DON MIGUEL RUIZ JE MISTREM TRADIČNÍHO TAJNÉHO učení starých Toltéků. Již více
než deset let předává jejich moudrost ve spojení s moderním myšlením svým žákům a vede je
k osobní svobodě. Přednáší, vede semináře a cestuje do posvátných míst na celém světě.
Ve čtyřech dohodách odhaluje don Miguel Ruiz zdroj omezujících názorů, které nás připravují
o radost a vedou ke zbytečnému utrpení. Čtyři dohody, založené na staré toltécké moudrosti,
nabízejí silný kód chovaní, který dokáže rychle proměnit náš život v nový prožitek svobody,
opravdového štěstí a lásky.
První dohoda
Nehřešte slovem
První dohoda je nejdůležitější a je rovněž nejtěžší ji dodržovat. Je tak důležitá, že právě díky ní
budeme schopni dosáhnout roviny, kterou nazývám nebem na zemi.
První dohoda spočívá v tom, že nebudeme hřešit slovem. Zní to velmi prostě, ale je v tom
obrovská síla.
Proč slovem? Naše slovo je dar, který pochází od Boha. V evangeliu sv. Jana, tam se kde
píše o stvoření vesmíru, se říká: „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl
Bůh.“ Slovem vyjadřujeme tvůrčí schopnosti. Právě slovem vše vyjevíme. Nezávisle na jazyku,
kterým hovoříme, se naše úmysly projevují slovem. To, o čem sníme, co cítíme a co skutečně
jsme, je vyjádřeno slovem.
Slovo není jen zvukem nebo psaným symbolem. Slovo je síla; je to moc, kterou máme
k vyjadřování a komunikaci, k přemýšlení a tudíž i k vytváření situací v našem životě. Umíme
mluvit. Kteří jiní tvorové na naší planetě to dokážou? Slovo je nejmocnějším nástrojem, který
jako lidé máme; je to kouzelný nástroj. Ale stejně jako má meč dvě ostří, dokáže i naše slovo
vytvořit ten nejkrásnější sen, anebo vše okolo nás zničit. Jedním ostřím je zneužívání slova, což
dělá ze života peklo. Druhým ostřím je čistota slova, jejímž prostřednictvím vytváříme pouze
krásu, lásku a nebe na zemi. V závislosti na tom, jak je užíváno, může nás slovo osvobodit anebo
zotročit ještě více, než si dokážeme představit. Veškerá kouzla, která máme k dispozici, jsou
založena na slovech. Naše pozitivní slovo je bílou magií, zneužito se stává magií černou.
I jediné slovo může být tak mocné, že změní nebo zničí životy milionů lidí. Není to tak
dávno, kdy jeden muž v Německu pomocí slova manipuloval celou zemí plnou inteligentních
lidí. Vedl je do světové války pouhou silou svého slova. Přesvědčil jiné, aby se dopouštěli těch
nejzrůdnějších násilných činů. Slovem vybudil lidský strach a výsledkem byl výbuch války
a zabíjení. Po celém světě zabíjeli lidé jiné lidi, protože ze sebe měli navzájem strach. Hitlerovo
slovo, založené na představách a dohodách, které probouzely strach, si budou lidé pamatovat
celá staletí.
Lidská mysl je jako úrodná půda, do které jsou neustále zasívána semena. Semeny jsou
názory, ideje a pojmy. Zalijete semínko, myšlenku, a ta roste. Slovo je jako semínko a lidská
mysl je tak plodná! Jediným problémem je, že je až příliš úrodná pro semínka strachu. Každá
lidská mysl je plodná, ale pouze pro ta semínka, na která je připravena. Důležité je vědět, pro
jaký druh semínek je vhodná a připravit ji na přijímání semínek lásky.
Vezměme si jako příklad Hitlera. Zasel všechna ta semínka strachu, která pak vyrostla
a vedla k masovému ničení. Když vidíme děsivou moc slova, musíme si uvědomit, jaká síla
vychází z našich úst. Strach nebo pochybnost zaseté do naší mysli vytvářejí nekonečné drama
událostí. Slovo je jako kouzlo. Lidé ho používají jako černí mágové a bezmyšlenkovitě se
navzájem zaklínají.
Každý člověk je kouzelníkem. Svým slovem můžeme bud někoho zaklít, nebo ho z nějakého
zakletí osvobodit. Svými názory kolem sebe neustále šíříme kouzla. Příklad: spatřím přítele
a řeknu mu, co mě právě napadlo. Řeknu: „Vypadáš nějak špatně. Nemáš rakovinu?“ Jestliže
se s tím ztotožní, do roka ji dostane. Taková je síla slova.
Protože slovo je kouzlo, které lidé vlastní, a zneužívání slova je černá magie, používáme
neustále černou magii, aniž bychom vůbec věděli, že naše slovo je kouzlem.
Jedna inteligentní žena s dobrým srdcem měla dceru, kterou zbožňovala a milovala. Jednoho
večera se po špatném dni v práci vrátila domů, unavená, plná emocionálního napětí a se
strašnou bolestí hlavy. Potřebovala klid a ticho, ale dcera si radostně prozpěvovala a poskakovala.
Neuvědomovala si, jak se její matka cítí; byla ve svém světě, ve vlastním snu. Cítila se
báječně, a tak skákala a zpívala stále hlasitěji a dávala tak najevo svou radost a lásku. Zpívala
tak hlasitě, že matku rozbolela hlava ještě víc, až se v jistém okamžiku přestala ovládat. Zlostně
pohlédla na svou krásnou dcerušku a řekla: „Zavři hubu! Máš hnusnej hlas. Mohla bys už
konečně přestat?“
Pravdou je, že v té chvíli matka netolerovala jakýkoliv hluk, ale nebyla pravda, že dcera má
ošklivý hlas. Ale ta věřila tomu, co jí matka řekla, a v tom okamžiku se sebou uzavřela dohodu.
Poté dlouho nezpívala, protože věřila, že má ošklivý hlas a každého, kdo by ji slyšel, by to
otravovalo. Ve škole byla ostýchavá a když byla požádána, aby zazpívala, odmítala.
Bylo pro ni dokonce obtížné hovořit s jinými lidmi. Všechno se v důsledku této nové dohody
v děvčátku změnilo: věřilo, že musí potlačovat své emoce, aby bylo přijímáno a milováno.
Kdykoliv slyšíme nějaký názor a uvěříme mu, uzavíráme dohodu, která se stává součástí
našeho systému víry. Toto děvčátko vyrostlo, a i když mělo krásný hlas, nikdy již nezpívalo.
Z jediného kouzla se vyvinul celý komplex. A tímto kouzlem ji očaroval ten, kdo ji nejvíce
miloval: její vlastní matka. Matka si neuvědomila, co svým slovem způsobila. Nevšimla si, že
použila černou magii a začarovala svou dceru. Nevěděla o síle svého slova, a proto ji z toho
nelze vinit. Udělala totéž, co jí samé činili mnoha způsoby její matka, otec a jiní lidé. Zneužila
slovo.
Kolikrát toto provedeme vlastním dětem? Projevujeme před nimi tento typ názorů a naše
děti pak v sobě nesou černou magii celá léta. Lidé, kteří nás milují, na nás aplikují černou magii,
ale nevědí o tom. Proto jim to musíme prominout; nevědí, co činí.
Jiný příklad: Ráno se probudíte a cítíte se šťastná. Je vám báječně a strávíte jednu nebo
dvě hodiny před zrcadlem, líčíte se a oblékáte. Pak vám jedna z vašich nejlepších kamarádek
řekne: „Co se ti stalo? Vypadáš tak ošklivě. A ty šaty, co máš na sobě, vždyť v nich vypadáš
směšně.“ A je to. Po zbytek dne jste dole v pekle. Možná vám to kamarádka řekla jen proto, aby
vás ranila. A to se jí povedlo. Vyjádřila názor s veškerou silou, která za slovem stojí. Jestliže
k tomu přistoupíte takhle, stává se váš názor černou magií.
Tyto typy kouzel je obtížné rozbít. Jediná věc, kterou můžeme udělat, je uzavřít novou dohodu
za loženou na pravdě. Pravda je nejdůležitější částí to ho, abychom slovem nehřešili. Na
jednom ostří meče jsou lži, které vytvářejí černou magii, na druhém ostří je pravda, která
má sílu zničit kouzlo černé magie. Jediné, co nás může osvobodit, je pravda.
Pohlédněme na každodenní lidské kontakty a představme si, kolikrát asi začarujeme někoho
jiného svým slovem. Za čas se z toho stává nejhorší podoba černé magie, která se jmenuje
pomluva.
Pomluva je černou magií v té nejhorší podobě, protože je čistým jedem. Dohoda nás naučila,
jak pomlouvat. Když jsme byli dětmi, slyšeli jsme, jak dospělí kolem nás neustále někoho
pomlouvají a otevřeně vyjadřují názory o druhých lidech. Vyjadřovali dokonce názory na lidi,
které vůbec neznali. Emocionální jed byl předán společně s názory a my jsme se naučili pokládat
to za normální způsob komunikace.
Pomlouvání se stalo v lidské společnosti hlavní formou komunikace. Stalo se způsobem,
který nás navzájem sbližuje, protože nám dělá dobře, když vidíme, že se někdo jiný cítí stejně
špatně jako my. Existuje jedno staré rčení, že „trápení má rádo společnost`; lidé, kteří trpí
17
v pekle, nechtějí být sami. Strach a utrpení jsou důležitou součástí snu planety; jsou tím, čím
nás sen planety drží dole.
Přirovnáme-li lidskou mysl k počítači, lze pokládat pomluvu za počítačový virus. Virus je
kusem počítačového jazyka napsaného ve stejné řeči jako jiné kódy, ale s úmyslem uškodit.
Tento kód je vpašován do programu počítače, když to nejméně očekáváme a většinou i bez
našeho vědomí. Poté, co se ocitl uvnitř, přestane počítač fungovat nebo pracovat správně, protože
kódy jsou natolik promíchány s konfliktními zprávami, že se nedopracujeme použitelných
výsledků.
Lidská pomluva funguje stejným způsobem. Dostanete se například do jiné třídy a máte
nového učitele. Už dlouho jste se na to těšili. Hned první den potkáte někoho, kdo již do té třídy
chodil, a ten vám řekne: „Ten učitel, to byl takovej namyšlenej kretén! Vůbec nevěděl, o čem
mluví, a byl taky perverzní, tak si na něj dej pozor!“
Toto slovo a jeho emocionální kód se do vás okamžitě vryjí, ale neuvědomíte si, co k tomu
onoho člověka motivovalo, když vám to říkal. Možná měl vztek, že se mu ve škole nedařilo,
nebo založil svůj názor jen na strachu a předsudcích, ale protože vy jste se naučil již jako dítě
informace vstřebávat, určitá vaše část pomluvě uvěří. Když pak přijdete do třídy, cítíte, jak se
ve vás jed rozlévá, a neuvědomujete si, že vidíte učitele očima člověka, který ho pomluvil. Pak
se o učiteli začnete bavit s jinými lidmi ve třídě a oni začnou vidět učitele ve stejném světle:
jako kreténa a perverzního člověka. Začnete školu nenávidět a brzy se rozhodnete, že jí necháte.
Obviňujete učitele, ale měli byste obviňovat pomluvu.
Všechen tento zmatek může způsobit jeden malý informační virus. Jeden kousek zavádějící
informace může zničit komunikaci mezi lidmi, způsobit, že každý člověk, kterého se dotkne,
bude nakažen a nakazí další. Představme si, že pokaždé, když před námi lidé někoho pomlouvají,
propašují do naší mysli nějaký virus, který způsobí, že myslíme stále méně jasně. Pak si
představme, že abychom se zbavili svého zmatku, pomlouváme a šíříme virus dále.
A teď si představme, že tomu tak je v nekonečném řetězci mezi všemi lidmi na zemi. Výsledkem
je svět plný lidí, kteří mohou dostávat informace jen z okruhu, který je naplněn jedovatým,
nakažlivým virem. Tento jedovatý virus je tím, čemu Toltékové říkali mitote - chaosem
tisíce různých hlasů, které se v mysli pokoušejí mluvit současně.
Ještě horší jsou černí mágové –“počítačoví hackeři“, kteří šíří viry záměrně. Vzpomeňme
si na dobu, kdy jsme my sami nebo někdo, koho známe, byli na někoho rozzlobení a chtěli se
mu pomstít. Ze mstivosti jsme tomu člověku něco řekli nebo něco jedovatého o něm rozšířili
s úmyslem, aby o sobě smýšlel špatně. Jako děti to děláme zcela bezmyšlenkovitě, ale jak
stárneme, je naše snaha pokořit jiné lidi rafinovanější. Pak lžeme sami sobě a říkáme, že si ten
člověk zasloužil spravedlivý trest za své špatné činy.
Když vidíme svět očima počítačového viru, je snadné ospravedlnit si i to nejkrutější jednání.
Co však nevidíme je, že se prostřednictvím zneužívání slova dostáváme hlouběji do pekla.
Léta nás pomlouvali a začarovávali pomocí slov jiní lidé, ale totéž jsme činili i sami sobě
tím, jak jsme slova používali. Hovoříme k sobě neustále a většinou říkáme věci jako: ,No tedy!
Jsem pěkně tlustej a ošklivej. Stárnu a padají mi vlasy. Jsem hloupej, nikdy nic nepochopím.
Nikdy nebudu dost dobrý, nikdy se nestanu dokonalým.“ Chápete nyní, jak užíváme slovo
sami proti sobě? Musíme začít chápat, co je slovo a co dělá. Pokud porozumíme první dohodě,
nehřešit slovem, začneme si uvědomovat, jak se v našem životě vše mění. Nejprve se změní
způsob, kterým zacházíme sami se sebou, a později i způsob, jímž zacházíme s jinými lidmi,
zvláště s těmi, které nejvíc milujeme.
Vzpomeňme si jen, kolikrát jsme pomluvili člověka, kterého máme nejvíce rádi, jen proto,
abychom získali podporu druhých pro naše stanovisko. Kolikrát jsme upoutali pozornost jiných
lidí a šířili jed o někom, koho milujeme, abychom prosadili svůj názor? Náš názor je ale jenom
naším hlediskem. Není nutně pravdivý. Náš názor vychází z naší víry, našeho vlastního ega
18
a našeho vlastního snu. Vytváříme veškerý tento jed a šíříme jej mezi jiné jen proto, abychom
prosadili své hledisko.
Když nebudeme hřešit slovem, poskytne nám to rovněž imunitu vůči tomu, že nás někdo
negativně očaroval. Negativní idea vstoupí do naší mysli jen tehdy, když je tam pro ni úrodná
půda. Když přestaneme hřešit slovem, není již v naší mysli úrodná půda pro slova, která pocházejí
z černé magie. Místo toho je v ní úrodná půda pro slova, která přicházejí z lásky. Míru
čistoty svého slova můžete měřit úrovní své sebelásky. Jak moc se máme rádi a jaké máme
o sobě pocity je v přímém poměru ke kvalitě a integritě našeho slova. Když nehřešíme slovem,
cítíme se dobře, jsme klidní a šťastní.
Sen pekla můžeme překonat pouhým uzavřením dohody, že nebudeme hřešit slovem. Právě
teď zasívám toto semínko do vaší mysli. Zda semínko vzejde či nikoliv, závisí na tom, jak
úrodná je vaše mysl pro semínko lásky. Záleží na vás, zda uzavřete dohodu:
Já sám svým slovem nezhřeším. Pečujte o toto semínko, a jak bude ve vaší mysli růst,
vytvoří další semínka lásky, která nahradí semínka nenávisti. Tato první dohoda změní druh
semen, pro které je vaše mysl úrodná.
Nehřešme slovem. Toto je první dohoda, kterou bychom měli uzavřít, pokud se chceme
osvobodit, pokud chceme být Mastní, pokud chceme překročit rovinu existence, která je peklem.
Je to velmi silná dohoda. Užívejme slovo správným způsobem. Užívejme slovo ke sdílení
naší lásky. Užívejme bílou magii a začněme sami se sebou. Řekněme si, jak jsme báječní, jak
jsme velcí. Řekneme si, jak moc se máme rádi. Použijme slovo, abychom rozbili ony nepatrné,
maličké dohody, které nám působí utrpení.
Je to možné. Je to možné proto, že já jsem to udělal a přitom nejsem o nic lepší než vy. Ano,
jsme naprosto stejní. Máme stejné mozky, stejná těla, protože jsme lidé. Když jsem já dokázal
zničit tyto dohody a vytvořit nové, pak vy můžete dokázat totéž. Jestliže já nehřeším slovem,
proč byste měli vy? Jen tato jediná dohoda může změnit celý váš život. Nehřešit slovem nás
přivede k osobní svobodě, k obrovskému úspěchu a blahobytu; dokáže nás zbavit veškerého
strachu a změnit život v radost a lásku.
Jen si představme, co můžeme dokázat, když přestaneme hřešit slovem. S čistým slovem
překročíme sen strachu a budeme žít jiným životem. Můžeme žít v nebi uprostřed tisíců lidí
žijících v pekle, protože budeme vůči peklu imunní. Můžeme dosáhnout království nebeského
pouze touto jedinou dohodou: nebudeme hřešit slovem.