Úryvek z knihy Poznej svého anděla. Archanděl Michael vykládá Barbaře o strachu.
Kdo závidí druhému jeho postavení, jeho auto, jeho peníze, jeho ženu, má většinou strach - i když často nevědomky - že by to druhý mohl zpozorovat a bránit se proti tomu. A ten druhý má strach, poněvadž cítí zachvívání závisti a poněvadž pozoruje, že k němu přichází něco, co ho ohrožuje. Tak má každý strach před druhým a a strach je nejničivějším pocitem, jaký vůbec existuje. Tak jako nenávist může zničit druhého, tak strach ničí tebe samotnou. Strach je příčinou mnoha nemocí. Také srdeční infarkt a rakovina mají kořeny ponejvíce ve strachu. Ten však sedí často tak hluboko a je už tak "samozřejmý", že ho nelze ani poznat. Všechno ostatní, také stres, zatížení životního prostředí atd. jsou jen dodateční činitelé. Rozmnožují riziko, nejsou však těmi, kdo je vyvolává. Proč jsou manažeři tak často postiženi infarktem? Jistě hodně pracují, stále horečně spěchají, jsou neustále pod tlakem. Ale to jsou i mnozí jiní. Nu - oni mají strach, že nedokážou čelit tlaku, že zklamou a budou propuštěni. Proč mají zubaři vůbec největší počet srdečních infarktů a k tomu nejnižší očekávanou délku života? Nepracují víc než druzí. Ne, oni pracují zcela těsně u pacienta - a ten má strach! A tento strach se přenáší na ně, neboť málokteří vědí, jak se člověk může proti tomu účinně chránit. Jak to, že dostane tolik lidí rakovinu? Mají strach. Mají strach před zářením, strach před škodlivými látkami, strach před stářím, osamělostí, strach před druhými, strach před sebou samými, strach před vším. Mají strach, že rakovinu dostanou, a to je nejjistější metoda, aby skutečně onemocněli. Proč máte tak úzkostlivou starost o zítřek? Copak už nemáte žádnou důvěru? Podívejte se na ptáky, zvířata, přírodu! Kdyby byla gazela člověkem, nemohla by určitě útéci lvu. Strach by jí ochromil nohy. Kdyby byl pták člověkem, musel by vyhladovět. Samou starostí, čím se zítra nasytí, nemohl by dnes vyletět, aby nachytal hmyz. "Strach propůjčuje křídla," říká známé přísloví. To není strach, nýbrž opak toho: vůle přežít. Strach jen brzdí, nikdy nedává křídla. A strach pak uvolňuje všechny negativní pocity. Když mám před někým strach, budu časem na něho rozlícený, začnu ho nenávidět. A co strach způsobuje mně, to způsobuji já svou nenávistí jemu. A druhý vrací úder. Brání se. Vždyť neví, že odstartoval už svým strachem první útok, že zášť byla jen rakce na to. Cítí se v právu. " A když tě někdo uhodí na pravou líc, nastav mu i levou." K tomu se vztahuje tato věta: Člověk se nemá nechat ubít k smrti, což mnozí zesměšňují, duchovní výměna úderu se má ukončit. Nenávist nemáš opětovat, nýbrž ji máš přijmout, přeměnit a jako lásku poslat zpět. Pak můžeš klidně nastavit druhou líci. Nepřijde už nic zpět. "Miluj své nepřátele!" - ne kvůli tomu, že si máš hrát na slepou bábu. Nemáš je také milovat v jejich vlastnostech jako nepřátele, nýbrž v jejich vlastnostech jako lidi, kteří jsou Božími dětmi právě tak jako ty, právě tak hodnotní. Přestaň je nenávidět, začni je milovat a jejich nenávist se rozplyne v nic. Když už nebude rozdmýchávána, stráví se sama jako oheň, který nedostane potravu. Chyba je, že my myslíme mnohdy v příliš krátkých časových intervalech. Když dnes přestanu nenávidět svého souseda, kterého jsem léta považoval za svého nepřítele, pak mě asi sotva bude zítra objímat. Ale snad se budu moci po několika měsících, možná teprve po několika letech s ním opět normálně bavit. Možná, že se z toho vyvine po letech dokonce malé přátelství. Pouze poloviční postoj - zkusme týden lásky, a když to nebude klapat, pak "toho starého hlupáka" odložíme stranou, ať přece sám vidí, kam přijde bez mé velkorysosti - to nefunguje! Pravá láska neklade žádné podmínky, žádná ultimáta. Je jednoduše tu. Vždy! A dějiny jsou plné příkladů tohoto druhu. Gándhí je asi nejznámějším a nejpůsobivějším příkladem. Bez jakéhokoli násilí, s nekonečnou láskou a trpělivostí vyvedl svůj národ z útlaku. Afghánistán se dal jinou cestou. Nyní je čtvrtina obyvatelstva mrtvá nebo vyhnaná. A zbytek? Každý poznamenán bídou, sotva se najde rodina bez smrti, zranění, nemoci, nouze a hladu! Nebojovat neznamená: vzdát se, nebránit se. Gándhí to dokázal! Milovat své nepřítele neznamená: nechat se bezbranně utlačovat. Zbraně lásky také pomáhají, ale nezraňuj! To je ten rozdíl. Pokora je proto jedním z předpokladů a absolutní jistotou, že mi nemůže nikdo nic vzít, poněvadž můj duch je věčný a nezranitelný. A všechno ostatní je zcela nedůležité.
Kdo závidí druhému jeho postavení, jeho auto, jeho peníze, jeho ženu, má většinou strach - i když často nevědomky - že by to druhý mohl zpozorovat a bránit se proti tomu. A ten druhý má strach, poněvadž cítí zachvívání závisti a poněvadž pozoruje, že k němu přichází něco, co ho ohrožuje. Tak má každý strach před druhým a a strach je nejničivějším pocitem, jaký vůbec existuje. Tak jako nenávist může zničit druhého, tak strach ničí tebe samotnou. Strach je příčinou mnoha nemocí. Také srdeční infarkt a rakovina mají kořeny ponejvíce ve strachu. Ten však sedí často tak hluboko a je už tak "samozřejmý", že ho nelze ani poznat. Všechno ostatní, také stres, zatížení životního prostředí atd. jsou jen dodateční činitelé. Rozmnožují riziko, nejsou však těmi, kdo je vyvolává. Proč jsou manažeři tak často postiženi infarktem? Jistě hodně pracují, stále horečně spěchají, jsou neustále pod tlakem. Ale to jsou i mnozí jiní. Nu - oni mají strach, že nedokážou čelit tlaku, že zklamou a budou propuštěni. Proč mají zubaři vůbec největší počet srdečních infarktů a k tomu nejnižší očekávanou délku života? Nepracují víc než druzí. Ne, oni pracují zcela těsně u pacienta - a ten má strach! A tento strach se přenáší na ně, neboť málokteří vědí, jak se člověk může proti tomu účinně chránit. Jak to, že dostane tolik lidí rakovinu? Mají strach. Mají strach před zářením, strach před škodlivými látkami, strach před stářím, osamělostí, strach před druhými, strach před sebou samými, strach před vším. Mají strach, že rakovinu dostanou, a to je nejjistější metoda, aby skutečně onemocněli. Proč máte tak úzkostlivou starost o zítřek? Copak už nemáte žádnou důvěru? Podívejte se na ptáky, zvířata, přírodu! Kdyby byla gazela člověkem, nemohla by určitě útéci lvu. Strach by jí ochromil nohy. Kdyby byl pták člověkem, musel by vyhladovět. Samou starostí, čím se zítra nasytí, nemohl by dnes vyletět, aby nachytal hmyz. "Strach propůjčuje křídla," říká známé přísloví. To není strach, nýbrž opak toho: vůle přežít. Strach jen brzdí, nikdy nedává křídla. A strach pak uvolňuje všechny negativní pocity. Když mám před někým strach, budu časem na něho rozlícený, začnu ho nenávidět. A co strach způsobuje mně, to způsobuji já svou nenávistí jemu. A druhý vrací úder. Brání se. Vždyť neví, že odstartoval už svým strachem první útok, že zášť byla jen rakce na to. Cítí se v právu. " A když tě někdo uhodí na pravou líc, nastav mu i levou." K tomu se vztahuje tato věta: Člověk se nemá nechat ubít k smrti, což mnozí zesměšňují, duchovní výměna úderu se má ukončit. Nenávist nemáš opětovat, nýbrž ji máš přijmout, přeměnit a jako lásku poslat zpět. Pak můžeš klidně nastavit druhou líci. Nepřijde už nic zpět. "Miluj své nepřátele!" - ne kvůli tomu, že si máš hrát na slepou bábu. Nemáš je také milovat v jejich vlastnostech jako nepřátele, nýbrž v jejich vlastnostech jako lidi, kteří jsou Božími dětmi právě tak jako ty, právě tak hodnotní. Přestaň je nenávidět, začni je milovat a jejich nenávist se rozplyne v nic. Když už nebude rozdmýchávána, stráví se sama jako oheň, který nedostane potravu. Chyba je, že my myslíme mnohdy v příliš krátkých časových intervalech. Když dnes přestanu nenávidět svého souseda, kterého jsem léta považoval za svého nepřítele, pak mě asi sotva bude zítra objímat. Ale snad se budu moci po několika měsících, možná teprve po několika letech s ním opět normálně bavit. Možná, že se z toho vyvine po letech dokonce malé přátelství. Pouze poloviční postoj - zkusme týden lásky, a když to nebude klapat, pak "toho starého hlupáka" odložíme stranou, ať přece sám vidí, kam přijde bez mé velkorysosti - to nefunguje! Pravá láska neklade žádné podmínky, žádná ultimáta. Je jednoduše tu. Vždy! A dějiny jsou plné příkladů tohoto druhu. Gándhí je asi nejznámějším a nejpůsobivějším příkladem. Bez jakéhokoli násilí, s nekonečnou láskou a trpělivostí vyvedl svůj národ z útlaku. Afghánistán se dal jinou cestou. Nyní je čtvrtina obyvatelstva mrtvá nebo vyhnaná. A zbytek? Každý poznamenán bídou, sotva se najde rodina bez smrti, zranění, nemoci, nouze a hladu! Nebojovat neznamená: vzdát se, nebránit se. Gándhí to dokázal! Milovat své nepřítele neznamená: nechat se bezbranně utlačovat. Zbraně lásky také pomáhají, ale nezraňuj! To je ten rozdíl. Pokora je proto jedním z předpokladů a absolutní jistotou, že mi nemůže nikdo nic vzít, poněvadž můj duch je věčný a nezranitelný. A všechno ostatní je zcela nedůležité.