Princip vzniku nemoci II.

24.05.2012 18:18

 

Princip vzniku nemoci II.

V předchozí části tohoto článku jsem popisovala to, že celý svět okolo nás, ačkoliv se to nezdá, je ve své podstatě nehmotný.

Ostatně toto potvrzují i vědci, kteří svými výzkumy poměrně nedávno přišli na to, že vše na naší Zeměkouli se skládá z atomů. Atomy se skládají ještě z menších částic, které však ve skutečnosti nejsou hmotnými částicemi, ale jsou elektrickými náboji různé polarity. Tyto náboje vzhledem k rozdílnosti jejich polarity se okolo sebe pohybují, čímž vzniká frekvence.

Takže zjednoduším-li to, tak mohu napsat, že celý svět se skládá z frekvencí elektrických nábojů. Naše oko je však uzpůsobené vnímat frekvence až od určitého kmitočtu a proto nevidíme pohyb uvnitř atomu, čímž vnímáme svět jako něco hmotného, kompaktního, i když tomu tak ve skutečnosti není.

Definice zdraví a nemoci

Všichni asi známe, že naše tělo se skládá z orgánů. Orgány se skládají z buněk, buňky z molekul a molekuly z atomů. Atomy se skládají ze subatomárních částic, které nejsou ničím jiným než elektrickými náboji. Tyto náboje kmitají určitým směrem, rychlostí, dráhou atd. Tudíž naše tělo je frekvence elektrických nábojů (dále již jen frekvence). O tom jsem již ostatně psala minule.

Abychom však lépe pochopili, jak vzniká nemoc, je potřeba si v rámci nového pohledu na lidského tělo jako na shluk frekvencí definovat, co je to nemoc a co zdraví.

Pro správný chod lidského těla je potřeba, aby elektrické náboje uvnitř těla byly v přirozené rovnováze a kmitaly přirozeným (normálním) způsobem.

Z toho tedy vyplývá, že zdraví je stav přirozené vyváženosti různých frekvencí uvnitř těla.

Jestliže však dojde k narušení této vnitřní vyváženosti tělesných frekvencí, tělo v postiženém místě přestane fungovat tak jak má a vznikne nemoc.

Například zrychlí-li se někde v těle pohyb elektrických nábojů, začne se tvořit větší teplo než obvykle a v daném místě vzniká třeba onemocnění, kterému říkáme zánět. Proto při zánětu je postižené místo teplejší než okolní.

Nebo zpomalí-li se někde v těle pohyb zmiňovaných elektrických nábojů, začne se vytvářet menší teplo a v daném místě dojde k podchlazení. Tento stav například vzniká při proleženinách, tedy při stavu, kdy dlouhodobým stlačením nemůže určitou tkání mimo jiné proudit elektrické náboje tvořící krev a kdy se snížením pohybu snižuje i tělesná teplota daného místa.

Co však způsobuje to, že frekvence uvnitř našeho těla najednou vybočí ze své přirozené vyváženosti? Co je tou příčinou, že tělo onemocní?

Lékaři tvrdí, že naše tělo reaguje především na impulsy okolo něj a že částečně, skoro až zanedbatelně reaguje na naše myšlenky. A že svými myšlenkami ovládáme pouze příčně pruhované svalstvo, které nám umožňuje pohyb a že jinak je fungování těla mimo dosah našeho myšlení.

Proto klasická medicína hledá příčinu nemocí mimo nemocného člověka - s kým byl, co snědl, co vypil, na co všechno sahal holýma rukama, jaké ten den bylo počasí, co měl na sobě za oblečení, z jaké textilie to oblečení bylo ušité, v čem ho vypral, na čem spal, jak dlouho spal, pod čím spal apod.

Avenna však tvrdí, že tělo reaguje především na myšlenky a že podněty z okolí nejsou pro tělo až tak podstatné.

Myšlenkami ovládáme celé tělo

Jak jsem již zmiňovala, tak Avenna říká, že svými myšlenkami člověk ovládá nejen svaly zajišťující pohyb těla, ale že ovládá všechny jeho části a funkce.

Názorných příkladů, které jednoznačně dokazují prokazatelný vliv psychiky, tedy našeho myšlení na naše celé tělo, můžeme v každodenním životě najít mnoho.
Některé z nich jsem již uváděla v článku nazvaném „Vliv psychiky na lidské tělo a na zdraví vůbec“.

Přesto však i dnes pro názornou ukázku uvedu ještě jeden další příklad, který vám má napomoci si uvědomit, že svými myšlenkami ovládáme skutečně celé naše tělo.

Kóma

Kóma je nejtěžší formou ztráty „vědomí“. 
Existují dvě intenzity kóma, a to tzv. povrchní a hluboké kóma.

Já se dnes zastavím u slabší intenzity kóma, u povrchního kóma. Toto je stav, kdy ve většině případů všechny tělesné funkce v těle běží tak jak mají, akorát člověk není při vědomí a nelze ho „probudit“.

Jinými slovy, tělo je většinou v pořádku a zdravé, ale přesto mu něco chybí k tomu, aby se začalo hýbat, aby "obživlo". A tak dotyčný člověk v kómatu se nepohybuje, nekomunikuje a jen tak bezvládně leží na lůžku. A to i přesto, že srdce bije, mozek funguje, plíce dýchají, žaludek tráví, střeva vylučují atd.

Na tomto příkladu je nádherně vidět, jak by fungovalo naše tělo bez našich myšlenek.

A až teprve když člověk vyšle impuls svojí myšlenkou, že chce zvednout ruku, tak na tento impuls zareaguje náš mozek a zařídí, aby se naše ruka zvedla.
Až teprve když člověk vyšle impuls svojí myšlenkou, že chce něco říct, tak na tento podnět jeho tělo zareaguje tím, že rozpohybuje ústa a jazyk.
Až teprve když člověk začne myslet...

Jak je vidět, tak tím šémem, který naše tělo oživuje, je naše vědomí – naše myšlenky.

A že myšlenka má velkou sílu ukazuje i to, že na základě ní dokáže naše tělo překonat tak velkou sílu, jako je zemská gravitace. Vždyť stačí v duchu vyslat impuls: "Chci vyskočit" a několik desítek kilo živé váhy navzdory zemské přitažlivosti povyskočí.

Někdo by však teď mohl oprávněně namítnout, že to, co jsem tady nyní popsala, je přesně potvrzení slov lékařů, kteří tvrdí, že svým myšlením řídíme pouze pohyb těla a že vše ostatní funguje nezávisle na našem myšlení. Jenomže díky moderním přístrojům lékaři zjišťují, že toto jejich tvrzení není až tak pravdivé.

V případech, kdy se lékařům běžným způsobem nedaří nemocného člověka probrat z kómatu, přistupují k netradičním metodám. Například člověku v kómatu je pouštěna jeho oblíbená hudba, nebo se mu dává přivonět k vůním jeho blízkých lidí, či jeho blízcí se ho hodně dotýkají a vyznávají mu lásku, někdy se dokonce člověku v kómatu dávají na jazyk jeho oblíbené chutě apod. Všechny tyto metody jsou zaměřené na to, aby dotyčného člověka "probudily" z kómatu do normálního života.

Jak asi dobře znáte, tak člověk v kómatu je v nemocnici napojen na různé přístroje, které monitorují životně důležité funkce jako je činnost mozku a srdíčka apod. A právě díky těmto přístrojům lékaři zjistili, že na tyto emotivní impulsy reaguje srdíčko zrychlením srdečního tepu, že dotyčný člověk se začne potit apod. Přitom tělo takového člověka nehybně leží dál, takže není důvod, aby srdíčko zrychlilo svoji frekvenci a tělo se začalo najednou nadměrně potit.

Toto je jeden z dalších důkazu toho, že celé tělo reaguje na vnitřní psychické rozpoložení člověka. A navíc tento důkaz je dokonce potvrzen i lékařskými přístroji.

Jenom pro úplnost zde uvede i následující fakt. 
Ti, kdo měli možnost vidět blízkého člověka v kómatu, byli zaskočeni tím, že ačkoliv tam ležel jejich blízký člověk, který vypadal navenek pořád stejně, tak že přesto všechno působil tak nějak cize. Že když se dotkli jeho ruky či ho políbili na tvář, tak že z toho člověka šel zvláštní chlad, že v těle jejich blízkého jako kdyby něco chybělo, jako kdyby to tělo ztratilo nějaké zvláštní fluidum.

Tato zvláštní cizost, která se těmto lidem tak špatně popisuje, je způsobena tím, že člověk v kómatu je bezvědomí a jeho tělo není nabito elektrickými náboji jeho obvyklých myšlenek, které dodávají tělu ten specifický osobitý náboj, který cítíme z každého člověka a z milovaného člověka obzvlášť. A tento myšlenkový náboj je prostoupen celým naším tělem.

Kdysi mi jedna paní na konzultaci popisovala, že jí tak moc chyběly doteky její manžela, který byl delší čas v kómatu, že si v nemocnici zkusila pohladit jeho rukou svoji ruku. Říkala mi, že tenkrát při tom "doteku od jejího manžela" v té jeho ruce cítila tak zvláštní prázdnotu, jako kdyby v ní její manžel ani nebyl, že měla pocit jako kdyby ta ruka byla uvnitř mrtvá...

Pro tělo podněty z okolí nemají takovou váhu, jako samotné myšlenky člověka

Avenna také popisuje to, že na tělo nemá takový vliv jeho okolí, jako samotné smýšlení člověka.

Pro někoho to může být velmi troufalé tvrzení, ale více než mnoho slov to nejlépe osvětluje názorný příklad, který je výsledkem bádání lékařů.

Hypnóza

Nádherným příkladem toho, že myšlenky mají daleko větší vliv na naše tělo než všechny ostatní okolnosti, je hypnóza.

Většina lidí zná, že hypnóza je pozměněný stav vědomí, který si člověk může navodit sám a nebo za pomoci jiné osoby (té se říká hypnotizér).

Hypnóza přitahuje pozornost vědců, kteří se zatím marně snaží do hloubky vysvětlit, jak je možné, že v hypnotickém stavu tělo nereaguje na skutečné podněty zvenčí.

Například při hypnóze bylo zhypnotizovanému člověku vysvětleno, že dostane chutné šťavnaté jablko, které má sníst. Ve skutečnosti však dotyčný dostal oloupanou cibuli. Zhypnotizovaný člověk podle instrukcí cibuli snědl. Vůbec ale necítil, že by ji jedl cibuli, nic ho v ústech nepálilo, ani oči mu neslzely, ale naopak si velmi pochutnával na údajném šťavnatém jablku.

Nebo zhypnotizovanému člověku bylo řečeno, že mu na kůži bude položena ledová kostka a ať popíše, co cítí. Hypnotizér však dotyčnému na kůži místo ledu položil minci. Posléze ale zhypnotizovaný člověk popisoval, že cítí v onom místě chlad až mrazení. 
Někdo by teď mohl říct: „No jo, pocity lze ošálit, ale tělo ne.“ Jenomže to, co vědce nejvíce udivilo, bylo to, že ve stejném duchu zareagovalo i tělo. Na kůži pod mincí se objevil červený flek, který byl prokazatelnou předzvěstí omrzliny.

A aby se vyloučila eventuální náhoda, že tělo takto prapodivně zareagovalo, bylo takovýchto pokusů učiněno více. Například byl učiněn opačný pokus, kdy bylo dotyčnému sděleno, že na kůži mu bude přiložen rozžhavený uhlík, avšak hypnotizér místo přislíbeného horkého uhlíku na kůži přiložil led. A bylo velmi zajímavé, jak na kůži zhypnotizovaného člověka se pod kostkou ledu udělala bolestivá popálenina.

Tyto pokusy jednoznačně dokazují, že tělo daleko intenzivněji vnímá naše myšlenkové pochody než okolnosti, které na něho působí.

Shrnu-li zde vše, co jsem zde doteď napsala, tak z toho jednoznačně vyplývá, že na fungování celého našeho těla mají zásadní vliv naše myšlenky, proto i při hledání příčin nemocí těla je potřeba se zaměřit na psychiku člověka. Je potřeba se zaměřit na jeho pocity i na jeho myšlenky, protože pocity ovlivňují myšlenky a myšlenky následně ovlivňují i naše další pocity.