MOZEK A NERVOVÝ SYSTÉM
Nervový systém se skládá z CNS (mozku a míchy) a periferního a
vegetativního nervového systému. Mozek je obalen měkkou a tvrdou
plenou mozkovou a pavučnicí. Stejné obaly se nacházejí kolem míchy.
Každou část nervového systému ovládá jiný orgán, a proto je jako celek
značně složitý. Pochopení složitosti vztahů mezi tělem a CNS nás vede
k poznání, jak je důležité, aby veškeré orgány v našem těle pracovaly v
optimálním režimu a nebyly zatíženy toxiny ani ložisky.
Jakmile je některý ze základních orgánů zatížen ložisky, vzniká
toxin nebo antigen či imunokomplex. Slovy staročínských lékařů – vliv
poruch tělesné čchi na nervový systém je zcela zákonitý, vede ke
vzniku potíží. Ty mohou být velice různorodé, od psychických přes
motorické až po problémy s chováním, epilepsií, imunitou a mnoho
dalších. Poznání tohoto mechanismu nás opravňuje říci, že teoreticky je
na prvním místě vždy psychika, protože emoce a jiné problémy
způsobující stres stojí na počátku funkčních poruch orgánů, které pak
rozvíjejí svoji problematiku dále až po organické změny. Z praktického
hlediska je však třeba nejprve vyčistit hmotné tělo, abychom se mohli
zabývat funkcemi nervového systému. Proto se můžeme setkávat s
oběma směry, oběma názory, a jak je vidět, každý názor má svoji
pravdu. Historie nás přesvědčuje o tom, že veškeré činnosti usilující o
zlepšení funkcí naší nervové soustavy začínaly v těle. Člověk byl
podrobován očistě, půstům a odříkání a teprve potom byla u něj
rozvíjena jeho duchovní a duševní kvalita.
Orgány versus části mozku
Máme-li schematicky rozdělit vliv orgánů na nervový systém, pak
ledviny ovlivňují míchu, játra periferní nervy, slezina vegetativní nervy,
srdce emocionalitu a mozek všechny orgány dohromady. Situace je
ještě složitější, začneme-li takto analyzovat vlastní mozek. Ten se
skládá z mnoha částí s vlastními specifickými funkcemi, jež jsou velmi
dokonale propojeny a vzájemně se ovlivňují. Při rozdělení mozku
budeme hovořit o jednotlivých částech: medulla oblongata
(prodloužená mícha), rhombencephalon (zadní mozek), pons Varoli
(most), cerebellon (mozeček), mesencephalon (střední mozek),
diencephalon (mezimozek) a rozsáhlém předním mozku, jehož součástí
je mozková kůra překrývající jako helma všechny jmenované struktury.
Velký mozek dělíme na frontální (čelní), temporální (spánkový), okcipitální
(temenní) a parietální (týlní) lalok. Pro pochopení funkce
nervové soustavy v detoxikační medicíně musíme toto rozdělení znát,
protože každou část mozku ovládá jiný orgán a každá z nich je
nositelem určité funkce. Při měření mozku přístrojem Salvia je tudíž
potřeba každou část měřit zvlášť, stejně jako je třeba stanovit jejich
toxické zatížení specificky. Je to důležité proto, že detoxikační
prostředky pro jednotlivé části mozku se liší a mozek nelze detoxikovat
jako celek.
Rozdílné detoxikační prostředky použijeme též pro hypofýzu,
hypothalamus a epifýzu. Tyto žlázy a současně části mozku ovládají v
našem organismu mnoho pochodů – hormonální systém, růstové
hormony, distribuci pigmentu, pocity hladu, sexualitu, tělesnou teplotu
a řadu dalších.
Diencephalon můžeme označit za emocionální mozek. V jeho
zatížení lze hledat celou škálu emocionálních poruch, hlavně depresí
charakterizovaných chybami v metabolismu neurotransmitterů,
především serotoninu, jenž funguje jako přenašeč vzruchů mezi
nervovými buňkami. Prodloužená mícha zase ovládá automatické
dýchací a polykací procesy aj.
Mozek, imunita, emoce a paměť
Není účelem této publikace podrobně rozebírat funkci mozku,
protože svým rozsahem a zaměřením by takovému úkolu nemohla
dostát. K hlubšímu poznání je vhodné prostudovat literaturu z oblasti
neurologie. Za zmínku však stojí skutečnost, že kořeny poruch imunity
se skrývají právě v interakci mezi orgánem a jednotlivými částmi
mozku. To je pro detoxikaci velmi důležité, protože někdy se nám
podaří srovnat imunitní pochody tím, že detoxikujeme orgán, který za
touto částí imunity stojí, ale jindy musíme detoxikaci doplnit i o
detoxikaci příslušné části mozku. Například parietální lalok odpovídá
za alergické reakce. Ložiska ve spánkovém laloku nacházíme u
epilepsie a migrén a můžeme je spojovat s cholerickou, dráždivou
povahou. Ovládat jej budou játra a žlučník, což jsou orgány, které byly
v historii vždy spojovány s agresí, dráždivostí a křečemi. Čelní
(frontální) lalok je lalok sociálního chování. Jeho ovládajícím orgánem
jsou plíce. Proto ho můžeme spojovat s protibakteriální imunitou. Jeho
toxické zatížení bude mnohdy třeba řešit při chronických bakteriálních
infekcích.
Čistím mozek, čistím imunitu
Jak již bylo opakovaně řečeno, jednotlivé části velkého mozku hrají
zásadní úlohu v řízení imunitního systému. Je originálním přínosem této
detoxikační metody, že dokáže k jednotlivým částem tohoto mozku
přiřazovat i řízení imunity proti jednotlivým mikroorganismům.
Naštěstí při detoxikaci orgánu dochází obvykle i k odstranění ložisek a
toxinů ve spojené části mozku – například u jater ze spánkového a
temenního laloku nebo u sleziny z týlního laloku. Mozek samozřejmě
nelze rozdělit takto striktně, protože jednotlivé oblasti se podílejí i na
řízení více imunitních pochodů. V temenním laloku nacházíme centra,
která při toxickém ovlivnění způsobují sklon k autoimunitní reaktivitě.
Temenní lalok má vztah i k protinádorové imunitě a alergiím – z této
věty lze vycítit nebezpečné spojení mezi alergiemi a nádory.
Rovněž emocionální poruchy bývají spojeny s určitou částí mozku.
Například diencephalon má úzký vztah k depresím. K těžkým
depresivním stavům má důležitou vazbu i mozková část zvaná
hippocampus. Tehdy dochází ke změnám v jeho velikosti. Podrobný
výzkum ukazuje na důležitost této části rovněž při vzniku deprese.
Corpus striatum jako součást velkého mozku zase bývá při výskytu
ložiska zdrojem úzkosti.
Pochopení těchto souvislostí má veliký význam, který si můžeme
ukázat právě na této emoci. Úzkost může být způsobena výskytem
chronického nebo nadměrného stresu, přesněji řečeno situacemi
ohrožujícími zdraví, vztahy, životní úroveň či samotnou existenci
člověka. Chronickým působením úzkosti může dojít k poškození striata
a k vytvoření ložiska v této oblasti. Samotné ložisko pak dráždí
nervovou tkáň a úzkost se stane chronickým průvodcem člověka, i když
vlastní příčina již zmizela. Při provedené detoxikaci striata tak zaniká
významný zdroj úzkosti. Při vyšetřování CNS u jednotlivých pacientů
nacházíme prakticky u všech chronických chorob úzkost jako
patologickou aktivitu striata či depresi při patologické aktivitě
diencephala.
Z těchto nálezů lze odvodit, že při vzniku chronických zdravotních
problémů hrají patologické emoce velmi zásadní úlohu, jejich
přítomnost je zde prakticky nezbytná. Při ložiscích v čelním laloku
nacházíme nejen poruchy paměti, ale i problémy s emoční a sociální
inteligencí – s odhadem, jak si emocionálně a sociálně správně počínat
v určitých situacích, kdy vznikají projevy neobratného a neadekvátního
chování. Ložiska ve spánkovém laloku naopak přinášejí dráždivé
chování; u takového člověka vidíme zrychlené pohyby a impulzivní
reakce, jež často nazýváme podrážděnými.
Ovládat jednotlivé úseky velkého mozku a jejich vztah k různým
patologickým pochodům v lidském těle je ovšem záležitostí spíše pro
výzkumníka než pro člověka, který chce provést praktickou detoxikaci.
Je však nesmírně podstatné si uvědomit, že všechny zásadní pochody,
které probíhají v našem těle, zároveň probíhají i v našem mozku a
mohou se v něm fixovat v podobě ložisek a následných toxických
zátěží. Fixací těchto patologických procesů v CNS pak dochází i k
jejich uložení v organismu a projeví se tedy i ve zdravotním stavu
člověka. Můžeme tak najít oblast mozku, která je postižena například
při chronických ekzémech, část mozku zajišťující přemrštěnou funkci
imunity, a tím i nepřiměřené imunitní reakce. Z jiné části mozku se
odvíjí naše vitalita, takže její porucha znamená snížení pocitu vitality a
energie.
Obvykle má tento proces začátek v tělesných orgánech. Při
dlouhodobém trvání a určité dispozici se přenáší do CNS, kde se může
fixovat a stát se tak zdrojem přetrvávání problému i přes naše léčebné a
detoxikační snahy. Jak jsem již uvedl, k detoxikaci CNS velmi často
dochází při detoxikaci základních orgánů, avšak musíme počítat s tím,
že při mimořádné fixaci celého problému v CNS může tento našim
detoxikačním snahám odolávat. Pak je třeba vytvořit speciální postupy
pro jeho detoxikaci. Nutno říci, že tyto postupy jsou vytvořeny, jsou k
dispozici a nyní zbývá už jen uvažovat o jejich praktickém začlenění do
systému detoxikace.
Každá část nervového systému může mít vliv na patologické
pochody v našem těle. Při ložiscích v prodloužené míše se tak lze setkat
s poruchami automatismu dýchání či s problémy koordinace polykání,
autonomních močových funkcí, při ložiscích a toxickém zatížení v
mozečku s poruchami rovnováhy a se zhoršenou orientací v prostoru,
zvláště ve velkém a otevřeném, jež zhoršuje schopnost orientace i u
člověka zcela zdravého. U těchto poruch se problém znásobuje. V pontu
a mezimozku jsou uložena centra pro vitalitu. Při jejich postižení
dochází k chronickému snížení vitality. S ložisky v samotné mozkové
kůře se setkáváme již u velmi mladých lidí. Ti subjektivně uvádějí
zhoršené soustředění a méně kvalitní krátkodobou paměť. Jestliže se ve
starším věku pak do celého problému zapojí i poruchy imunity,
především autoimunitní reaktivita, není vyloučeno, že se může
rozvinout závažnější onemocnění CNS. Stres pak ztěžuje situaci v CNS
a poruchy vystupují pronikavěji na povrch. Rovněž závažnější události
v životě, jakými jsou například porod nebo přechod u obou pohlaví,
mohou výrazněji odhalit tyto problémy, které jinak trvají třeba i řadu let
před dobou, kdy jsme je začali pociťovat.
Pro nás je v tuto chvíli významné, jak jsem již uvedl, že orgány
mohou svým vlivem, resp. vlivem toxinu, který v nich vzniká,
ovlivňovat kvalitu imunitních odpovědí. Pro příklad si vyberme
protinádorovou imunitu, která je rozhodující při vzniku nádorů v našem
organismu. Chceme-li provádět prevenci vzniku nádoru či pomáhat
vlastní protinádorové léčbě, je třeba především upravit protinádorovou
imunitu. To dokážeme tak, že odstraníme ložisko ze základního
mateřského orgánu – jater – a zároveň odstraníme patologickou zátěž v
příslušné části CNS (v parietálním laloku). Podobným způsobem
budeme pracovat s depresí. Mateřským orgánem diencephala jsou plíce,
ale na poruše metabolismu neurotransmitterů se mohou podílet i jiné
orgány, nejčastěji játra Detoxikací plic a střeva uděláme první krok k
vyřešení poruchy metabolismu serotoninu. Velmi často však musíme
ještě realizovat detoxikaci diencephala specifickými prostředky a teprve
pak můžeme dosáhnout nejen vymizení deprese jakožto choroby, ale i
trvalého vyrovnání psychiky ve smyslu deprese, a tím předejít stálým a
opakovaným recidivám typickým pro depresivní nemoci.
Musíme si ale uvědomit, že i všechny ostatní orgány hrají v
emocionalitě člověka významnou úlohu, a abychom dokončili
emocionální vyrovnání a předešli patologickým emocionálním jevům,
musíme detoxikovat všech pět základních orgánových dvojic včetně
osrdečníku a pak postoupit dále i ke všem zainteresovaným částem
CNS, tj. k diencephalu a ostatním již jmenovaným částem velkého
mozku. Je třeba hlídat své životní kvality a situace, protože stres a
emoce, které v nás často život vzbuzuje, představují jednu z důležitých
příčin zahušťování hlenů a podílejí se na vzniku ložisek. Stresované
orgány vytvářejí ve větší míře infekční ložiska. Ta jsou zdrojem toxinů,
jejichž důsledkem pak bývá chronické onemocnění.
Nemůžeme se omezovat jen na emocionální svět člověka, měli
bychom se věnovat i jiným důležitým funkcím mozku, například
paměti. Velký mozek, především jeho některé laloky, na ni mají zásadní
vliv, a jakmile dopustíme, aby se rozeběhly poškozující vlivy toxinů či
poškozující reakce imunitního systému, dochází k její poruše. Stejně tak
již byla rozebírána situace v imunitním systému, který je základnou
zabezpečující bezchybnou funkci našeho organismu.
Abychom však nesetrvávali jenom u mozku. Například toxické
zatížení míchy a hromadění volných i ložiskovaných toxinů v ní může
způsobovat celou řadu vážných nemocí projevujících se především v
pohybovém systému. Jestliže se k tomuto problému, tedy k problému
značného toxického zatížení míchy, připojí i patologické imunitní
reakce, objevují se vážné degenerativní změny v ní a velké problémy s
pohybovým ústrojím nebo se vznikem různých útvarů a nádorů.
Například známé onemocnění sklerosis multiplex může pomoci
pochopit význam toxického zatížení míchy a mozku. Nacházíme při
něm extrémní množství toxinů i ložisek v mozkové míše, které stály u
jeho zrodu. Jestliže zahájíme detoxikaci včas – tedy dokud nejsou
motorické poruchy příliš výrazné – pak můžeme velmi pozitivně
ovlivnit jeho další průběh.
Stejně tak bychom mohli rozebírat jednotlivé další části nervového
systému, ale k tomu je zapotřebí znát jejich úkol v lidském těle, a to, jak
bylo řečeno, je předmětem dalšího studia – upozorňuji velmi
důležitého.
V nervovém systému se můžeme setkat především s
neuroinfekcemi. Shromažďuje však v sobě i specifické toxiny – zbytky
očkování, těžké kovy, radioaktivní látky, někdy i chemikálie – a
především vlivy geopatogenních zón a polí. Mozek zase ukládá zážitky
z postnatálního i prenatálního života, které se mohou stát zdrojem pro
stres, jestliže se člověk setká se situacemi tyto zážitky evokujícími.
Proto hledáme možnosti, jak CNS detoxikovat od negativních zážitků,
jež bývají zasunuty v nevědomí, a přitom velmi významně ovlivňují
myšlení, jednání i emocionalitu člověka a děje nazývané stresem.
Detoxikaci takových psychických prožitků můžeme zařadit do kategorie
celkové detoxikace a detoxikační medicína disponuje jistými prostředky
k jejich odstranění. V tomto případě je samozřejmě velmi vhodné
doplnit ji o další psychologické očistné postupy.
Břicho jako druhý mozek
Vegetativní nervový systém je další samostatnou a velmi podstatnou
oblastí detoxikace. Vlastní periferní vegetativní systém se skládá z uzlin
(ganglií) vegetativních nervů a pletení (plexů), jež obalují veškeré
orgány a tkáně. Řídí tak autonomně jejich činnost ve smyslu dvou
protilehlých, protipólových aktivit – sympatické a parasympatické.
Vegetativní systém může být příčinou podráždění či útlumu v
nevhodnou dobu na nevhodném místě. Řízení vegetativním nervovým
systémem je tedy nesmírně komplikované a citlivé a biopočítač, který
funkci zajišťuje, musí být v naprostém pořádku. Ve staročínské
medicíně se objevuje učení, které lze chápat tak, že břicho je druhým
mozkem. Určitě to není míněno tak, že bychom mohli břichem
přemýšlet, ale emocionální část činnosti našeho nervového systému je
velice podstatná. Možná, že není v této civilizaci tak ceněna ale z
hlediska zdraví je rozhodně velmi zásadní.
Za bazální lze pokládat tři emoce: úzkost, která může mít někdy
charakter strachu a děsu, smutek, který může mít charakter zármutku,
žalu či splínu, a hněv, který může vypadat jako dráždivost, vznětlivost,
agrese, žárlivost či napětí. Proti těmto škodlivým emocím (protože jsou
fyziologické, přirozené a jen za určitých okolností se z nich stávají
emoce nepřirozené, patologické) stojí pozitivní emoce radost. Může mít
podoby štěstí, veselosti či nadšení, ale jak vidno, nepoměr zde existuje,
daleko četnější jsou emoce škodlivé. Z toho vyplývá zájem člověka,
chce-li si udržet zdraví, na vyhledávání pocitů radosti. Škodlivé emoce
se dostavují samy, aniž bychom je hledali. Mají nejen své oblasti v CNS
– a to i v tom smyslu, že tyto oblasti mohou být porušené, drážděné
toxiny a mohou tedy být autonomními producenty těchto škodlivých
emocí – ale další strukturou, v níž se mohou vyskytovat, je právě
vegetativní nervový systém.
Staročínský pohled na břicho lze tedy redukovat na pohled na
vegetativní plexy, jež jsou schopny si pamatovat dlouhodobé negativní
emoce, které v nich mohou následně přetrvávat i po vymizení jejich
zdroje. Dokonce i při detoxikaci struktur v CNS, jež dokáže odstranit
autonomní zdroje negativních emocí, mohou tyto přetrvávat ve
vegetativních pleteních a ovlivňovat tak funkci orgánů i naše pocity.
Lze pak sledovat pocit úzkosti a strachu v břiše, sevření a strachu u
srdce či hněvu a vzteku, který nám stoupá z hrudníku až do hlavy ve
chvíli, kdy se přestáváme ovládat. Tyto emocionální poruchy
vegetativního nervového systému mají samozřejmě za následek
poruchy veškerých orgánů – například chyby v prokrvení orgánů či
končetin, výkyvy krevního tlaku i se zácpami, dysfunkce žlučníku nebo
podráždění a sevření průdušinek a průdušek při astmatu. Velmi často
jde tedy o emocionální paměť, o emocionální poškození orgánových
pletení vegetativního nervového systému, což vede k fixaci řady
zdravotních problémů, jež později mohou přejít i do orgánových
problémů, tedy vyvolat změny samotné struktury tkáně.
Nervový systém je velmi složitý orgán, jenž může přinášet značně
barvité obtíže. Jako příklad uvádíme případ dvou zvláštních pacientek,
které byly roky léčeny pro celkem zřejmé potíže, ale marně.