BUDHISMUS - dvanáct principů buddhismu...

30.04.2012 17:22

 

BUDHISMUS - dvanáct principů buddhismu...


Buddhismus je nejstarší univerzální náboženství. Vznikl před více než dvěma tisíci lety v severní Indii a trvale ovlivnil duchovní život země, v níž se zrodil. Dlouho předtím, než ve 13. století z Indie vymizel, se rozšířil v Číně a Japonsku, jihovýchodní Asii a Indočíně, Tibetu a později také v Mongolsku. 

 

Utvářel kulturu těchto zemí a dodnes je vedle svého náboženského významu určujícím elementem jejich filosofie, literatury a umění, politiky a hospodářství.

O buddhismu se často hovoří jako o náboženství míru, protože v jeho jménu se nikdy nevedla žádná válka a nikdo nebyl v celých jeho dějinách žádnou buddhistickou organizací pronásledován za svou víru či projevy vlastního náboženského přesvědčení. Buddha znamená "osvícený". Prvním osvíceným byl princ Siddhártha. 
Princ Siddhártha... 
...vlastním jménem Siddhártha Gautama se podle tradice narodil jako princ královského rodu Šákjů, rodu válečníků, který vládl ve stejnojmenné republice. Gautamova rodina patřila k Šákjům, rodu válečníků, který vládl ve stejnojmenné republice. Republika Šákja ztratila svou plnou suverenitu a byla poslušna monarchy z Kóšaly. Gautamův otec Šuddhódana byl jako zvolený regent republiky v jejím hlavním městě Kapilavastu pověřen vedením toho, co zbylo jako okleštěná autonomie, pravděpodobně předsednictvím civilní správy, vybíráním daní a soudnictvím. Regent republiky byl označován slovem rádža stejně jako panovníci dědičné monarchie. To mohlo vést k legendě, že Gautama byl královským synem...(více o Siddhárthovi zde). 

Základní principy buddhismu... 
Vykoupení je bezprostředním úkolem každého člověka. Když je člověk zasažen otráveným šípem, také nebude jeho vynětí z rány oddalovat zkoumáním, kdo onen šíp vystřelil, jaká je jeho délka a z čeho je vyroben. Na cestě bude dost času prohlubovat porozumění Buddhovu učení. Zatím je třeba vykročit a vnímat život takový, jaký je, učit se prostřednictvím přímé a osobní zkušenosti. 

Základní skutečností bytí je zákon změny či pomíjivosti. Cokoli existuje, od malého krtka až k obrovské hoře, od myšlenky až k impériu, to vše prochází stejným koloběhem - zrozením, růstem, úpadkem a smrtí. Život sám je nepřetržitý a neustále hledá sebevyjádření v nových formách. "Život je most, proto na něm nestav domy." Život je tok a tomu, kdo začne lpět na formě jakkoli nádherné, přinese vzdorování proudu utrpení. 

Zákon změny platí stejnou měrou i pro "duši". Jedinci není vlastní žádný princip, který by byl nesmrtelný či neměnný. Pouze "nepostižitelnost", konečná realita se vymyká změnám a přechodné formy života, včetně člověka, jsou jejím projevem. Žádnému z nás nepatří život, který námi protéká, stejně jako žárovka nevlastní proud, jenž dává světlo. 

Vesmír je vyjádřením zákona. Všechny následky mají své příčiny a lidská duše či charakter člověka je součtem jeho předchozích myšlenek a činů. Karma znamená dvojici akce-reakce a řídí veškerou existenci. Člověk je jediným tvůrcem okolností i vlastních reakcí na ně, budoucích podmínek i svého konečného osudu. Svůj charakter může postupně očišťovat správnými myšlenkami a činy, a sebeuvědoměním pak nakonec dosáhnout osvobození od opakovaných zrození. Je to proces, který zabírá dlouhé časové úseky, mnoho životů na zemi, ale nakonec každá forma života dosáhne probuzení. 

Život je pouze jeden a je nedělitelný, přestože jeho formy jsou nepřeberné a pomíjivé. Každá forma totiž musí zemřít. Od pochopení jednoty života se odvíjí schopnost soucítění, ztotožnění se s životem v ostatních formách. O soucitu se hovoří jako o "zákonu zákonů - věčném souladu", a kdo tento soulad, tuto harmonii života poruší, bude podle toho trpět a oddálí vlastní probuzení. 

Je-li pouze jeden život, musí být zájmy části totožné se zájmy celku. Člověk si ve své nevědomosti myslí, že může úspěšně usilovat pouze o své vlastní zájmy, a jeho nesprávně zaměřená energie a sobectví tak plodí utrpení. Z vlastního utrpení se učí, jak zmírnit a nakonec odstranit jeho příčiny. Buddha učil čtyři vznešené pravdy, které je možné vyslovit i takto: Utrpení je všudypřítomné, jeho příčinou je touha zaměřená špatným směrem, nápravou je odstranění příčiny a k tomu se používá vznešená osmidílná cesta sebezdokonalování vedoucí k ukončení utrpení. 

Osmidílnou cestu tvoří pravé (nebo dokonalé) pochopení, pravé cíle nebo pravá motivace, pravé mluvení, pravé jednání, pravá životospráva, pravé úsilí, pravý rozvoj mysli a konečně pravá samádhi, soustředění vedoucí k plnému probuzení. Buddhismus je způsob života, nikoli pouze teorie, a pro sebeosvobození je vykročení na tuto cestu proto nezbytné. "Přestaň činit zlo, nauč se konat dobro, očisti vlastní srdce: toto jest učení probuzených." 

Skutečnost je nepopsatelná a bůh, jemuž jsou připisovány různé vlastnosti, není realitou konečnou. Ale Buddha, lidská bytost, dosáhl probuzení a smyslem života je dospět k osvícení. Tohoto stavu vědomí zvaného nirvána, které znamená vyhasnutí, osvobození od omezení daných sobectvím, lze dosáhnout na zemi. Ve všech lidech i ostatních formách života je obsažena schopnost, vnitřní síla k probuzení, a celý proces tedy spočívá v tom stát se sám sebou. "Nahlédni dovnitř: ty sám jsi Buddha." 

Od vnitřní síly ke skutečnému osvícení vede střední cesta, osmidílná stezka "od žádostivosti k míru", způsob sebezdokonalování mezi "protiklady" s vyloučením veškerých extrémů. Buddha Šákjamuni ji prošel celou až nakonec a jediná víra, které je v buddhismu zapotřebí, je racionální přesvědčení, že stojí za to jít, kudy kráčel Rádce. Tu cestu musí projít celý člověk, nejenom jeho lepší já, a rozvíjet je třeba srdce stejně jako mysl. Buddha byl zcela probuzený i dokonale soucitný. 

Buddhismus klade velký důraz na potřebu vnitřního soustředění a meditace, jež vedou k rozvoji duchovních schopností. Soustředěný osobní život je stejně důležitý jako každodenní shon a období klidné vyrovnanosti jsou pro vyvážený život nesmírně důležitá. Buddha, probuzený, by měl být za všech okolností "klidný a vyrovnaný", měl by se vyhýbat duševním a citovým vazbám na "pomíjivé dění". Neustále uvědomělejší postoj k okolnostem, jejichž je sám strůjcem, mu pomáhají udržet vlastní reakce vůči nim pod kontrolou. 

Buddha pravil: "Pracujte pilně na vlastním vykoupení." Buddhismus nezná žádnou autoritu, o niž by se opírala pravda, vyjma intuice jednotlivého člověka a ta je autoritou pouze pro něho samého. Každý nese následky vlastních činů a při pomoci bližním dosáhnout stejného vysvobození si z nich bere poučení. Ani modlitba k Buddhovi nebo kterémukoli bohu nedokáže zabránit důsledkům činů. Buddhističtí mniši jsou učitelé a vzory, ale v žádném případě neslouží jako prostředníci mezi realitou a jedincem. Vůči ostatním náboženstvím a duchovním naukám se pěstuje nejvyšší možná tolerance, protože nikdo nemá právo křížit svým bližním cestu k bohu. 

Buddhismus není ani pesimistické ani "únikové" učení a neodmítá existenci bohů či "duše", avšak těmto pojmům přiřazuje vlastní význam. Je to racionální, praktická a široce pojatá myšlenková soustava, náboženství, duchovní věda a způsob života. Již více než dva tisíce let uspokojuje duchovní potřeby téměř třetiny lidstva. Oslovuje západní svět, protože neobsahuje dogmata, uspokojuje rozum i srdce, zdůrazňuje důvěru v sebe sama ve spojení s tolerancí vůči jiným názorům, spojuje v sobě zdánlivě nesourodé prvky, jakými je vědecké poznání, náboženství, filozofie, psychologie, etika i umění a obrací se k člověku jako tvůrci právě prožívaného života i jedinému strůjci vlastního osudu.

Čtyři vznešené pravdy 

1. vznešená pravda o utrpení 
Světské bytí je neuspokojivé, strastiplné utrpení. 

2. vznešená pravda o vznikání utrpení 
Příčinou utrpení je žádostivost, spojená s rozkoší a lpěním na smyslových rozkoších. 

3. vznešená pravda o zaniknutí utrpení 
Utrpení je možné učinit konec úplným zničením a zaniknutím právě této žádostivosti. 

4. vznešená pravda o stezce, vedoucí k zaniknutí utrpení 
Je to tato vznešená osmidílná stezka: pravé pochopení, pravé myšlení, pravá řeč, pravé jednání, pravý život, pravé úsilí, pravá bdělost a pravé soustředění.