3. okruh PLÍCE
Vytvoření primárního infekčního ložiska v plicích s sebou přináší vznik dalších infekčních ložisek a tedy i problémů v těchto orgánech:
- TLUSTÉ STŘEVO
- PRŮDUŠKY
- NOSOHLTAN
- HRTAN
- MANDLE /PATROVÁ/
- DUTINY /ČELISTNÍ/
- KŮŽE
- ŽÍLY
O přítomnosti infekčního ložiska a jiných toxinů v plicích a v souvisejících orgánech svědčí výskyt některého z těchto projevů:
Fyzické projevy:
- ucpání nosu
- záněty v krku
- kýchání, pocit dušnosti
- zarudnutí v krku
- bolesti v ramenou
- ztuhlé svalstvo ramen
- ztráta hlasu
- tichý hlas
- únava
- kašel
- ekzémy
- suchá pokožka
- časté zívání
- astma
- bolesti palce ruky
- změny v ohbí loktu
- blokády krční páteře
- krvácení z nosu
- nadměrné pocení
Psychika:
- sny o létání
- nechuť k mluvení
- deprese
- sebeponižování
TLUSTÉ STŘEVO
O přítomnosti infekčního ložiska a jiných toxinů v tlustém střevu a v souvisejících orgánech svědčí výskyt některého z těchto projevů:
Fyzické projevy:
- ztuhlé svalstvo ramen
- odmítání masáže a dotyku
- krvácení znosu
- bolesti zubů bez kazu
- blokády krční páteře
- praskliny na kůži uší
- praskliny na konečníku
Psychika:
sny o polích a místech, kde se rodí potrava – stáje apod.
PLÍCE A TLUSTÉ STŘEVO
Dýchací ústrojí představuje jednu ze základních cest pro příjem
energie čchi. Energie získávaná ze vzduchu se v plicích mísí s energií
ze zažívacího traktu, tedy z potravy, a je pak distribuována do celého
organismu. Proto mají plíce velký význam v distribuci energie, a jejich
poruchy a špatná funkce tudíž znamenají i zhoršenou distribuci energie
čchi, následné slabosti, nedokrvení končetin a především nedostatek
energie k sebeuzdravujícím procesům. Dýchání také patří mezi jeden z
mála dějů, které člověk tzv. musí. Hovoříme-li o situaci, kdy plíce
nejsou v pořádku, nemáme na mysli jenom plicní onemocnění – různé
druhy zánětů, nádorů nebo fibrózních přeměn, ale i funkci plic z
energetického hlediska.
Lidský organismus může být vnímán jako energetické pole, v němž
probíhají pochody dle zákonů kvantové fyziky. V celistvosti tohoto pole
můžeme rozeznávat jednotlivá subpole, která představují základní
orgány, přesněji řečeno základní pětici orgánů. Subpole mají velmi
značný význam a vliv na to, jak funguje celkové energetické pole.
Pokud tato funkce není v pořádku, pak vnímáme různé poruchy tohoto
pole, které se později přeměňují na hmotné, fyzické problémy. Proto
nemusíme vždy mluvit o nemocech, hovoříme-li o nepořádku v oblasti
plic, ale naopak musíme vždy mluvit o nepořádku v oblasti plic, jestliže
se již vyskytuje nemoc, jež souvisí přímo s plícemi, dýchacími cestami,
sdruženými tkáněmi a orgány.
Zásadním pravidlem je: orgán nemusí být v dobré kondici, a přitom
ještě nemusí být nemocen a ani mezi jeho sdruženými orgány se
nemusejí nacházet nemoci. Přesto však má taková porucha
energetického pole dopad na funkci celého organismu, a hlavně
představuje konkrétní nebezpečí, jež může vyústit v nemoc. Nemoc
vždy znamená, že se dotyčný mateřský orgán nachází ve špatné
energetické kondici, což má dopad na něho samotného, na dceřiný
orgán i na orgány sdružené v daném okruhu.
Z hlediska současné fyziologie probíhá v plicích výměna plynů –
kyslíku získávaného ze vzduchu a kysličníku uhličitého přenášeného
krevním barvivem. Vedle ledvin a tlustého střeva, hlavních
vylučovacích orgánů, můžeme do této vylučovací skupiny zařadit také
kůži i plíce. Není proto náhoda, že plíce a kůže spolu velmi úzce
funkčně souvisejí.
Plíce jakožto mateřský orgán ovlivňují celé dýchací cesty.
Bronchioly (průdušinky) a bronchy (průdušky) přecházejí do trachey
(průdušnice). Ta představuje v dýchacím systému výjimku, protože
podléhá vlivu jater. Dále se dýchací cesty rozdělují na hltan (larynx) a
hrtan (pharynx), které přecházejí do ústní nebo nosní dutiny. V této
části dýchacích cest se nacházejí mandle, jejichž systém se jmenuje
Waldayerův okruh. Nejznámější jsou mandle patrové, kvalita jejich
funkce patří právě do systému plic. Je tu však i mandle jazyková,
nosohrtanová, hltanová a mandle při vstupu do Eustachovy trubice,
která spojuje nosní dutinu se středním uchem. Každá z těchto mandlí
podléhá vlivu jiného orgánu. Do systému dýchacích cest náležejí i
vedlejší dutiny nosní, z nichž dutina horní čelisti (sinus maxilaris
Higmori) podléhá vlivu plic. Čelní dutina a dutina křídlové kosti patří k
okruhu ledvin.
Systém dýchacích cest je první a nejdůležitější přístupovou cestou
pro mikroorganismy – viry, plísně a bakterie, které se vzduchem
dostávají do nitra lidského těla. Sliznice dýchacích cest je vybavena
hlenem (mucinem), v němž se nacházejí některé látky imunitního
systému bránící tomu, aby se skrze ni mikroorganismy dostaly do těla.
Dále se na sliznici nachází mikrofilm velkého množství
mikroorganismů, které rovněž vylučují různé látky mající za úkol
zabránit prostupu nepřátelských mikroorganismů do našeho těla.
Najdeme tu i celou řadu dalších látek a buněk imunitního systému.
Sliznice dýchacích cest je tedy velmi dobře opevněna proti průniku
cizích mikroorganismů. Člověk však velmi často trpí jejími poruchami
jak vlivem životního prostředí, kdy vdechuje mnoho chemikálií,
například sirných sloučenin, které ji naleptávají, tak i vlivem svých
špatných životních návyků, především kouření, jež zanáší do sliznic
dehet, těžké kovy a desítky či stovky dalších nežádoucích látek, ale i
požívání některých léků, především antibiotik, či vstřikování sprejů
obsahujících hormon kůry nad-ledvin kortizon. Tím se otevírá snadná
přístupová cesta pro nežádoucí mikroorganismy, což má za následek
časté zaplavení našeho organismu těmito mikroby a vytvoření mnoha
skrytých infekčních ložisek.
Na špatném stavu dýchacích cest se však nepodílejí jenom tyto vlivy
vyplývající z činnosti člověka, ale i vliv toxinů z ložisek, pro něž jsou
dýchací cesty mimořádně disponovány. Jak jsem již uvedl, na sliznicích
dýchacích cest vzniká mnoho hlenu. Pokud nemá určité specifické
vlastnosti, vytváří na nich hlenové zátky. Jejich obsahem bývá velmi
často hlen z kravského mléka (mucin), ale i bílkovina tohoto mléka
Setkal jsem se také s hlenem vznikajícím z cukrů či z bílé vymílané
pšeničné mouky. V hlenech vytvářejících tyto zátky se velmi často
nacházejí infekce pro dýchací cesty nebezpečné – tuberkulózní, proteus
infekce, haemophylus infekce, streptokoky, stafylokoky, různé plísně,
viry chřipkové i jiné respirační; zkrátka celá škála mikroorganismů.
Ložiska vznikající v plicních sklípcích produkují toxin, který
zhoršuje situaci v průběhu celého dýchacího ústrojí a má za následek
vznik sekundárních ložisek v každém úseku dýchacích cest zvlášť – v
průdušinkách, průduškách, mandlích, ve vedlejších dutinách nosních, v
hrtanu či hltanu. Každé takové ložisko negativně ovlivňuje situaci v
konkrétním úseku dýchacího traktu, přičemž se tyto úseky zároveň
ovlivňují navzájem. Ložisko v mandlích může působit na stav v
průduškách – lidé pak hovoří o tom, že jim infekce »spadla« na
průdušky nebo na plíce a oni onemocněli zánětem některého úseku
dýchacích cest. Pro nás je toto rozdělení důležité, protože každý úsek
dýchacích cest vyžaduje jinou detoxikační terapii, jiný detoxikační
postup, tedy různé druhy rezonančních preparátů nebo bylin.
Odstranění infekčních ložisek představuje tedy téměř příčinnou
léčbu. Rozhodně je třeba si uvědomit, že tvrzení současné medicíny, že
léčba antibiotiky potírající infekce dýchacích cest je příčinnou léčbou
jejich zánětů, není pravdivé. Vždyť ani my, kteří se soustřeďujeme na
odstranění infekčních ložisek z dýchacích cest, nemůžeme ještě mluvit
o příčinné léčbě. Příčinná léčba totiž spočívá v odpovědi na otázku,
proč se infekční ložiska v dýchacích cestách vytvářejí.
Důvody vzniku ložisek v dýchacích cestách
Jednou ze základních příčin je stres neboli emocionální stav
organismu. Pro dýchací systém je typickým poškozujícím stresem
psychické napětí. Je známo, že ve stavu psychického napětí člověk
dýchá povrchově, event. zadržuje dech, a naopak uvolnění dechu patří
mezi relaxační techniky, které ho odstraňují. Jakmile psychické napětí
trvá delší dobu, vznikají podmínky pro vznik ložiska
Druhou příčinou je přítomnost hlenu, který sliznice dýchacích cest
nejsou schopny zpracovat a odstranit. Je-li hlen příliš zahuštěn a jeho
složení neodpovídá ideálnímu stavu pro sliznice dýchacích cest, vytváří
infekční ložiska v kritických místech, jakými jsou plicní sklípky nebo
rozvětvení průdušek, mandle, dutiny a podslizniční vrstvy. Ložiska
často vznikají právě v podslizničních vrstvách, a proto nejsou patrná při
optickém vyšetření dýchacích cest ani mechanicky odstranitelná.
V dýchacích cestách stresovaných psychickým napětím a
přítomností ložisek a jejich toxinů špatně probíhá spontánní detoxikace
toxinů ze životního prostředí a nezdravého životního stylu. Ve sliznici
se hromadí chemické látky, kovy, radioaktivní prvky, zbytky léků a
očkování a různé infekce, které dýchacími cestami procházejí, čímž
vznikají podmínky pro akutní, recidivující či chronické záněty, což je
jedním z fyzických důsledků celého tohoto procesu. Vstoupí-li do něj i
poruchy v imunitním systému, jakými jsou například alergie, vznikají
závažnější alergické záněty, přistoupí-li procesy v nervovém systému,
zvýšená dráždivost nervových zakončení v plicní tkáni a v tkáních
dýchacích cest, vznikají poruchy periferního nervového systému, rozvíjí
se astma, přistupují-li ještě závažnější imunitní problémy jako jsou
autoimunitní procesy, vznikají fibrózní změny v plicích a
hyperplastické změny v plicích a dýchacích cestách. Genetické chyby a
plísně zase způsobují cystické přeměny takové tkáně.
Tak bychom schematicky mohli popsat prakticky všechny nemoci
dýchacích cest, na nichž se podílí přítomnost ložisek, náš životní styl,
životní prostředí a genetická výbava
Chceme-li člověka zbavit například chronické rýmy, musíme mimo
jiné vyčistit celé dýchací cesty od ložisek a nánosů volných toxinů a v
organismu provést další úkony, které popíšeme v dalších kapitolách.
Stejné budeme postupovat u poruch čichového ústrojí – ty jsou zčásti
podmíněny těmito vlivy v dýchacích cestách, ale zčásti souvisejí s
nervovým systémem.
Je tedy zřejmé, že většina nemocí vzniká kombinací vlivů různých
systémů na tkáň – slizničních, lymfatických, imunitních, nervových,
hormonálních a genetických. Za každým z uvedených vlivů stojí jiný
systém, jiný okruh, a jak nám velí celostní medicína, musíme proto
ošetřovat celý organismus, nikoli jen jednu z jeho částí. Na dokreslení
jsem si ještě nechal vlivy psychické, které bývají někde na počátku
celého procesu. Atak máme před očima celý lidský organismus, protože
sliznice budou ovládány určitým systémem, nervy a hormony jiným,
psychika bude mít další souvislosti a genetický systém rovněž. Do
všech těchto souvislostí lze zasáhnout.
Ložiska v tlustém střevě
Dceřiným orgánem plic je tlusté střevo. Zásadním poznatkem je, že
se nemůžeme setkat s ložisky v tlustém střevě, aniž by se primárně
nevytvořila v plicích. V praxi můžete najít ložiska v tlustém střevě, i
když ložiska v plicích byla již vyléčena a odstraněna.
Ložiska v tlustém střevě tedy mohou existovat nezávisle na
ložiscích v plicích, ale nezávisle na nich vznikat nemohou.
Plíce také rozhodují o stavu tlustého střeva tím, že řídí distribuci
tekutiny v organismu. Při chybách v této distribuci může vznikat příliš
vodnatý nebo příliš suchý střevní obsah, což má za následek problémy
ve kvalitě stolice a vylučování. Je třeba si ale uvědomit, že ne za všemi
problémy, které ve střevech můžeme pozorovat, musí stát ložiska v
nich. Některé orgány, například okruh játra, žlučník a žlučové cesty,
mají velký vliv na tlusté střevo a toxiny které se z těchto orgánů
uvolňují, mohou velice poškozovat jeho funkci. Tlusté střevo začíná
slepým střevem (caecum), na němž se nachází útvar zvaný červovitý
výběžek (apendix vermiformis). Ze slepého střeva, které tvoří poměrně
velký vak, vychází vzestupné střevo, které se v pod-jaterním ohbí stáčí
do příčného tračníku vedoucího přes celou břišní dutinu až k ohbí
slezinnému, kde pokračuje jako sestupné střevo, esovitý tračník,
konečník (rectum) a ústí análním otvorem na povrch lidského těla.
Energetická stavba tlustého střeva je komplikovanější. Slepé střevo
(coecum) a konečník (rectum) ovládá dvojice játra-žlučník, řitní otvor
slezina. Pro léčbu je to velmi podstatné, protože například hemoroidy
nebo plísňové infekce konečníku, svědění či jistý druh dysbiózy
spojený se značným nadýmáním jsou procesy primárně způsobené
ložisky v játrech, porušením energetického pole játra-žlučník a
následnými ložisky ve slepém střevě a konečníku.
Oblast slepého střeva, do něhož z jedné strany ústí tenké střevo a z
druhé strany vychází tlusté střevo, je velmi významná nejen z trávicího,
ale i imunitního hlediska, protože se zde nachází zásadní imunitní orgán
– Peyerské plaky. Tlusté střevo je hustě osázeno mikroflórou. Nesmíme
zapomínat, že až 80% některých trávicích procesů zajišťuje ona a
nikoliv enzymy vznikající v trávicích žlázách. Jde především o trávení
živočišných bílkovin a tuků. Mikroorganismy také zajišťují vznik
některých vitaminů, ale rovněž číhají na svou příležitost, aby se
rozmnožily, obsadily další území a přivodily střevní dysbiózu. Ta tedy
může být způsobena buď přímým hrubým zásahem do střevního
prostředí pomocí léků, antibiotik, hormonů, psychofarmak a dalších,
anebo problémy ve vyšších etážích trávicího ústrojí, chybným složením
trávicích šťáv či operačními nebo radiačními zásahy při onkologické
léčbě. Avšak v praxi – a tudíž nejčastěji – bývá dysbióza vyvolána
přítomností infekčních ložisek.
Ložiska ve střevě mívají obal z tuků, cholesterolu, vlákniny
nestrávených zbytků potravy, lepku a dalších materiálů. Jsou uložena
buď přímo ve střevní dutině, resp. v haustrech (záhybech tlustého
střeva), které poskytují dostatečný prostor pro stovky takových ložisek,
nebo podslizničně, což je problém poměrně závažný, neboť takové
střevo nelze vyčistit mechanicky. Při mechanických očistách střeva,
jejichž postup bude popsán později, můžeme spatřit stovky těchto
střevních kamenů – ložisek, v extrémních případech nám pacienti
ukazovali dokonce více než 500 takových útvarů někdy velkých jako
pingpongové míčky, jindy velikosti pohankových zrn.
Vliv toxinů z těchto ložisek na sliznici nebo podslizničních ložisek
na hlubší vrstvy sliznice má za následek dysbiózu a rozběhnutí celé
řady nebezpečných procesů. Setkáváme se tak se snížením prostupnosti
střevní stěny ve smyslu plus i minus. Může docházet ke zhoršení
vstřebávání živin, a tím i některých důležitých z nich, a naopak velké
molekuly určitých potravin mohou pronikat do lymfatického a krevního
oběhu a organismus následně alergizovat. V haustrech se mohou
vytvářet i poměrně velká ložiska mikroorganismů, která nacházejí
vhodné prostředí pod přilepenými vrstvami hůře strávených potravin.
Tato ložiska produkují toxiny a především antigeny a imunokomplexy –
pokud jich v našem organismu krouží příliš velké množství, mohou být
vychytávány stěnami cév, žil, kloubními tkáněmi, orgány v ledvinách a
dalšími tkáněmi, což má pak za následek chronické záněty různých
orgánů našeho těla
Nejhorším důsledkem střevní dysbiózy však bývá porucha trávení
tuků a živočišných bílkovin, protože v jistém konkrétním důsledku, jak
bude popsáno v mé dietní kuchařce určené k detoxikaci, mohou vznikat
látky označované jako vnitřní střevní karcinogeny tedy látky
rakovinotvorné, jež jsou základním a zásadním průvodcem každého
onkologického onemocnění. Lze tudíž bez nadsázky říci, že jistý velmi
častý stav v tlustém střevě je jednou ze základních příčin vzniku
zhoubných nádorů. Ve spojení s dalšími orgány, především játry,
žlučníkem a slezinou vznikají poruchy v nervovém systému tlustého
střeva a dochází pak k nedostatečnému nebo příliš silnému pohybu
střeva. Tak se setkáváme se zácpami, dráždivým tračníkem nebo
častými průjmy. Zeslabením střevní stěny vlivem chronického zánětu
vznikají střevní výchlipky (divertikly), které se pak stávají sídlem pro
další infekce a představují nebezpečí v podobě protržení střevní stěny a
ohrožení lidského života.
Plíce a kůže, žíly a psychika
Dalším orgánem pod kontrolou plic je kůže. Nacházejí se v ní
některé orgány, které nemají s plícemi nic společného, například
mazové žlázy. Naopak potní žlázy náležejí k plícím. U ekzémů jakožto
základního onemocnění kůže se vždy setkáváme s ložisky v plicích,
čímž dochází k poškození energetického pole plíce – kůže. Pozor však,
ekzémy nejsou jen důsledkem ložisek v plicích! V pozadí ekzému stojí
ložiska v podkoží a podkoží, které se skládá z tukových buněk a
četných nervových zakončení, je ovládáno ledvinami. Plíce a jejich vliv
na kůži určují, že problémy v podkoží se budou realizovat v kůži, ale
odstraněním ložisek v plicích neodstraníme ekzém ani vlivy podkoží.
Proces detoxikace ekzematické kůže a podkoží je složitějším procesem,
kterým se budeme zabývat později. Přesto je vliv plic na kůži velmi
zásadní už nejen kvůli vzhledu kůže, ale především kvůli plnění jejích
funkcí.
Kůže a dýchací trakt představují nejčastější vstupní bránu pro
mikroorganismy. Proto Číňané mohli říkat, že pronikne-li infekce kůží
hlouběji do organismu, jde o proces se závažnými zdravotními
důsledky. Nemá-li k němu dojít, je třeba, aby kůže měla řádné imunitní
vlastnosti. K jejich existenci slouží především dobrý stav plic, kterým
starověká medicína, především v Indii a Číně, věnovala mimořádnou
pozornost a ošetřovala je nejen z hlediska přítomnosti hlenu a
infekčních ložisek, ale i z hlediska přítomnosti fyziologické funkce,
hlavně energetické. Dechová cvičení spojená s mentálními patřila vždy
do základních preventivních počinů člověka. Můžeme však připustit, že
ve starších dobách se kolem člověka nacházelo daleko větší množství
infekcí, hygiena kůže měla úplně jiné parametry a nebezpečí průniku
infekce kůží bylo mnohonásobně větší. Z tohoto důvodu měla péče o ni
mnohem zásadnější charakter.
K plicím a tlustému střevu patří ještě žilní systém. Žíly řadíme k
oběhovému systému a ten se skládá ze srdce, tepen (arterií) a žil (vén).
Srdce a tepny tvoří jeden energetický celek, žíly však podléhají vlivu
dvojice plíce – střevo. V žilním systému se velmi často tvoří ložiska a
žilní stěna podléhá usazování toxinů a volných infekcí. Při náležité
genetické dispozici tak vznikají nejen poruchy žilní stěny a tvoří se
křečové žíly (varixy), ale i záněty v hlubokém žilním systému, které
mají za následek vznik městku (trombů). Ty představují velké
nebezpečí pro další orgány, protože při putování utrženého trombu
krevním systémem dochází k jeho vmetení (embolii) a tím k vytvoření
orgánového infarktu spojeného s nedokrevností určitého okrsku, což
postihuje především plíce a mozek. Jde tedy o proces vážně ohrožující
zdraví a život. Kvalita žilní stěny je tedy důležitá nejen v dolních
končetinách, kde je z fyzikálních důvodů nejvíc vystavena tlaku krve, a
proto tam vznikají nejčastější problémy, ale i v žilním systému pánve,
zažívacího ústrojí nebo hlavy, kde může znamenat vážné nebezpečí.
Péče o žilní stěnu znamená tudíž primárně péči o plíce a tlusté
střevo a druhotně systematické odstraňování ložisek ze žilní stěny i
hromadících se toxinů, které jsou stejné jako kdekoliv v organismu –
těžké kovy, chemikálie, volné infekce, zbytky léků atd. Porucha žilního
systému se může projevovat jak varixy, tak i emboliemi, špatným
prokrvením končetin, jejich chladem, snadným tvořením modřin či
vystupováním vlásečnicových žilek na povrch kůže a následnými
estetickými problémy.
Velmi významný je vliv plic na psychiku, protože energetické
poruchy plicního pole, jakož i vliv plicních ložisek, můžeme sledovat v
diencefalu, což je v podstatě emocionální mozek člověka, protože v
něm vznikají různé emoce. Mezi základní emoční projevy patří veselá
nálada a její opak – deprese. Deprese ovšem neznamená jen poruchu
nálady, ale i celé funkce látek nazývaných neurotransmitery, které mají
mimo jiné za úkol přenášet vzruchy mezi jednotlivými nervovými
buňkami. Těchto látek existuje kolem šedesáti a každá má specifickou
funkci. Porucha neurotransmiterů tedy ve svém důsledku může vést k
poruše funkcí všech možných orgánů v celém organismu. Látka zvaná
serotonin hraje úlohu především v poruchách emocionality. Porucha
serotoninového metabolismu bývá tedy zčásti způsobena plícemi a
tlustým střevem, obdobnou úlohu však může sehrát systém jater a
žlučníku. Charakter deprese se pak poněkud liší, protože plic-ní deprese
je charakteristická méněcenností, pasivitou, sebeobviňováním a
nehybností, zatímco jaterní deprese je spíše provázena neklidem, někdy
agresí, jindy sebepoškozujícím sebeobviňováním jakožto opakem
agrese, zkrátka psychickými vlastnostmi, které mají »jaterní charakter«.
Pro napravení poruchy metabolismu serotoninu musíme tedy
především odstranit ložiska, toxiny a energetické poruchy v oblasti plic,
což může vytvořit předpoklad pro detoxikaci oblasti diencefala Obvykle
se však na celém procesu podílejí i další závady v mozkové kůře
čelního laloku, kam se rovněž oblast plic promítá. Někdy vznikají jen
toxické zátěže diencefala a mozkové kůry, jindy přímo ložiska, v nichž
se nacházejí neuroinfekce či infekce přenášené zvířaty, prvoci a další
mikroorganismy, s nimiž se při vyšetření mozku za účelem detoxikace
setkáváme. Tímto způsobem můžeme lidi zbavit chronických depresí i
bez antidepresiv, a především ovlivnit jejich náladu, jejíž poruchy mají
dopad na rodinnou, sociální, výchovnou i pracovní oblast, na
mezilidské vztahy aj.
Deprese, jak jsem již uvedl, nemusí mít jen »plicní« charakter, ale i
jaterní nebo srdeční, dobrý diagnostik však na příchozím klientovi již
ode dveří pozná, jaký charakter má jeho stávající deprese a poruchy
nálad.
Orgány tohoto okruhu
Plíce, tlusté střevo, kůže, žíly, diencefalon,
průdušky, patrové mandle, vedlejší čelistní
dutina, nosní dutina, hltan, hrtan, nosohltan,
poplicnice, páteř v bederní krajině, přechod
páteře krční a hrudní, nosní sliznice a otvory
nosu, čelní lalok CNS, potní žlázy, formatio
reticularis
Symptomy tohoto okruhu
Ucpání nosu, hleny v nose, svědění v nose, kýchání, sny o krvácení,
smutku, bílé barvě, létání, sny s kovovými předměty, kašel, zarudnutí v
krku, pocit dusnosti, bolesti v ramenou, chlad či horko v předloktí,
ztráta hlasu, tichý hlas, nechuť k mluvení, ekzémy, suchá, praskající
pokožka, záněty v krku, časté zívání, bolesti palce ruky, problémy v ohbí
loktu, krvácení z nosu, nadměrné pocení, sny o polích a místech, kde se
rodí potrava (stáje apod.), ztuhlé svalstvo ramen, odmítání masáže a
dotyku, krvácení z nosu, bolesti zubů bez kazu, blokády krční páteře,
praskliny na kůži uší, praskliny na konečníku, změny v průběhu
meridiánu na II. prstu ruky, na zevním epikondylu lokte, na deltovém
svalu, v rýze mezi nosem a koutkem úst.