4. KAPITOLA
MENTÁLNÍ VESMÍR
KYBALION ZEVRUBNĚ ZKOUMÁ POVAHU vesmíru a používá přitom Hermův
způsob deduktivního uvažování „Jak nahoře, tak dole". Hermetismus učí,
že pokud porozumíte jedné rovině existence, můžete porozumět i všem
ostatním rovinám. Takže závěry hermetiků o Vesmíru a VŠEM pocházejí
z aplikace pozemského poznání na tyto vyšší roviny. Dovozují, že „nahoře"
(Vesmír) se rozpíná a tvoří stejně jako „dole" (hmota) prostřednictvím
mentálních obrazů.
Svými mentálními obrazy vytváříte svůj Vesmír, který udržujete, což
je princip, o němž má Kybalion mnoho co říci a který důkladně vysvětluje
v následujících kapitolách. Tato kapitola pokračuje ve vytváření základů pro
první hermetický princip Mentalismu. Je důležité porozumět tomuto
principu dřív, než se začnou objasňovat další.
„Vesmír je mentální - je udržován v Mysli VŠEHO." —Kybalion
VŠECHNO je Duch ! Ale co je Duch ? Tuto otázku nelze zodpovědět,
protože Duch je VŠECHNO, což nelze vysvětlit ani definovat. Duch
je jednoduše název daný nejvyššímu pojetí Nekonečné živé mysli. Duch
přesahuje naše chápání a my používáme tohoto pojmu jako způsobu, jak
přemýšlet nebo mluvit o VŠEM, přičemž uznáváme, že ho nejsme schopni
plně pochopit. Musíme to buď dělat takto, nebo na tuto záležitost vůbec
přestat myslet.
Uvažujme nyní o povaze Vesmíru jako celku i v jeho částech. Co je
Vesmír ? Už víme, že nemůže existovat mimo VŠECHNO. Je potom Vesmír
VŠECHNO ? Ne, ani nemůže být, protože Vesmír se neustále mění a ani
v jiných ohledech se nemůže poměřovat se VŠÍM, jak se praví v naší
předchozí lekci.
Zpočátku by lidská mysl mohla dovozovat, že jestliže Vesmír není
VŠECHNO, pak není nic. Ale to není uspokojivá odpověď, protože
si uvědomujeme existenci Vesmíru. Takže jestliže Vesmír není VŠECHNO
ani nic, co potom může být ? Zkoumejme tuto otázku.
Jestliže Vesmír vůbec existuje, či se zdá, že existuje, musí být stvořením
VŠEHO. Ale vzhledem k tomu, že něco nemůže pocházet z ničeho, jakou
látku použilo VŠECHNO ke stvoření Vesmíru ? Někteří filosofové jsou
přesvědčeni, že VŠECHNO stvořilo Vesmír ze sebe. Ale VŠECHNO nemůže
ze sebe odebrat ani se rozdělit, aby se stalo atomem nebo pozemskou
bytostí. Jiní filosofové přeskočili přímo k závěru, že oni a VŠECHNO jsou
jedno a totéž. Vykukovali: „Jsem Bůh !" To je podobné, jako kdyby žíla
prohlašovala, že je celým tělem.
Ale co je Vesmír, pokud není VŠÍM rozděleným na zlomky ? Co jiného
může být a z čeho může být stvořen ? Druhý princip, „Princip
souvztažnosti", a starý hermetický axiom „Jak nahoře, tak dole" nám
pomáhá zahlédnout působení na vyšších rovinách prostřednictvím
zkoumání působení na naší vlastní rovině.
Na materiální pozemské rovině tvoří lidé tak, že používají vnější materiál.
Ale tato analogie nedává odpověď na naši otázku, protože vně
VŠEHO neexistuje žádný materiál, který by bylo možno použít při tvoření
Vesmíru. Lidé také plodí děti z částí sebe. Tento scénář také odporuje
našemu poznání, že VŠECHNO nemůže přenést ani oddělit žádnou část
sebe. Ke VŠEMU nelze ani nic přidat, ani je nelze znásobit.
Existuje li tedy nějaký třetí způsob, kterým lidé tvoří ? Ano, tvoří
mentálně ! Při mentální tvorbě se nepoužívá žádných vnějších materiálů,
člověk při ní nereprodukuje ani nedělí sebe sama. Přesto Duch každého
člověka prostupuje i jeho mentální výtvory.
Podle Principu souvztažnosti („Jak nahoře, tak dole") můžeme dovodit,
že VŠECHNO vytváří Vesmír mentálně, stejným způsobem, jako lidé tvoří
své mentální obrazy. Takové bylo Hermovo učení: VŠECHNO může tvořit
jedině mentálně, aniž by použilo materiálu (a neexistuje nic vně něho,
co by se dalo použít) nebo jinak reprodukovalo sebe samo (protože jedno
krát jedno rovná se jedno).
Stejně jako vy můžete ve své mysli stvořit svůj Vesmír, i VŠECHNO
vytvářivé své Mysli Vesmíry. Váš Vesmír je mentálním výtvorem konečné
mysli, zatímco Vesmír VŠEHO je výtvorem Nekonečna. Jsou si podobné,
ale nekonečně se liší stupněm. Postupně budeme podrobněji zkoumat
proces tvoření a manifestace. Následující fakt je faktem, který je nyní
potřeba si zapamatovat: Vesmír a všechno, co obsahuje, je mentálním
výtvorem VŠEHO.
„VŠECHNO tvoří ve své Nekonečné mysli bezpočet Vesmírů, které existují
po eóny času - a přesto je stvoření, vývoj, pád a smrt milionů Vesmírů pro
VŠECHNO pouhým mrknutím oka." —Kybalion
„Nekonečná mysl VŠEHO je lůnem Vesmírů." —Kybalion
VŠECHNO a Princip rodu
Sedmý hermetický princip, Princip rodu (podle něhož se všechno
ve Vesmíru skládá z mužské a ženské energie) se manifestuje na všech
rovinách života: materiální, mentální i duchovní. Když se cokoli zplodí nebo
vytvoří na jakékoli rovině existence, je v tom nutně obsažen Princip rodu.
To platí i v případě stvoření Vesmírů.
VŠECHNO SAMO O SOBĚ přesahuje rod, stejně jako přesahuje i ostatní
Zákony, včetně Zákona času a Zákona prostoru. VŠECHNO je Zákonem,
ze kterého všechny Zákony pocházejí a jimž samo nepodléhá. Ale když
se VŠECHNO manifestuje na nižších rovinách, chová se podle Zákona
a Principu. Proto se na materiální rovině manifestuje i Princip rodu
ve svých mužských a ženských aspektech.
VŠECHNO samo nemá dualitu, a tudíž ani rod. VŠECHNO je Jedno
a manifestuje mužský i ženský princip. Mužský princip se manifestuje,
když VŠECHNO promítá svou vůli směrem k ženskému principu (který lze
označit jako „Přírodu'). Příroda poté začne skutečnou práci vývoje Vesmíru,
včetně lidí a vyšších rovin.
Jestliže dáváte přednost starým způsobům myšlení, můžete o mužském
principu uvažovat jako o Bohu Otci a o ženském principu jako o Přírodě,
Univerzální Matce, z jejíhož lůna se všechno zrodilo. Toto není jen poetický
obrat. Jde o popis skutečnosti procesu stvoření Vesmíru. VŠECHNO
je Jedno a Vesmír (včetně mužského a ženského principu) je plozen,
tvořen a existuje v Nekonečné mysli.
To by vám mohlo pomoci porozumět, jak uplatnit Princip souvztažnosti
na sebe a svou mysl. Část vás, kterou nazýváte „já", stojí stranou a
je svědkem tvorby mentálních obrazů ve vaší mysli. Část vaší mysli, která
tvoří mentální obrazy, lze nazvat „já" na rozdíl od „Já", které stojí opodál a
je svědkem a zkoumá myšlenky, nápady a obrazy „já". „Já" (s velkým
počátečním písmenem) je váš mužský princip a „já" je váš ženský princip.
Každý člověk má v sobě oba rody.
V dětství máme přirozenou úctu ke VŠEMU, protože VŠECHNO je naše
otcovská a mateřská mysl. Vaše pocity lásky a péče, které pocházejí
z náboženství, spirituality a přírody, se podobají příchylnosti dítěte k jeho
rodičům.
Země je jen malým aspektem Vesmíru, který zahrnuje ještě další miliony
světů. Existují také miliony jiných Vesmírů, jež existují v Nekonečné mysli.
Existují bytosti vyznačující se silami a vlastnostmi vyššími, než o jakých
lidé kdy snili. A přesto tyto bytosti byly kdysi jako vy, a možná na ještě
nižších rovinách. A budou se postupem času vyvíjet ještě výš, protože
takové je určení všech duší.
Smrt není skutečná, dokonce ani v relativním smyslu toho slova. Je to
pouze zrození do nového života. Půjdete do vyšších rovin života na eóny
času. Vesmír je vaším domovem a vy budete až do konce času zkoumat
jeho nejzažší kouty. Přebýváte v Nekonečné mysli VŠEHO a vaše
schopnosti a možnosti jsou nekonečné v času i prostoru. A na konci
Velkého cyklu eónů, když VŠECHNO vtáhne všechno své stvoření zpátky
do sebe, půjdete radostně, neboť tak skutečně zažijete jednotu se VŠÍM.
Mezitím buďte v klidu a pokoji. Jste v bezpečí a pod ochranou nekonečné
moci otcovské a mateřské Mysli.
„V otcovské a mateřské Mysli jsou smrtelné děti doma. Neexistuje nikdo,
kdo by byl ve Vesmíru bez Otce nebo bez Matky." —Kybalion