Trojitý zářič

Čínská medicína zná další pro nás neobvyklý a neznámý orgán, trojitý zářič, resp. tři zářiče (san-ťiao) Podobně jako u ming-menu i v případě trojitého zářiče se v dějinách vedly spory ohledně toho, zda "má tvar" anebo nemá tvar", tj. jestli je orgánem hmotným, anatomickým, anebo "orgánem" energetickým, abstrahujícím činnost čchi v určitých částech těla. Všeobecně je možno mluvit o dvou názorových skupinách:

První, starší a původnější představa, chápe trojitý zářič jako beztvarý orgán; tento náhled je vyslovený například v knize Nan-ťing, kde se říká, že zářič "má jméno, ale nemá tvar". Nej-ťing popisuje trojitý zářič také především z funkční stránky, a s činností čchi ho celkem jednoznačně spojuje i další staré dílo čínské medicíny Čung-cang-ťing:

"Trojitý zářič představuje tři prvopočáteční čchi v člověku ... celkově řídí čchi pěti cangů a šesti fu, vyživující a ochrannou (čchi), čchi v síti drah, uvnitř, venku, nahoře, dole, vlevo i vpravo."

Druhá názorová skupina se obdobně jako v otázce ming-menu začíná formovat zhruba od 12.-13. století, a potom zejména od dynastie Ming. V této době, natolik již vzdálené od doby vzniku pramenů čínské medicíny, autoři zřejmě pociťovali nutkání jaksi zhmotnit, zviditelnit tento nejasný pojem. Proto začínají trojitý zářič ztotožňovat s různými částmi těla. Lékař Čchen Wu-ce (1131-1189) jej například považuje za podkožní tukové polštářky velikosti dlaně, Jü Tchuan (1438-1517) i někteří další jej chtějí vidět jako "tukovou blánu, jež spojuje spodek i vrch, vnitřek i vnějšek lidského těla", čímž je míněna pohrudnice a pobřišnice. Čang Ťie-pin (1563-1640) vychází zase z toho, že jelikož trojitý zářič je také dutý orgán fu, skladiště, je jím podle něj celá hrudní a břišní dutina:

"Trojitý zářič je rozhodně jeden orgán fu; nachází se mimo orgány cang-fu v dutině těla a obsahuje v sobě všechny orgány; je to jeden veliký dutý orgán fu.“

Takovýmto způsobem chápaný zářič, jenž stojí mimo ostatní orgány a není možno jej k žádnému z nich přiradit, bývá proto nazýván i "osiřelým orgánem fu" (ku-fu).

Tyto snahy o objevení hmatatelného trojitého zářiče však vyznívají trochu hluše, zejména když si je dáme do kontextu s funkcemi, které se danému orgánu přisuzují. Těžko je můžeme považovat za pokrok v teorii čínské medicíny; spíše naopak. Zdá se, že některé nitky vedoucí k subtilním vědomostem dávných časů byly přetrhány již před mnoha staletími. Současní čínští autoři se většinou také přiklánějí k názoru, že trojitý zářič symbolizuje vlastně horní, střední a spodní část trupu s příslušnými orgány.

Umístění trojitého zářiče

V otázce umístění trojitého zářiče již nejsou podstatnější spory; rozděluje se na tři úseky - horní zářič (šang-ťiao), střední zářič (čung-ťiao), a spodní zářič (sia-ťiao). Jejich bližší lokalizace je v knize Nan-ťing popisována takto:

"Horní zářič je pod srdcem, dole dosahuje k bránici a žaludečnímu vchodu... střední zářič se nachází v prostřední žaludeční dutině; není ani nahoře, ani dole ... spodní zářič je u horního otvoru močového měchýře.“

Vycházejíce z tohoto i dalších popisů, "materialističtější" minulí i současní čínští autoři lokalizují trojitý zářič takto: horní zářič zabírá oblast trupu přibližně od bránice nahoru, a z orgánů v sobě zahrnuje srdce a plíce; prostřední zářič je zhruba mezi vstupem do žaludku a vrátníkem (resp. bránicí a pupkem), a patří k němu slezina a žaludek; spodní zářič se nachází mezi vrátníkem a močovým měchýřem (pupkem a vylučovacími otvory), a zahrnuje v sobě játra, ledviny, tenké a tlusté střevo, močový měchýř a další orgány břišní dutiny. Játra jsou přitom počítána ke spodnímu zářiči vzhledem k funkční spojitosti s ledvinami, i když podle svého umístění by měla patřit spíše k oblasti prostředního zářiče. 
V současné čínské medicínské literatuře je toto pojímání trojitého zářiče (tj. jisté části trupu plus jejich orgány) bráno víceméně jako základní a výchozí. Potřebě jasnější definice vyhovuje jistě více, ale pokud se vrátíme k původnímu chápání trojitého zářiče a jeho funkcí jakožto prvopočáteční čchi, pak se jeví trochu násilné a také nepravděpodobné. Z hlediska starších představ je totiž pravděpodobnější, že tento "orgán" je podobný (anebo shodný?) tím, co se v čchi-kungu nazývá tan-tchieny, elixírová pole, případně v józe čakry, tj. určitá energetická centra, nacházející se právě v oblastech, kam čínská medicína umísťuje tři zářiče. 
Spojitost zářičů s činnostmi příslušných orgánů je nepochybná, ale - navzdory dosavadní nemožnosti jejich jednoznačného odhalení - představa, že jsou jenom abstraktním pojmenováním souhrnu funkcí konkrétních orgánů a příslušné části těla, je přinejmenším diskutabilní.

Funkce trojitého zářiče

1. Přepravuje prvopočáteční čchi (tchung-sing jüan-čchi)

Slovo "ťiao" (vyzařovat, žhnout) v názvu tohoto orgánu odkazuje na tzv. "pravý oheň", jang prvopočáteční čchi, neboť trojitý zářič je prostředníkem, kanálem, jímž je tato hybná životní síla roznášena po těle. Prvopočáteční čchi je transformována z prenatální esence ťing uchovávané v ledvinách a odtud je transportována trasami trojitého zářiče: ve spodním zářiči se shromažďuje, v prostředním je doplňována postnatální esencí ťing a v horním zářiči čistou jangovou čchi přijímanou dýcháním; z tohoto zářiče se rozptyluje do celého těla a stává se v něm hybnou silou i materiálním základem pro činnost všech orgánů. V této souvislosti je proto trojitému zářiči přisuzována i funkce, že "podporuje všechnu čchi" (ču-čch' ču-čchi). 
Jeho podpora spočívá jednak ve zmíněné distribuci prenatální čchi, a tedy v jejím neustálém přísunu do ostatních částí organismu, a jednak i v tom, že prostřednictvím této čchi má hlavní podíl i na tzv. čchi-chua, transformace na čchi a pomocí čchi, tj. na transformačních procesech (rozklad stravy, látková přeměna, vstřebávání látek, atd.), jejichž vykonavatelem je prvopočáteční čchi, pravý jang. Na stavu tohoto orgánu tedy závisí vlastně všechny životní pochody v těle:

"Když je trojitý zářič průchodný, pak je průchodné všechno uvnitř, venku, vlevo, napravo, nahoře i dole. (Umožňuje) prostupovat celým tělem, harmonizovat nitro i regulovat vnějšek, vyživovat vlevo i vpravo, vést nahoru a rozptylovat dolů; není nic důležitější než je toto.“

2. Přepravuje tekutiny a stravu (jün-sing šuej-ku)

V knize Nan-ťing se píše: "trojitý zářič je drahou (přepravy) poživatin". Jde samozřejmě o poživatiny již přeměněné, tj. o esenci, jež se z nich při trávení vytváří a je pak základem pro další tvorbu čchi, krve a tělesných tekutin. Trojitý zářič přispívá k jejímu vytváření a následné distribuci, přičemž však řídí především přepravu transformovaných tekutin (esence tuhé stravy se pohybuje více pomocí čchi sleziny, a potom spolu s krví v cévách); to je také smysl definice ze Su-wen, že "trojitý zářič je (jako) správce nad vodními kanály". Trojitý zářič dopravuje tyto tekutiny k "hornímu pramenu", tj. plicím, odkud jsou rozptylovány do organismu, a též je odvádí dolů do močového měchýře, odkud jsou vylučovány z těla ven.

Charakteristika jednotlivých zářičů

Vedle zmíněného celkového působení každý ze zářičů vykonává ještě i jisté specifické funkce; na jejich základě jsou zářiče charakterizovány následujícím obrazným způsobem: "Horní zářič je jako mlha, prostřední zářič je jako mokřaď, spodní zářič je jako kanál".

1. Horní zářič je jako mlha (šang-ťiao žu wu)

Tento zářič souvisí především s činností plic a srdce. Podporuje jejich příslušné distribuční funkce, tj. podílí se na rozptylování ochranné čchi, wej-čchi, z plic na povrch těla, a tedy i na jeho zateplování, a dále na rozvodu vyživující čchi, jing-čchi, a osnovné čchi, cung-čchi. Tyto tři podoby čchi vznikají transformačními procesy, iniciovanými prvopočáteční čchi, a dispergují z oblasti horního zářiče do celého organismu, takže jím prosakují podobně jako mlha prostupuje prostředí, v němž se vytváří. Z tohoto podobenství je právě odvozen název nejhořejšího z třech zářičů. Aby však horní zářič mohl čchi ze sebe vysílat, musí ji nejprve přijmout - jako vyživující čchi, vystupující ze žaludku, a čchi vdechovanou plícemi -, a proto je funkčně charakterizován tím, že "horní zářič řídí přijímání" (šang-ťiao ču na).

"Čchi horního zářiče vystupuje od žaludečního vchodu nahoru až nad hrdlo, prostupuje bránicí a rozptyluje se v hrudi, vstupuje do záňadří a postupuje podél tchajjinové dráhy (plic), potom se vrací zpátky jangmingovou dráhou (tlustého střeva) a vystupuje nahoru až k jazyku, odkud sestupuje do jangmingové dráhy (žaludku). Obyčejně obíhá společně s vyživující čchi, a to dvacetpětkrát ve dne a dvacetpětkrát i v průběhu noci, což představuje jeden cyklus. Takže po padesáti obězích se opět shromažďuje v tchajjinové dráze (plic) na rukou."

2. Prostřední zářič je jako mokřaď (čung-ťiao žu ou)

Tento zářič souvisí s trávicími procesy spojenými s činností sleziny, žaludku, ale i jater a žlučníku. Čchi prostředního zářiče podporuje rozkládání a zažívání trávené potravy, čili tvorbu a obnovování čchi a krve, jakož i jejich distribuci. Je ústředním článkem jejích vzestupných a sestupných pohybů, neboť v této oblasti je počátečně oddělováno čisté (esence stravy stoupající vzhůru) od kalného (zbytků stravy klesajících dolů). Je to místo, kde se požitá strava rozkládá, kvasí, proměňuje, a proto pro něj dávní tvůrci použili příměr, že je jako mokřaď, vřesoviště, bažina. Na základě své hlavní úlohy je tento zářič charakterizován definicí "střední zářič řídí přeměňování" (čung-ťiao ču chua).

,,(Čchi) prostředního zářiče též (začíná) v žaludku, ale vystupuje až po (čchi) horního zářiče. V tomto místě se z přijímané čchi (potravy) oddělují kaly, destilují se organické tekutiny a transformací je vytvářena jemná esence, která se shromažďuje nahoře v cévách plic a po další přeměně se stává krví, aby vyživovala tělo; není nic vzácnějšího, než je ona. Proto tato (esence), jež se může pohybovat jenom v dráhách, je nazývána vyživující čchi.“

3. Spodní zářič je jako kanál (sia-ťiao žu tu)

Nejspodnější ze tří zářičů je funkčně spojen s ledvinami, močovým měchýřem, tenkým a tlustým střevem. S jeho podporou se uskutečňuje další oddělování čistého od kalného, tentokráte už i s tvorbou konečných odpadových produktů - moče a stolice. Spodní zářič je nejenom pomáhá vytvářet, nýbrž podílí se i na jejich posouvání směrem dolů a na následném vylučování. V tenkém střevě jsou díky jeho transformačnímu vlivu oddělovány kalné složky tekutin, dostávají se do močového měchýře a zahušťují se na moč. Podobně v tlustém střevu se vstřebáváním tekutin zahušťuje stolice, posouvá se do konečníku a nakonec z těla ven. Nejspodnější zářič je proto přirovnáván ke kanálu, stoce, a funkčně bývá charakterizován tak, že "spodní zářič řídí vylučování" (sia-ťiao ču čchu).

,,(Čchi) spodního zářiče odděluje (zbytky stravy) do tlustého střeva a (tekutiny nechává) prosakovat a shromažďovat se do močového měchýře. Potrava normálně je nejprve uskladňována v žaludku; to, že se z ní vytvářejí kaly a sestupují dolů do tlustého střeva, je dáno spodním zářičem. (Tekutiny také) prosakují dolů, filtrují se, rozdělují, a cestou trojitého zářiče prosakují do močového měchýře.“

Jelikož čchi trojitého zářiče podporuje roznášení čchi i přepravu tekutin po celém těle, chorobné poruchy tohoto orgánu se projevují především různými stavy stagnace a zahrazování, ať již čchi anebo tekutin. K jejich příznakům patří např. měkké vodnaté opuchliny, nadýmání, pocity plnosti apod. Kromě této celkové nevyváženosti činnosti trojitého zářiče však mohou vznikat i poruchy jednotlivých jeho částí, které budou mít svoje charakteristické odlišnosti, jelikož souvisejí s různými orgány. Onemocnění horního zářiče je většinou provázeno kašlem, pocity dušnosti, chrchláním, a ovlivňuje funkce plic a srdce. Poruchy středního zářiče obyčejně vedou k zažívacím potížím, v případě horkosti k nadýmání a zácpě, v případě chladu pak ke špatnému trávení, kručení ve střevech, nadýmání břicha, průjmům; přenášejí se zejména na činnost sleziny a žaludku. Jestliže není v pořádku spodní zářič, negativně ovlivňuje hlavně funkce ledvin, střeva močového měchýře; při horkosti ve spodním zářiči dochází k potížím s močením, zástavě močení, v moči se objevuje krev, anebo dochází k těžkostem s vytlačením stolice; při chladu a prázdnotě je naopak močení hojné, přerůstá až do pomočování, stolice je řídká, objevují se průjmy, atd. Vzhledem k těsné funkční spojitosti zářičů s orgány se při léčení většinou postupuje tak, že nejdříve se působí na příslušné orgány.

tab. 11.1. Funkce Trojitého zářiče

Chorobné poruchy u trojitého zářiče

Tři zářiče, jakožto horní, střední a dolní energetické centrum, "dobíjejí" organismus prvopočáteční čchi, čili podporují všechny transformační pochody, jež v něm probíhají. Zhruba je možno říci, že horní zářič se podílí na činnosti plic a srdce, v daném kontextu zejména na transformaci a distribuci krve a tělních tekutin, střední zářič se podílí na proměňování a přepravě potravy, vykonávaných slezinou a žaludkem, spodní zářič podporuje v obdobném smyslu funkce jater, ledvin, střeva močového měchýře.

Chorobné procesy i trojitého zářiče se projevují ve dvou oblastech: jednou je narušení chodu mechanismu čchi orgánů plic, sleziny, žaludku, jater, střeva močového měchýře, druhou jsou poruchy metabolismu tekutin, mající spojitost s plícemi, slezinou a ledvinami.

Příčinami, které způsobují "zadrhávání" mechanismu čchi v zářičích, jsou např. vniknutí vnějších škodlivých činitelů nebo bloky z hlenů či nedostatečně trávené potravy. Konkrétními následky pak jsou narušení rozptylovací a filtrovací funkce plic, disperzní funkce jater, funkce spouštění dolů u žaludku, transformačních a přepravních funkcí střeva močového měchýře atd.

Co se týče procesu proměňování tekutin, ten může být narušen např. škodlivostí vlhké a chladné povahy v zářičích, která postupně oslabuje jangovou čchi příslušných orgánů a s ní i schopnost transformovat resp. distribuovat tekutiny; u plic se to opět týká funkce rozptylování a filtrování, u sleziny funkce přeměny a přepravy a u ledvin funkce "odpařovat" teplem a řídit otevírání a zavírání. V oblasti distribuční se poruchy projevují lokální stagnací a akumulací tekutin a vznikem vodnatých otoků; pokud je problém u plic a sleziny, otoky se vyskytují v horní části trupu, 
spočívá-li ve slezině a ledvinách, otoky jsou častější od pasu dolů.

Osrdečník či Perikard

Osrdečník či Perikard, obal srdce (sin-pao), je blána kolem srdce. Podle čínské medicíny plní úlohu ochrany srdce, a to tím, že zachytává vnější resp. vnitřní škodlivé činitele (horkost, chlad, apod.) a brání jejich přímému vniknutí do srdce. Srdce, jakožto vládce orgánů a sídlo ducha, má tudíž v osrdečníku svého strážce, hráz, která jako první zastavuje chorobné činitele (disharmonickou čchi) přicházející k srdci. Proto se říká, že "všechna škodlivost, jež je v srdci, nachází se v obalu srdce". V jednom z komentářů klasických děl čínské medicíny je vztah srdce a jeho obalu popsán 
následovně:

"Obal srdce je zvnějšku a tvoří ochranu srdce; srdce je svrchovaným vládcem orgánů cang-fu a je sídlem ducha šen. Když je tento orgán pevný, škodlivost mu nemůže ublížit, jestliže však škodlivost pronikne až do srdce, to už nikdo nemůže přežít. Všechna škodlivost kolem srdce se tudíž nachází mimo něj, v osrdečníku. Jelikož srdce je nejvyšším hodnostářem, jím je řízen i obal srdce; sám pak bývá nazýván hospodářem srdce.“

Vcelku je však možno konstatovat, že s osrdečníkem se v textech čínské medicíny setkáváme skutečně jenom zřídkakdy. Jen občas se vyskytuje ve spojitosti s chorobnými stavy způsobenými narušením duševní funkce srdce, jako jsou pomatenost, poruchy vědomí, nesouvislé bláznivé řeči apod; v takových případech se říká, že "horkost vstoupila do obalu srdce".