Sergei Lazarev

19.10.2015 18:50
Sergei Lazarev

 

     Ve svém životě jsem osobně poznal vynikající léčitelku. Proto mě kniha kvůli ojedinělým schopnostem autora zaujala. Protože mám možnost skrze Boha Otce dostávat kódy pravdy na mé otázky, pokusil jsem se lépe porozumět tomu, co je napsáno v této knize.

     Inkarnovaný duch a duše Lazareva pochází z planety lékařů, která patří do osmé sféry. Jaké jsou schopností S.N.Lazareva?

     Z textu knihy je patrno, že Lazarev má neobyčejné schopnosti vidět energetická pole. Vidí auru bytosti, vidí energetické vyzařování tělesných orgánů. Vidí také jednotlivé čakry, které zobrazují duchovní příčiny budoucích nemocí nebo už současných nemocí. Má možnost číst ákášické záznamy, vidí minulé životy. Vidí morfogenetické pole mysli. Vidí energetické pole duše. To mu poskytuje komplexní informace o stavu léčené bytosti. Protože nemoc je následkem porušení energetických polí, které patří k dané bytosti.

     Na základě získaných zkušenosti měnil své přístupy k léčení pacientů. Lazarev říká na str. 97: „Zatímco dřív jsem agresi z duše vytahoval jako třísku a člověk se uzdravoval, později jsem začínal pracovat přímo s příčinami agrese; s tíhnutím k pozemskosti, s touhou cosi bytostně pozemského povýšit nad Boha. Jsem schopen přímo získávat informace, vidět všechno, co se odehrává v jemných hladinách. Byl jsem schopen vytvořit si jakýsi myšlenkový monitor, slyšet hlas, který bude vše potřebné sdělovat, využít kyvadla, karet či bezděčného psaní. Jsem umělec, proto dávám přednost vidění prsty. Jako bych měl pod rukama klaviaturu, na niž nahmatám jakoukoli situaci. Ve složitějších případech si pole schématicky zakresluji.“

     Lazarev postupně přešel od přímého léčení k diagnostice karmy pacienta, ukázal mu cestu, jak nemoc léčit a vlastní karmickou léčbu nechal na pacientovi.

***

      O vypovídacích možnostech lidské aury vybírám z knihy „Poselství, 2. díl“, autorky Heleny Šeblové. Helena Šeblová byla vedoucí duchovní skupiny Bílý Kužel v Teplicích, a vynikající léčitelka. Informace pochází od Boha Otce a Ježíše.

Aura, její funkce a působnost

 

      Aura je vyzařování všech duchovních těl i těla hmotného. Má funkci ochrannou a informativní.

      O ochranné funkci toho víte poměrně dost, Víte, že vás aura chrání před útoky negativity, která se zformovala, aby pronikla vašimi slabými místy do podstaty vašeho bytí. Jsou dvě možnosti. Buď zakóduje do vaší podstaty negativní informace, nebo naruší vaše energetické rozvody. Záleží na tom, jak jsou útoky cíleny.

      Víte také, že okolní negativita s jejími otisky, které nejsou magicky zformovány, vám nemohou ublížit, pokud jsou vaše vibrace dobré, to znamená., že jsou vyšší a rychlejší a nerezonují s touto negativitou. Na základě zákona o rovnosti ji nemůžete přijmout.

      Se zformovanou negativitou je to již jiné. Zde je tato negativita kumulovaná a zformovaná tak, aby poškodila to, co si útočník přeje. Obsahuje tedy energetický náboj tvůrčí myšlenky. Shrneme-li to, pak tyto cílené útoky přijmete jedině tehdy, máte-li strach z tohoto útoku, na základě karmy a na základě rezonance. Pak nastává situace, kdy se silou své vůle mágové přetlačují a zvítězí jen ten skutečně „silnější“. To, co si na sebe přivolá jako zpětný náraz svého konání, již mág nebere v úvahu. Raději na to nemyslí a doufá, že se platbě nějak vyhne. Splatí však do posledního haléře. Nezformovanou negativitu dokážete přijmout jedině na základě rovnosti a resonance. Pak jste posilováni v tom, co je ve vás negativní a v čem jste slabí na cestě za Světlem      a oslabováni jste tam, kde jste vedeni dobrými úmysly. Dochází tedy u vás ke střetu mezi dobrými a špatnými úmysly a skutky. Zlé skutky vás v dobru oslabují a posilují v negativitě. Když jsou síly dobra a zla vyrovnané, může se stát, že tuto negativitu obrátíte sami proti sobě. Pak dochází k onemocnění různého stupně závažnosti. Záleží na tom, podléháte-li agresivitě či depresi.

      Dobré skutky vás posilují na cestě za Světlem. Tento zákon má přednost před zákonem karmy, protože odráží pochopení a poučení. Jinak má zákon karmy přednost ve všem. Spolu s karmickými dopady má vliv dobra a zla rozhodující význam pro uskutečnění vašeho karmického scénáře a formování vašeho ducha v jeho poznání. Když pochopíte své omyly a chyby, nemusí se váš původní scénář naplnit, ale nastupuje náhradní scénář. Vše je závislé na kvalitě vašeho myšlení a cítění.

      Existuje věčný souboj mezi protipóly, který vás vede k duchovnímu pokroku. Je to souboj dobra se zlem, temna se světlem, lásky s nedostatkem lásky, tvrdosti a změkčilosti, agresivity a ústupnosti, pýchy a pokory. Mohl bych jmenovat ještě mnoho dalších antagonismů.

      Výslednicí vašich soubojů je váš duchovní a tělesný vývoj, který směřuje k novému poznání a duchovnímu postupu. Na základě zpracování a využití nového poznání ve prospěch dobra či zla, světla či temnot, rostete a postupujete na své cestě k dokonalosti.

      Své zkušenosti nesete otištěné ve svém nitru, to znamená, ve svém individuálním ákášickém záznamu. Ale nesete ještě cosi sebou, odraz svých skutků. Jsou-li tyto skutky dobré, pookříváte a vaše aura roste a září intensivněji, vaše vyzařování nabývá tedy na intenzitě a velikosti. Vašimi neblahými skutky však váš duch slábne, špiní se jeho vyzařování, aura je tedy řidší a matnější a méně vás chrání před vlivy zla. Navíc, někteří mágové ukládají zpětný odraz vlastní vyslané negativity ve sféře duchovní, na vlastních duchovních tělech. Toto zlo se v něm ukládá a deformuje všechna těla duchovní, než tato negativita přejde na tělo hmotné. Na tělech duchovních se tato negativita jeví jako hrb nebo ranec, který roste úměrně k četnosti a velikosti jednotlivých útoků. Tato deformace se však může projevit na kterékoli části duchovních těl. Postižení je většinou symbolické. Například jde-li o bezpáteřní činy, je napadena páteř, jde-li o činy proti lásce a soucitu, je napadeno srdce.

      Také paralelně s tímto procesem probíhá jiný proces, kdy podstata tohoto člověka se pokrývá kůrou a skořápkami zla. Tím se člověk stává doslova otrlým a neumí se vcítit do situace svého bližního.

      Z toho všeho vyplývá, že vaše aura vás na základě vašeho myšlení a cítění chrání, posiluje a informuje. V podstatě funguje jako počítač. Jakmile děláte závažné chyby, poškozujete svou ochranu a tím i sebe ve své vlastní podstatě. Poškození je přímo úměrné chybě, které jste se dopustili. Aura vás též informuje o všem, co je pro vás dobré či špatné, co je vedeno karmou na základě minulých životů, čemu je nutné se podvolit, s čím je nutné bojovat, abyste pochopili a očistili se. Prostřednictvím aury dostáváte informace o tom, co je pro vás nebezpečné. Dle toho jak jste pokročilí vám poskytuje ty informace, které jsou užitečné pro vás. Může to být informace na úrovni hmotných vztahů, ale i vztahů duchovních.

      Většina z vás se domnívala, že aura je samostatný obal, který vás izoluje od útoků negativity a všeho nežádoucího. Pozor! Aura je vyzařování vašich duchovních těl i těla hmotného. Každé tělo má svou vrstvu. Každý orgán vyzařuje svou informaci do vaší aury. Proto můžete z aury odčítat veškeré informace o chorobách, ale i o duchovním stavu. Tyto vrstvy vyzařování mohou být rozcuchané, jste-li rozrušeni nebo poškozeni nějakým útokem. Aura může být však krásně hladká a zbarvena vyzařováním vaší duchovní harmonie. Může zůstat i otevřená na základě nějakého poškození. Otevřenou ji též můžete vidět při čerpání energie nebo pod vlivem vážné nemoci či útoku. Většině lidí se aura uzavírá automaticky za určitý čas, ale doporučujeme vést myšlenku a uzavřít si auru sám, protože někteří z vás ztratili schopnost automatického uzavírání aury a pak jsou energetické ztráty zbytečně veliké.

      Před smrtí jedince se aura začíná sama otvírat, aby se duch snáze uvolnil, duchovní těla se vymísťují stále častěji a častěji, až duch překročí stanovený mezník, stříbrná šňůra se přetrhne a už není návratu do těla hmotného.

      Vidíte-li na někom otvor v auře větší než je průměr 20 až 30 cm, vede to dříve či později ke smrti.

      Aura nám ovšem nezprostředkovává jen informace v tom smyslu, co je pro nás dobré či špatné, ale dle duchovního pokroku nás napojuje, nebo lépe řečeno, nám umožňuje napojení na informační pole vesmírné inteligence a na základě rovnosti se napojujeme na příslušné informace. Jsou to ty informace, které jsme schopni pochopit a zpracovat. Dle naší pokročilosti jsou kusé nebo naopak podrobné. U reinkarnovaných duchovních vůdců ze Světla existuje mimo toto automatické čerpání informací ještě plánovité čerpání informací prostřednictvím vesmírného computeru. Na tento computer se smí napojit jedinec pouze se souhlasem Rady nejvyšších, protože tento computer je napojen na veškeré ákášické záznamy i jejich knihovny. Obsahuje veškeré informace o všem ve všech sférách, dimenzích, prostorech a časech. Toto nejvyšší napojení umožňuje 7.čakra.

      Komunikace je telepatická jak v pocitech, obrazech i vědění, tak v intuici.

      Vaše aura vám poskytuje více informací než tušíte. Dík její citlivosti poznáte, je-li člověk, se kterým se setkáváte, dobrý či zlý, zdravý či nemocný, je-li na vás útočeno nebo jste-li pod přílivem lásky. Zvláštní milostí Boží může vaše aura léčit, snímat karmy a kletby se souhlasem Božím, v jednoduchých případech, kdy je situace zralá, automaticky.

      Záleží na zralosti a pokročilosti jedince. Tento osvícený a posvěcený jedinec milostí Boží již pozná sám, kdy negativitu, kterou přijal z lásky a soucitu, musí eliminovat, nebo kdy se tato negativita automaticky rozpustí jeho láskyplným vyzařováním.

     Mír a láska s vámi!

Otec a Ježíš

***

 

I. Některé fyzické potíže, které měl Lazarev po poskytnutých radách a doporučeních, vyplývaly z toho, že nežádal, na počátků léčení bytosti, Boha Otce o souhlas s léčením, protože některé nemoci bez Božího souhlasu nelze vyléčit a naopak léčitel na sebe vztahuje pacientovou karmu.

      Důvodem toho, proč někteří léčitelé umírají na rakovinu (či jiné vážnější nemoci) je ta okolnost, že na sebe vztahují karmu pacienta, protože nemoc měla být poučením pro pacienta. Proto každý léčitel, který léčí s láskou, se musí ptát Boha, zda smí konkrétního pacienta léčit. Aby „slyšel odpověď“, musí být na určité duchovní úrovni. Ten léčitel, který léčí za peníze se asi neptá.

     S ukončením období Calijugy v roce 1995 došlo k tomu, že magie přestala být podporována pránou a výdej energie silového léčitele při léčení byl závislý na jeho fyzických možnostech.

    U lékařů je to jinak. Protože to je jejich povolání a jsou na tom místě, kde patří podle karmického scénáře,  a také dle toho vykonávají své povolání, jsou chráněni skrze Boží vůli, a karmu pacienta ani jeho negativitu na sebe nevztahují. Jejich onemocnění souvisí pouze s jejich karmou.

 

***

     Další poučení vybírám z knihy „Poselství, 1. díl“, autorky Heleny Šeblové. Sdělení je od bytosti z Božských sfér.

O léčitelích, jejich charakteristika a jejich schopnosti

 

     Je několik typů léčitelů, ale můžeme je zhruba rozdělit do tří skupin. Léčitelé siloví, kteří léčí vlastní silou, ovládají kumulaci prány v organismu a pak ji dodávají nemocným. Ti mají své schopnosti různě odstupňovány, ale jejich schopnosti jsou značně omezené. Jejich energie se pohybuje v rozmezí 40 až 70 %. Léčit mohou od 40%. Proto volají často na pomoc různé duchovní bytosti, užívají magických zaklínadel a podobně. Ti většinou končí v temných sférách. Myslí více na sebe a svou slávu než na lidi, kterým mohou pomáhat.

     Pak jsou léčitelé, kteří jsou schopni léčit svou vlastní láskou. Ti nemyslí na sebe, ale na své bližní, často za ně prosí a orodují u Boha Otce. Těm Bůh a duchovní svět často pomáhá. I jejich schopnosti jsou omezené, ale výsledky závisí na lásce a přání, tedy na intenzitě přání. I o tyto léčitele mají temné síly zájem, ale málokdy uspějí, protože láska je chrání.

     Pak jsou ctižádostivci, kteří touží po moci, slávě a zázracích za každou cenu. Na lidech jim vůbec nezáleží, a jdou za svým cílem bezohledně. To jsou zajatci temných sil, nejprve jim temné síly obětavě slouží, ale pak předloží účet a běda, chtějí-li se osvobodit, pak zakoušejí hrozná muka duševní i tělesná. Obyčejně končí jejich kariéra šílenstvím.

     Ale tebe zajímá váš způsob léčení. Vy nepatříte do žádné z těchto kategorií. Jste pokročilí duchové, nebo lépe řečeno bytosti, které se obětovaly pro dobro svých bratrů a sester z nižších sfér. Vy máte maximální podporu Boha Otce, Světlých sfér, ve světě duchovním i hmotném. Je to proto, že toužíte nezištně pomáhat a mnozí jste pro tento posvátný úkol obětovali část svého života, podstoupili jste riziko karmy, nevýhody života v nižších sférách, dočasnou ztrátu schopností a zablokování důležitých informací a schopností z vyšších sfér a dimenzí, které jste byli již běžně zvyklí užívat. Mnozí jste se reinkarnovali z nejvyšších sfér. Otec i ostatní zasvěcenci to pokládají za nejvyšší láskyplnou oběť. Proto vaše schopnosti jsou takřka neomezené, dle měřítek dimenze, ve které žijete, protože máme pro vás spoustu darů, abychom zajistili podmínky pro splnění vašeho úkolu. Proto nemůžete být členy žádné pozemské psychotronické společnosti, protože neužíváte jejich praktik    a oni nemohou užívat vašich technik. Váš energetický potenciál je v této dimenzi od 100 do 170 %. Vaše techniky jim nemohou být dány, protože nedosáhli nikdy vašich sfér, z kterých jste se reinkarnovali, nemají váš energetický potenciál. Vy a my pracujeme vždy bez reklamy a v ústraní. Vašim úkolem je probudit reinkarnované mimozemšťany k činnosti, očistit je od nemocí a negativity, ve které uvázli, a postavit je na cestu. Každý z vás má poněkud jiný úkol. Někdo je více učitelem, někdo více léčitelem, někdo vykonává obě funkce, jiný je jasnovidný, jiný vidí jen karmy, minulost či budoucnost a tak bychom mohli pokračovat ještě hezky dlouho, ale každý z vás má povinnost šířit co nejvíce lásky a vy budete konat zázraky lásky, pokud se nepolekáte zodpovědnosti, jak někteří z vašich bratrů a sester. Mnoho z nich, když se ocitlo v negativitě, ztratilo smysl pro pravdu, začali se bát, že se dopustí osudných chyb či omylů a tím došlo k jejich selhání. I tyto bratry   a sestry je nutné burcovat, nebude to jednoduché, budou se bránit, proto poskytnete každému z nich jeden důkaz, který ho má přesvědčit o pravdivosti vaší cesty a který ho má na ni připravit. Než prohlédne, dostane jeden důkaz, ten nesmí přehlédnout ani potlačit. Je vždy velmi markantní a přesvědčivý, ovšem jen pro tu jedinou osobu, které je určen. Další důkazy dostává teprve potom, až se vydá na cestu pravdy a lásky, začne dle toho jednat. Pak dostane vedení ze Světlých sfér, pro které je tím vnímavější, čím více dodržuje režim a požadavky kodexu vesmírné konfederace. Nejvyšším mravním zákonem a požadavkem je láska ke všem bytostem, především k trpícím.

    Nechť jsou všechny bytosti šťastny, mír s vámi!  Bůh Otec vám žehná, milé děti.

 

***

II. Lazarev uvádí, že trojjedinost je duch, duše a hmotné tělo. To je ovšem dost základní nepochopení toho, co opravdu jsme. Protože člověk je ve své trojjedinosti tvořen nesmrtelnou duší, která obsahuje nesmrtelného ducha – Boží jiskru, mysli a hmotným tělem. Absence mysli ve výkladech Lazareva ho potom vede k závěru, že duše může na základě karem onemocnět. Často ji totiž vidí jako špinavou až černou. 

     Ale naše duše je individualizovaná část Boží duše, a ta nemůže být nemocná, ale může být pošpiněna negativní energii morfogenetického pole mysli a přijatou negativní energii na základě zákona rovnosti. Duše obsahující nesmrtelného ducha je součástí každé bytosti jen proto, aby zakoušela bytí v hmotném těle. Zakoušet bytí znamená projít řadou reinkarnací, prožít dostatečně všechny duální protiklady v tomto duálním světě a na základě zážitků dosáhnout v poslední inkarnaci stavu, kdy může jemněhmotná astrální bytost, hluboce milující, láskyplná, soucitná a dobrotivá, postoupit do sféry Božství – a navrátit se domů k Otci a Matce. 

     Nemocná může být především naše mysl a její důležitá součást – lidské ego a pochopitelně naše hmotné tělo.

     Téměř všechna tvrzení Lazarova o tom, že příčinou různých zdravotních postižení (tedy karmických následků) je naše (špinavá, černá) duše je správné upřesnit tak, že slovo „duše“ se nahradí slovem „mysl“. Pak tato tvrzení jsou správná.

     Podobně to platí i o jeho tvrzeních o vědomí, které také zaměňuje za mysl, např. píše, že „vědomí tíhne k destrukci a proto je agresivní a podvědomí se naopak obrací k jednotě, tedy k lásce. Vědomí je však naše paměť ze současného života a z vědomí získává potřebné informace k tvorbě myšlenek a slov naše mysl. Tedy naše mysl je odpovědná jaké myšlenky vytváří a jak a proti komu je směřuje.

 

     Na straně 60 Lazarev píše, že: „Člověk je entita dialektická, sestávající ze dvou polovin. Ta první je hmota, druhá pak pole. Hmota je lidské tělo, které se vztahuje k Zemi a všemu pozemskému. Pole je lidský duch, lidská duše a lidská mysl. Rozprostírá se po celém kosmu a po všem jsoucím a v té nejjemnější hladině je součástí prapříčiny. Aby mohly protiklady přecházet jeden na druhý a vzájemně se ovlivňovat, musejí mít prostředníka, v němž by jejich kvality splynuly. Tímto prostředníkem je bezesporu duše.“

     Zde Lazarev správně uvádí, že součástí pole je také mysl, ale ve svých výkladech a doporučeních její význam neuvádí a vše negativní směřuje na duši. Takže tu část naší trojjedinosti, která je zodpovědná za tvoření našeho života pomoci myšlenky a slova pomíjí. Pomíjí také vliv ega, které je součástí naší mysli a které se především  podílí na činech a skutcích, které mají karmické následky. Tyto karmické následky vidí jako projev duše.

 

     Je proto velmi důležité si opravdu uvědomit, co vlastně jsme. Jsme trojjediná bytost, obsahující nesmrtelnou duši, ve které je obsažen nesmrtelný duch – Boží jiskra, informační pole podvědomí, vědomí a nadvědomí, systém čaker a aura. Mysl je morfogenetické pole, myšlenky a slova jsou energie. Duše a mysl vytváří duchovní tělo.

     V okamžiku smrti hmotného těla se od těla odloučí duše, esence hmotného těla vstoupí do duše a duše spolu s mysli vytváří astrální tělo. Tím vzniká astrální jemněhmotná bytost, která se dokáže pohybovat v astrálním prostoru, tedy v jiné dimenzi bytí a dokáže tvořit myšlenkou. Astrální bytost pochopí, že nemá sice hmotné tělo, ale dokáže myslet, tvořit a je nesmrtelná. Vše si pamatuje včetně svých minulých životů.

     Nejpozději před reinkarnací dochází ke smrti astrálního těla. To je tak zvaná druhá smrt. V tomto okamžiku přechází mysl do esence mysli a vchází do duše. Esence hmotného těla a esence mysli tvoří esenci bytí. Karmě tedy podléhá esence bytí, nikoliv duše nebo duch, a v dalším životě je předmětem karmy hmotné tělo a mysl, nikoliv duše.

     V okamžiku oplodnění vajíčka - vzniku nového zárodku, přechází do DNA zárodku také karmický plán-scénař s vyznačenými karmickými mezniky. Tím je zajištěna kontinuita minulého života a nového života dané bytosti.

     Řečí duše jsou pocity. Lidské tělo je nástrojem mysli a duše. Mezi mysli a tělem probíhá oboustranná komunikace a mezi duši a mysli probíhá jednostranná komunikace.

***

     Základní informace o podvědomí, vědomí a nadvědomí je uvedena v knize „Návrat domů k Bohu, v životě, jenž nikdy nekončí“ autora N. D. Walsche. Cituji slova Boha sdělená autorovi:

 

     „Lidské bytosti tvoří, také „vědí, že vědí“, na třech různých rovinách prožívání – na rovině podvědomé, vědomé a nadvědomé.

     Když umíráš, nemůžeš být neúplný, ale může se stát, že si to neuvědomuješ. Duše může na nadvědomé rovině vědět, že je pro tento život úplná, ale nemusí si toho být vědomá na vědomé nebo podvědomé rovině.

     Podvědomí je rovina prožívání, na které nevnímáš ani vědomě neutváříš svou realitu. Děláš to podvědomě, tedy aniž bys věděl, že to děláš, a tím méně proč to děláš. Je to dar, protože ti umožňuje dělat věci automaticky. Celé tvé tělo tak funguje – bez toho, že by sis k tomu dával vědomé pokyny. Na podvědomé úrovni vznikají také okamžitá řešení problémů.

     Vědomá rovina je ta, na které vnímáš a vědomě utváříš svou realitu. Tohle je hmotná rovina. To, jak velká část tvého života se odehrává na vědomé rovině, závisí na tvé „úrovni vědomí“.

     Nadvědomí je ta rovina, na které vnímáš a utváříš svou realitu s plným vědomím toho, co děláš. Je to rovina duše. Většina lidí si však na vědomé rovině neuvědomuje své vlastní nadvědomé záměry.

     Nadvědomí je ta část tebe samotného, na níž tvá duše naplňuje svůj vyšší záměr, kterým je dosáhnout úplnosti v tom, co jsi přišel na svět prožít a poznat.

     Sloučení všech tří rovin prožívání se nazývá supravědomí. Je to stav, kdy se všechny roviny sloučí a pak prostoupí. Tím dospíváš do stavu ryzího bytí. Toto bytí je nejvyšším zdrojem tvoření ve tvém nitru. Můžeš ho prožít před svou „smrtí“, nebo až po ní.

     Ty sám vytváříš všechny okolnosti ve svém životě. Pokud je vytvoříš na vědomé rovině, budeš si toho vědom. Pokud je vytvoříš na rovině podvědomí nebo nadvědomí, nemusí to tak být. Ale i přesto jsi ty okolnosti stvořil ty sám.

     Ale můžeš prožít cokoli, co chceš. Můžeš prožít to, co jsi přišel poznat, co ses přišel sám o sobě dozvědět a co vyplývá z tvého života v duchovním světě, který předcházel tvému narození, anebo můžeš prožít něco jiného, něco menšího než toto. V téhle věci, stejně jako ve všech jiných, máš svobodnou vůli.

       Vždycky jsi byl, jsi a budeš. Když přicházíš na svět, jednoduše se rozložíš. Přestaneš existovat jako jednota a rozdělíš se na tři části: na tělo, mysl a duši. Anebo také na rovinu podvědomí, vědomí  a nadvědomí.

     Proto mysli jen na to, co chceš prožít, říkej jen to, co chceš učinit skutečným, a používej mysl k tomu, aby vědomě vedla tvé tělo k tomu, co chceš projevit jako svou nejvyšší realitu. Tak totiž tvoříš na vědomé úrovni.“

 

***

III. Lazarevova léčebná doporučení se opírala, po určitém poznání, k přesměrování myšlenek pacienta z pozemských vztahů, vazeb a připoutaností na vztah k Bohu. Tímto způsobem byla řešena připoutanost bytostí k jiným bytostem, k různým místům na Zemi, k různým hmotným předmětům a k různým svým vlastnostem. Tato připoutanost způsobuje energetické poruchy nejdříve v čakrách a později v hmotném těle. A protože je všechno energie, dají se poruchy energií také léčit pomoci energií.

     Často doporučoval pacientům navrátit se ve svém životě zpět, a znovu ho prožít na základě sdělených poznatků z minulých životů a ze současného života, a vést prosby a modlitby doporučeným způsobem za očistu sdělených a zjevených skutků, činů a vlastností.

     Lazarev vychází ze znalostí duchovního stavu ruské společnosti. Po roce 1990 nastal v Rusku velký příklon k Ruské pravoslavné církvi. Především ženy jsou častými návštěvníky ruských chrámů a církevních obřadů. Věřící chápou, že máme jako lidé nejen hmotné tělo, ale i nesmrtelného ducha a duši. Snad proto Lazarev ukazuje karmické následky z našich minulých životů jako projevy naši duše a nikoliv jako projevy mysli a těla. Lazarev v podstatě vše připisuje naši duši, kterou vidí svým třetím okem jako špinavou až černou.

     Duše může být ale zašpiněná negativní energií našich myšlenek a slov a také negativní energií, kterou přijímáme ze svého okolí na základě zákona zpětného působení - stejnorodosti. Protože vše co vysíláme, se nám navrací zpět a navíc se na to nabaluje další stejnorodá  energie.

     Duše ale není předmětem karmy a její viditelné zašpinění je vnějším projevem, nikoliv vnitřním stavem duše samotné. Předmětem karmy je naše mysl a naše hmotné tělo.

     Doporučované prosby jsou Lazarevem orientované na vedení modliteb u skutků a činů, které byly Lazarevovi zjevené z minulých životů pacientů a ze stavu jejich energetických polí. Jde o změnu orientace bytosti z pozemskosti na příklon k Bohu, na pochopení, že láska k Bohu je základem našeho bytí, celého života.

     Lazarev pochopil, že lpění na něčem pozemském je zdrojem agrese, z níž se rodí nemoci. K vysvětlení působících karmických postižení používá často slova agrese, tíhnutí k pozemskosti, stavění tělesných prožitků nad vztah k Bohu. Agresi přičítá ale chybně duši, zatímco zdrojem agrese je naše mysl, naše ego. Naše duše je následkem agrese mysli a ega zašpiněna negativní energii.

***

     Pro lepší pochopení činnosti naši mysli uvádím výňatek z knihy „Hovory s Bohem 1“ od N.D.Walsche. Tato slova sděluje Bůh autorovi knihy.

 

     „Mysl se velmi často snaží vnutit svou vůli tělu - a skutečně to dělá. Podobně se tělo snaží ovládat mysl - a často se mu to daří.

     Ale tělo a mysl společně nemusí dělat nic, aby ovládaly duši - neboť duše nemá žádné potřeby, a proto dovoluje tělu a mysli, aby si dělaly, co chtějí.

     Duše nechce, aby to bylo jinak - neboť jestliže entita, kterou jste vy, má poznat, čím je, pak to musí být skrze vědomý akt, nikoli skrze nevědomou poslušnost. Poslušnost není tvůrčí akt, a proto nemůže vést ke spáse. Poslušnost je reakce, zatímco tvůrčí akt je svobodná volba. Svobodná volba vede ke spáse skrze stvoření nejvyšší myšlenky v tomto okamžiku.

     Funkcí duše je naznačit svou touhu, nikoli ji vnucovat.

     Funkcí mysli je zvolit si jednu ze svých možností.

     Funkcí těla je takovou volbu uskutečnit.

     Tvoří-li tělo, mysl a duše ve vzájemné harmonii a jednotě, Bůh se stává tělem. Pak se duše poznává ve svém zážitku. Pak se nebe raduje.

     Právě v tomto okamžiku vytváří vaše duše příležitost, abyste byli, dělali a měli to, co je třeba k tomu, abyste poznali, čím skutečně jste.

     Co budete teď dělat?  Čím chcete být? Vaše duše čeká a se zájmem pozoruje, jako už mnohokrát předtím,“

 

***

     Lazarev si postupně začal vytvářet klasifikaci fenoménů, k nimž lze nebezpečně přilnout (tedy se k nim připoutat).  Ve styku s pacienty, při sledování nemocí a poté jejich příčin se pokoušel najít jejich zdroj, k čemu na Zemi určitý člověk chorobně lne.

     Nejdříve se domníval, že takto se lze orientovat na peníze, auto, chatu.

     Pak s překvapením zjistil, že se dá stejně tak tíhnout i k zaměstnání, smyslu pro povinnost či k postavení ve společnosti. Přilnout v tomto případě znamená učinit si z takového fenoménu modlu – třeba z jídla a pití, ze sexu a jiných radovánek. Pochopil smysl přikázání: „Nedělejte sobě modly.“ Pochopil, proč hlavním přikázáním Kristovým bylo: „Miluj Boha nad otce svého a matku svou a syna svého.

     Ukazuje se, že modlou se mohou stát kromě bytostí, hmotných předmětů, potravin, míst na Zemi i věci nehmotné – připoutaná láska, žárlivost, rodinné štěstí, sport, způsob využívání volného času, postavení v zaměstnání a ve společnosti, schopnosti, moudrost atd. Co je člověk schopen postavit na samotný vrchol? Své nejbližší – otce, matku, děti, manžela, manželku. Tento řetězec funguje následovně: nejdřív si modlu učiním z otce a stavím ho nad Boha. Já sám jsem však jeho součástí, což značí, že nad Boha stavím i sebe sama. To znamená, že své děti, ženu, dům, auto, chatu, byt a peníze stavím nad Boha také.

     V podstatě vše co v nás vzbuzuje negativní emoce a stres jsou věci, které působí na nás jako tíhnutí, modly, vazby a připoutanosti. Následkem jsou nemoci a choroby.

***

     V této souvislosti je vhodné uvést výňatek z knihy „Bůh, na kterého čekáme“ od autora N.D.Walsche, která byla napsána jako dialog autora s Bohem Otcem. Kniha byla vydána poprvé v roce 2004. Výňatek se týká vize zítřejšího Boha. Tady je shrnutí toho, co Bůh o sobě autorovi řekl:

 

1. Zítřejší Bůh od nás nevyžaduje, abychom v něho věřili.

2. Zítřejší Bůh nemá pohlaví, velikost, tvar, barvu ani žádnou jinou vlastnost individuální živé bytosti.

3. Zítřejší Bůh mluví neustále s každým člověkem.

4. Zítřejší Bůh není od ničeho oddělen, je všudypřítomný. Je alfou a omegou, začátkem a koncem – je vším, co kdy bylo, co je a co kdy bude.

5. Zítřejší Bůh není individuální bytost, nýbrž neobyčejný proces, jemuž se říká Život.

6. Zítřejší Bůh se neustále mění.

7. Zítřejší Bůh je nepotřebný.

8. Zítřejší Bůh nevyžaduje, aby mu někdo sloužil, neboť je služebníkem veškerého Života.

9. Zítřejší Bůh každého miluje a nikoho neodsuzuje a netrestá.

     Teď jdi a hlásej to všem národům. Založ Občanské hnutí za osvobození duše. Osvoboď lidi od víry v rozhněvaného, trestajícího, krutého a vraždícího Boha.

     Osvoboď lidi a zachraň svět. Zachovej svět pro své děti i pro jejich děti.

     Budoucnost je tak jasná, když je ozářená tvým světlem. Proto sviť na cestu všem lidem, aby konečně poznali, čím opravdu jsou.

     O to tě dnes žádá i včerejší Bůh, který říká: „Můj čas minul. Přišel čas pro nového Boha. To však neznamená, že mě musíte opustit. Já nemohu být opuštěn, neboť jsem vždy s vámi. Váš nový Bůh, zítřejší Bůh, budu já v nové podobě.

     Takže…sbohem…a ahoj.

     Miluji vás.

***

     K tomuto prohlášení Boha je vhodné uvést i slova archanděla Gabriela, uvedené v knize „Společnost 2015“, od autora Christopha Faschinga, vydané v roce 2010.(Otázky autora jsou psány kurzívou.)

Myslím si, že teď, hned na začátku knihy, je vhodný okamžik, abych se tě zeptal — co je smyslem života?

Ach ano, asi není vhodnějšího okamžiku jako zodpovědět tuto praotázku, na které stojí tato kniha i vše, právě teď.
“Člověk je částí Božství. Bůh se jednou rozhodl, že chce sám sebe zažít v těle tvořitele, zakusit, jaké to je být aktivním stvořitelem v univerzu. A tak se rozdělil na nekonečné množství částí a vyslal je na nejrůznější planety, které již předtím naplnil životem, aby tyto části sebe samého integroval do procesů života. Na nejroz-manitějších planetách vybavil lidi rozdílnými stavy vědomí o jejich původu, aby pak mohl pozorovat, jak se tyto světy vyvíjejí. Chtěl se dozvědět, nakolik jsou tato božská stvoření schopna uvědomit si sama sebe  a najít         v procesu života cestu zpět k původnímu zdroji. Božská stvoření na této Zemi, tím, že zapomněly na svůj původ, vytvořila na základě rozhodnutí svobodné vůle nespočetné situace, a tím, že zakusila to, co nejsou, našla cestu zpět k Božství. Tím chci říci, že člověk si vytvořil sám všechny ty hrůzy, o kterých denně informují vaše masmédia. Tyto zkušenosti ho však naučily vytvářet i druhou stranu mince a zakusit velkolepost, moc a vzne-šenost Boha a jaké je to úžasné žít přímo z Božství, a když se může dopracovat k nejhezčím projevům lásky

k lidem a přírodě. Bůh je láska a člověku je předurčený návrat do Božské jednoty.“

Bylo vůbec nutné, aby drama života dospělo do dnešního stavu a připustit v tomto světě tolik utrpení?

“Drama pozemského života, jak tomu říkáš, je konstruktem různých komponentů, nejprve se musíme věnovat těm. Je tu lidská duše, která pilně sbírá v každé inkarnaci zkušenosti — je to její nejvyšší snažení. Než přišla na Zemi, vybrala si život, v němž by mohla zakusit to, co doposud neprožila ve svých předchozích inkarnacích. Těmito zkušenostmi chce duše nabýt vyšší moudrosti, a proto touží co nejvíce rozšířit databázi svých prožitků. K tomu potřebuje mnoho životů (=inkarnací). Tím, že člověk zapomněl, odkud přichází, má — a tím i duše — možnost sbírat zkušenosti ve stavu vědomí odděleného od Boha a všech ostatních lidí. Tito jsou často proti-pólem toho, co člověk, případně duše je a sice — částí Boha. Přes toto odloučení je pak člověk v průběhu svých inkarnačních cyklů viníkem i obětí, neboť chce zažít vše. Skrze tyto zkušenosti a rostoucí zralosti  a moudrosti pak najde cestu zpět k svému zdroji — k jednotě s Božstvím. Je přirozené, že člověk vnímá tyto události drama-

ticky, neboť neví o svém duševním plánu.
 

     Lidé mluví o Bohu, i když ho nikdy nepotkali, i když nikdy nedostali jediný důkaz jeho existence a ani přibližně nic nepocítili nebo neviděli něco, co by bylo Bohu podobné. A navzdory všemu jeho existenci přijímají. Tato kniha však není posvátným spisem, jenž mluví o Bohu a jeho nařízeních; jde pouze o to, abychom nepochybovali o jeho existenci. Rovněž se nejedná o to, zdali se náboženství tohoto světa přibližují pravdě, nebo řečeno výstižněji, které z nich je jí nejblíže. Ne. V této knize nehrají náboženství žádnou roli. Jde tu čistě

o společenské, mezilidské soužití, a o porovnání existující formy těchto vztahů s tou, která se vyvine v budoucnu.“


***

     Další poučení vybírám opět z knihy „Poselství, 1. díl“, autorky Heleny Šeblové. Sdělení je od bytosti z Božských sfér nebo přímo od Boha Otce. Otázky psané kurzívou pokládá autorka.

 

Karma

 

     Karma je zákon, dle kterého se duše reinkarnují, aby se očistily ze svých vin. Není to trest Boží. Bůh je láska sama, která nikoho netrestá, ale náš duch (duchem se zde rozumí duchovní bytost, nikoliv duch – Boží jiskra) se trestá sám, protože když předstoupí před Boží tvář, vidí jasně své viny a nesnese pomyšlení, že se svými činy vzdaluje od Otce. Sám žádá o možnost nápravy, aby mohl znovu projít zkouškou obdobných situací, ve kterých selhával a aby byl do nich stavěn tak dlouho, dokud je nevyřeší správně a  nevyrovná všechny zlé skutky dobrými skutky. Za tímto účelem se musí znovu reinkarnovat.

     Čím více se duch zatěžuje špatnými činy, tím více na sebe nabaluje zlo a stává se těžším, klesá do temných sfér a tím se vzdaluje od Boha Otce. Ale naopak, čím více vysílá  náš  duch lásku a dobro, stává se lehčím   světlejším a stoupá stále výš do Světlých sfér, stále blíž k Bohu Otci, až s ním nakonec splyne.

     Jakmile se dostane do Světlých sfér, již se nemusí reinkarnovat, žije duchovním životem, pomáhá méně pokročilým duším, a to vše dle výšky vlastní duchovní úrovně, které dosáhl.

     Čím vyšší duchovní úroveň, tím těžší úkol duch dostává. Někdy je úkol tak náročný, že ducha, který ho plní, provází celá suita ochránců, rádců a pomocníků. Někdy se dokonce s tímto duchem reinkarnují další duchové, aby mu pomohli v náročném plnění úkolů. Otec i Kristus nad nimi bdí. Mají tedy všestrannou pomoc, přesto se někdy stane, že tento duch zbloudí a nesplní svůj úkol. Potom duchovně sestupuje, dostává méně náročné úkoly, než se vzpamatuje a je schopen zvládnout svůj hlavní úkol, pro který se znovu reinkarnuje.

     Naopak, když úkol zvládne, duchovně postupuje, a vede-li si mimořádně dobře, je odměněn duchovními vyznamenáními. Jsou to bílé růže, které nikdy neuvadají. Ty má pak právo nosit ve svém erbu. Pak chvíli odpočívá. Za odměnu může volit pobyt na některé ze šťastných planet. Délka pobytu trvá dle vlastní volby. Ti nejvyšší duchové jsou s Bohem či Kristem. Pak si opět obyčejně zvolí některý z dalších náročných úkolů. Příkladem tohoto kolotání jsou biblické osobnosti – např. apoštolové. Ti se reinkarnují přibližně asi jednou za   2 000 let, kdy nastává nová epocha a Kristus navštěvuje zemi. Reinkarnují se též, když hrozí zkáza civilizace, aby pomohli všem spravedlivým. Tak je tomu i v těchto dobách, okolo roku 1992, kdy záleží jen na vás, zda se svět změní k lepšímu či propadne zlu.

     Pokud se lidstvo nenapraví, budou všichni spravedliví evakuováni na přátelské planety, které budou odpovídat jejich duchovní úrovni.

     Karmou se nevážou jen jedinci, ale i národy, proto, lidé, buďte ostražití, braňte zlu, kontrolujte své myšlení  a skutky, pomáhejte láskyplně všem, abyste byli bílí jako holubice Ducha svatého a stoupali stále výš k našemu Pánu na nebesích, našemu Bohu-Otci.

     Mír všem lidem dobré vůle.

 

Podmínky k vyprošení zrušení karmického záznamu

 

     Už víte, že karma je vlastně dohodnutý scénář vašeho života před tváří Boží s vašimi rádci. Jsou stanoveny mezníky vašeho života, které vám přinášejí radost, ale také i bolest a očistu. Víte, že záleží na vás, kdy tímto mezníkem projdete se ctí, že zvládnete úkol, který vám byl uložen nebo jej nezvládnete a potom se musíte ještě jednou reinkarnovat.

     Trpké karmické mezníky můžete zmírnit svou láskyplností a vytrvalostí. Selžete-li a jste zlobní, zhoršujete svou karmu. Scénář vašeho života je volen tak, abyste získali co nejvíce zkušeností a byl umožněn váš duchovní postup. Vedete-li dobrý a láskyplný život, plníte-li své úkoly svědomitě, může nastat situace, že Bůh vám promine zbytek karmy. To jen v tom případě, že jste pochopili a vzali si ponaučení, že jste pochopili a zvládli celou situaci. Pak už karmický trest pozbývá smyslu a Bůh vede vaše cesty tak, aby mohl být váš karmický záznam vymazán.

       Víme, že vám bylo divné, proč některé velké a těžké karmy směly být vyprošeny a jiné ne. Je to závislé na zralosti duchovní bytosti, které se karma týká. Neboť každý trest trvá jen tak dlouho, pokud má smysl. Někdy se karma vyrovná automaticky, někdy je třeba ji vyprosit.

     Můžete mi shrnout podmínky? 

    Ano. Podmínky k vymazání karmy:  1. skoro úplné vyrovnání karmy (touha být lepším)

        2. duchovní bytost pochopila v novém životě svou chybu a jedná tak, aby

            ji neopakovala

        3. duchovní bytost je tak láskyplná, přes četná příkoří, že vše svou

            láskou vyrovná

        4. duchovní bytost aktivně pomáhá ze všech sil svým bližním 

            naprosto nezištně

     Když se nad těmito body zamyslíte, musí vám být jasné, že miminka většinou nemohou plnit tyto podmínky, kromě bodu prvního. Ale jsou případy daleko složitější, kdy si duchovní bytosti vzájemně mnoho dluží nebo se vzájemně trestají. Tam lze tento propletenec rozvázat jedině v tom případě, že si všichni vzájemně odpustí. Jinak se rodí v tomto seskupení, ale v jiných rolích, dokud všechny dluhy nevyrovnají. Pokud pochopí jen jeden z nich, může se částečně uvolnit. To znamená, že není trestán, žije dobře, ale musí přihlížet nešťastnému životu svých blízkých, kteří jsou nepoučitelní a nedbají dobře míněných rad. To jsou ty případy, kdy bytosti vědí, jak by měly jednat, kdy vědí, že jim ostatní lidé radí dobře, ale situaci nikdy nezvládnou. Je to proto, že jejich duch nebyl ještě schopen plně pochopit svou chybu a musí být dotčen utrpením, aby pochopil. Obyčejně zažívá ta příkoří, která sám způsobil.

     Když po smrti znovu hodnotí svůj život, trpce lituje svých omylů, které může napravit jen dalším životem na některé z planet očisty. Pokud jsou jeho chyby již menší, může pobýt déle v astrálu při vědomí a připravovat se na vlastní další reinkarnaci. Je-li jeho touha upřímná a uvědomělá, dostane rádce a učitele, kteří ho na tuto zkoušku připravují. Je školen tak, aby získal určité dovednosti, buď v oboru technickém či uměleckém, aby mohl lépe vyrovnávat své chyby tím, že svými schopnostmi pomáhá nebo potěší ostatní bytosti. Tím se zmírňuje také jeho prožívání negativních karmických dopadů. Ale to jen v tom případě, zůstane-li skromný  a dělá-li to s potěšením. Zmocní-li se ho pýcha, jsou mu tyto dary (jako je inteligence, dovednost, umělecké nadání) spíš na obtíž, a ještě více ho pak zatěžují vinou, protože své příležitosti zmařil.

     Nejhůře jsou na tom sebevrazi, jsou to většinou bytosti, kteří v minulých životech vraždili z rozkoše,  potom  byli  sami vražděni,  potom  byli  zasaženi  poznáním  hrůznosti  svého  činu a neuměli si odpustit, zakázali si doufat v milost Boží a začali se trestat více, než bylo dovoleno dohodnutým scénářem. To je velký přestupek proti zákonu. Pokud toto nepochopí, nepřijme pokorně svůj úděl a nepřestane přehánět, bude stále stavěn do bezvýchodných situací, dokud se nenaučí je řešit. Jakmile se zhostí tohoto úkolu správně, zavládne velká radost ve Světlých sférách a Bůh mu poskytne veškerou pomoc, aby se tato duchovní bytost zdárně rozvíjela.

     Jakmile zvládne situaci v jedné reinkarnaci, v dalších to jde snadněji, jeho víra ve spravedlnost Boží sílí, i jeho láska k Bohu i bližnímu. Tím se duchovní bytost očišťuje, stává se odolnou, až dosáhne Světlých sfér. Tito polepšení sebevrahové se pak obyčejně specializují jako zachránci v Bratrstvu pomoci nebo jako posila rádců – sebevrahů.

     Děkuji. Nevím proč, ale trochu mne to rozesmutnilo.

     Nedivím se ti, ukázali jsme vám jednu z nejtěžších cest ke spáse, cestu největšího bloudění. Ale mělo by vás těšit, že žádná situace není tak beznadějná, aby se nedala s pomocí Boží řešit.

     Mír s vámi!

 

Karmické scénáře

 

      Otče, prosím tě, kolik se stanoví závazných karmických scénářů?

      Tři. Jeden scénář, který pokládá rada se světelnou mateřskou bytostí za nejvýhodnější. Druhý, který postupuje rychleji, ale je tvrdší. Třetí je mírný a je rozložen do několika životů. Mimo ně existují tak zvané náhradní scénáře pro případ, že kterýkoliv ze scénářů je velmi úspěšně plněn a bytost si přeje rychleji postupovat.

     Prvý scénář je šit určité bytosti na míru tak, jak na základě znalostí jejího charakteru pokládají její duchovní vůdcové za nejvhodnější. Tento scénář je přiměřeně náročný a poučný. Obyčejně ho bytost s radostí přijme, protože cítí, že ho zvládne úspěšně.

     Druhý scénář, který je tvrdší, zaručuje rychlejší duchovní postup, pokud ho dotyčná bytost zvládne. Je nesmírně náročný a je zde vždy nebezpečí, že na něm bytost ztroskotá. Doporučuje se jen výjimečně, po podrobném prozkoumání charakteru bytosti, které je pak navržen. Pokud je navržen, je vysoké procento pravděpodobnosti, že bytost své úkoly a ponaučení zvládne úspěšně. Komplikace nastávají, když bytost pod vlivem přehnané ctižádosti požaduje tento scénář sama. Obyčejně je od něho zrazována, ale respektuje se její svobodná vůle. Trvá-li přes upozornění na tomto scénáři, je jí povolen a má možnost se poctivě na svou další reinkarnaci připravit. Překoná-li tato bytost sama sebe a zvládne-li svůj scénář se ctí a s láskou, velmi pokročí ve svém duchovním vývoji. Často se stane, že tyto mezníky a zkoušky nezvládne a zatrpkne, karmicky se váže svou zlobou k hmotnému světu a osobám, které ji ubližovaly, či které milovala a ztratila je. Tato bytost po své smrti nepředstupuje před Světelnou bytost, protože je upoutána svou negativitou a pomstychtivostí k hmotnému světu a prakticky se zastaví ve svém vývoji. Tak čeká mnoho věků na příležitost se pomstít a vyřídit si své účty s osobami, které ji ublížily nebo se staly nástrojem její karmy. Vysvobodit se může jedině láskou. Pokud své myšlenky nevede láskyplně, ale plně se oddá své mstě, praská ji jedná pečeť za druhou, až je eliminována. Velmi záleží na tom, jakým způsobem se mstí a proč se mstí. Pokud však ztrácí zájem o svou pomstu, začne toužit po lásce, přijde ji obyčejně někdo na pomoc. Buď je poučena bytostmi z astrálu, ale z vyšší sféry, které se snaží pomáhat těmto zbloudilým nešťastníkům, nebo mu může na pokyn Nejvyššího principu pomoci i soucitná bytost jiné dimenze. Toto vše je řízeno.

Třetí, mírný scénář, je pro bázlivé, mladé duše, které ještě příliš nepokročily, ale stojí na počátku svého vývoje. Těm je dáváno ponaučení po troškách tak, aby ho správně zažily a zvládly.

Náhradní scénáře jsou vytvářeny tam, kde přesahuje duchovní vývoj určitý stupeň tak, že je velmi těžké určit, do které úrovně bytost patří. Tato bytost, která jeví možnost rychlejšího postupu, poslouchá dobře vedení svého ducha a svých rádců,  může během svého života přejít dle svého přání na jiný, náročnější scénář a náročnější úkoly. Jestliže i bytosti v jejím okolí, s kterými je vázána karmicky, jeví pochopení a dostatečně se poučily, vyrovnaly vlastně rychleji své omyly a chyby než bylo předpokládáno, může dojít k těmto alternativám. Buď bytost přejde na nový, náhradní scénář, který již v sobě neskrývá tolik utrpení, nebo přechází na náročnější scénář, který je tvrdší nebo má možnost zemřít, protože svůj účel tato reinkarnace splnila. Také se může rozhodnout pro oddych a pak zůstává u původního scénáře, ale protože vyrovnala stanovené karmické zátěže, žije až do konce života v klidu. Tam, kde bylo stanoveno, že bytost zemře pro poučení druhých, může být od této podmínky upuštěno, jestliže všichni, co jsou touto karmou spojeni pochopili a karmu dobrými skutky vyrovnali. Záleží vždy na tom, co bytosti pochopily a zvolily. Obyčejně jsou všechny alternativy stanoveny předem, takže náhradní scénáře nastupují automaticky tak, jak bylo v plánu.

Je pamatováno na všechny eventuality, protože scénáře vytvářejí nejvyšší zasvěcenci, rádcové a pomocníci. Jejich práci koordinuje a kontroluje Nejvyšší princip lásky a stvoření. Všechny vesmírné zákony stvoření  a vývoje života jsou přísně dodržovány a respektovány, aby nevznikl chaos. Jen láska a její vývojový pohyb udržuje život věčný. Jen pohyb protikladů určuje vývoj ve spirále, jen změna kvantity v kvalitu vede tuto spirálu po dráze vývojové osmičky. Je to průnik mezi dimenzemi i sférami. Při tom všem platí  "Co je nahoře, to je i dole" ( Hermes Trismegistos ).

      Mír s vámi.

Otec

Smysl lidského života

 

     Mnozí vidí smysl lidského života v péči o své milé, o svou rodinu, jiní v práci ve prospěch ostatních i svůj. Každý má poněkud jiný žebříček hodnot. Ale pravý smysl života je v péči o duchovní život svůj a svých bližních, neboť vše na tomto světě se vyvíjí. Jaký ten vývoj bude, záleží jen na vás. Budete-li láskyplní, bude směřovat váš vývoj ke Světlu, budete-li vysílat negativní vibrace jako je zloba, závist a zášť, budete směřovat ke zmaru. Čtyřicet let hrubě materialistické výchovy vás tvrdě poznamenalo. Věci esoterických věd vám zůstaly utajeny, protože bylo zakázáno vše, co odporovalo materialistickému pojetí světa. Někteří z vás tušili, jiní poznali, že existují ještě jiné, skryté světy, jako je svět duchovní, svět utajených nauk, protože nebylo žádoucí   o nich vědět nebo mluvit. Abychom poznali, kam směřuje váš vývoj, musíme si říci něco o vzniku života, reinkarnačním vývoji a o umírání. Tím se dostaneme k otázkám, proč jsou na světě utrpení, války a bída. Nebudu mluvit o žádném náboženství, neboť je jedno, jak pojmenujeme Nejvyšší princip stvoření a lásky. Někdo v něm vidí Otce, jiný láskyplnou světelnou bytost, někdo vnímá jen čirý extrakt láskyplného vyzařování. Na ničem jiném nezáleží, ale na čem záleží je to, jací vy sami v srdci jste.

      Jste-li prosti připoutanosti k statkům hmotným či bytostem, neboť vše je pomíjivé a vaše připoutanost je brzdou vašeho duchovního rozvoje a přináší utrpení. Člověk nemá být lhostejný ke svému okolí, má pomáhat skutkem i slovem všude, kde je třeba, ale nesmí být připoutaný k žádné osobě, věci či místu, neboť připoutanost není ta pravá láska. Pravá láska poskytuje svobodu a svobodný vývoj milované osobě tak, jako Otec ponechává nám svobodnou vůli a pomoc nám poskytuje jen tehdy, žádáme-li ho o to. Připoutanost však svazuje, bere svobodu všem bytostem, protože připoutaný člověk si sice myslí, že miluje mnoho, ale ve skutečnosti miluje jen sebe. Mnohý z rodičů si myslí, že pociťuje ke svému dítěti pravou lásku, ale běda, jde jen o připoutanost. Proč? Protože nejraději by za své dítě vše dělal a rozhodoval. Chtěl by, aby bylo úspěšné tam, po čem on marně toužil a čeho se jemu nedostalo, ale už se neptá, touží-li po tom jeho dítě, nebude-li naopak nešťastné, bude-li se nutit do rolí, které mu jeho rodiče vnucují. To není pravá láska, to je sobectví a pýcha, ješitnost, protože při těchto projevech myslí rodiče převážně na sebe, na své pocity. Takový rodič zbavuje své dítě přirozeného vývoje, aktivity  a samostatnosti. Tím bere na sebe zodpovědnost za jeho život a přebírá na sebe jeho karmu.

     Vraťme se ke vzniku života. O tom se v současnosti mnoho diskutuje, zejména ve vztahu k zákonu  o interupci. Mnozí tvrdí, že plod v lůně matky ožívá a získává vlastního ducha teprve okolo porodu, do té doby že se zdržuje pouze v okolí plodu. Jiné nauky tvrdí, že plod ožívá teprve v pátém měsíci, kdy matka prvně registruje pohyby. Z toho proto nezbytně vyplývá, že by přerušení těhotenství nebylo nevhodné. Vědci však dokázali, že tyto teorie jsou liché. Na svých filmech zachytili nejen oplodnění vajíčka spermií, ale mají záběry, kde je zachycena úzkost zárodku, který při přerušení těhotenství uhýbá před vražedným nástrojem. Je dokázáno, že plod je živý od okamžiku, kdy vajíčko bylo oplodněno a začalo se rýhovat. Nedivte se tedy, že mnozí poučení vystupují proti přerušení těhotenství, protože je to vražda. Někteří z vás namítnou, že při ohrožení matky má žena právo na tento zákrok. A já se vás ptám, může mít někdo právo na vraždu? Vždyť vůbec nic nevíte o tom, proč duch tohoto dítěte, které k vám přichází a kterého se chcete zbavit, si vybral právě vás. Je možné, že právě on měl být vaším sluníčkem či jedinou oporou ve stáří a nemoci. Také je možné, že jste se přerušením těhotenství zbavili starostí, bolestí a utrpení. Ano, ale tu starost a bolest jste potřebovali prožít proto, abyste něco pochopili, abyste duchovně pokročili, protože je pravda, že utrpením rosteme nejvíce. Štěstí je sice nádherný zážitek, ale současně je to nesmírně náročný karmický mezník, který málokdo zvládne se ctí tak, aby byl pro něho přínosem. Je to vaše odměna i zkouška. Většinou se v tomto stavu zabýváte jen sami sebou a na ostatní již nemyslíte. Je málo těch, co se dokážou o své štěstí rozdělit a snaží se, aby i ostatní byli šťastní. Tento karmický mezník je vaší zkouškou, kdy máte osvědčit, jak jste duchovně pokročili.

     Opět se dostáváme ke slovu a pojmu karma. Souvisí úzce s pojmem reinkarnace. Hned vám vše vysvětlím. Souvisí to s vaším vývojem, a koloběhem životů. Existují vývojové pásma, sféry a dimenze, kterými procházejí bytosti i jednotlivé planety, neboť vše se vyvíjí a mělo by spět k dokonalosti. Vaše planeta Země se nachází v nepříliš vysoké sféře a trojrozměrné dimenzi, kde občas něco zaslechnete o čtvrté dimenzi (záhadná zmizení). Donedávna na vaší planetě existovalo zlo a dobro přibližně v rovnováze. Je tedy jednou z planet, kde se může bytost očistit ze svých vin. Je tedy jakýmsi očistcem. Jiní razí teorii, že jste v podstatě trestnou planetou vzpurníků. Zamyslíme-li se nad tím blíže, zjistíme, že na tom něco je, zvláště když vyslechneme pověst              o planetě Faethón. Planeta Faethón byla obydlena lidskou rasou bílé barvy, kdy vývoj a rozum spěly mílovými kroky vpřed, ale láska a cit zaostávaly. Tak se stalo to, co se nezbytně stát muselo. Pokročilá civilizace počala hubit sama sebe a Faethónu hrozila zkáza. Těsně před smrtelným kolapsem této planety byly zbytky jejího lidu zachráněny pokročilými bytostmi jiných světů. Velitelem záchranných akcí byl Hospodin čili Jahve. Lidstvo Faethónu bylo rozvezeno na planety různých úrovní, dle své pokročilosti duchovní. Velká část byla převezena na planetu Zemi, jejímiž pravými obyvateli byli černoši. Krátce na to se Faethón roztrhal na mnoho kusů a jeden z nich je stále latentním nebezpečím pro vaši planetu Zemi. Záleží na vás, jaké vibrace bude lidstvo vysílat. Před lety jste se zachránili před srážkou s ním tak, že mnoho lidí začalo chápat lásku a její vibrace jako jedinou naši spásu. Tak se také stalo. Vaše láskyplné myšlení vzbuzovalo vibrace, které úlomek Faethónu oddálilo do bezpečné vzdálenosti. Na krásné planetě Zemi jste byli jejími obyvateli přijati jako Bozi. Přiletěli jste s nebe dle předpovědí jejich zasvěcenců a měli pro ně nevídané dary, které byly v jejich očích zázračné. Další styk s mimozemšťany, kteří o vás pečovali, je popsán velmi podrobně ve Starém zákoně. Procházíme-li historií vaší planety, zjistíme, že jste se příliš nepolepšili, ale naopak, opět přivádíte na pokraj zhouby další krásnou planetu. Proto mnoho lidí opět předpovídá konec světa.

      Pro záchranu vašeho světa by však stačilo tak málo a tak mnoho současně. Stačilo by ovládat své myšlení, své sobectví a chtivost, a být láskyplným, tolerantním a pozorným. Láskyplné vibrace eliminují automaticky veškeré zlo, jenže své myšlenky ovládá strašně málo lidí, protože si většinou myslí, že myšlení je anonymní. Kdybyste však mluvili s jasnovidcem, dověděli byste se, že on vidí myšlenky jako tmavé či světlé útvary, různě seskupené v místnosti i venku. Zbarvení mají dle své kvality. Tyto útvary prostupují i zdánlivě pevné zdi, jako jsou stěny domů. Myšlenky se sdružují na základě rovnosti. To znamená, že myslíme-li na někoho v dobrém, posíláme mu dar lásky, proto ho zasáhne seskupení dobrých myšlenek a jemu se vše daří, je šťastný. Dle stejného principu funguje zloba. Ale vraťme se k těm nejznamenitějším a nejláskyplnějším myšlenkám. Ty stoupají a vrátí se posílené a znásobené zpět k těm, kterým byly určeny, ale i k těm, kteří je vysílají. Koho tyto paprsky lásky zasáhnou, pocítí nesmírné štěstí. Vše se mu daří, má dobrou náladu a sálá z něho štěstí. Takto se láska násobí. Říkali jsme si, že u zlobných vibrací je to stejné. Podléhají totiž stejným zákonům. Člověk, který se rozčílí, škodí nejen člověku na kterého se zlobí, ale současně ohrožuje sebe i všechny ve svém okolí, kteří nejsou odolní vůči negativitě. Co se děje, když se rozzlobíte? Vaše aura se špiní negativitou, hnědne a tmavne, bortí se pod tíhou špatných myšlenek. Trhají se z ní kusy, které vystřelují jako šípy a napadají auru toho, na kterého se zlobíte, kdyby byl tisíc kilometrů daleko. Infikujete ho svým hněvem, takže zasažený je popudlivý    a agresivní, aniž by znal příčinu. Jsou-li rozhněvané bytosti v přímém kontaktu, nastává situace, kdy se jeden z nich rozzlobí, protože mu druhý ukřivdil. Řekne mu své mínění slušně, čeká omluvu, ale co se nestane, místo omluvy sklidí další slovní agresi. Proč? Zdá se to nepochopitelné. Je to proto, že ho prvý, kterému bylo ukřivděno, infikoval svým hněvem, i když svůj hněv neprojevil. Může se to stát i tehdy, kdy člověk, který ublížil, si své viny původně nebyl ani vědom. Pokud jeden z nich nepřijde k rozumu a jeho hněv nevyprchá, neztichnou negativní vibrace. Ty dle zákona rovnosti přitahují další negativitu a začarovaný kruh se uzavírá. Ošklivé myšlenky, jako pavučiny, se spojují se stejně negativními myšlenkami, a koho zasáhnou, ten je nešťastný, zlý a možná i nespravedlivý. Co vysíláte, to se vám dříve či později vrací. Jedině láska dokáže tuto zlobu a nenávist eliminovat. Proto lásky a jejich něžných vibrací není nikdy dost. Posiluje vás v dobrém a tiší zlobné vibrace. Každý z vás by si měl najít kratičký čas během dne v ústraní, kde by budil v sobě lásku a posílal ji všem bytostem na světě. To přání je tak prosté a účinné.

     "Nechť jsou všechny bytosti šťastné!"

***

     Z uvedených textů lze učinit závěr, že každá bytost má možnost cílevědomě rozvolnit a přerušit vazby  a připoutanosti, tak jak jsou výše popsány, v podstatě ke všemu a ke všem. Druhou cestou je soustředění se na Boha, tak jak to doporučoval Lazarev, protože tím dochází také ke zrušení nebo oslabení vazeb a připoutaností   a nemocné tělo se může léčit.

     Jasnovidné bytosti dokážou vidět tyto připoutanosti jako šňůry nebo provazy, které spojují naše tělo k připoutaným bytostem, místům, hmotným předmětům atd.

 

     A nyní zase zpět ke knize Lazarova.

 Lazarev říká na str. 79: „Láska k Bohu jsou křídla, láska ke všemu pozemskému zase závaží. Čím těžší je závaží, tím silnější musí být křídla. Když závaží sejmeme, prudce vzlétáme vzhůru, ale pokud je k tělu znovu nepřivěsíme, křídla začnou slábnout. Proto ma periodické odpojení od všeho pozemského blahodárný vliv na duši.

     A je tu ještě jeden důležitý moment. Znečištěná duše se nejlépe omývá zemskou špínou. Když v člověku  utkví podvědomá agrese, je nejvhodnější léčit ji agresí uvědomovanou, zaměřenou proti tomu člověku. Nenápadná vnitřní přezíravost vůči ostatním se léčí okázalou povýšeností jiných lidí. Vstoupit do špíny a nepotřísnit se jí lze jen v případě, že tu špínu neodsuzujeme. Protože nic duši neočišťuje tak, jako když zbavíme vnitřního odsudku všechno, čemu říkáme pozemská špína“ podlost, licoměrnost i zradu. Když uvnitř všechno přijímám jako božskou danost, bez nenávisti a odsouzení, ale jen s láskou, má duše se nebude  zašpiňovat, ale naopak očišťovat. Odsuzovat se za špatné myšlenky nelze, musíme si uvědomovat, že je to patologické, a tak nezaměřovat všechny své síly na nenávist k sobě sama, ale na přání pozvednout se nad nedokonalost a zkrotit ji.“

     Lazarev říká na straně 108: „Když jsem dokončil všechny své výzkumy, pochopil jsem, co přesně měl na mysli Kristus, když říkal: „Udeří-li tě někdo do tváře, nastav druhou.“ Všechna Kristova poučení směřují k duši, a ne k tělu a logika těla je přesně opačná s logikou duše. Peníze, hmotné statky, práce, smysl pro povinnost, rodina, milovaní lidé – toto vše, povýšeno nad Boha, přináší nemoci a smrt. A zdalipak vůbec něco zůstává po zkáze těla, zeptáte se možná. Ano, zůstává. Jsou to schopnosti, duševní kvality, moudrost a osud. Schopnosti přežívají tři až pět životů, duševní kvality dokonce – pět až sedm. Moudrost žije někdy i čtyřicet pět životů. Osud přežívá čtyřicet devět životů.

 

     Pět z několika desítek příkladů Lazarevovy diagnostiky některých příčin nemocí:          

 

1. Ženě se zhoubným nádorem vysvětluje důvody její choroby: „Podívejte se – pýcha a nepřijímání traumatických situací, to je stejný princip jako princip rakovinné buňky. Jestliže buňka zapomíná na organismus, je předurčena ke zničení. Duše (správně mysl, ego) se stává hrdou a agresivní, když přilne k Zemi. Čím mocnější pouto ji váže k Zemi, tím menší je její schopnost smířit se s traumaty a stresy. Místo vnitřní očisty pak vzniká agrese, namířena buď proti jiným, nebo proti sobě samému. Na jemné úrovni je to velmi nebezpečné pro vesmír a je třeba to zablokovat. Vaše pýcha překročila kritickou čáru, proto se spustila blokace prostřednictvím nemoci. Vaši pýchu však stále přiživuje to, k čemu jste na Zemi nejvíc vázána – duševní kvality.“

     „Jak tomu mám rozumět?“ zeptala se.

     „Pohrdáte mizery a ničemy a nenávidíte každého, kdo se k vám nechová slušně. Když už tolik lpíte na duševních kvalitách, byla jste v zájmu vlastní očisty a spásy obklopena lidmi, kteří se k vám chovají neslušně nebo dokonce z neslušnosti obviňují vás. Kdyby ve vás tahle nenávist a pocit křivdy, odsudek a opovržení nebyly, vaše duše i duše vašich potomků by se snadno očistily. Vy jste se zachovala přesně naopak. Začernila jste duši nejen svou, ale i duše svých dětí a vnuků.“

     „Ale to by znamenalo, že odsudkem ničemů činíme ničemy ze svých vlastních dětí,“ užasla ta žena.

     „Ano, je to tak.“

     Nastala chvíle ticha.

     „Víte“, řekla mi po chvíli žena, „před týdnem jsem byla na vyšetření na onkologické klinice. Přijel pro mě vnuk a paní doktorka ho poprosila, jestli by ji nesvezl ke stanici metra. Vnuk neřekl nic, ale jakmile vyšla z ordinace, obrátil se na mě a pohrozil, že jestli mu budu do auta ještě někoho cpát, půjdu sama až do města pěšky.“

     „Je to takhle“, snažím se dlaněmi naznačit poměr, „vaše lpění na duchovních kvalitách je dnes třicetiprocentní. Kritickou hranicí je padesát procent. Zato váš syn a vnuk mají oba 90 procent, ale smrtelných je pro ně už sedmdesát. Chtějí-li přežít, musejí být ničemové.“

     Žena na mě pohlédla a pak pomalu vyslovila:

     „Víte co mi řekl syn? Tak kdy už konečně chcípneš…“

     „V první řadě je ani přesto neodsuzujte. Chovají se k vám tak proto, aby očistili vaši duši i své duše. Dělají to intuitivně, aniž by si to uvědomovali. Díky tomu, že se k vám chovají tak neurvale, se očišťuje vaše duše, pokud to přijmete jako Boží danost. V hladině pole jste všichni ale všichni spojeni, což znamená, že se očišťují i jejich. Čím víc na vás budou plivat, čím smírněji to budete uvnitř přijímat, tím rychleji se uzdravíte. Svou nemocí vykupujete nejen své nesprávné chování, ale i to, co jste předala dětem a vnoučatům. Když je nebudete odsuzovat, zasloužíte se o spásu svou i jejich. K tomu, abyste se úplně uzdravila, je třeba udělat následující. Za prvé: přehodnoťte celý svůj život a vztah ke všem událostem. Všechno co jste považovala za nepříjemnosti, ponížení a hnusné skutky ve vztahu k vám, bylo především očistou duše. Přijměte to a poděkujte Bohu. Za druhé: je pro vás nezbytné prožít celý život jakoby znovu a prosit Boha za odpuštění v těch okamžicích, kdy jste sama lidi odsuzovala, křivdila jim a nenáviděla jen proto, že jste svou pýchu a duševní kvality stavěla nad Boha. Proste za odpuštění za to, že jste princip pozemský povýšila  nad božský. Modlete se a modlitbou se vyznejte ze své lásky k Bohu, během modlitby říkejte, že Boha milujete nade vše a že Bůh je pro vás nejvyšším pozemským štěstím. A vše, co se až do této chvíle stalo a ještě stane, přijímejte s láskou a vděkem jako jeho vůli.“ 

 

2. Druhému pacientovi jsem vysvětlil toto:

     „Vy a vaše matka velmi tíhnete k moudrosti, rodině a úspěchu. Matka všechny lidi, jejichž prostřednictvím byla očišťována, upřímně nenáviděla. To vše se postupně proměnilo v nenávist k sobě, nechuť k životu, a vaše lnutí k pozemskosti je ještě daleko větší. Jde o to, že nenávist ve vztahu k sobě samému znamená nenávist k vlastním duchovním strukturám, pro které je velkým nebezpečím, protože se přeorientovává na rychlé zničení těla. Člověk, který obětuje svůj život ve jménu jiných, sice zabíjí své tělo, ale očišťuje duši. Člověk, který ukončí svůj život sebevraždou, víc uškodí duši než tělu. Ze všeho nejdřív se musíme kát za nechuť k životu       a skrze pokání sejmout všechny křivdy vůči sobě a osudu, a pak se kát za to, co bylo základem této nevraživosti, za své opovržení, za nenávist a odsuzování jiných lidí, a také za to, co je základem agrese – přání lásku ke všemu pozemskému postavit nad lásku k Bohu, nepochopení toho, že láska k Bohu je našim nejvyšším štěstím.“

 

3. Svůj příběh mi vyprávěla také křehká žena s unavenou a ustaranou tváří.

     „Já tomu nerozumím – všechno se mi hroutí před očima. Matka se v zaměstnání může málem strhat, kdežto manžel, takový chytrý a inteligentní chlap, nechce nic dělat – a taky nic nedělá, jen mě a matku vytrvale uráží. Tchýně se ke mně a matce chová příšerně. S dětmi to mám taky těžké, jsou hrozně vznětlivé a těžko se kontrolují. Nedávno jsem byla u jasnovidky a ta mi řekla, že by má matka i můj muž mohli zemřít. To není život, to je jedna velká pohroma.“

     Na stanovení diagnózy mi stačilo pár vteřin. V jemné hladině je vše až neuvěřitelně prosté.

     „Vy a vaše matka jste udělaly všechno pro to, aby byla situace normální, ale místo toho jste se dočkaly naprosté zkázy. Proto se vám zdá, že svět je nemoudrý a nespravedlivý. Hned se vám pokusím všechno vysvětlit. Podívejte se – když jsem diagnostikoval vaše pole, jasně jsem v něm viděl struktury s obrovitou agresí: váš chlapec a vaše dcerka jsou opravdu malí ďáblíci. Jsou to vaše děti. A teď si ujasníme, proč jsou jejich duše (správně ego) takové. Ženy ve vašem rodu, prababičkou počínaje, stavěly otce, jeho moudrost a jeho životní úspěch nad Boha, a aby se duše od Boha neodtáhla ještě silněji, bylo třeba je o to připravit. Proto měly dostávat muže, kteří vypadali poníženě, počínali si hloupě, tedy takové, jimž se říká smolaři. Kdyby se ty ženy nezlobily na celý svět, kdyby všechno kolem neodsuzovaly, dočkaly by se harmonicky rozvinutých dětí. Jenže ony své okolí přehlížely, pranýřovaly, nenáviděly a na moudrosti a úspěšném osudu lpěly ještě víc. Když otce, jeho moudrost a pozemský úspěch milujeme víc než Boha, pak – protože jsem sám částí svého otce – lneme k pozemskosti rovněž a musíme být od ní odděleny. Ženy musely být ve své pýše, ve svém zbožňování moudrosti a osudu poníženy. Když se sama nezdržíte opovržení, budete muset být očištěna zvenčí, skrze ponížení. A pokud to nepřijmete, budete očištěna skrze nemoc nebo smrt. Vaše matka přezírala muže, odsuzovala jej a zlobila se na něho, a tím pošpinila vaši duši, a především duše vašich dětí. Dřív by jim bylo dovoleno přežít, ale dnes je v duši lidstva příliš mnoho špíny, takže ďáblíci musejí být zničeni. Protože však většina této špíny přišla od babičky a matky, babička může očistit duši už jen smrtí, kdežto matka zmrzačeným osudem. Vy muže neustále odsuzujete, čímž jste dětem imputovala program odsuzování otce a zřeknutí se Boha. Tím jste jejich duše pokřivila.“

     „A to se už nedá napravit?“ zděsila se žena.

     „Napravit se to dá, protože duše je pružnější než tělo.“

     Žena se zamyslela.

     „Chcete tedy říct, že tchýně mi tím věčným ponižováním vlastně pomáhá?“

     „Samozřejmě. Pýcha se léčí ponížením těla, nemocí nebo smrtí.“

     „Možná, že už něco chápu,“ řekla žena. „Aby mohly být očištěny duše mých dětí, je třeba potlačit jejich pýchu. Proto je nejdříve zasáhnout zdroj té pýchy, tedy mě a matku. Když nás muž uráží a ponižuje, tak vlastně bezděky očišťuje duše našich dětí.“

     „Přesně tak!“ přikývl jsem. „Čím rychleji tuto myšlenku přijmete, tím rychleji očistíte své duše a duše vašich dětí. A další ponižování už bude zbytečné.“

     „Takže i to, jak se mé děti bez rozmyslu vrhají na cizí lidi a koušou je tak, až se jim v celém okolí říká „ti malí zbojníci“, to všechno vzniklo kvůli mně a mé matce?“

     „Samozřejmě,“ přikývl jsem.

     „No dobře, tak se budu modlit a prosit za odpuštění za veškeré odsuzování, pocity křivdy a opovržení jinými lidmi, a také manželem. Pochopila jsem, že chovat se přezíravě k poníženému, nenávidět člověka, který nás ponižuje a ubližovat mu, znamená přivolávat nemoc či smrt vlastních dětí. Ale proč nemohu milovat manžela,     a jeho moudrost?“

   „Když muže milujete skrze Boha, přitahujete ho k Bohu. Ale jestli nejdříve milujete muže, pak ho od Boha naopak odsouváte a svou láskou ho zašlapáváte do země a činíte ho příliš hrdým. Proto by mohl zahynout.“

     „Nezlobte se, ale já stejně nechápu, jak je možné láskou uškodit?“ zeptala se unaveně žena.

     „Na tomto místě nedávno seděla jiná žena a svěřila se mi s takovýmhle problémem.“

     „Chci se vás na něco zeptat“, řekla mi. „Vysvětlete mi, proč všichni moji milenci umírají?“

     „A kolik jich bylo?“ zajímalo mě.

     „Dvacet.“

     „Protože jste milovaného člověka a jeho moudrost vždy odhodlána stavět nad Boha. Máte mohutnou energetiku a tou je prostě rozkládáte. Pokud se nenávisti můžeme nějak bránit, lásce rozhodně ne. Proto láska směřující k pozemskosti zabíjí rychleji než nenávist. Když chcete, aby byl milovaný člověk zdráv, každé ráno vstaňte a říkejte: „Pane, tebe milují víc než kohokoliv na světě, než lidskou moudrost a pozemské štěstí, které mi člověk může dát.“ Pak odstraňte „lep“, jimž jste se lepila k mužům a jejich moudrosti: opovržením nadřazenost a odsuzování hlupáků. Potom bude vše normální.“  

     Nato jsme se v rozhovoru s mou pacientkou vrátili k jejím dětem.

     „Víte, dřív jsem se modlila, aby byly moje děti zdravé. Podle vás to vypadá, že se něco takového nesmí. Ale v kostele se přece také zapaluje svíčka za zdraví blízkých lidí. Jak tomu mám rozumět?“

     Když v kostele zapálíte svíčku za něčí zdraví, spustí se egregor křesťanství, v němž se zdravím rozumí zdraví duše. Boha lze prosit jen o to, aby nám byla dána možnost milovat ho ještě víc než sebevětší pozemské štěstí. Kdežto když neprosíte Boha o duchovní, ale fyzický dar, pak ho vlastně neprosíte, ale okrádáte. Když se domáháte fyzického zdraví, loupíte ve vlastní duši.

     Pro vaše děti bude trvalým pokušením vidět v lidech jen to špatné. Podle takových schémat nepřežijí. Každý den je učte, že lidé jsou uvnitř dobří a spojení s Bohem. A že vše živé je rozumné. Před jídlem ať se modlí. Učte je pomáhat druhým, a nemyslet na sebe – nejdříve je třeba pečovat o druhé a teprve pak si vzpomenout na vlastní starosti. Choďte s nimi častěji do přírody. Choďte s nimi hodně pěšky a koupejte je ve studené vodě. Dávejte jim méně masa, koření a lahůdek. Nikdy je nenuťte, aby všechno dojedly. Nenuťte dítě do jídla, když nemá chuť. Recitace veršů, hry, divadlo, hudební výuka – všechno, co je od zájmu těla orientuje k zájmům ducha, co je zapojuje do logiky božské jednoty, je pro jejich spásu. Do jaké míry jste schopna změnit svou duši, tedy vnímání světa a svůj charakter, do takové míry budou šťastné i vaše děti.“     

     

 4. Lazarev vysvětluje své pacientce:

     „Zvýšené lpění na pozemskosti přináší nemoci a agresi. Základem každého lpění na Zemi je však první článek. A to je otec a matka. Právě na nich je závislý život dítěte, jeho prostá existence. Pokušení povýšit rodiče nad Boha je vždy to největší. Právě proto Kristus učí: „Miluj Boha víc než otce svého a matku svou a syna svého.“ Jestliže otce začnu stavět nad Boha, stavím do stejné pozice i sebe, protože já jsem část svého otce a nad Boha tak povyšuji i své děti, nejmilovanějšího člověka, dům, v němž žije má rodina, i auto a chatu stavím také nad Boha. Zdroj tíhnutí k Zemi spočívá v tom, že má láska k matce a otci je větší, než láska k Bohu. Když tedy stavím otce nad Boha, musí mi otec – aby se tato nebezpečná tendence zastavila – krutě ublížit, urazit mě           a rozejít se se mnou. Jestliže v tomto životě zbožňuji otce, v příštím životě dostanu téhož, jenže tentokrát to bude ničema, lump a opilec, tedy člověk, který se bude chovat tak, aby to jakýkoli obdiv k jeho osobě vylučovalo. Když ho neodsoudím, neurazím se, když k němu nebudu zakoušet opovržení, pak jsem se očistil a první článek lnutí k Zemi se uzavře. Pokud ho však odsoudím, chápu vše jako osudovou křivdu a začínám ho nenávidět, spouštím tím program přízemnosti a všeho pozemského se teď začnu držet ještě důrazněji. Tento kontakt se bude rušit nemocemi, zraněními a neštěstími. Proto většina našich nemocí začíná pocitem křivdy a odsuzováním rodičů.“

     „A zlobit se na matku je stejně nebezpečné jako zlobit se na otce?“

     „Když se zlobíte na matku, vaše podvědomá agrese je menší, protože matka vás porodila a kojila vás z vlastního prsu. Zásoby lásky a dobrotivosti křivdě nedovolí, aby pronikla až do nitra. Otec je nám obvykle fyzicky vzdálenější, ale duchovně bližší, proto jsou hněv a odsudek vůči otci mnohem nebezpečnější, a tak opovržení a pocit nadřazenosti vůči otci, vyvolané jeho duševními kvalitami a stupněm moudrosti způsobuje nejsilnější lnutí k pozemskosti. Tíhnutí k moudrosti se u dětí blokuje schizofrenii, slabomyslnosti, epilepsií a zhoubnými nádory.

     V ženách vašeho rodu již po tři generace funguje přání postavit otce výš než Boha a nepřijímat očistu v podobě ponížení a křivd, které z tohoto stavu plynou. To je také zdroj vašeho přespřílišného lpění na všem pozemském.

     „Matka se na svého otce vždy hodně zlobila, a já si to toho svého vůbec nepamatuji. Tak co s tím?“

     „Vaše matka se velmi zlobila nejen na svého otce, ale v době těhotenství i na svého muže – za to by dnes měla prosit o odpuštění. Váš program zkázy otce se rozběhl, když jste cítila zášť vůči jiným. Jde o to, že některý váš učitel či šéf v zaměstnání by energeticky mohl působit jako váš duchovní otec, a pocit zášti vůči nim by mohl takový program také aktivizovat. Kromě toho jste v roce 1990 prošla zkouškou, která mohla tento program uzavřít, ale vy jste v té zkoušce neobstála, proto jste dnes nemocná.“

     „Ano, už si vzpomínám,“ přikývla dívka, „rozešla jsem se s chlapcem.“

     „To je tak“, vysvětloval jsem dál, „když je blízký člověk úzce vázán k Bohu, energeticky se stává vaším duchovním otcem. Program zkázy duchovního otce je programem zkázy manžela a vlastních dětí. Představte si, že bych třeba já nenáviděl svého otce a má matka by byla těhotná. To znamená, že až se stanu otcem, bude můj vlastní program zabíjet i mě. Manžel se v době těhotenství své ženy stává zároveň i otcem. To znamená, že pocit ukřivděnosti ve vztazích s manželem, zatlačený do nitra, je programem zkázy otce, manžela i vašich vlastních dětí. Kdybyste úspěšně absolvovala zkoušku a negovala a negovala program agrese proti němu i sobě, pak byste program zkázy otce a dětí uzavřela. Vy jste však nevydržela, takže jste nejen nedokázala program uzavřít, ale naopak jste duše potomků pošpinila až do sedmého kolena. Teď se musíte modlit nejen za sebe a své ženské předky, ale i za všechny potomky“

     „Tak dobře“, řekla dívka, „vy tvrdíte, že ve mně funguje program zkázy dětí, vyvolaný tíhnutím k práci a dobré pověsti, ale teď říkáte, že tento program souvisí s pocitem hořkosti vůči otci. Jak tomu mám rozumět?“

     „Za prvé je to jak v prvním, tak v druhém případě odklon od Boha, a tedy i odklon od vlastních příštích dětí. Za druhé – v minulých životech velké životní úspěchy, záviděníhodné postavení ve společnosti, práce  a schopnosti přicházely od otce, a ve vašem případě všechny tyto články zapadají jeden do druhého. Zatáhněte za jediný a všechny ostatní se vydají stejným směrem.“

     „A co když v blízkém člověku milujeme Boha?“

     „Všechno pozemské je zároveň součástí Boha. Také rakovinná buňka je součástí organismu, jen s jiným pořadím priorit. Proto Kristus říkal, že přichází odloučit muže od ženy a bratra od sestry. Spatřit bez schopností nového myšlení jak pozemský, tak božský princip zároveň je neobyčejně složité: vždy něco vítězí – buď pozemskost, nebo božskost.“

 

5. Vzrušeným hlasem ke mně hovoří jedna žena:

     „Celý život jsem nemohla najít práci, kterou bych si oblíbila. A když jsem ji konečně našla, když mám konečně nějaký smysl života a skutečné poslání, zdraví mi nedovoluje pracovat naplno. Za posledních osm let si nevzpomenu snad na jediný den, kdy bych se po fyzické stránce cítila normálně. Po každé operaci se mi začnou kazit zuby, zlobí mě žaludek, ztrácím vápník a kdoví co všechno, ale především mi schází energie.“

     „K práci, kterou byste si zamilovala, jste se nedostala jednoduše proto, že byste při ní mohla zemřít. I ta nejušlechtilejší mise nás zabíjí, když ji stavíme výš než lásku k Bohu. Oba vaši rodiče vám do vínku udělili touhu povýšit sebe, své schopnosti, práci a smysl pro povinnost nad Boha. Za odsuzování jiných jste se dočkala problémů s játry, cévami dolních končetin, když jste se zlobila naopak na sebe a ztrácela chuť do života, porušovala se energetika zažívacího traktu a pohlavních orgánů. Vaše dcera už od vás převzala tíhnutí k práci a smyslu pro povinnost, a nebezpečí, které ji hrozí, již přesáhlo smrtelnou mez. Naštěstí je to dostatečně harmonická osobnost a měla by mít takové i děti, proto se všechno vrací vám. Když se vám buď něco nedařilo, nebo vás někdo zklamal, když vás zasahovali na nejcitlivějších místech a odtrhávali vás od pozemskosti, nedokázala jste porozumět vyššímu smyslu toho, co se odehrává, takže jste jiné lidi přezírala a odsuzovala, cítila se uražená či zlobila se sama na sebe, a dcera a její děti to vás zdědily. Modlete se za sebe i za ně, a problémy pominou.“



Více zde: http://duchovnipoznatky.webnode.cz/s-n-lazarev-diagnostika-karmy/