Další velmi zajímavé informace nám poskytuje vědec a badatel dr. David Zink, který již v roce 1978 napsal velmi zajímavý spis pod názvem "The Stones of Atlantis" (Kameny Atlantis). V něm se na jistém místě zamýšlí nad informací, kterou poskytuje Platon ve svých materiálech "Timaeus" a "Critias", kde se opakovaně zmiňuje o tom, že když se cestovatelé Atlantidy vydali na západ, pak měli přístup k velké skupině ostrovů, zatímco, když se vydali na východ velmi brzy narazili na velký kontinent. Z těchto indicií dr. David Zink (podle mne poměrně povrchně) usuzuje, že Platon má na mysli oblast Pacifiku, přičemž onen kontinent na východě je vlastně západní pobřeží Jižní Ameriky. Nevím, nevím. I když úvaha vzhledem k informacím je to skutečně logická, připadá mi však tak nějak krkolomná.
Na jiném místě své knihy se dr. Zink dokonce odkazuje i na známou Piri Reisovu mapu,kterou zajisté čtenáři velmi dobře znají. Ta se stala známou poté co jí na světlo světa vytáhl v roce 1513 turecký admirál Piri Reis (tedy několik let poté co Kolumbus učinil svůj první pokus dostat se k americkému kontinentu). Její ohromující zvláštností je fakt, že zobrazuje Antarktidu bez ledového příkrovu. Situace je o to sensačnější, že dnes víme velmi bezpečně dva zásadní fakta:
1) Piri Reis nemohl disponovat žádnou zobrazovací nebo měřící technikou, která by byla schopná odhalit podloží Antarktidy bez ledu
2) Antarktida je nejméně 20 000 let zaledněnou krajinou
Jde o mnohokrát potvrzená fakta. K tomu všemu se ovšem přidružují další pikantní fakta. Tak především bezpečně víme, že admirál Piri Reis disponoval kopií původního originálu a dnes nejsem při nejlepší vůli zjistit kolik těchto kopií z kopie bylo učiněno a tudíž nemáme ani zdání jak stará mohla původní mapa. A další věc se týká samotné Atlantidy. Jde totiž o náš původní třetí bod. Pakliže bychom chtěli tvrdit, že Atlantis byla Antarktis pak již před 20 000 lety chodili Atlanťané po sněhu a ledu. Ono to může vyznít humorně, ale když jsem si dal dohromady jedna a jedna tak mi do smíchu moc nebylo. Vezmeme-li v potaz širší okolnosti, pak tento čiře neškodný fakt týkající se zalednění tohoto kontinentu již před 20 000 lety může mít dalekosáhlé důsledky a může potvrzovat indicie možná na hony vzdálené tomuto tématu, ale do jisté míry vztažné.
Budeme-li akceptovat pracovní tvrzení, že Atlantis se nacházela skutečně v prostředí dnešního Atlantiku, pak budeme pod tíhou indicií, muset vyloučit rovnítko mezi Atlantidou a Antarktidou. Pakliže již před 20 000 lety došlo k zalednění tohoto území je nemyslitelné, že by atlantská kultura a civilizace byla umístěna pouze zde (existuje významné množství indicií deklarující velmi čilou aktivitu Atlanťanů v období mezí 12000 - 20000 lety).Z toho vyplývá, že oblast Atlantidy byla pouze jednou z mnoha ostrovních oblastí jmenované Říše.
Ve chvíli zalednění opustili Atlanťané oblast dnešní Antarktidy, ale ne zcela. Podařilo se jim vybudovat velmi propracovaný systém podzemních chodeb a jeskynních systémů, které napojili na ekonomicky velmi výhodnou platformu geotermálního vytápění. Osobně jsem přesvědčen o tom, že jim vlastně tato situace přišla docela vhod. Po příkrovem ledu právě v místech dnešní Antarktidy mohly vybudovat komplex velmi zásadních vědeckých laboratoří a prakticky nerušeným způsobem provádět své experimenty.
A proč mi v souvislosti s exaktní informací o době kdy došlo k zalednění Antarktidy a při zhodnocení všech podstatných okolností nebylo moc do humoru? Inu to je prosté. Potvrzovalo by to (a to velmi jednoznačným způsobem) domněnku, že nacisté pod příkrovem ledu v oblasti zvané "Země Královny Maud" museli narazit na něco nesmírně zajímavého, když později investovali neuvěřitelné množství energie a finančních prostředků na vybudování nového hlavního stanu "Třetí Říše" právě zde!! A to na co narazili mohlo být veskrze ryze atlantského - třeba celá vědecká a výzkumná laboratoř. Kdo ví? Konečně podívejte se na níže přiložený film v ruském dabingu a zjistíte, že podobné otázky nevrtají v hlavě pouze mne, ale i poměrně vysoce postaveným jedincům v oblasti armády a vědy.
Apropo? To ještě není vše. Budeme muset odpovědět na dvě poměrně vtíravé otázky:
1) Jaké příčiny stály za zaledněním Antarktidy
2) Odkud Hitler a jeho kumpáni zjistili "kde hledat".
V posledním díle tohoto seriálu jsme hovořili o problematice velmi známé Piri Reisovi mapy. Dnes víme, že jde o kopii mnoha dalších kopií, přičemž si málokdo troufá tvrdit jak starý takový originál by mohl být. Piri Reisova mapa, jak konečně jistě čtenář ví, je známá a zajímavá hned několika okolnostmi najednou. Tak především nám ukazuje kompletní kontinent Antarktidy zcela bez ledu a to v naprosto přesných proporcích (ty konečně byly potvrzeny i tím nejmodernějším měřením). Mapa ukazuje zemský povrch z výšky bezmála 100 kilometrů (ne-li více) z pozice, která je shodná s dnešní Kahirou (dříve Kairo) a konečně nám tato mapa velmi přesným způsobem analyzuje atlantské pobřeží prakticky celého amerického kontinentu včetně kusu Evropy a afrického pobřeží.
Když jsem se zaobíral problematikou Piri Reisovi mapy díval jsem se do mnoha různých analytických dokumentů. V drtivé většině případů se jejich autoři pozastavují nad tím jakou technologií musel jej autor disponovat, když se mu podařilo proniknout skrze masivní ledový příkrov, který Antarktidu zahaluje. A zde narážíme na jednou malou, ale podle mého názoru poměrně dost podstatnou zajímavost, která svým způsobem může souviset i se stářím originální mapy.
Co když byla Antarktida zadokumentovaná v době bez ledového příkrovu?
Osobně se domnívám, že tato otázka je zcela na místě, ba si myslím, že je dokonce velmi důležitá. Pakliže by totiž byla tato část planety zmapována v době bez ledového krunýře, pak k tomu nepotřebujeme technologii, která by se musela vypořádat s již zmiňovaným ledovým obalem. Pravda pak tu máme stále ještě otazník ohledně výšky z jaké byla mapa pořízena (i když za jistých okolností se dá taková mapa pořídit aniž bychom museli stoupat bůh ví kam vysoko, ale opět k tomu potřebujeme nadstandardní technologii).
Nicméně, připustíme-li okolnost, že Piri Reisova mapa mohla být pořízena ve chvíli kdy Antarktida byla bez ledu, pak ohledně určení jejího stáří máme k dispozici minimálně časovou hranici, která se kryje s dobou kdy došlo k zalednění. Tudíž bychom mohli nepřímo určit její minimální stáří. Chápu, že to není zrovna valný výsledek, ale alespoň něco.
Takže kdy mohlo dojít k zalednění Antarktidy?
Nechci v této části sáhodlouze rozebírat různé exaktně vědecké a alternativní teorie. Opřu se velmi zajímavý materiál "Cataclysm", který je dílem autorů dr. Allana a dr. Delaira, kteří takto zhodnotili svůj dlouhodobý výzkum týkající se velmi silného globálního kataklyzma, které zachvátilo planetu Zemi někdy v období mezi 9000 - 12 000 př.n.l. Toto období se kryje s finálním koncem Atlantidy a také příchodem doby ledové. Je velmi pravděpodobné, že v této době došlo také k zalednění Antarktidy. Jinou otázkou je samozřejmě příčina této globální katastrofy. Celá řada badatelů se přiklání ke kosmickému vlivu, resp. vlivu slapových sil kosmického tělesa, které ve velmi těsné blízkosti minulo naší planetu. Pochopitelně se v této souvislosti hovoří o tajemné planetě Nibiru.
S tímto tvrzením je v poměrné shodě i velmi uznávaný badatel dr. Charless H. Hapgood autor mnoha nesmírně podnětných publikací. V jedné z nich, jmenuje se "Maps of the Ancient Sea Kings" (Mapy starověkých mořských králů, vyd. 1966, přepracované vydání 1979) se zabývá také naší známou Piri Reisovou mapou. Na ní nalezl v oblasti Atlantiku poměrně velký ostrov (viz. obr. níže) o kterém je přesvědčen, že je pozůstatkem Atlantidy.
Hapgood uvádí, že tento ostrov musel mít velmi ideální klima a umístění pro zemědělský i komerční vývoj. Mohlo jít o velmi bezpečnou námořní základnu odkud měly lodě snadný přístup k přístavům v Karibiku, a jihu Ameriky, v Africe a dokonce snad i směrem k Antarktidě. Podle tohoto badatele mohly být obyvatelé tohoto ostrova, jenž byl zřejmě jedním z posledních existujících zbytků původní rozsáhlé říše Atlantské, také autory originálu ony Piri Reisovy mapy. A s největší pravděpodobností byli autory dalších map, které definují zemský povrch právě v tomto kritickém období. Je velmi pravděpodobné, že k jejím originálům (spíše si myslím, že ke kopiím) měli přístup tací jako Helena Petrovna Blavatská a nebo Scott Eliot.
Ve stejných intencích jako Hapgood se rozepisuje i jeho předchůdce Ignatius Donnelly (1831 - 1901), autor na svou dobu velmi nadčasové a zajímavé publikace "Atlantis: Antediluvian World" (Atlantis: Předpotopní svět, vyd. 1882). Ten je navíc přesvědčen, že i dodnes existují minimálně dvě souostroví, které původně patřili k masivnímu kontinentu Atlantidy. Jsou jimi Azory a Kanárské ostrovy.
K tomu se přidává mnou již v předchozích dílech citovaný David Zink, autor publikace "Stone of Atlantis" (Kameny Atlantidy). Podle něho byl Donelly přesvědčen o tom, že civilizace Atlantidy byla v podstatě první sofistikovanou civilizací na této planetě, která vytvořila dalekosáhlé kolonie, které sahaly daleko za hranice Atlantiku, např. až do centrální Asie. Osobně s prvním tvrzením Donellyho nesouhlasím. Je to z toho důvodu, že jsem hodně ovlivněn zdroji, které minimálně naznačují, že na této planetě existovaly civilizace dávno, dávno před tím, než se objevila Atlantida. Z důvodů periodicky se opakujících globálních geofyzikálních procesů dnes bohužel neexistuje žádné objektivně prokazatelná stopa po jejich přítomnosti. Je to samozřejmě škoda, neb jsme odkázání na nepřímé informační zdroje.
Zato druhé tvrzení Donellyho je dle mého soudu veskrze brilantní a v mnohém doplňuje teorie o tom, že Atlanťané vytvořili budoucí potenciál své civilizace na americkém kontinentu, v Africe a dokonce i v Asii. Je sporné zda základ těmto satelitním civilizačním ohniskům bájné Atlantidy položily obchodní a politické vazby již za rozkvětu této civilizace a nebo byly dílem obrovské snahy o přežití ve chvíli, kdy existence tohoto kontinentu spěla ke svému nezvratnému konci. Jak jsem se snažil naznačit již dříve zkáza Atlantidy nebyl nijak náhlý proces a jak se dnes ukazuje probíhala v etapách v období několika tisíců let, a hlavně šlo o dopředu předvídaný proces. Atlanťané tedy měli dostatek času se podle toho také zařídit.
David Zink a mnozí další badatelé shrnují své poznatky v následujících bodech:
1) Uprostřed Atlantského oceánu existoval ostrov, který byl pozůstatkem původního rozsáhlého kontinentu Atlantidy, přičemž tento ostrov se jmenoval Atlantis
2) Velmi zevrubný popis tohoto ostrova nám podal Platón
3) Bohové a bohyně starověkých Řeků, Féničanů, Hindů i Skandinávců jsou personifikace atlantských králů a dalších osobností
4) Bájesloví Egypta a Peru reprezentuje originální náboženství Atlantidy v mechanismu uctívání Slunce
5) Nejčistší projev atlantské filozofie lze nalézt egyptských mystériích
6) Bronzový věk v Evropě má přímou souvislost a návaznost na atlantské znalosti metalurgie
7) Fénická abeceda je základem všech evropských abecedních variant a sama je odvozena od abecedy používané v Atlantidě
8) Zkáza Atlantidy souvisí s globálnějším katastrofickým scénářem, který zasáhl planetu Zemi
Lidé započali svou evoluci jako obři. Tito prvotní lidské bytosti byli velmi vysoce rozumově, umělecky i fyzicky rozvinutí. Měli moc nad ptactvem i pozemními zvířaty. Ale pak se něco stalo - člověk ztratil svou fyzickou i duchovní velikost??
"Apokalypsa Baruch"
Jak jsem naznačil v předchozím materiálu existuje velká pravděpodobnost, že původní Atlanťané mohli disponovat obří postavou, přičemž celá řada literárních odkazů by tuto skutečnost potvrzovala. S tím souvisí i domněnka, že to byl právě kolizní kurz tajemné planety Nibiru, který donutil Atlanťany k migraci. Systémovou analýzou mne dostupných pramenů jsem nabyl přesvědčení, že šlo o čtyři základní migrační větve (směrem k americkému kontinentu, k africkému kontinentu a dále do Asie a to především do regionu dnešní Indie a dalších soudobých himálajských států a samozřejmě je třeba brát v potaz i Evropu). Je možné, že i po finálním kataklyzma ke kterému došlo někdy kolem 10.000 - 12.000 let př.n.l. se zachovalo několik ostrovních pevnin z nichž největší byl známý jako Albion s pozdější dominantní keltskou kulturou, která dodnes zanechala významné dědictví např. na území Irska.
Zachovali se ale nějaké exaktní důkazy podporující teorii existence obřích lidských bytostí? V současné době se v prostředí internetu nachází neuvěřitelné množství více či méně zdařilých falzifikátů a podvodných pokusů mást širokou čtenářskou obec. Přesto bych chtěl upozornit na jeden velmi zajímavý snímek o kterém se dodnes vedou intenzivní spory ohledně jeho pravosti (viz. obr. níže). Jde o fotografii, která byla pořízena v prosinci roku 1895 a byla vytištěná v britském "Strand Magazine" s následující citací:
Dobová fofografie irského obra
"Mezi velmi neobyčejné nálezy, která vlastní severozápadní železniční společnost patří tento zkamenělý "irský obr", který se v současné době nachází ve skladištním prostoru společnosti v Londýně. Toto tělo bylo vykopáno panem Dyerem v oblasti Antrim. Hrubá váha celé fosilie byla něco přes 2 tuny a bylo za potřebí dvanáct mužů a silný jeřáb, aby se nalezená věc mohla umístit do velké dřevěné truhly."
Na celé věci je mnoho podivných detailů. Nikdo není schopen pochopit proč tak významný a zcela zásadní nález byl umístěn do nějakého institucionálního skladiště a proč o něho neprojevil zájem vědecký svět a místo toho nebyl nález detailně zkoumán na akademické půdě?
Důvodů může být velmi mnoho, ale ve věci mohla zafungovat stará známá zbraň vědecké ortodoxie a to konzervativní vědecká cenzura. Tento nález musel být pro tehdejší vědecký svět velmi nepohodlnou indicií a těžko zdůvodnitelný na pozadí klasických axiomů archeologie a antropologie.
Velký nadšenec Atlantské civilizace Ignatius Donelly v souvislosti s uvedenou fotografií je přesvědčen o tom, že jde o zkamenělý nález legendární obří rasy, která se ve starých pramenech nazývá "Asas" a která v prehistorických dobách obývala právě oblast Irska. Ve své zajímavé knize "The Destruction of Atlantis: Ragnarok, or the Age fire and Gravel", str. 380 - 381 doslova píše:
"?..původní domov božské rasy Asas (Asové) byl obklopen oceánem, byl to ostrov uprostřed Atlantiku - pozůstatek kontinentu Atlantidy. Studiem příslušné historické literatury jako je např. norská Edda zjistíme, že původně tyto lidé - obři sídlili v dalekých severských oblastech (Hyperborea?). Dodnes existuje v těchto oblastech mezi místními lidmi velké množství ústních i písemných tradic, které se odkazují na tyto podivuhodné tvory. Je možné, že náhlá změna klimatu donutila tuto rasu přesídlit do podstatně jižněji položených krajin včetně samotného Atlantského kontinentu?.".
Naše pátrání můžeme rozšířit, ale i o další indicie. Další spojení mezi Irskem a Atlantidou můžeme nalézt ve spisu: "Mysteries of Ancient South America", str. 80 - 81 od Harolda T. Wilkinse kde se píše:
"Několik let před II. světovou válkou jsem pobýval v jižním hrabství Irské republiky, kde jsem vyslechl příběh ze starých irských mýtů "O Breasal" nebo také "Hy - Brazil" kde se hovoří o ráji zvaném "Gael" jenž se nachází daleko ve směru západu slunce za Arran ostrovy. Tato legenda se datuje ke starým irským počátkům a souvisí s oddělenou větví od kořenových evropských keltských tradic. Legenda hovoří o tajuplné hoře "Callan" kde se nachází tzv. "Oghamovy kameny". V této lokalitě se má také nacházet hrob legendárního irského krále Conana (podle celé řady indicií by mělo jít také o obra). Legenda dále praví, že se nakonec hora Callan propadla do moře i s velkým městem, které se mělo nacházet na tzv. "královském ostrově".
Jak vidno tak Harold T. Wilkins věřil, že musí existovat nějaké spojení mezí soudobým Irskem, kontinentem Atlantidy a Brazilii. Tato spojnice musí mít podle jeho teorie nějaký společný jmenovatel. A z tohoto důvodu odcestoval do Jižní Ameriky kde jal hledat důkazy pros svou teorii. Ve své výše uvedené knize na str.10 píše:
"Odcestoval jsem do Jižní Ameriky kde jsem hodlal projít zkouškou jak dalece mohu přímo v terénu ověřit svou teorii ohledně zdejší existence kolonie potopené bájné Atlantidy. I když jsem se soustředil specificky na Brazílii věděl jsem, že ve hře je přinejmenším celá část atlantského pobřeží tohoto kontinentu."
Ano Wilkins byl přesvědčen, že rozsáhlé oblasti jihoamerické džungle skrývají mnohá tajemství a odpovědi na nastíněné otázky. I když jeho expedice nepřinesla přímé a objektivní důkazy přesto odhalila celou řadu důležitých indicií mimo se dotýkajících i bájného města "Akákor" (což by mohlo být jedno z důležitých sídlišť zdejší Atlantské kolonie, resp. jedno z nových působišť migrujících Atlanťanů z jejich potápějícího se domova). Na tomto místě bych měl asi doplnit, že Wilkins následoval kroky dobrodruha a průzkumníka plukovníka H. Fawcetta přičemž navázal na jeho závěry.
Na toto téma se rozepisuje i Charles Berlitz ve své knize "Atlantis: The Eighth continent", str. 112 - 112:
"Plukovník P.H. Fawcett prozkoumal celou řadu oblastí v nitru rozlehlých džunglí přičemž byl přesvědčen, že zde existují artefakty velkých kamenných měst. Ve svých hypotézy stavěl na zadokumentovaném vyprávění mnohých místních domorodých kmenů, kteří nezávisle na sobě shodně hovořili o existenci záhadné civilizace, která přišla od moře a tato města vybudovala. Tato civilizace měla s obrovským časovým odstupem předcházet Incké a Mayské kultuře.
Města měla na mnohým místech dnešního deštného pralesa vybudovat záhadná civilizace "bílých lidí". Města byla zvenčí prakticky nepřístupná a v noci byla osvětlena zvláštním světlem. Podle místní domorodců i dlouho poté co byla města z neznámých důvodů opuštěná a z části zničená byla obývána pozdějšími místními civilizacemi, které se zde objevily. Poskytovala přirozenou překážku proti cizím vetřelcům zvenčí.
Plukovník Fawcett po tajemných městech pátral s celou řadou společníků z nichž mnozí na svých vlastních výpravách často zmizeli neznámo kam. Fawcett sám za záhadných okolností zmizel v amazonské džungli nedaleko řeky Xingú v roce 1925.
Plukovník Fawcett
Jeho slova před osudnou poslední expedicí by mohla sloužit jako epitaf:
"Nevím zda dojdeme, ale po nás půjdou další a další proto abychom jednou provždy rozluštili hádanku starověkých mystérií jižní Ameriky a prehistorického světa vůbec. Objevíme je, abychom umožnili jejich vědecký výzkum. Ta města existují - já to vím?."
Zdroj: MATRIX 2001