AllatRa: NEVIDITELNÁ STRUKTURA ČLOVĚKA, část první

AllatRa: NEVIDITELNÁ STRUKTURA ČLOVĚKA, část první

  Světlana Šilivská

Je důležité zmínit, že moc Materiálního Rozumu je omezena pouze na šest dimenzí, které také tvoří „materiální svět“ Vesmíru. Materiální svět zaujímá zhruba pouze 5 % Vesmíru. Počínaje sedmou dimenzí až do sedmdesátého druhé je to svět energií a informací, které také mimo jiné formují materiální svět Vesmíru a zdokonalují energetické struktury díky pohybu a síle Allata. A právě za hranicemi Vesmíru se nachází svět kvalitativně odlišný od něho samotného – duchovní svět, svět Boha, kam se, popravdě řečeno, může dostat člověk jako nová Duchovní Bytost. Přitom mu stačí, když dosáhne sedmé dimenze, když se vymaní z materiálního zajetí, aby později na základě svého přání přešel do duchovního světa.

Anastasia: Zmínil jste, že člověk může během svého života dosáhnout nejen duchovního osvobození a dostat se na úroveň sedmé dimenze, ale že může také poznat dimenze, které jsou výše.

Rigden: Nepochybně. Všechno ve Vesmíru je vzájemně propojeno. Člověk je díky své unikátní energetické konstrukci spojen se všemi 72 dimenzemi. Ovšem jedna věc je být spojený a ani nechápat tato neviditelná vzájemná propojení, a druhá věc je vědomé poznání všech těchto rozměrů, přičemž ve své nové duchovní kvalitě. Duchovně vyspělý člověk může za svého života postihnout všech 72 dimenzí a dostat se na úroveň Bódhisattvy.

Ale jak jsem řekl, člověk který, dosáhl sedmé dimenze, přestává být člověkem, stává se jakoby nově narozenou jednotkou duchovního světa, stává se nesmrtelnou Duchovní Bytostí s individuálním vědomím a velkým duchovním potenciálem. Je tedy Bytostí, která se vysvobozuje z kruhu reinkarnací a může v jakýkoli moment opustit svůj dočasný obal – fyzické tělo, které přebývá v trojrozměrném materiálním světě, a vědomě odejít do duchovního světa. Představ si, jaké změny v něm budou probíhat, když postihne všechny dimenze Vesmíru ve svém kvalitativně novém vztahu. Takový prudký duchovní rozvoj je možný opět jen během jeho života. V praxi za celou historii lidstva bylo takových lidí bohužel jen velmi málo. Když člověk postihuje vyšší dimenze, můžeme říci, že hlouběji a obsáhleji poznává nejen umělý svět Vesmíru, ale také ideu Boha, sílu duchovního světa a svoji spřízněnost s Ním. Když se člověk duchovně rozvíjí k úrovni Bódhisattvy, prochází 72 podoby v duchovním rozvoji, 72 „zrcadel“.

Samozřejmě, není to jednoduchá cesta jak pochopit svět, který si vymyslel Bůh, a pro takovou duchovní cestu jsou zapotřebí stejně jako ve vědě přesné nástroje, tedy znalosti určitých meditativních technik, které dávají možnost postupného duchovního rozvoje. Je pochopitelné, že tato cesta zdaleka není pro všechny, ale ten, kdo duchovně touží po Pravdě, je schopen ji zvládnout. Legenda o Setovi a Usirovi slouží jako varování, že nemá cenu vydávat se na tuto cestu, když spoléháš na lidskou logikou vycházející z Materiální podstaty, která touží po neomezené moci a po pozemském, neboť pro takové duchovně nezralé lidi to končí trestem.

Dokonce velká duchovní cesta začíná maličkostmi, prvními krůčky. Je třeba učit se duchovnímu uvědomění, a ne chápání vycházejícímu z egoizmu a rozumu, který je zaplněn sny o splnění pozemských přání. Pokud se člověk, který si přeje duchovně se rozvíjet, omezí pouze na přání typu „já chci“, „já začnu“, „já budu“ a ve svém každodenním životě pro to nic reálného neudělá a nemění se, žádný užitek z toho nebude. Ovšem pokud se člověk reálně věnuje sebevzdělání a vlastnímu rozvoji, pokud na sobě neúnavně pracuje za pomoci disciplíny, sebekontroly a duchovních praktik, tak se časem naučí kontrolovat své emoce, své chování, své myšlenky. A pouze když si člověk osvojí pro sebe nový změněný stav vědomí a stabilizuje se ve zkrocení své Materiální podstaty, začne mu neviditelný svět projevovat svá tajemství.

Když se člověk dál rozvíjí v duchovní práci na sobě samém, když poznává procesy složitého světa Vesmíru z pozice Pozorovatele Duchovní podstaty, člověk se otevírá a podobá se lotosovému květu s mnoha jeho okvětními plátky a obohacuje se Moudrostí a Znalostmi. Když si uvědomuje veškerou složitost tohoto světa, tak zároveň chápe i jeho jednoduchost ve světle věčné Pravdy, která se mu odhaluje. Když se člověk duchovně rozvíjí, může měnit svou volbu do té doby, dokud ve svém duchovním rozvoji neprojde šestou dimenzí. Ovšem v sedmé dimenzi jako nová Duchovní Bytost ztrácí veškeré pochybnosti, zůstává pouze Pravda a pouze jeden jediný – duchovní vektor dalšího rozvoje.

Lidé v dávných dobách etapy duchovní transformace člověka - cesty Bódhisattvy - obrazně srovnávali s rozkvětem lotosového květu, který vyrůstal z bahnité vody a na povrchu vypouštěl zralý, čistě bílý květ. Začátek duchovní cesty člověka srovnávali se semínky lotosu, která klíčila na dně močálu nebo jezera, čímž byl rozuměn trojrozměrný hmotný svět. Duchovní růst člověka, boj s Materiální podstatou (egem), zbavování se pochybností a pozemských tužeb, práce nad kontrolou myšlenek, ovládnutí duchovních praktik přirovnávali k růstu stonku, s jeho průchodem přes hustou bahnitou vodu, když si prorážel svou cestu na její povrch. Splynutí Duše s Osobností a duchovní osvobození při dosažení sedmé dimenze, kdy se zrodí nová Duchovní Bytost a stává se pro duchovní svět poznatelná, srovnávali s objevením pupenu lotosu nad hladinou vody, jinak řečeno, jeho projev v dokonalém světě.

A co je pro pupeny nejdůležitější - dostupnost přímých, nezkreslených bahnitou vodou, paprsků Slunce (síly duchovního světa), pod vlivem kterých pupen začal rozpouštět své sněhobílé okvětní lístky. Každý z jeho nově otevřených okvětních lístků ztělesňoval duchovní dosažení další dimenze. A tento proces pokračoval, dokud člověk nepoznal 72 dimenzí. Jinak řečeno, dokud se plnohodnotně neotevřelo všech 72 lístků a velkolepý květ lotosu v celé své božské kráse nepředstoupil před zářící paprsky mocného Nebeského Tělesa, které jej vytvořilo. Stejně tak i Člověk, který dosáhl úrovně Bódhisattvy, se zjevoval ve všem svém duchovním bohatství před Tím, Kdo vytvořil toto božské semeno a dal mu život věčný.

Anastasia: Velmi působivé a přesné přirovnání. Kdysi jste v jednom rozhovoru, který se vztahoval k vyhodnocení výsledků jedné z duchovních praktik, upřesňoval jeden podstatný moment týkající se toho, proč v dávné minulosti rozkvetlý okvětní lístek lotosu ztotožňovali s duchovním postihnutím další dimenze. Nemohl byste o tom říci i čtenářům?

Rigden: Samozřejmě, i dnes můžeme to, když člověk pozná každou další dimenzi, přirovnat k procesu růstu a rozkvětu nových okvětních lístků lotosu, které se objevují, vyrůstají, nabírají sílu ve svém rozvoji, ačkoli do té doby byla jejich projekce založena pouze v genetickém programu rozvoje daného květu. Stejně tak člověk při poznávání, osvojování si každé nové dimenze projevuje ve své konstrukci, říkejme tomu, „nový okvětní lístek“, který je zodpovědný za vzájemné propojení s danou dimenzí. Květ lotosu je přirozeně jen obrazným přirovnáním, tak říkajíc pro pochopení podstaty procesu. A pokud budeme mluvit o realitě, tak při duchovním rozvoji člověka probíhá v jeho energetické konstrukci projevení se, rozvoj a zdokonalení té různorodosti vzájemných vztahů, které jsou v něm uloženy původně.

Anastasia: Mnozí lidé jednoduše spojují svou existenci pouze s třetí dimenzí a nechápou všechny své reálné možnosti. Vždyť když z nich poznáš byť jen malý kousek, pochopíš také obrovskou zodpovědnost za svůj život, a nakolik je v něm všechno mezi sebou vzájemně propojeno, což se týče i jiných dimenzí.

Rigden: To je pravda. Už jsem říkal, že když se člověk rodí v těle v tomto materiálním světě, stav jeho vědomí je nastaven na vlnu Materiální podstaty, na to, aby Osobnost od začátku vnímala informace materiálního trojrozměrného světa za pomoci fyzických smyslových orgánů. Úkolem člověka, který stanul na cestě duchovního rozvoje, není pouze naučit se samostatně přepínat se na jiný stav vědomí, ale také poznávat svět v pro něj jiné kvalitě cestou rozšiřováním svých možností, chápáním principiálního rozdílu mezi materiálním a duchovním světem, tedy prováděním jeho vědomé Volby.

Skutečně, všechno na světě je velmi těsně propojeno. Ale co člověk o tomto světě ví? Řekněme, že ke dnešku jsou trochu prozkoumány určitá pole třetí dimenze, například taková fyzikální pole jako jsou akustické, elektromagnetické, gravitační pole a tak dále. Všimni si, že je to ta dimenze, ve které se od dětství identifikuje každý člověk a považuje ji za „blízkou“, „známou“, „v mnohém poznanou“. Ale ví člověk, že ve své podstatě jsou tato pole tvořena hrubými energiemi? Tyto hrubé energie se sestávají z tak zvaných jemných energií, které bohužel nejsou dosud současnou vědou prozkoumány. Ale věc spočívá v tom, že tyto jemné energie spadají do struktury polí dalších dimenzí. Takovým způsobem mezi dimenzemi probíhá vzájemná výměna a vzájemné působení.

Jednoduchým příkladem je lidská myšlenka. Proč vědci nemohou žádným způsobem vysledovat její vznik? Protože její formování je spojeno s jemnými energiemi jiné dimenze, ve které člověk také existuje, přesněji řečeno v ní existuje část jeho energetické struktury. A v naší dimenzi se už projevují hrubé energie, tak říkajíc odvozené od tohoto záblesku, které už vědci, jež sledují podráždění neuronů mozku, zaznamenávají. Celkově je třeba poznamenat, že všechny dimenze, prostor i čas jsou mezi sebou spojeny, vznikají a sestávají se z různých kombinací těch samých pomyslných informačních cihel světa, o kterých už jsme mluvili.

Anastasia: Ano, dnešní věda toho ví o jiných dimenzích velmi málo, ale už jsou informace, které nutí schopné lidi k zamyšlení. Je například zajímavé, že člověk vidí podobu svého těla právě tak, a ne jinak, protože jeho zrak je adaptován ke vnímání elektromagnetických vln v určitém rozmezí kmitočtů nebo, jak říkají fyzikové, v rozmezí viditelného světla. V infračerveném, ultrafialovém záření (ve světle pro oči neviditelném) nebo při fotografování metodou Kirliána, bude už člověk vypadat poněkud jinak.

Rigden: O tom není pochyb. Zjednodušeně řečeno, když využijeme moderní přístroje nebo určité techniky meditace, můžeme vidět různé formy záření, elektromagnetické pole člověka, tvar aury a tak dále. A veškerá tato nejednoznačná podoba člověka je viděna i v trojrozměrném prostoru, který spolu s časem představuje čtyřrozměrnou dimenzi. A v páté dimenzi už člověk z pozice vzájemného působení jemných energií vypadá jinak – má podobu pyramidy s oddělenou špičkou. V šestém rozměru dochází k menší modernizaci pyramidy…

Je důležité zmínit, že moc Materiálního Rozumu je omezena pouze na šest dimenzí, které také tvoří „materiální svět“ Vesmíru. Materiální svět zaujímá zhruba pouze 5 % Vesmíru. Počínaje sedmou dimenzí až do sedmdesátého druhé je to svět energií a informací, které také mimo jiné formují materiální svět Vesmíru a zdokonalují energetické struktury díky pohybu a síle Allata. A právě za hranicemi Vesmíru se nachází svět kvalitativně odlišný od něho samotného – duchovní svět, svět Boha, kam se, popravdě řečeno, může dostat člověk jako nová Duchovní Bytost. Přitom mu stačí, když dosáhne sedmé dimenze, když se vymaní z materiálního zajetí, aby později na základě svého přání přešel do duchovního světa.

Ale vraťme se k materiálnímu světu. Člověk je schopen (dokonce i když v něm převládá Materiální podstata) vcítit se, energeticky spolupůsobit a vědomě ovlivňovat hmotu až do šesté dimenze. Obvykle se člověk snaží rozvíjet v sobě takové nadpřirozené možnosti, aby získal moc nad sobě podobnými v trojrozměrném světě. Je to hlavní přání, které v případě převahy Materiální podstaty nutí člověka dosahovat v této věci úspěchu. Ačkoli pro vědomí samotného člověka, který se nachází ve stavu podřízenosti Vůli Materiálního rozumu, zůstává toto převažující přání prakticky nepostřehnutým. V lepším případě se člověk dokonce snaží ospravedlnit pro sebe toto snažení šlechetnými důvody, jakoby projevem starosti o ostatní a pomocí pro ně.

Anastasia: Jinak řečeno, takovými nadpřirozenými schopnostmi mohou disponovat nejen lidé jdoucí po duchovní cestě, jež v sobě podporují převahu Duchovní podstaty, ale i ti, kdo se ubírají směrem přímo opačným a žijí pod vládou vůle Materiální podstaty.

Rigden: Správně. Mohou to být například různí senzibilové, mágové, čarodějové, lidé s paranormálními schopnostmi, tedy ti, kdo jsou schopni ve změněném stavu vědomí ponořit se až do šesté dimenze a odtud působit na nižší dimenze a slabé struktury (projevovat energetickou aktivitu a konat určité přeměny). Působení na třetí dimenzi z pozice vyšších dimenzí (čtvrté, páté, šesté) se samozřejmě v informačním plánu odráží na hrubé hmotě trojrozměrné dimenze. Když člověk takovým způsobem působí, sám zcela nechápe, proč mu byla tato síla dána a co ve skutečnosti dělá, jaké změny probíhají a komu ve skutečnosti slouží. Veškeré toto energetické působení dokonce z šesté dimenze, ovšem z pozice převládající Materiální podstaty v člověku, není ukazatelem duchovního rozvoje. 

Anastasia: Kdysi jste říkal, že když se člověk duchovně nerozvíjí, tak se jeho energetická struktura v následných dimenzích (vyšší než šestou) zjednodušuje.

Rigden: Pro Pozorovatele z vyšších dimenzí představuje jakýkoli člověk v první dimenzí, řečeno za pomoci lidských asociací, obyčejný bod, tedy nic. Je důležité všimnout si, že člověk, který se duchovně nerozvíjí (nehledě na to, že v materiálním světě je jeho konstrukce výrazně zkomplikována a v šesté dimenzi má podobu pyramidy), tak v sedmé dimenzi vypadá jeho energetická konstrukce podobně jako mlhovina, přesněji jako rozmazaná skvrna, která se v následných vyšších dimenzích ještě víc zjednodušuje. A v konečném výsledku v sedmdesáté druhé dimenzi představuje duchovně nerozvinutý člověk, stejně jako v prvním rozměru, pouze bod, nic. A v tom spočívá odpověď na nejzávažnější otázku každého člověka!Doufám, že moudří lidé ji pochopí.

A už pozorování materiálního světa ze sedmé dimenze se obrazně řečeno podobá odrazu kalných vod bažiny, jak ho vidí Ti, kdo stojí na břehu. Stejně jako materiální svět je i bažina přirozeným ošetřovatelem systému, filtrem na čištění vody, tedy toho, co tvoří základ života. V její hlubině probíhají složité procesy, ale pro Pozorovatele je zajímavý pouze výsledek, který se projevuje na hladině kalné vody. Mnoho lidí, kteří prožívají svůj život marně, jelikož neumějí využít svou duchovní šanci, se podobá na povrch vystupujícím bublinám, jež jsou naplněny prázdnotou tužeb materiálního světa.

Jejich osud na vodní hladině je smutný a předurčený. Když se bubliny střetávají s kvalitativně jiným prostředím, praskají a mění se v „nic“. Ale jsou i tací, kteří během života splynuli se svou Duší, a ti se podobají překrásnému poupěti lotosu, jež se objevuje na hladině kalné vody. Tento sněhobílý kvítek k sobě připoutává pozornost Pozorovatele svojí čistotou a novotou. Pozorovatel se s velkým zalíbením dívá na krásu květu a věnuje mu svoji pozornost, sleduje proces rozvíjení každého okvětního lístku. Květ lotosu se kvalitativně liší od prázdné vzduchové bubliny, neboť se stává nedílnou součástí jiného světa.

Jinými slovy pokud se člověk duchovně rozvíjí, jsou jeho snahy a přání spojeny se světem Boha, převažuje v něm tedy Duchovní podstata, takže v konečném výsledku může ještě za svého života odejít za hranice materiálního světa (šestou dimenzi) a vejít do sedmé dimenze. Přitom se jeho energetická konstrukce v sedmé dimenzi stane složitější. Pokud budeme mluvit o těchto komplikovaných energetických procesech pomocí asociací, jež jsou pochopitelné pro myšlení „obyvatele“ trojrozměrné dimenze, tak u člověka dochází k transformaci konstrukce z podoby pyramidy do podoby krychle, jež je postavena na jeden ze svých vrcholů. Jinak řečeno energetická stavba takového duchovně osvobozeného člověka se kvalitativně liší od pyramidového tvaru konstrukce obyčejného člověka v šesté dimenzi. A čím víc člověk prohlubuje svůj vlastní duchovní rozvoj, tím složitější se stává jeho energetická konstrukce.

Takové transformované energetické konstrukce člověka si nemohou nevšimnout ti, kdo skutečně ovládají opravdové duchovní vidění. Pyramidální energetická stavba člověka zaujímá mnohem větší prostor než fyzické tělo, ale krychlovitá stavba ještě desetkrát tolik. Takový unikátní jev je složité nepostřehnout, co se týče energií, dokonce i z pozice Pozorovatele vyšších dimenzí. Jak se říká, opravdová svátost Člověka neunikne pohledu Pozorovatele Duchovní podstaty. V lidské společnosti bohužel taková transformace probíhá velmi vzácně. Mimochodem v dávné minulosti ty lidi, kteří dosáhli během života sedmého rozměru a dosáhli duchovního osvobození, symbolicky zobrazovali v podobě krychle, často se značkou umístěnou na jednom z rohů. Stejným symbolem označovali i Vyšší Bytost z duchovního světa.